Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1350.

Nejvyšší soud v Brně stěžuje si, že jest přetížen vyřizováním dovolání a dovolacích stížností, a že zadrželosti v těchto oborech dosáhly už povážlivého čísla, a žádá proto, aby přípustnost dovolání a dovolacích stížností byla omezena.

Stížnost Nejvyššího soudu jest oprávněna a také změny zákonné ve vládním návrhu uvedené jsou účelné, a proto možno s nimi souhlasiti.

Správě justiční vzchází však vážný úkol, aby při. obsazování soudů odvolacích a rekursních dbala, by v příslušných senátech zasedali soudcové svědomití a výborně kvalifikovaní.

Ústavně-právní výbor schválil vládní návrh s doplňky navrženými a doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 27. června 1934.

Dr. Witt v. r., předseda

Dr. Veselý v. r., zpravodaj.

ze dne..................................................................................1934,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 1. srpna 1835, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních věcech (civilní řád soudní), se mění a doplňuje takto:

1. § 448 zní:

"Jestliže peněžitá částka žádaná v žalobě nebo hodnota předmětu sporu (§§ 54 až 59 j. n.) nepřesahuje 500 Kč anebo jestliže žalobce prohlásí, že místo předmětu žádaného v žalobě chce přijmouti peněžitou částku nepřevyšující 500 Kč (věci nepatrné), platí zvláštní ustanovení uvedená v následujících §§ 450 až 453."

2. § 502, odst. 3 zní:

"(3) Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné dovolání, nepřevyšuje-li předmět sporu, o němž by měl dovolací soud rozhodnouti, na penězích nebo peněžité hodnotě 7.000 Kč, nebo jde-li o výměru výživného ze zákona, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu."

3. K § 510 se dodává tento třetí odstavec:

"(3) Nevyhoví-li dovolací soud dovolacímu návrhu a shledá-li, že důvody rozsudku odvolacího soudu neodporují zákonu, může se obmeziti v důvodech svého rozhodnutí na prohlášení, že neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen."

4. § 527, odst. 2 zní:

"(2) Jestliže by usnesení v odpor vzaté bylo v drahé stolici zrušeno a soudu prvé stolice bylo uloženo, aby doplně řízení učinil rozhodnutí nové, může rozhodnutí rekursního soudu toliko tenkráte býti vzato v odpor, když jest v něm ustanoveno, že má býti příkaz udělený prvé stolici vykonán teprve, až by usnesení. nabylo právní moci."

5. § 528, odst. 1 zní:

"(1) Rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice, který mi bylo potvrzeno v odpor vzaté usneseni prvního soudu; rekursy proti rozhodnutím soudů druhé stolice v otázce útrat nebo znalečného; rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice v otázce příslušnosti; rovněž i rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice ve sporech o rušení držby (§ 49, č. 4 j. n.) nejsou přípustné. Nepřípustné rekursy proti rozhodnutím soudu druhé stolice buďtež odmítnuty soudem prvé stolice."

Čl. II.

Zákon ze dne 27. května 1890, č. 79 ř. z. (exekuční řád); se mění a doplňuje takto:

1. § 60 zní:

"Samostatného opravného prostředku není proti usnesením, kterými roky byly položeny nebo odročeny nebo kterými bylo nařízeno slyšení stran neb osob v exekučním řízení zúčastněných, jakož i proti příkazům, které jsou dány výkonným orgánům, aby byly provedeny jednotlivé exekuční úkony. V těchto případech rozhoduje soud druhé stolice o odloženém rekursu s konečnou platností."

2. K § 402 se dodává tento druhý odstavec:

"(2) Proti rozhodnutím soudů druhé stolice není dalších opravných prostředků."

Čl. III.

Zákon ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, se doplňuje takto:

1. Ve smyslu § 46, odst. 2 jest nezákonné takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému doslovu nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito.

2. Proti rozhodnutím soudu druhé stolice o výši výživného ze zákona a o přípravě styků rodičů s dětmi není dalšího opravného prostředku.

Čl. IV.

(1) Změny cenové hranice.podle čl. I, č. 1 a 2 neplatí pro spory u pracovních soudů, u zvláštních oddělení okresních soudů pro pracovní spory a u okresních soudů, které jednají na místo pracovních soudů (§ 42 zákona o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n.).

(2) O zastupování v těchto sporech u okresních soudů platí ustanovení zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., rovněž o řízení až na ustanovení o přísedících. Rozsudek budiž označen jako vydaný v řízení podle zákona o pracovních soudech. O odvolání proti rozsudkům okresních soudů v pracovních sporech o hodnoty vyšší než 300 Kč rozhoduje odvolací soud podle předpisů § 33 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. v senátě složeném podle § 32 téhož zákona.

Čl. V.

Zák. čl. I/1911 (občanský soudní řád) změňuje se takto:

"V § 521, odst. 1 pozměněném článkem VII, č. 2, písm. e) zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a čl. IV zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., se zvyšuje částka 2.000 Kč na 7.000 Kč."

Čl. VI.

Ustanovení čl. 1, č. 2 a 5, čl. II, čl. III, č. 2 a čl. V neplatí, stalo-li se rozhodnutí soudu druhé stolice podle svého data do dne a účinnosti tohoto zákona.. Ustanovení čl. IV, odst. 2 neplatí, byl-li spor zahájen před účinností tohoto zákona.

Čl. VII.

Zákon tento nabývá účinnosti prvým dnem měsíce následujícího po vyhlášení a pozbude jí koncem roku 1936; provede jej ministr spravedlnosti.