Senát Národního shromáždění R. Čs. r.1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1359.

Zpráva

ústavně-právního výboru

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1354) o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové.

Vláda předložila Národnímu shromáž­dění k ústavnímu projednání osnovu zákona, kterým se mění a doplňují zá­kon na ochranu republiky a zákony tis­kové. Poslanecká sněmovna tuto osno­vu s určitými změnami schválila.

Během loňského roku usneslo se Ná­rodní shromáždění na celé řadě zákonů, jejichž konečným účelem bylo poskyt­nouti vládě potřebné prostředky k ochraně demokraticko-republikánské státní formy a demokratického řádu Československé republiky. Sem patří novela k zákonu o mimořádných opatře­ních zákon o stíhání protistátní činnosti veřejných zaměstnanců zákon o roz­pouštění a zastavování činnosti politic­kých stran a konečně i novela k zákonu na ochranu republiky č. 134/1833 Sb. z. a n. a novela k zákonům tiskový m č. 126/1933 Sb. z. a n. Nynější osnova směřuje k doplnění obou posléze uvede­ných zákonů. Přes rozmanitost ustano­vení jí navrhovaných je ochrana demo­kratického řádu Československé republiky­ vůdčí myšlenkou větší části i této osnovy.

To platí zejména o čl. I až V, kde ten­to účel osnovy je přímo patrný bud již z jejich znění nebo ze souvislosti s plat­nými zákonnými ustanoveními, na něž navazují a jež dále prohlubují.

Demokraticko-republikánská státní forma Československé republiky jest již dnes zákonem na ochranu republiky chráněna proti násilným pokusům o její změnu, proti přípravě takových násil­ných pokusů, proti pobuřování a proti tajnému podvratnému spolčování. Zku­šenost ukázala, že demokraticko-repub­likánské státní formě a demokratickému řádu republik třeba poskytnouti ochra­nu i proti útokům nepřímým. Nejmoc­nější oporou zmíněných právních stat­ků je občanstvo věrné demokraticko­-republikánské státní, formě a demokra­tickému řádu republiky. Nelze podce­ňovati nebezpečí, které hrozí naší demo­kracii z útoků podnikaných právě proti těm občanům, kteří jsou stoupenci a ži­vými nositeli demokratického řádu re­publiky. Zákon na ochranu republiky jež chrání jak celé skupiny obyvatel, tak i jednotlivce proti útokům, které jsou proti nim namířeny pro jejich ná­rodnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo proto, že jsou bez vyznání. Neposkytuje však dosud ochrany proti úto­kům, které jsou proti nim namířeny proto, že jsou stoupenci demokraticko-republikánské státní formy a demokra­tického řádu republiky. Tuto mezeru má vyplniti čl. I osnovy. Bylo-li proti tomuto ustanovení namítáno, že jeho účelem je poskytnouti ochranu vládnou­cím politickým stranám, nemá taková námitka ve znění tohoto ustanovení žád­né opory. Ochrany má se dostati všem občanům, ať jednotlivcům, či celým je­jich skupinám bez rozdílu, zda jsou pří­slušníky politických stran vůbec a stran zastoupených v nynější vládě zvláště, jakmile je proti ním útočeno z toho dů­vodu, že jsou stoupenci demokraticko republikánské státní formy nebo demo­kratického řádu republiky. Bylo-li dále namítáno, že osnova tu zavádí nové a nejasné pojmy, zejména pojem >skupi­nuobyvatel<, přehlíží se, že pojem ten vyskytuje se i v dosavadním znění § 14 zákona na ochranu republiky a nepůso­bil v praxi žádných obtíží.

­

Důsledně řadí dále osnova v čl. II, č. 1 tento nový § 14 a) k trestným činům, pro které lze vysloviti přípustnost zastavení periodického tiskopisu.

Loni usnesený § 34 a) zákona na ochranu republiky poskytuje vládě možnost, aby na dobu, kdy toho bude vyžadovati účinnější ochrana bezpeč­nosti nebo vážnosti republiky, její ústa­vy nebo obecného míru v ní, nejdéle však na dobu jednoho roku, vydala na­řízením, schváleným presidentem re­publiky, přísnější ustanovení o zastavo­vání periodických tiskopisů, které se opětovně dopustily trestných činů proti zákonu na ochranu republiky. Vláda užila tohoto zmocnění a vydala vládní nařízení ze dne 18..července 1933, č. 150 Sb. z. a n. Toto vládní nařízení mělo by pozbýti 26. července t. r. účinnosti v dů­sledku časového omezení, které zákon pro nařízení tohoto druhu vyslovil. Poněvadž však poměry se zatím nezměnily do té míry, aby bylo možno, vystačiti bez těchto přísnějších ustanovení, na­vrhla vláda, aby ono časové omezení by­lo v zákoně vůbec škrtnuto. Poslanecká sněmovna nepřistoupila na takové časo­vě neomezené zmocnění a usnesla se na tom, že vláda může sice účinnost vlád­ního nařízení vydaného na podkladě § 34 a) zákona na ochranu republiky, třeba i opětovně, prodloužiti, vždy však nejdéle na dobu dvou let. Tím je Národ­nímu shromáždění zabezpečena mož­nost, aby každé takové vládní nařízení, jímž se prodlužuje účinnost dřívějšího vládního nařízení, učinilo předmětem svého jednání, neboť každé takové prodlužovaní nařízení musí býti předloženo ihned oběma sněmovnám, resp. Stálému výboru.

Konečně navrhuje osnova další zpřís­nění ustanovení vztahujících se na za­stavování periodických tiskopisů podle zákona na ochranu republiky. Toto zpřísnění, o němž jednají čl. II, č. 2 a čl. III, má se však týkati toliko periodic­kých tiskopisů, které již byly jednou zastaveny a které počnou opět vycháze­ti dříve, než uplyne jeden rok od konce doby, po kterou byly naposledy zasta­veny. Proti těmto ustanovením směřu­jícím proti periodickým tiskopisům, kte­ré již svou podvratnou tendenci nepo­chybným způsobem prokázaly, nebyly při dosavadním jednání projeveny žád­né závažné námitky.

Také ustanovení čl. IV a V jsou vede­na vůdčí myšlenkou prohloubení ochra­ny proti tiskopisům, které přímo nebo nepřímo podvracejí nebo hanobí samo­statnost, ústavní Jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou státní for­mu nebo demokratický řád Českosloven­ské republiky, nebo které hrubě urážejí stud. Tiskopisům takové povahy a do­časně (až do konce června 1935) také tiskopisům, které ohrožují veřejný klid a pořádek, zejména obsahem nepravdi­vým nebo pravdu zkrucujícím, může býti podle § 2 tiskové novely z roku 1933 odňata správním úřadem kolportáž. Nynější osnova jde dále a připouští, aby bylo správním úřadem zakázáno roz­šiřování takových tiskopisů v prodej­nách a stáncích, v nichž se prodávají ta­bákové výrobky, poštovní ceniny nebo kolky, jakož i v místnostech umístěných v budovách sloužících veřejné dopravě, zejména na nádražích. Dále připouští osnova, aby tiskopisům tohoto druhu byly odňaty správním úřadem sazební a dopravní výhody, jichž požívají tisko­pisy při dopravě poštou nebo po želez­nici, nebo aby jim bylo odňato právo dopravy poštou a po železnici vůbec. Ko­nečně nemají býti administrativní záka­zy rozšiřování cizozemských periodic­kých tiskopisů vázány budoucně na pod­mínku předchozího soudního nálezu, zjišťujícího, že jejich obsahem byl spá­chán trestný čin.

Proti těmto ustanovením nebylo při dosavadním jednání námitek a byla schválena tak jak je vláda navrhla.

Nesetkala-li se ustanovení čl. I až V osnovy s podstatnými pochybnostmi ne­bo námitkami a byla-li - jak již řečeno - přijata poslaneckou sněmovnou bez podstatných změn, nelze totéž říci o ostatním obsahu osnov, zejména o čl. VII, poskytujícím tiskovým opravám ústavních činitelů a úřadů povolaných k obstarávání jejich věcí určité výsady co do rozsahu a obsahu tiskové opravy, dále o čl. VIII, jednajícím o povinném uveřejňování významných politických projevů presidenta republiky a vlády, zejména však o § 18 a), který pod tres­tem zakazuje uveřejňování zpráv o určitých jednáních a úředních spisech. Z četných změn, které poslanecká sně­movna provedla v čl. VIII a v § 18 a), je zjevno, že ustanovení tato byla velmi pečlivě a podrobně uvážena a že zejmé­na námitkám, které byly vzneseny proti zákazu uveřejňování zpráv o jednání a spisech veřejných úřadů, byla věnová­na náležitá pozornost. Vždy ustanove­ní posléze uvedené bylo změněno ještě při projednávání vládního návrhu v plenu sněmovny samé.

Všecka tato ustanovení byla v posled­ní době tolikrát diskutována a přetřásá­na v denním tisku všech směrů. že snad není ani potřebí uváděti tu jejich po­drobnosti. Celkem stačí říci, že tato ustanovení jednak oproti platnému prá­vu rozšiřují povinnost periodických tis­kopisů určité věci uveřejniti, jednak za­kazují, aby určité věci byly tiskem uve­řejňovány. Bylo namítáno, že se tím omezuje svoboda tisku což není v sou­ladu s jeho úlohou a významem v demo­kracii. Ti, kdo vznášejí tuto námitku, zapomínají však dvou věcí. Především, že svoboda tisku neznamená nevázanost a neodpovědnost a že ani země klasické demokracie nemohly a nemohou se obe­jíti bez určitých omezení tiskové svobody, jichž stupeň do značné míry závisí na úrovni tisku samého. Sám pan minis­terský předseda ukázal po této stránce při projednávání osnovy v ústavně­právním výboru poslanecké sněmovny na podstatné rozdíly mezi tím, jak dneš­ní tisk, nebo aspoň jeho část, plní svoje zpravodajské úkoly, a jak je plnil před válkou. Za druhé zapomíná se na to, že stejně jako svobodný tisk je atributem demokracie, je opět demokracie nejbez­pečnější zárukou svobody tisku. Je-li ohrožována ať přímo či nepřímo demo­kracie, je tím ohrožována i budoucnost svobodného tisku. Právě v zájmu bu­doucnosti svobodného tisku je nutno, i když jak lze doufati jen dočasně ome­ziti svobodu toho tisku, který odmítaje sám jakoukoliv odpovědnost svými zpravodajskými methodami třeba jen nepřímo podvrací práci odpovědných činitelů ve státě a demokracii.

Konečně obsahuje osnova v § 18 b) ustanovení, jehož potřeba byla u nás již dávno pociťována a které proto bylo při­jato i oposičním tiskem s uspokojením. Je to zákaz uveřejňování sensačních kriminálních zpráv a sensačních zpráv o věcech života pohlavního. Poslanecká sněmovna rozšířila tento zákaz i na zá­kaz inserátů, které se nepochybně týka­jí pohlavního života a způsobem, ja­kým jsou sepsány, jsou s to vzbuditi po­horšení nebo uraziti stud. Také toto ustanovení je plně odůvodněno.

Ústavně-právní výbor senátu projed­nal usnesení poslanecké sněmovny ve schůzi dne 3. července a neuznav potře­bu nějakých změn navrhuje, aby slav­ný senát schválil osnovu tohoto zákona ve znění jak se na ní usnesla poslanec­ká sněmovna. Dále doporučuje výbor ke schválení resoluci níže otištěnou.

V Praze dne 3. července 1931.

Dr Otakar Havelka v. r.

místopředseda.

Frant. Novák v. r.,

zpravodaj.

Resoluce.

Vláda se vyzývá, aby předložila návrh zákona, kterým se upravují služeb­ní poměry členů redakce časopisů, zejména pokud jde o zabezpečení jejich práv a stanovení jejich povinností při výkonu povolání.