V uvážení, co znamená zplynování pro uhelné hospodářství, plyn sám pak pro živnosti a hygienu i hospodárnost v domácnostech, je nutno si konstatovat ideální škody z promeškání našich plynárenských možností. Škody, při našem uhelném bohatství při nejmenším zbytečné.

Není nám známo, jak jiné státy podporovaly své plynárenství. Vládní návrh však sleduje tu skutečnost, že plynárny, označené v § 1 navrženého zákona, svými účely jsou podniky obecného zájmu. Jako takovým je jim třeba pomoci. Návrhem sledovaná pomoc je povahy převážně právní, a sledujíc účel podobný soustavné elektrizaci znamená pro plynárenství svůj prvý krok. Jak mnoho už tato pomoc znamená, ukazuje případ, kde pražská plynárna pro svévoli záložny jako majitelky pozemku ve Vršovicích už pracovala na změně projektu. Záložna se na konec umoudřila. Ale kdyby byla setrvala na svém odporu? Obejitím jejího pozemku vznikl by plynárně zbytečnou délkou potrubí, výkopu a souvisejících prací stotisícový náklad. že se za takových okolností nedostaneme ke zlevnění, plynu a tím k jeho zlidovění, abychom se pohnuli z toho nijak čestného 14. místa v poměru světově spotřeby plynu, je samozřejmo.

K tomuto návrhu zákona došly ještě dodatečně od některých ministerstev připomínky, celkem podružného rázu, o nichž činím tato sdělení:

§ 1, odst. 2.: V tomto odstavci se navrhuje v třetí větě přesunouti slovo "zejména" před slovo "bude", aby bylo zcela jasně patrno, že tu jde o demonstrativní výpočet podmínek, které mohou býti plynárně při poskytnutí výhod uloženy.

Dále se vsunují za slova "hospodárného rozvádění svítiplynu" slova "a jiné podmínky v zájmu veřejném". tak aby mohly býti předepsány i podmínky, jichž vyžadují např. zájmy obrany státu.

§ 3, odst. 1.: Toto ustanovení vypočítává nemovitosti, jichž se užívací práva nemohou týkati. Jsou to především nemovitosti sloužící bohoslužebným účelům a hřbitovy. Pro úplnou jasnost se navrhuje, aby za slovo "hřbitovů" byla uvedena v závorce slova "kolumbárií a pod.", dále se tu uvádějí nemovitosti, na nichž jsou státní radiotelegrafní nebo radiotelefonní stanice, a konečně různé objekty, na nichž má zájem vojenská správa.

§ 3, odst. 3.: Předposlední a poslední věta se dodatečně upravují tak, že 6týdenní lhůta k odstranění plynárenského zařízení z cizí nemovitosti může býti podle potřeby úřadem zkrácena nebo prodloužena. Rozhodujícím úřadem je okresní úřad, který však u nemovitosti železničních může rozhodnouti jen se souhlasem dozorčího úřadu železničního.

§ 3, odst. 4..: Na konci prvé věty se slova "skutečnou škodu i ušlý zisk" nahradí slovem "škoda" tak, aby bylo ponecháno soudu rozhodnutí podle všeobecných zásad občanského zákoníka. Konečně se poslední věta stylisuje jasněji tak, aby bylo patrno, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodě nemovitost leží a vynechává citace uherského zákonného článku XLI/1881, o vyvlastnění, neboť soud má tu rozhodovati, jak uvedeno, podle všeobecných zásad občanského zákoníka a nikoli podle zásad zmíněného zákonného článku o vyvlastnění.

§ 3, odst. 5.: Věta třetí se v souhlase s tím, co bylo právě uvedeno u předešlého odstavce, jen upravuje konformně s předešlým odstavcem.

§ 3, odst. 6.: V tomto odstavci jednajícím o tom, který úřad povoluje užívací práva, se nyní navrhuje, aby tímto úřadem byl vždy okresní úřad, při čemž by však u nemovitostí státních bylo třeba souhlasu ministerstva veřejných prací a u nemovitostí železničních souhlasu dozorčího úřadu železničního.

Důvodem této Změny jest, že okresní úřad i podle dosavadního znění rozhoduje o zřízení užívacích práv u nemovitostí, pokud to nejsou nemovitosti státní nebo železniční. Při té příležitosti bude moci rozhodovati též o nemovitostech posléze uvedených, avšak jen se souhlasem ministerstva veřejných prací, resp. dozorčího úřadu železničního. Kromě toho vedla k této úpravě též ta okolnost, že by při původním textů bylo bývalo nutno přenésti též na tato ministerstva rozhodování o náhradě škody za povolení užívacích práv, k čemuž je okresní úřad zajisté orgánem vhodnějším (nutnost vyšetření škody na místě).

§ 4, odst. 3.: Poslední věta se upravuje konformně s ustanovením § 3, odstavce 6 a stanoví se tedy u nemovitostí státních, resp. železničních nutnost souhlasu ministerstva veřejných prací, resp. dozorčího úřadu železničního, Kdežto rozhodování o vyvlastnění samosprávných komunikací se ponechává okresním úřadům.

§ 5, odst. 1.: V tomto odstavci se vynechává citace zákonného článku XXXII/1897, o zajištění některých dluhopisů vydaných tuzemskými peněžními ústavy, poněvadž tento zákon má velmi přísné ustanovení o nutnosti zříditi zajišťovací fond v takové výši, která by u plynáren použití tohoto zákona, naprosto znemožnila.

Naproti tomu na místo citace tohoto zákonného článku se vkládají slova "vyjímajíc ustanovení jednající o poplatcích".

K odůvodnění této změny se uvádí, že by jinak plynárnám byly poskytnuty větši výhody než mají všeužitečné elektrické podniky podle zákonů č. 143/1923, 238/1926 a 203/1931 Sb. z. a n.

§ 6: V poslední větě se nahrazují slova "se nepovažují" slovem "nejsou", poněvadž tu nejde o právní domněnku a dodává se, že plynovody se nestávají ani "částí" nemovitosti, v níž jsou zřízeny.

§ 7: V prováděcí klausuli se uvádí mezi ministry zákon provádějícími též ministr železnic, poněvadž osnova přiznává v určitých případech týkajících se železničních nemovitostí spolučinnost dozorčímu úřadu železničnímu.

Z předneseného je patrno, že jde o doplňky rázu podružného, které mají návrh objasnit, po př. zlepšit.

Protože předložená osnova má za účel, zmírněním dosavadních svízelů pomáhat zlidovění plynu, hospodárnosti a tepelné technice, doporučuje technicko-dopravní výbor slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona v předloženém a doplněném znění, jak dole je otištěna.

Vládní návrh zákona chce usnadniti zřizování plynáren, jejichž počet jest u nás menší než ve státech jiných. Na Podkarpatské Rusi není vůbec ani jediná plynárna, a také v jiných našich zemích jest počet jejich poměrně skrovný, ač užívání plynu jako energie tepelné jest velmi výhodné pro domácnosti i v živnosti.

Plynárenskými podniky, na které se zákon vztahuje, jsou plynárny státní nebo svazků samosprávných, nebo společností (společenstev), na nichž jsou řečené veřejné korporace zúčastněny aspoň 60% jejich kapitálu.

Zákonem stanovené výhody jsou buď užívání nemovitostí (práva užívací) nebo jejich vyvlastnění. Těchto oprávnění plynárny dosud neměly. Výhody ty povolují se ovšem jen za příslušnou náhradu. Jde-li o náhradu škody vzniklou povolením užívacích práv, stanoví ji okresní úřad, ale vlastník nemovitosti jest oprávněn žádati do roka, aby náhradu stanovil soud v řízení nesporném. Rovněž tak soud rozhoduje v řízení nesporném o náhradě škody vzniklé výkonem užívacích práv.

Také finanční výhody mohou býti povoleny podniku plynárenskému, a to tím, že jeho dílčím dlužním úpisům může vláda nařízením přiznati sirotčí jistotu, ovšem jen tehdy, když jejich zúročení a splacení jest náležitě zajištěna, na př. hypotekou nebo zaručením některé samosprávné korporace.

Úchylkami od práva soukromého jsou ustanovení, že plynovody a jiná rozvodná a spotřební zařízení plynárenských podniků nepokládají se za příslušenství nemovitostí, pokud nebyla vlastníkem nemovitosti zaplacena, pak že služebnosti podle tohoto zákona zřízené přejímá vydražitel nemovitosti bez započtení na nejvyšší podání, tedy i kdyby při rozvrhu nejvyššího podání vyšla na prázdno, a že užívací práva účinkují proti každému držiteli nemovitosti, nezapisují se do pozemkových knih a nemohou býti vydržena ani promlčena.

Důležito jest, že návrh zákona ukládá plynárenským podnikům povinnost, aby vyráběly hospodárně, také svítiplyn hospodárně rozváděly, a že je i po této stránce staví pod dozor ministerstva veřejných prací.

Jako podniky obecně prospěšné budou míti zajisté také nárok na výhody daňové (§ 73 zákona č. 76/1927).

Znění vládního návrhu se značně blíží znění zákona z 22. července 1919, čís: 438 Sb. z. a n., o němž důvodová zpráva tvrdí, že se v praxi neobyčejně osvědčil.

Ústavně-právní výbor doporučuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 27. června 1934.

Dr. Witt v. r.,

předseda.

Dr. Veselý v. r.,

zpravodaj.

ze dne..................................................................................1934

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Plynárenskými podniky se v tomto zákoně rozumějí podniky, které vyrábějí nebo dodávají svítiplyn pro všeobecnou potřebu, zejména ty, které náležejí státu nebo jednomu nebo několika svazkům uzemní samosprávy anebo společnostem (společenstvům), na nichž jsou tyto veřejné korporace nebo některá z nich zúčastněny aspoň 60% jejich kapitálu.

(2) Plynárenským podnikům (odstavec 1) mohou býti ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvy financí, průmyslu, obchodu a živností a vnitra přiznány všechny nebo některé právní výhody vyplývající z tohoto zákona. Tyto výhody mohou jim býti přiznány též jen pro některá jejich díla, a to pro díla jak již zřízená, tak i teprve projektovaná. V rozhodnutí o přiznání těchto výhod zejména bude určeno území, ve kterém tyto výhody plynárenskému podniku příslušejí, budou stanoveny podmínky hospodárné výroby a hospodárného rozvádění svítiplynu a jiné podmínky v zájmu veřejném a bude plynárenskému podniku uložena povinnost dodávati svítiplyn každému spotřebiteli, který.vyhovuje podmínkám schváleným ministerstvem veřejných prací. Podrobné předpisy o tom mohou býti vydány vládním nařízením.

(3) Plynárenské podniky, jimž byly přiznány všechny nebo některé výhody vyplývající z tohoto zákona, podléhají, pokud jde o zachovávání podmínek a povinností uložených v rozhodnutí podle odstavce 2, dozoru ministerstva veřejných prací a jsou povinny předkládati tomuto ministerstvu bezplatně data potřebná pro statistiku. Kromě toho musí býti členy revisní organisace, která k tomu bude uznána ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 2.

(1) Plynárenským podnikům může býti přiznáno právo užívati v mezích ustanovení § 3 pro jejich úředně schválená díla cizích nemovitostí čítajíc v to i pozemky cestní, silniční, vodní a železniční (užívací práva).

(2) Rovněž jim může býti přiznán nárok na vyvlastnění nemovitostí a práv (§ 4).

§ 3.

(1) Užívací práva (§ 2, odst. 1) netýkají se nemovitostí, které slouží účelům bohoslužebným, hřbitovů (kolumbárií a pod.), dále nemovitostí, na nichž jsou státní radiotelegrafní nebo radiotelefonní stanice, a nemovitostí, výroben a skladišť, na nichž má vojenská správa zvláštní zájem se zřetelem k obraně státu. U všech těchto nemovitostí je vždy třeba.dohody plynárenského podniku s jejich vlastníkem (uživatelem).

(2) Při výkonu užívacích práv jest plynárenský podnik povinen šetřiti co nejvíce použitých nemovitostí a práv vlastníka neb uživatele nemovitosti i práv osob třetích; zejména jest povinen náležitě šetřiti jiných zařízení, která jsou v nemovitosti. Po provedení potřebných prací a po skončení užívání musí podnik nemovitost uvésti co nejdříve na své útraty do řádného stavu.

(3) U pozemků cestních, silničních, vodních a železničních nesmí výkonem užívacího práva trpěti účel, jemuž pozemky ty slouží podle svého určení, na př. veřejná doprava. U ostatních nemovitostí nesmí býti výkonem užívacího práva vlastníku nebo uživateli nemovitosti zabráněno v obvyklém užívání nemovitosti. Vyžaduje-li nakládání s nemovitostí odstranění nebo změnu plynárenského zařízení, jest vlastník nebo uživatel nemovitosti povinen plynárenský podnik o tom vyrozuměti a plynárenský podnik jest povinen do 6 týdnů po vyrozumění zařízení na své útraty odstraniti nebo změniti. Tato lhůta může býti v odůvodněných případech přiměřeně zkrácena nebo prodloužena. Nedohodnou-li se strany o tom, zda tu jsou důvody vyžadující odstranění nebo změnu plynárenského zařízení anebo důvody pro zkrácení nebo pro prodloužení lhůty, rozhodne okresní úřad, a to, jde-li o nemovitosti železniční, se souhlasem dozorčího úřadu železničního.

(4) Jest-li vlastník nebo uživatel nemovitosti nevyrozuměl plynárenský podnik o zamýšleném nakládání s nemovitostí anebo způsobil-li úmyslně nesprávným vyrozuměním odstranění nebo změnu plynárenského zařízení anebo odmítl-li opatření navržené plynárenským podnikem, jímž by se bylo dosáhlo žádaného účelu, i když se plynárenský podnik zavázal, že nahradí zvýšený náklad, který by tam vlastníku nebo uživateli nemovitosti vznikl, jest povinen nahraditi plynárenskému podniku škodu. O nároku na náhradu škody a o její výši rozhoduje, nedojde-li k dohodě, okresní soud, v jehož obvodě nemovitost leží, v řízení nesporném.

(5) Vlastník nemovitosti, k níž byla zřízena užívací práva, má nárok na náhradu škody, která mu vznikne povolením nebo výkonem užívacích práv. O náhradě škody vzniklé povolením užívacích práv rozhodne, nedojde-li k dohodě, okresní úřad současně se zřízením těchto práv, a to jen k návrhu vlastníka nemovitosti; návrh ten musí býti podán nejpozději před ukončením komisionelního jednání, k němuž musí býti vlastník nemovitosti zvlášť pozván. O náhradě škody vzniklé výkonem užívacích práv rozhoduje, nedojde-li k dohodě, okresní.soud, v jehož obvodě nemovitost leží, v řízení nesporném, a to k žádosti vlastníka nemovitosti; žádost musí býti podána do roka po dni, kterého vlastník nemovitosti o škodě zvěděl. Podobně, není-li vlastník nemovitosti spokojen s náhradou stanovenou okresním úřadem za škody vzniklé povolením užívacích práv, může do roka po dni, kterého rozhodnutí okresního úřadu nabylo právní moci, žádati za stanovení náhrady u okresního soudu.

(6) O zřízení užívacích práv rozhoduje okresní úřad, a to u nemovitostí, které jsou ve vlastnictví (správě) státu, se souhlasem ministerstva veřejných prací, u nemovitostí železničních se souhlasem dozorčího úřadu železničního.

(7) Užívací práva jsou účinná proti každému držiteli nemovitosti, k níž byla zřízena: na právního nástupce plynárenského podniku přecházejí jen, byla-li mu přiznána výhoda užívacích práv. Tato práva nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih a nemohou býti vydržena ani promlčena.

§ 4.

(1) Vyžadují-li toho důležité důvody technické nebo hospodářské, může místně příslušný okresní úřad povoliti Vyvlastnění nemovitostí a práv pro úředně schválená díla plynárenských podniků, jimž byla tato výhoda přiznána (§ 1, odst. 2); zpravidla budiž povolena jen služebnost.

(2) Nemůže-li vlastník nemovitosti v důsledku vyvlastnění části pozemku nebo zřízení služebnosti zbývající části nemovitosti účelně užívati, jest plynárenský podnik povinen převzíti za odškodné celou nemovitost.

(3) Předmět a rozsah vyvlastnění stanoví okresní úřad, který vydá vyvlastňovací nález obdobně podle předpisů zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastňování k účelu stavby železnic a k provozování jízdy po nich, v zemích Slovenské a Podkarpatoruské obdobně podle zák. čl. XLI/1881. Jde-li o nemovitosti, které jsou ve vlastnictví (správě) státu, jest kromě toho třeba souhlasu ministerstva veřejných prací a, jde-li o nemovitosti železniční; souhlasu dozor čího úřadu železničního.

(4) Nedojde-li k dohodě o odškodném, budiž ve vyvlastňovacím nálezu stanoveno odškodné na podkladě nálezu a posudku znalců, to v penězích. Proti výši odškodného není odvolání přípustné. Každá ze stran může však žádati do roka po dni, kterého vyvlastňovací nález nabyl právní moci, za stanovení odškodného u místně příslušného okresního soudu v řízení nesporném. Pro soudní řízení platí obdobně v zemích České a Moravskoslezské předpisy zákona č. 30/1878 ř. z. a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské předpisy zák. čl. XLI/1881.

(5) Pravoplatný vyvlastňovací nález jest vykonatelný, bylo-li odškodné stanovené okresním úřadem.složeno u soudu nebo jinak zajištěno.

(6) O náhradě škody vzniklé výkonem služebnosti platí obdobně předpisy § 3, odst. 5.

(7) Služebnosti zřízené podle předpis tohoto zákona jest povinen při dražbách služebných nemovitostí vydražitel převzíti bez započtení na nejvyšší podání, ať jsou zajištěny v jakémkoli pořadí.

§ 5.

(1) Na dílčí dlužní úpisy vydané plynárenskými podniky (§ 1, odst. 1) vztahují se obdobně ustanovení zákona ze dne 24. dubna 1874, č. 48 ř. z., o ochraně práv majitelů zástavních listů, a zákona ze.dne 27. prosince 1905, č. 213 ř. z., o založených bankovních dlužních úpisech, pokud se týká zák. čl. XXXVI/1876, o zajištění zástavních listů, vyjímajíc ustanovení jednající o poplatcích. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(2) Je-li zúročení a splacení takových dílčích dlužních úpisů zajištěno, může vláda stanoviti nařízením pro jejich jednotlivé emise, že těchto dílčích dlužních úpisů smí býti užíváno k úročnému ukládání peněz poštovní spořitelny, nadací a ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k ukládání peněz poručenců a opatrovanců a peněz depositních, a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.

§ 6.

Plynovody a jiná rozvodná a spotřební zařízení plynárenských podniků, jimž byly přiznány právní výhody podle §§ 2, 3 nebo, zůstávají majetkem těchto podniků až do úplného zaplacení odběratelem nebo vlastníkem nemovitosti, v níž jsou zřízena. Do té doby nejsou částí ani příslušenstvím této nemovitosti.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr veřejných prací v dohodě s ministry financí, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti, vnitra a železnic.