Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1380.

1. předsedy vlády na interpelaci sen. J. J. Krejčího a druhů ve věci libovolného měnění obsahu zákona ministerskou radou (tisk 859/3)

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Ant. Nováka a soudr. o konfiskační praksi policejního úřadu v Kladně (tisk 1316/1)

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Dundra, Ant. Nováka a soudr. ve věci rozpuštění obecního zastupitelstva v Dubí u Kladna (tisk 1272/1)

4. ministrů pošt a vnitra na interpelaci sen. Nedvěda a soudruhů ohledně spolupráce poštovních úřadů s četnictvem (tisk 1283/1)

5. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Medvěda a soudruhů ohledně konfiskace článku "Svobodu proletářským vězňům" obsaženého v 1. čísle časopisu "Dělnický obhájce" (tisk 1306/1)

Podle § l zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n. o finanční podpoře elektrisace venkova, ve znění zákona ze dne 28. června 1928, č. 112 Sb. ž. a n. a zákona ze dne 22. března 1929, č. 46 Sb. z. a n. byla do řádných výdajů rozpočtu ministerstva veřejných prací na r. 1932 v úvěru kap. 14, tit. 5, § 3, pol. 1 pod názvem >Podpory na soustavnou elektrisaci venkova< zařazena částka 35,000.000 Kč.

Státní rozpočet na rok 1932 nabyl podle čl. XXIV fin. zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 199 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1932, účinnosti dnem 1. ledna 1932. Zákon ze dne 19. května 1932, č. 72 Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení § 1 zák. ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a. n. o finanční podpoře elektrisace venkova ve znění zákona ze dne 22. března 1929, č. 46 Sb. z. a n. nabyl podle čl. II cit. zákona účinnosti dnem vyhlášení t. j. dnem 1.června 1932. Pokud jde o rok 1932 nenastala zákonem tím žádná změna, neboť již podle § 1 cit. zákona č. 139/1926 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 112/1928 Sb. z. a n. a zákona č. 46/1929 Sb. z. a n., bylo nutno na podporu soustavné elektrisace venkova zařaditi do řádných výdajů rozpočtu ministerstva veřejných prací na rok 1932 částku 35,000.000 Kč, což se podle shora uvedeného také stalo.

Vzhledem k tomu, že částka určená na podporu soustavné elektrisace venkova podle citovaných ustanovení zákona byla preliminována v řádných výdajích rozpočtu ministerstva veřejných prací, nebylo při uvolňování a při výplatě zmíněných podpor postupováno podle ustanovení čl. IX. fin. zákona na rok 1932, neboť ustanovení ta se vztahují pouze na výdaje mimořádné.

Prostředky určené na podporu soustavné elektrisace venkova sluší považovati za podpory (subvence) ve smyslu čl. X. finančního zákona na rok 1932, resp. ve smyslu § 6 vlád. nař. ze dne 18. března 1932, č. 42 Sb. z. a n., kterým se vydávají podrobné předpisy k finančnímu zákonu na rok 1932, neboť stát za svoje plnění neobdrží přímo žádné plné protidávky či protihodnoty v jakékoliv podobě. Rovněž z ustanovení § 2, odst, 1, la. a) a b) a § 4, zákona č. 139/1926 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 112/1928 Sb. z. a n. a zákona č. 46/1929 Sb. z. a n., která jednají o použití částky určené na podporu soustavné elektrisace venkova, nevyplývá, že by činitelé uvedení v citovaných ustanoveních zákona (místní elektrárenská družstva, venkovské obce, všeužitečné elektrické podniky, event. elektrárny bez práva všeužitečnosti) měli právní nárok na povolení požadované podpory, resp. stavebního příspěvku. Nejde tudíž v daném případě o právní závazek státu. Při použití částky, určené na podporu soustavné elektrisace venkova, bylo proto postupováno v roce 1932 jednak podle čl. X. finančního zákona na rok 1932, jednak podle ustanovení usnesení vlády ze dne 14. ledna 1932 o úsporném hospodaření v r. 1932. Článek X. citovaného finančního zákona na r. 1932 zní takto:

>Prostředky, určené na podpory a plnění podobných úkolů, k nimž není stát právně zavázán (subvence), smějí býti vypláceny až v posledním čtvrtletí rozpočtového roku, jinak jen po předchozím souhlasu ministerstva financí<.

Vzhledem k nepříznivému stavu státní pokladny bylo nutno učiniti opatření, aby prostředky státní byly použity v prvé řadě k úhradě nezbytně nutných výdajů pro řádný chod státní správy, aneb k plnění právních závazků. K posouzení, jsou-li pro tu kterou akci potřebné prostředky k disposici, jest povoláno především ministerstvo financí, neboť spravuje státní pokladnu. Citované usnesení vlády ze dne 14. ledna 1932 stanovilo proto mezi jiným, že jakákoliv disposice úvěry povahy subvenční, tedy i přislíbení subvence, jest až na další bez souhlasu ministerstva financí nepřípustna.

Z důvodu, že otázka použití prostředků určených na podpory (subvence) jest upravena specielním ustanovením citovaného článku X. finančního zákona na r. 1932, nebylo lze použíti v daném případě ustanovení článku VIII. citovaného finančního zákona, který jedná sice o výdajích řádných, avšak má povahu všeobecného právního předpisu.

Hledíc k vylíčenému stavu věci bylo nutno postupovati při uvolňování prostředků na podporu soustavné elektrisace venkova v r. 1932 způsobem shora uvedeným, se zvláštním zřetelem k nepříznivému stavu státní pokladny.

Pokud jde o rok 1933, byla zařazena do řádných výdajů rozpočtu ministerstva veřejných prací na rok 1933 částka 25,000.0 Kč na finanční podporu soustavné elektrisace venkova ve smyslu čl. V odst. 3. finančního zákona na rok 1933, č. 37/1933 Sb. z. a n. Podle citovaného článku V., odst. 3. finačního zákona na r. 1933 snižuje se roční částka, stanovená v čl. I. zákona ze dne 19. května 1932, č. 72 Sb. z. a n. na rok 1933 na 25,000.000 Kč. Při použití prostředků těch postupovalo se v r. 1933 obdobným způsobem jako v r. 1932. K návrhu ministerstva veřejných prací dalo ministerstvo financí svůj souhlas k výplatě subvencí na soustavnou elektrisaci venkova v měsíci říjnu a listopadu 1933 do úhrnné výše 10,000.000 Kč a v měsíci prosinci 1933 do úhrnné výše 15,000.000 Kč, takže tím byl celý úvěr ve výši 25,000.000 Kč, preliminovaný v rozpočtu na rok 1933 pro tento účel plně vyčerpán.

Z uvedeného tedy jest zřejmo:

1. že shora uvedenými zákonnými předpisy povolený peníz na podporu soustavné elektrisace venkova se zařazuje každoročně do řádných výdajů rozpočtu ministerstva veřejných prací,

2. že při výplatě prostředků těch nepostupuje se podle zásad čl. IX. finančního zákona, avšak také ne dle zásad článku VIII, nýbrž podle článku X. (subvence) finančního zákona a

3. že zákony o finanční podpoře elektrisace venkova jsou prováděny podle příslušných platných právních předpisů.

V Praze, dne 25. června 1934.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

v Kladně (tisk 1316/1).

Podle provedeného šetření jde o plakát nadepsaný >Pokrokoví občané přistupte za členy Unie socialistických svobodných myslitelů<, který policejní komisařství na Kladně zabavilo při tiskové prohlídce pro pět míst z části v interpelaci uvedených, shledavši v nich skutkovou podstatu trestných činů podle zákona na ochranu republiky. V interpelaci otištěná věta >Každý socialista je proto povinen bojovati proti klerikalismu a církvím< zabavena nebyla.

Krajský trestní jako tiskový soud v Praze usnesením ze dne 3. června 1934, čís. Tl 628/34-2 zabavení tiskopisu potvrdil a uznal tak, že zabavení se stalo právem.

K výtce, že zabavená místa prošla jinde při tiskové prohlídce bez závady, podotýkám, že v mezích příslušných předpisů trestního řádu lze tiskopis, zakládající svým obsahem trestný čin, zabaviti tenkráte, žádá-li to veřejný zájem; posouditi tuto otázku třeba však podle času a poměrů místních a nelze proto z okolnosti, že určitý obsah tiskopisu byl v některém místě zabaven, ač jinde byl bez závady propuštěn, usuzovati na nesprávný postup tiskových úřadů.

Nelze tudíž postupu policejního komisařství na Kladně nic vytýkati a neshledávám důvodu k žádanému opatření.

V Praze, dne 13. července 1934.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

V obci Dubí prohlásili členové i náhradníci obecního zastupitelstva, zvolení jednak ze strany národně socialistické a jednak ze tří stran občanských (národně-demokratické, živnostenské a lidové), jimž při volbě připadlo celkem 15 mandátů, že nemohou bráti nadále zodpovědnost za hospodářství obce a resignovali. Většina obecního zastupitelstva, čítající 21 mandátů, a to komunistická oposice s 9 mandáty, komunisté s 8 mandáty a strana sociálně-demokratická se 4 mandáty, v čele se starostou obce, zvoleným ze strany komunistické oposice, resignaci nepřijala. Resignující odvolali se k okresnímu úřadu, který své rozhodnutí o resignaci nevydal bezprostředně, chtěje stranám poskytnouti příležitost, aby se samy dohodly o zjednání nápravy v obecním hospodářství a o opatřeních, jichž vyžadoval zájem obce. Poněvadž toto očekávání úřadu se nesplnilo a strany dané příležitosti nepoužily, nýbrž naopak stížnosti se množily, uznal okresní úřad, že v důsledcích poměrů, jež v obci zavládly, je třeba jednati bez dalšího prodlení. V předpokladu, že v případě rozpuštění obecního zastupitelstva správní komise úřadem jmenovaná a sestavená z osob nestranných a hospodárných uvede hospodářství obce do řádného a zákonu odpovídajícího stavu, přijal okresní úřad resignaci 15 členů obecního zastupitelstva a podal návrh na rozpuštění obecního zastupitelstva. Zemský úřad rozhodnutím ze dne 18. dubna 1934, č. 5009, rozpustil podle § 106 obec. zřízení obecní zastupitelstvo v Dubí se zřetelem k tomu, že počet jeho členů klesl pod dvě třetiny a nedal se na zákonnou výši doplniti ani podle § 58 Obecního řádu volení. Jakmile obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno, bylo povinností okresního úřadu, aby učinil bez prodlení všechna nutná opatření, aby prozatímní správa obce byla zařízena co nejrychleji. Této své povinnosti okresní úřad vyhověl, neboť zároveň s doručením výnosu zemského úřadu o rozpuštění obecního zastupitelstva jmenoval správní komisi a volal ji k ustavující schůzi.

Zákonný podklad pro zřízení správní komise je dán ustanovením § 106 obecního zřízení ve znění § 99, odst. 2. org. zákona. Tento zákonný předpis nezavazuje okresní úřad k tomu, aby obecní správní komisi jmenoval podle zásady poměrného zastoupení. Přes to však při jmenování správní komise přihlížel okresní úřad k tomu, aby volební skupiny zastoupené v obecním zastupitelstvu byly zastoupeny i ve správní komisi. Okresní úřad byl oprávněn jmenovati členem správní komise i osobu na žádné kandidátní listině neuvedenou, o níž bylo známo, že je dobrým hospodářem. Stížnosti na poměry v obci vedly právě úřad k tomu, aby za členy komise vybral osoby skýtající záruku, že povedou správu obce hospodárně. Správní komise ujala se ihned horlivě a se vší vážností řízení obecních záležitostí a snaží se podle úřední zprávy všechny závady odstraniti a hospodařiti úsporně.

Uvádí-li se v interpelaci, že nebylo dbáno ustanovení § 106 obec. zřízení a že postup okresního úřadu nesouhlasí s dosavadní praksí, dlužno poznamenati, že ustanovení § 106 obec. zřízení bylo změněno předpisem § 99 org. zákona. Podle tohoto ustanovení v případech, kde politické úřady jednaly v dohodě s okresními výbory, rozhodují napříště po slyšení okresních výborů. Zákonem dříve žádaný souhlas okresního výboru byl tedy nahrazen slyšením okresního výboru. Okresní výbor byl slyšen ihned v následující schůzí, konané po rozpuštění obecního zastupitelstva, a usnesl se, aby byla správní komise zřízena a sestavena tak, jak okresní úřad již v mezidobí zařídil. K potřebnému opatření v mezidobí byl politický úřad oprávněn řídě se zásadou, kterou vyslovil správní soud rozhodnutím, že politický úřad sám jest oprávněn učiniti v mezidobí nutná opatření o prozatímní správě obce.

Dodati třeba, že podle podaných zpráv nebylo proti jmenování správní komise v Dubí z řad občanstva podáno žádných stížností.

V Praze, dne 14. července 1934.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r

Poštovní úřad Uhrovec dal obě obyčejné otevřené listovní zásilky, a to zásilku s tiskovinami, podanou v Trenčíně, a zásilku s odznaky, podanou v Bratislavě, jež ho 25. dubna 1934 pro Marii Turkovou došly, při nejbližší doručovací pochůzce adresátce řádně doručiti.

Poštovní úřad, jenž povinnosti zachovávati poštovní tajemství přísně dbá, neupozornil na zásilky četnictvo.

Samozřejmě nesmí ministerstvo pošt a telegrafii dáti poštovním úřadům pokyn, aby na došlé zásilky upozorňovaly četnictvo, poněvadž by tím podlamovalo důvěru v poštu, která je základem úspěšného chodu poštovního provozu. Zakládá se proto podezření pánů interpelantů, že ministerstvo pošt a telegrafů dalo poštovním úřadům pokyny, aby zpravovaly o došlých zásilkách četnictvo, na pouhé domněnce nebo na nesprávné informaci.

Z uvedeného vysvítá také, že o nějakém porušení listovního tajemství nemůže býti řeči, poněvadž zákon o ochraně listovního tajemství chrání psaní a písemnosti jen tehdy, mají-li uzávěru. Poněvadž žádná ze zásilek uzávěru neměla a zásilka s odznaky neobsahovala ani dopis ani písemnosti, nemohl se na ni citovaný zákon vztahovati.

Tím, co bylo uvedeno, je dojista prokázáno, že tvrzení pánů interpelantů o spolupráci poštovních úřadů s četnictvem není důvodné a není proto příčiny k nějakému zákroku proti poštovnímu úřadu Uhrovec.

Co se týče zákroku četnictva, zpozorovala dne 25. dubna 1934 náhodně hlídka četnické stanice v Bánovcích nad Bebravou v přítomnosti obecního starosty, jak listonoš doručuje Marii Chaburové, matce Marie Turkové dvě zásilky. Velitel četnické hlídky vyzval pro důvodné podezření, že jde o zásilky nedovolených tiskovin v bytě Turkové pro její nepřítomnost Chaburovou, aby mu zásilky vydala. Jejich prohlídkou zjistil, že jedna, obsahuje několik výtisků po konfiskaci povoleného časopisu >Rudý máj<, druhá pak vzorek bez ceny - 100 odznaků s nápisem >Fronta proti fašistům a imperialistické vojně 1934<. Prvou zásilku pro její nezávadnost Chaburové vrátil, druhou zabavil a s udáním odevzdal okresnímu úřadu v Bánovcich nad Bebravou. Vstupenky na májovou, úřady povolenou zábavu, zabaveny býti nemohly, poněvadž neexistovaly. Dne 1. května 1934 nebyla v Uhrovci žádná zábava komunisty pořádána.

Téhož dne o 19. hodině dostavila se na četnickou stanici v Uhrovci pětičlenná deputace se žádostí o vysvětlení, na jakém podkladě byla vykonána u Turkových domovní prohlídka, po udělené informaci protestovala tato deputace dne 26. dubna 1934 u okresního úřadu v Bánovcích nad Bebravou jak proti domovní prohlídce, tak i proti zabavení odznaků. Její protest byl komisařem politické správy zamítnut s poukazem na to, že četnictvo jednalo z příkazu okresního úřadu, jenž může naříditi domovní prohlídku vždy, kdy jest toho v zájmu veřejné bezpečnosti třeba. Toto vysvětlení bylo správné, neboť podle platných předpisů trestního řádu může, je-li nebezpečí v prodlení, naříditi provedení domovní prohlídky i státní bezpečnostní úřad, kterým byl v tomto případě jmenovaný okresní úřad. Zabavená zásilka, obsahující zmíněné odznaky, nebyla straně vrácena a byla ponechána u úřadu, ježto šlo o odznaky závadné, jichž rozšiřování a veřejné nošení bylo pak zemským úřadem zakázáno.

Tvrzení pánů interpelantů stran zabavení časopisu >Rudého máje< a vstupenek spočívá na mylné informaci a je vyvráceno údaji samé Marie Turkové.

Vzhledem k vylíčeným okolnostem nelze postupu jmenovaného okresního úřadu a četnictva nic vytýkati a není důvodu k opatřením, jež jsou v interpelaci na ministru vnitra žádána.

V Praze, dne 24. července 1934.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr Franke v. r.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

Z článku uvedeného v interpelaci zabavena byla místa >Československo ..... dovoleno<, >V Československu ..... kapitalismu<, >My to .... socialistickým< a >Bombardujte ...... žaláře<. Zabavení bylo soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky byly zamítnuty.

V Praze, dne 20. července 1934.

Ministr spravedlnosti:

Dr Dérer v. r.