Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

 

III. volební období.

10. zasedání.

 

Tisk 1374.

 

Zpráva

 

I. sociálně-politického výboru

 

II. rozpočtového výboru

 

o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1370) k vládnímu návrhu zákona, kterým se propůjčuje vládnímu nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, platnost zákona.

 

I.

 

Vláda předložila poslanecké sněmov­ně návrh zákona, kterým se propůjčuje vládnímu nařízení nahoře uvedenému platnost zákona (§ 1).

 

V důvodové zprávě uvádí vláda, že zamýšlela předložiti Národnímu shro­máždění novelu zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění za­městnanců pro případ nemoci, invalidi­ty a stáří, vzhledem k důležitosti jejího obsahu jako návrh zákona.

 

Nezbytná nutnost, aby - v zájmu ne­odkladné sanace nemocenského pojiště­ní - byla novela zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vydána ještě před 1. červencem 1934. přiměla vládu, že na podkladě zá­kona č. 95/1933 Sb. z. a n. z mimořádné moci nařizovací vydala vládní nařízení o pojištění zaměstnanců pro případ ne­moci, invalidity a stáří ze dne 13. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., nabývající plat­nosti dnem 1. července 1934. Rovněž projednávaný návrh zákona má nabýti účinnosti zákona dnem 1. července 1934. Finanční stav nositelů nemocenského pojištěni je velmi neutěšený, a žádá si oka­mžitého vyřešení; začal býti svízelným od roku 1929, kdy zejména chřipková epidemie, vypuknuvší počátkem roku, měla v zápětí neočekávaně vysoký ná­klad nemocenských pojišťoven jednak v léčebné péči, jednak na nemocenském. Průběhem téhož roku projevily se již účinky světové hospodářské krise, které postupem následujících let dolehly vel­mi citelně na nemocenské pojišťovny, což mělo v zápětí citelný úbytek pojiš­těnců a tím příjmů na pojistném, jednak i nedochvilné placení pojistného. Tím reservní sondy nemocenských pojišťo­ven se ztenčovaly, ba namnoze byly vy­čerpány. Naproti tomu vydání nositelů pojišťění úměrně se nesnižovalo a tak vykázalo hospodaření nositelů nemocen­ského pojištění rostoucí ztráty. Schod­kům těm nebylo možno čeliti ani zvyšo­váním sazeb pojistného na nemocenské pojištění. Různá administrativní opatře­ní Ústřední sociální pojišťovny a akce svazů nemocenských pojišťoven nebyla s to čeliti tomuto tíživému stavu nemo­cenských pojišťoven, proto ukázala se nezbytná nutnost zásahu legislativního.

 

Tak došlo k vydání vládního nařízení č. 113/1934 Sb. z. a n.

 

Obsah vládního nařízení jest v pod­statě tento:

 

Sleduje dvě základní myšlenky: na jedné straně ulevuje nositelům nemo­cenského pojištění tím, že omezuje ně­které dávky nemocenského pojištění. Tak na příklad dosavadní dvoudenní ab­solutní doba karenční v pojištění nemo­cenském změněna na třídenní, omezen byl okruh rodinných příslušníků, kteří jsou účastni rodinného pojištění nemo­cenského. U nemocenských pojišťoven jež mají pojistné 4,8% (u pojišťoven se sídlem ve Velké Praze nad 5 %) střední­ho denního výdělku, snižuje se pro prvních 14 dnů výměra nemocenského, u pojišťoven, které mají pojistné vyšší než 6 % (po uplynutí 3 let vyšší než 5,5 %), se vyplácí snížené nemocenské po dobu 90 dnů a rovněž se poskytují po tu dobu jen ve snížené výměře dávky v těhoten­ství a šestinedělí.

 

Proti tomu dostává se pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům někte­rých cenných zlepšení v pojištění inva­lidním a starobním. Tak bezpodmínečný důchod vdovský poskytuje se již při do­sažení 60 roků věku místo dosavadním 65 rokům věku. Upouští se od maximální hranice při úhrnu důchodů sirotčích. Nejcennější však zlepšení nastalo zave­dením tzv. věkového příplatku, podle něhož pojištěncům, kteří v roce 1926 překročili věk 27 let, započítává se ne­pojištěná doba jednou třetinou. Obdob­ně se zvyšují odvozené důchody vdov­ský a sirotčí. Tato nová úprava přijde ku prospěchu hlavně pojištěncům star­ším i nejstarším s delší dobou pojištění, kteří jsou blízcí nápadu důchodu a týče se také důchodců, jichž důchod napadl již před 1. červencem 1934.

 

Vládní nařízení přihlíží k nynější ob­tížné hospodářské a finanční situaci ze­mědělské výroby, poskytuje přechodné úlevy pro invalidní za starobní pojištění zemědělských zaměstnanců na dobu 2 let ve způsobě snížení pojistného pro pojištění invalidní a starobní, dále zvláštní úpravou hodnocení naturálních požitků a vyjmutím určitých skupin osob z pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění.

 

Ke sníženému pojistnému pojištění in­validního a starobního bude stát odvá­děti ústřední sociální pojišťovně úhrnný peníz 1,100.000 Kč měsíčně.

 

Tolik, pokud se týče obsahu vládního nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n.

 

Vzhledem k důležitosti látky předlo­žila vláda návrh, aby zmíněnému vlád­nímu nařízení byla propůjčena platnost zákona. Vzhledem k účelnému obsahu vládního nařízení nutno s tímto rozhodnutím vlády jen souhlasiti.

 

Sociálně-politický výbor projednal ve svých schůzích, konaných dne 10. a 11. července 1934, usnesení poslanecké sně­movny a usnesl se navrhnouti slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona v souhlase s poslaneckou sněmovnou a ve znění, jak je obsažena v sen. tisku č. 1320.

 

Současně navrhuje sociálně-politický výbor přijetí resoluce dole otištěné.

 

 

V Praze, dne 11. července 1934.

 

V. Johanis v. r.,
předseda.

Dr Otakar Havelka v. r.,

zpravodaj.

 

II.

 

Na podkladě zákona č. 95 z roku 1933 Sb. z. a n. o mimořádné moci nařizovací, prodloužené zákonem č. 206/1933 Sb. z. a n., vydala vláda nařízení ze dne 13. června 1934 č. 112 Sb. z. a n., o pojiště­ní zaměstnanců pro případ nemoci, in­validity jakož i stáří. Nezbytná potře­ba, aby v zájmu neodkladné sanace ne­mocenského pojištění byla novela zá­kona č. 221 z r. 1924 Sb. z. a n. vydána ještě před 1. červencem 1934, přiměla k vydání uvedeného nařízení.

 

Jest samo zřejmo, že situace nemocen­ského pojištění je neutěšená a právem dožaduje se rozřešení. Příčiny této kri­se jsou všeobecně známy. Již roku 1929 projevila se všeobecná krise, která měla velmi neblahý vliv na finanční stav po­jišťoven, a to mimo jiné v důsledku vel­kého úbytku pojištěnců. Takto vlivem krise se fondy nemocenských pojišťoven velmi vyčerpaly, v mnohých případech vznikly dokonce dosti značné ztráty, ze kterých se pojišťovny nevybavily ani zvýšením sazeb. Toto plně odůvodňuje zásah rázu legislativního a bylo proto vydáno vládní nařízení č. 112 z r. 1934. Toto nařízení ulevuje nositelem nemo­cenského pojištění a omezuje některé jeho dávky.

 

Naproti tomu snaží se zlepšiti někte­ré dávky pojištění invalidního a starob­ního. Vládní nařízení vychází vstříc též dlouholetému přání a volání země­dělského lidu, který nachází se již po dlouhá léta v obtížné a těžké hospodář­ské finanční situaci. Tím, že poskytuje na přechodnou dobu úlevy pro invalid­ní a starobní pojištění zemědělských za­městnanců, a to tak, že zjednodušuje pojištění jednak tím, že určité skupiny osob vyjímá z pojištění invalidního a starobního.

 

Ke sníženému pojistnému starobnímu a invalidnímu bude stát odváděti Ústřední sociální pojišťovně 1,100.000 Kč mě­síčně.

 

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi dne 11. července 1934 usnesení poslanecké sněmovny a doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zá­kona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

 

V Praze dne 11. července 1934.

 

Dr J. Karas v. r.
předseda.

F. Foit v. r.,
zpravodaj.

 

 

Resoluce

navržená výborem sociálně-politickým.

 

>Vláda se vybízí, aby vládním nařízením změnila § 93 a)zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci,invalidity a stáří, ve znění vládního nařízení ze dne 15. června 1934 č. 112Sb. z. a n. v ten smysl, že by snížení nemocenského podle § 95 a), odst. 1vládního nařízení č. 112/1934 Sb. z. a n. nastalo teprve tehdy, kdybynemocenské pojišťovny vyměřovaly po­jistné vyšší než 5% středního denníhovýdělku kromě zemědělských nemocen­ských pojišťoven, u nichž by docházelo kvýplatě sníženého nemocenského po­dle § 95 a), odst. 1 uvedeného vlád. nařízeníjiž při pojistném nad 4.8% středního denního výdělku.<