Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

 

III. volební období.

10. zasedání.

 

Tisk 1366.

 

Zpráva

 

I. živnostensko-obchodního výboru

II. sociálně-politického výboru

 

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1361) o návrhu poslanců Skopala, Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové, Zierhuta a druhů

na znění a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice.

 

I.

 

Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 303/20 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice již od svého vyhlášení dal podnět k úsilí o jeho novelizaci směřující k odstranění mezer a nedostatků, na které poukazováno bylo jednak koncesovanými zubními techniky, pomocníky a učni, jed­nak kruhy universitními.

 

Koncesovaní zubní technici usilovali především o to, aby dosavadním zubním technikům byl přiznán titul dentista, aby mohli svoje provozovny přiměřeně ozna­čovati a aby bylo jejich oprávnění k výkonům, jež jinak náležejí do oboru lékař­ské prakse, ještě rozšířeno.

 

Zubotechničtí pomocníci a učni usilovali všemožně o to, aby živnost zubní tech­niky byla na trvalo zachována, především však o to, aby ti, kteří byli již před vy­hlášením zákona č. 303/20 v učení a dosud výučního listu nedosáhli, mohli jako před vydáním citovaného zákona dosáh­nouti koncese zubotechnické.

 

Z universitních kruhů tlumočen byl po­žadavek, aby předepsaný výcvik lékařů na odborné zubní lékaře mohl se díti také na zubních klinikách universitních.

 

Řada iniciativních návrhů podaných ve sněmovně poslanecké i senátu N. S, sna­žila se v duchu výše zmíněných požadav­ků napraviti mezery a nedostatky zákona 303/20. Po svízelném jednání v subkomi­tétu živnostensko-obchodního výboru poslanecké sněmovny, v němž zasedali také zástupci výborů sociálně-politického a zdravotního, došlo se konečně k dohodě, jejíž výslednici stalo se předložené usne­sení poslanecké sněmovny ze dne 3. čer­vence 1934.

 

Zásada, že umělá náhrada zubův a chrupu jest odvětvím vědy a umění lékař­ského, zůstává usnesením poslanecké sně­movny nedotčena. Do novelizované osnovy vkládá se ustanovení o úpravě titulu lékařů, kteří odborně vykonávají zubní lékařství. (Čl. I. § 1, druhá věta odst. 1.) Osnova ponechává vládnímu nařízení, aby stanovilo podmínky, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti na zubních klinikách tuzemských lékařských fakult, anebo na Státním ústavu pro zubní lé­kařství.

 

V odstavci 3, čl. I, § 3 stanoví osnova, že profesoři a docenti zubního lékařství na československých fakultách jsou opráv­něni vykonávati odbornou praksi a užívati titulu odborného lékaře.

 

V § 2, odst. 2, téhož čl. vychází se vstříc zubotechnickým pomocníkům, kteří v době vyhlášení zákona č. 303/20 byli již v učení a v důsledku toho nemohli dosáhnouti oprávnění k samostatně provozované živnosti zubotechnické.

 

§ 3 upravuje otázku přístupu k praktické zkoušce zubotechnické a to nejpozději do jednoho roku po udělení koncese zubo­technické, dále pak stanoví právo míti pomocné síly laboratorní a zakazuje přijímati učně jak zubním technikům, tak i lékařům.

 

§ 5 zavádí výhradně pro zkoušené zubní techniky titul dentista, kterého jen tito smějí používati. Podotýkám, že tímto se rozlišují dosavadní zkoušení zubní tech­nici na 2 kategorie, t. j. dentisty a zkou­šené zubní techniky, ačkoli jejich způsobilost a jejich rozsah oprávnění se neliší. Se zřetelem k tornu je úmyslem senátní většiny podati v podzimním zasedání zvláštní návrh zákona na úpravu této věci.

 

V celku lze říci, že usnesením posla­necké sněmovny ze dne 3. července 1934, uskutečňuje se řada požadavků samostat­ných zubních techniků, jakož i pomoc­níků. Ovšem, že po vyhlášení této novely zákona 303/20 vzhledem k tomu, že ani lékaři, ani zubní technikové nesmějí přijí­mati učně a budou moci zaměstnávati jen tak zvané pomocnické sily laboratorní, jest živnost zubotechnická odsouzena k zániku.

 

Usnesením poslanecké sněmovny ze dne 3. července 1934 sen. tisk čís. 1361 vyří­zeny jsou také iniciativní návrhy podané v senátě N. S. čís. tisků 54, 70 a 298. Živnostensko-obchodní výbor usnesl se ve své schůzi dne 11. července 1934 do­poručiti slavnému senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny ze dne 3. července 1934 tak, jak je obsaženo v senátním tisku čís. 1361 i s resolucí níže uvedenou.

 

V Praze, dne 11. července 1934.

 

Jílek v. r.,
místopředseda.

Ant. Šolc v. r.,
zpravodaj.

 

II.

 

Zákonem č. 303 Sb. z. a n. ze dne 14. dubna 1920 o zubním lékařství a zubní technice vyřčena byla zásada, že zubní lékařství, jehož součástí jest umělá náhrada zubů a chrupů, jest odvětvím vě­dy a přísluší jen lékařům.

 

Citovaným zákonem byla však dána možnost pouze těm zubotechnickým po­mocníkům provozovati živnost zubo­technickou, kteří v době vyhlášení zá­kona 6. května 1920 koncesi zubotech­nickou již měli. Zubotechnickou konce­si nemohli však dosáhnouti oni, kteří v den vyhlášení zákona byli ještě v uče­ní, třeba že nastoupili do učení v před­pokladu, že mohou se státi jednou samo­statnými živnostníky. Byla tedy tímto zákonem č. 303/20 spáchána nespravedl­nost na těch, kteří nemohli předvídati, že zákon jim znemožní samostatné provozování živnosti, i když vyhoví všem podmínkám odborného vzdělání a praxe. Během doby se ukázalo, že zákon č. 303/20 má všeobecně jisté nedostatky a v poslanecké sněmovně i v senátě bylo podáno několik iniciativních návrhů na novelisaci tohoto zákona. Návrhy tyto směřují k tomu, aby se vyhovělo z jisté části požadavkům jednak koncesovaných zubních techniků a jednak také zubotechnických pomocníků. Pokud tý­ká se požadavků koncesovaných zub­ních techniků, nesou se tyto hlavně k to­mu, aby jim byl přiznán titul dentisty a aby jejich oprávnění k výkonům bylo ještě rozšířeno. Pokud běží o požadavky zubotechnických pomocníků a učňů, směřují tyto k možnosti dosažení koncese k provozování zubotechnických vý­konů.

 

Předložený zákon, jenž byl poslaneckou sněmovnou schválen, ponechává nedotčenu zásadu, že umělá náhrada zubů a chrupů jest součástí zubního lékařství, rovněž zůstává nezměněno ustanovení, kdo smí odborně vykonávati zubní lé­kařství. Změna podle tohoto zákona spo­čívá pouze v opravení titulu lékařů, kte­ří odborně vykonávají zubní lékařství, a to proto, aby bylo zřejmo již z titulu, že jde o odborné lékaře.

 

Požadavku koncesovaných zubních techniků, aby jim byl přiznán titul den­tisty, se zákonem vyhovuje s tou podmínkou, že složí s úspěchem praktické zkoušky před zvláštní komisí.

 

Zubotechnickým pomocníkům, kteří byli již před vydáním zákona 303/20 v učení, do účinnosti zákona nebyli však ještě vyučeni, dává se novým zákonem možnost dosáhnouti zubotechnické koncese. Těm, kteří vstoupili do učení po účinnosti zákona č. 303/20, se konce se ne­přiznává a mohou býti zaměstnáni jen jako síly laboratorní u dentistů, konce­sovaných zubních techniků nebo u od­borných zubních lékařů.

 

Zákon zakazuje odborným zubním lékařům, dentistům a koncesovaným zubním technikům na­příště přijímání učňů. Zaměstnávati mo­hou pomocné síly laboratorní. Živ­nost zubotechnická stává se tedy tímto zákonem živností na vymření. Práva vdov a nezletilých descendentů podle živnostenského řádu zůstávají zacho­vána.

 

Zákon tento odstraňuje jednak nespra­vedlnost spáchanou zákonem č. 303/20 na jisté části zubotechnických pomocníků, vyhovuje koncesovaným zubním tech­nikům, pokud běží o název dentista a o odborné zubotechnické vzdělání, a vy­hovuje také přání lékařských a universitních kruhů, aby zásadě, že zubní lé­kařství, jehož součástí je umělá náhrada zubů a chrupů, jest odvětvím vědy a umění lékařského, bylo učiněno zadost.

 

Sociálně-politický výbor doporučuje, aby slavný senát schválil osnovu zákona v tom znění, jak ji přijala poslanecká sněmovna (sen. tisk č. 1361) s připoje­nou resolucí.

Tím je vyřízen také iniciativní návrh sem. Ant. Šolce a spol. tisk 298.

 

V Praze, dne 10. července 1934.

 

J. Johanis. v. r.,
předseda.

Jos. Koukal v. r.,
zpravodaj.

 

 

Resoluce

 

navržená výbory živnostensko-obchodním a sociálně-politickým.

 

Vláda se vyzývá, aby při provádění § 9, odst. 4 zákona při stanovení zvláštních podmínek k udělení oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky osobám vstoupivším do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920, ve vládním neřízení jasně stanovila, že toto oprávnění k samostatnému prováděni zubní techniky neznamená koncesi živnosti zubotechnické podle § 2, odst. 2 zá­kona, nýbrž oprávnění k samostatnému vykonávání laboratorních prací bez styku s pacienty ve vlastních dílnách, a to pro odborné zubní lékaře, dentisty, zkoušené zubní techniky a zubní techniky.