Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1385.

1. sen. Nedvěda a soudr. ministru Národní obrany ohledně špatného stravování, šikanování a týrání vojínů armády

2. sen. Mikulička a soudr. ministru vnitra ve věci protizákonného zneužití úřední moci, omezování osobní svobody, nebezpečného vyhrožování a surového jednání zlínské policie vůči občanu Rudolfu Kapčovi ve Zlíně

Podepsaní dostali několik dopisů od různých vojenských útvarů, které dokazují, že vojíni téměř u všech vojenských útvarů jsou soustavně týráni, šikanováni, že strava je špatná a že důstojníci nezachovávají předpisy, zaručující vojákům různé úlevy.

Mužstvo 13. pěšího pluku v Olomouci si stěžuje na mizernou stravu a nedostatek stravy. Jsou honěni z cvičení do cvičení, ze stráže do stráže. Stane-li se, že vojín pro únavu nemůže, je mu spíláno: >Ty vole, idiote< atd. Vycházky, zaručené vojínům, nejsou jim poskytovány a po rozkaze jsou vojíni komandováni na různé práce. Ministerstvo národní obrany koupilo stroje na škrabání brambor, stroje stály mnoho peněz jen proto, aby některý dodavatel vydělal a nyní stojí a vojáci jsou nuceni škrabat brambory ručně.

Mužstvo 6. pěšího pluku si stěžuje na honění ze služby do služby, z cvičení do cvičení. Strava co do množství i jakosti špatná, často se stává, že vojáci při cvičení padají únavou. Míst ošetření je jim nadáváno a vyhrožováno vězením. Štábní kapitán Florián >povzbuzuje< vojáky vedle nadávek ještě jezdeckým bičíkem.

U dělostřeleckého pluku číslo 107 si vojáci stěžují, že jsou honěni hůře než koně. Jejich síly jsou přepínány. O koně a postroje je postaráno, ale vojáci jsou štváni bezohledně. Ze svého žoldu, který nestačí ani jim, musí dávati 20-30 Kč měsíčně na kartáče, vaselinu a pod.

U dělostřeleckého pluku čís. 152 si vojáci stěžují, že jsou krmeni mizernou stravou, omezováni na svobodě tím, že jim nejsou poskytovány zaručené vycházky, že jsou honěni z cvičení na cvičení a z jednoho konce kasárny na druhý.

Vojíni a poddůstojníci dělostřeleckého pluku čís. 7 si stěžují na špatné stravování, stravy je také málo, špatně upravená, žádají, aby jim nebylo spíláno a nadáváno od důstojníkův a aby nemuseli kupovat ze svého nepatrného žoldu ještě potřeby na čistění koní a postrojů.

Také vojíni jezdeckého pluku čís. 2 zasílají nám stížnosti: strava naprosto nedostatečná pro mladého muže, který je ve vývinu, zvláště žádají-li se na něm výkony, vyžadující fysické napjetí, vycházky, které jsou předpisy zaručeny, jsou znemožňovány tím, že jsou nařizovány po rozkaze různé práce, z nízkého žoldu musí vojíni kupovati vosk, vaselínu, kartáče a pod. ačkoliv na tyto věci je určen paušál.

U cyklistického praporu čís. 2 si stěžují na špatnou stravu, která prý je nejhorší z celé olomoucké posádky. Ačkoliv paušál na stravu je nízký, ještě se z toho ušetří několik tisíc měsíčně. Při této mizerné stravě jsou však vojíni stále honěni.

Mužstvo 2. leteckého pluku si také stěžuje na přepínání, nemá ani chvíli oddychu, jsou vyčerpáni fysicky i duševně, nikdo nedbá toho, že jim hrozí stále nebezpečí smrti a častých leteckých katastrof. Stěžují si, že o jejich rodiče v případě smrti vojínů není postaráno. Žádají, aby rodiče v případě zmrzačení nebo smrti vojína byli odškodněni. Stěžují si, že kdykoliv dojde k letecké katastrofě a vojín je zabit, sdělí se rodičům: "Váš syn se zabil vlastní vinou, nemáte na nic nárok." To se stalo již v několika případech, - posledně v případě svobodníka Karla Rachtla.

U všech vojenských útvarů žádají vojíni, aby vláda Čsl. republiky přistoupila na mírové návrhy zahraničního lidového komisaře SSSR Litvínova. Protestují proti přípravám války a žádají důslednou mírovou politiku podle vzoru Sovětského svazu.

Podepsaní táží se pana ministra národní obrany:

1. Jsou panu ministru tyto hrozné poměry v armádě u všech vojenských útvarů známy?

2. Jest pan ministr ochoten přísně dáti vyšetřit všechny stížnosti, které zde uvádíme a sjednat nápravu?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby vojáci dostávali řádnou, vydatnou, chutně upravenou stravu, aby jejich zdraví nebylo ničeno?

4, Jest pan ministr ochoten naříditi, aby potřeby na čistění byly kupovány z paušálu, aby vojákům zůstal jejich žold?

5. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby při leteckých katastrofách rodiče zabitých vojínů dostali vždy slušnou doživotní rentu?

6. Jest pan ministr ochoten potrestati vinníky, kteří šetří na stravném vojínův a potrestati ty, kteří vojíny týrají a jim spílají?

7. Jest pan ministr ochoten učiniti takové kroky, aby tyto poměry byly odstraněny definitivně?

V Praze, dne 26. července 1934.

Koncem června 1934 vnikla obecní policie ve Zlíně do bytu vdovy Antonie Hřívové, kde zastihla dělníka Rudolfa Kapču, který chystal vydání letáků tohoto obsahu:

>Kamarádi, mladí muži a mladé ženy!

23. května t. r. byla otrávena tři děvčata chemikáliemi v továrně fy Baťa. Jedna zemřela a dvě zápasí se smrtí. Koncem minulého týdne byli jste opět svědky krvavé tragedie v internátě mladých mužů. V. Zima prohnal si hlavou kuli z revolveru. Kapitalistický systém, jenž nazývá se Batismem, jej zavraždil. Je to v krátké době druhý případ, co si mladý muž raději sahá sebevražedně na život, než aby snášel ta muka, jež mu t. zv. mistři a vychovatelé, plnící příkazy >šéfa< připravili. Mladý muž Zima, který má na Kladně tátu bez práce a několik sourozenců, byl jedinou nadějí svých rodičů. Jemu připadal úkol je podporovat a živit. Proč si sáhnut mladý Zima na život? Protože byl štván kapitalistickými dravci, protože mu přidali práce a ubrali platu. Protože mu vyhrožovali propuštěním, nebude-li více dřít. Hle, jakou máte perspektivu, když si páni na vás sednou, až se vás budou chtít zbavit. Porovnejte vaše vyhlídky do budoucna a perspektivu sovětských komsomolců, kteří žijí radostným a svobodným životem, kde neexistuje pronásledování, ani tresty, ani propouštění. Kde děti nemusí se starat o přestárlé nebo zmrzačelé rodiče. V SSSR je tomu tak proto, že fabriky nepatří jedincům, Baťům, Novákům, Jirouskům, ale patři dělníkům. Máte tisíc možností, jak žije mladý dělník se přesvědčit. Přečtěte si knihy o sovětské mládeži, dopište sovětským mladým dělníkům, vynuťte si na Baťovi pozvání k návštěvě delegace sovětské mládeže. Vyšlete z internátu své delegáty do SSSR, aby se přesvědčili na vlastní očí, jak žije sovětská mládež. Nevěřte měšťáckým novinám >Zlínu, Českému Slovu< a ostatním >krvavým poledníkům<. Rozhodně však bojujte proti dnešnímu systému. Sebevraždy ani atentáty nejsou prostředkem boje..........

Komunistická strana a komsomol vám pomůže, povede vás do boje. Před časem vytýčili si mladí muži komsomolci z internátu tyto požadavky:

1. Odstranění surového zacházení, pokut, propouštění a ostatních trestů.

2. Zavedení šestihodinového pracovního dne a jeden měsíc placené dovolené, jako v SSSR.

3. Zrušení vojensko-kasárenského režimu v internátech a závodní volené samosprávy.

4. Okamžité propuštění všech mistrů a vychovatelů, kteří štvou mládež až k sebevraždám. Nebojte se boje. Strach je váš zabiják. Boj je život.

K. S. Č. a komsomol, Zlín.<

Rudolf Kapča i Antonie Hřívová byli zatčeni a odvedeni na strážnici policie ve Zlíně. O 11. hod. v noci byl Rudolf Kapča na strážnici policie ve Zlíně surově ztýrán. Byl povalen na zem, obličejem k zemi, jeden policista mu stoupl na nohy a ostatní ho surově bili gumovými obušky od nohou nahoru po zadnici, zádech, krku, po hlavě, až zůstal bez vědomí. V bezvědomí ho odvlékli zpět do žalářní kobky. Po 2. hod. v noci vyvlékli policajti opět Rudolfa Kapču z kobky na strážnici, kde byl Kapča znovu surově týrán a bit obušky po celém těle a aby týrání bylo co nejbolestnější, byl bit i na chodidlech. Na konec mu vrazili tužky mezi prsty na rukou a přes tyto tužky bolestně mu prsty mačkali.

Ráno po tomto středověkém týrání byl Rudolf Kapča předveden před veškeré mužstvo policie ve Zlíně (asi 40 mužů), tam policejní inspektor představil Rudolfa Kapču všem policistům a prohlásil: >Podívejte se, toto je nový komunistický sekretář, když ho někde chytíte, tak ho zmlaťte, až zůstane ležet, nebude žádná škoda.<

Kapča se proti tomuto zločinnému vyhrožování ohradil, že proti takovému týrání jsou přece v Československé republice zákony; načež policejní inspektor ironicky odpověděl: >Pro nás žádné zákony neplatí.<

Interpelant chtěl s Rudolfem Kapčou o tomto týrání promluvit, pokud možno ihned po těchto událostech, avšak vyšetřující soudce dr Zoufal v Uh. Hradišti, jeho žádost za předvedení Rudolfa Kapči briskně odmítl. Za měsíc po tom, prohásil tentýž soudce vůči interpelantu, >že by nechtěl ani desátý díl toho, co dostal Rudolf Kapča.< Až v posledních dnech podařilo se interpelantu dostat se s Rudolfem Kapčou do styku ve vězení krajského soudu v Uherském Hradišti, a ten mu shora uvedená fakta o surovém jednání zlínské policie osobně potvrdil.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr vnitra ochoten nechat shora uvedené surovosti policie ve Zlíně řádně vyšetřiti a viníky podle zákona potrestati?

2. Co hodlá pan ministr vnitra učiniti, aby se tyto brutality zlínské policie více neopakovaly, ježto případ Rudolfa Kapči není prvním násilným činem zlínské policie?

V Praze, dne 25. srpna 1934.