Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

10. zasedání.

Tisk 1386.

Odpovědi:

1. ministra sociální péče na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. v záležitosti skandálního hospodářství bytového družstva všeobecně prospěšného "Bytová kultura" v Praze-Žižkově (tisk 1260/2)

2. vlády na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně persekuce dělnického hnutí v Československu (tisk 1306/2)

3. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Volka a spol. ve věci zrušení státní lidové školy v obci Abramová (tisk 1342/1)

4. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. o zneužívání zákona č. 125/1927 okres

ním úřadem v Breznu n. Hronom (tisk 1342/2)

5. ministra vnitra na interpelaci sen. Kříže a soudr. v záležitosti postupu okresního úřadu ve Strakonicích (tisk 1363/2)

6. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně týrání vězňů ve věznici krajského soudu v Ml. Boleslavi a ohledně sebevraždy vězně Koldy (tisk 1342/3)

7. vlády na interpelaci sen. Kereszturyho a druhů o definitivní úpravě pensijních požitků župních zaměstnanců (tisk 1272/2)

8. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Reyzla, dr Hellera a soudr. na p. ministra vnitra (správně ministra veř. zdravotnictví a těl. výchovy) o tom; jak se zacházelo s bezvěreckým pacientem ve všeobecné veřejné nemocnici v Rumburku (tisk 1342/4)

 

1386/1.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů

v záležitosti skandálního hospodářství bytového družstva všeobecně prospěšného >Bytová kultura< v Praze-Žižkově (tisk 1260/2).

Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo >Bytová kultura<, z. s. s r. o. v Praze bylo založeno na ustavující valné hromadě dne 15. září 1929 a zapsáno ve společenstevním rejstříku dne 22. října 1929.

Mimo ustavující valnou hromadu konalo družstvo valnou hromadu v roce 1931, v níž byla projednána jeho činnost od založení do konce roku 1930; v roce 1932, kdy projednána byla činnost družstva za rok 1931 a konečně dvě valné hromady v roce 1934, na nichž zvoleno bylo nové představenstvo a dozorčí rada.

Družstvo postavilo celkem 20 nájemních domů, na jichž stavbu byla udělena finanční podpora podle zákona o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n.

Když ministerstvo sociální péče zjistilo, že družstvo nesplnilo své povinnosti vůči věřitelům zaručených zápůjček, nařídilo dne 24. dubna 1934 provedení revise, s níž bylo započato začátkem května 1934. Revisní práce nejsou dosud skončeny a budou vyžadovati ještě delší doby, ježto musí býti přepracováno a dokončeno účetnictví družstva.

Družstvu bylo nařízeno, aby účetnické práce provedlo s největším urychlením.

Jakmile pak ministerstvu došlo sdělení o tom, že provedení domů po technické stránce vykazuje značné závady, uložilo zemskému úřadu v Praze výměrem ze dne 31. května 1934, aby s urychlením provedl šetření v tom směru.

Podle předběžných výsledků revise ministerstvem prováděné lze považovati za zjištěno, že zakladatelé družstva a první členové představenstva a dozorčí rady byli z velké části buď zaměstnanci podnikatelské firmy Rella a synovec anebo účastni na jejich obchodech (jako subkontrahenti a pod.). Jest tudíž oprávněno podezření, že jejich činnost se řídila v prvé řadě zájmem podnikatele a zájmem vlastním. Lze předpokládati, že tato závada byla odstraněna volbou nových funkcionářů na valné hromadě dne 31. května 1934.

Pokud se týče provedení staveb po technické stránce, bylo skončeno zemským úřadem prozatím šetření o sedmi nájemních domech družstevních v Praze-Žižkově. Byly zjištěny podstatné závady, spočívající,zejména ve značném zmenšení obestavěných prostorů proti schváleným plánům a dále v tom, že nebyly provedeny mezi jednotlivými domy oddělené štítové zdi. Jiné podstatné závady, zejména takové, které by ohrožovaly stabilitu, nebyly zjištěny a také u žádného objektu nebyla porušena povaha domů s nejmenšími byty po rozumu ustanovení § 3 nařízení č. 66/1930 Sb. z. a n.

Na finanční stav družstva a na míru ohrožení zájmu státu bude míti nemalý vliv okolnost, zda a v jaké míře nároky družstva z důvodu vadného neb méněcenného provedení staveb, které družstvo přihlásilo jako své pohledávky ve vyrovnacím řízení fy Rella a synovec, dojdou v tomto řízení úhrady.

Jakmile hned v začátečním stavu prováděné revise se objevilo, že dva státní zaměstnanci, pověření vyřizováním agendy družstva, dopustili se v této své úřední činnosti činů, majících znaky činů trestných, učinilo ministerstvo sociální péče neprodleně opatření, aby skutková podstata těchto činů byla zjištěna.

K návrhu ministerstva sociální péče byla uvalena na družstvo vnucená správa a knihovně zajištěna byla pohledávka státu za družstvo z důvodu záruky zaplacená.

Konečně bylo také učiněno oznámení státnímu zastupitelství na všechny bývalé členy představenstva a dozorčí rady v družstvu, pokud již podle předběžného výsledku revise byly zjištěny okolnosti poukazující na trestně-právní jich zodpovědnost. Zároveň byla pověřena finanční prokuratura, aby jménem státu připojila se k trestnímu řízení za škodu, kterou stát již utrpěl s výhradou dodatečného vyčíslení celkové škody po skončení revise a po skončení šetření zemského úřadu v Praze o technických závadách v provedení staveb.

Ministerstvo sociální péče neopomene i nadále sledovati záležitosti družstva >Bytová kultura< s největší pozorností a učiní v mezích své působností veškerá další opatření, která se objeví nutnými na ochranu zájmů státu a bude také podporovati správu družstva ve všech jejich krocích proti firmě Rella a synovec, které budou směřovati k ochraně zájmů členů družstva. Ministerstvo sociální péče nepovažuje ani za nutné zvláště připomínati, že zkušenosti tohoto případu použije k tomu, aby provedlo opatření, která by na příště pokud možno znemožnila opakování podobných případů.

V Praze, dne 14. září 1934.

Ministr sociální péče:

Dr Meissner v. r.

 

1386/2.

Odpověď

vlády na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů

ohledně persekuce dělnického hnutí v Československu (tisk 1306/2).

Příslušné československé úřady činí všechna svá opatření, o nichž se interpelace zmiňuje, jedině na podkladě a v mezích platných, zejména ústavních zákonů a pouze v té míře, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost státu a veřejné blaho. Toto hledisko je pro vládu jedině rozhodující.

Zastupitelské úřady československé republiky nečiní žádného rozdílu mezi československými příslušníky. Odesílatelé resolucí v interpelaci zmíněných byli upozornění československým generálním konsulátem v Montrealu, že vzhledem k obsahu resolucí vydávají se nebezpečí trestního stíhání v případě návratu do vlastí.

V Praze, dne 21. září 1934.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

 

 

1386/3.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci senátora Volka a spol.

ve věci zrušení státní lidové školy v obci Abramová (tisk 1342/1).

Státní lidová škola v Abramové byla zrušena proto, že obec Abramová a přiškolené obce i po opětovných vyzváních odepřeli uhrazovati věcný náklad na školu, ačkoli jiné, daleko chudší obce tuto povinnost ochotně plní.

Neshledávám důvodu odvolati toto zrušení.

Podle §§ 23 a 42 zák. čl. XXXVIII - 1868 jest zákonnou povinností politických obcí, aby se postaraly o zaškolení a výučbu dětí. Ke splnění této povinnosti byla také obec Abramová spolu a přiškolenými obcemi zavázána výměrem okresního úřadu v Turč. sv. Martině ze dne 15. VI. 1934, č. j. 13.912/34.

Státní školská správa projevila ochotu propůjčiti obci budovu státní lidové školy pro účely obecní lidové školy za uznávací poplatek.

V Praze, dne 8. září 1934.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Krčmář v. r.

 

 

1386/4.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů

o zneužívání zákona č. 125/1927 okresním úřadem v Breznu n. Hronom (tisk 1342/2).

Ve dnech 29. prosince 1933, 5. a 8. ledna 1934 shromáždily se před úřadem státní lesní správy v Zavádce n. Hr. větší skupiny nezaměstnaných, kteří vnikli násilím do úředních místností a demonstrativně domáhali se zaměstnání. Práci však, ač jim byla příslíbena, odmítli a žádali hrubým a nepřístojným způsobem práci lepší, pokřikovali a vyhrožovali, že když jim nebude vyhověno, dojde k srážkám mezi zaměstnanými a nezaměstnanými. Pokusili se demonstrovati také před bytem starosty obce a vnikli dokonce dne 5. ledna 1934 - ačkoliv právě zasedalo obecní zastupitelstvo - do budovy obecního úřadu a obsadili násilně vedlejší síň. K sjednání klidu a pořádku musilo býti ve všech těchto případech povoláno četnictvo.

Z chování demonstrujících, z jejich výhrůžek a výkřiků, bylo zřejmo, že vlastním účelem akce bylo vyvolávati výtržnosti a nepokoje. Vzhledem k soustavně organisovanému a opakovanému porušování veřejného klidu a pořádku, byl okresní úřad nucen zakročiti a osoby, které se dopustily přestupku podle čl. 3, odst. zák. č. 125/1927 Sb. z a n., potrestati. Ve čtyřech případech byli potrestaní cestou instanční osvobozeni, jinak odvolání nebyla vůbec podána a trestní příkazy, pokud se týče rozsudky nabyly moci práva. Předpoklady pro použití zmíněné zákonné normy byly dány a nelze tudíž postupu okresního úřadu nic vytknouti.

Vzhledem k tomu nemám důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 19. září 1934.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

 

 

1386/5.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátora Kříže a soudruhů

v záležitosti postupu okresního úřadu ve Strakonicích (tisk 1363/2).

Vyhláška okresního úřadu ve Strakonicích ze dne 17. dubna 1934 o odpracování státního příplatku k podpoře nezaměstnaných byla vydána na podkladě čl. II vládního nařízení č. 161/33 Sb. zák. a nař., jímž byl pozměněn v interpelaci dovolaný § 6, č. 3. zák. č. 267/1921 Sb. z. a n. v době, kdy nebylo ještě podrobnějších závazných pokynů stran výkladu tohoto zákonného ustanovení. Jakmile byly podrobné pokyny ohledně odpracování státního příplatku osobami podporovanými v nezaměstnanosti vydány oběžníkem ministerstva sociální péče ze dne 30. června 1934, č. E 3120-30/6 odvolal okresní úřad dotčenou vyhlášku.

V Praze, dne 22. září 1934.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

 

 

1386/6.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů

ohledně týrání vězňů ve věznici krajského soudu v Ml. Boleslavi a ohledně sebevraždy vězně Koldy (tisk 1342/3).

Bylo provedeno zevrubné šetření, ve kterém byli vyslechnuti též všichni v interpelaci uvedení svědkové (kromě čtyř neznámého pobytu a jednoho zemřelého), avšak týrání vězňů ve věznici krajského soudu v Ml. Boleslavi nebylo nikterak prokázáno.

Svědek Danihilík, který byl s Koldou poslední dva měsíce jeho života v jedné cele, potvrzuje, že nikdo z dozorců ani jemu ani Koldovi neubližoval a že si mu Kolda na zlé nakládání také nikdy nestěžoval.

Inspektor věz. stráže mluvil s Koldou krátce před jeho smrtí, řekl mu, kdy bude propuštěn a také jemu si Kolda na nic nestěžoval. Ani nikdo jiný z vězňů nikdy si mu nestěžoval na zlé nakládání.

Kolda byl ve věznici necelých 5 měsíců, za tu dobu byl 26 kráte u lékařské prohlídky a vždy si stěžoval na bolení hlavy. Několika jeho dřívějším sebevražedným pokusům bylo vždy včas zabráněno. Pro jeho dodání do ústavu pro choromyslné neshledal vězeňský lékař důvodů.

Tvrzení tří vícekráte trestaných vězňů, že dozorce - podúředník Kronovetr dal Koldovi facku a pak ho cestou do cely bil obuškem, není věrohodné a je v rozporu s výpověďmi všech ostatních svědků. Podle výsledku šetření Kolda pravděpodobně spáchal sebevraždu proto, že mu měl býti v exekuci prodán domek, což velmi těžce nesl.

V Praze, dne 24. září 1934.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

 

 

1386/7 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci senátora Kereszturyhoa druhů

o definitivní úpravě pensijních požitků župních zaměstnanců (tisk 1272/2).

Usnesení zemských zastupitelstev země Slovenské a Podkarpatoruské o pensijních a zaopatřovacích požitcích zemských výslužníků (býv. župních zaměstnanců) nemohla býti dosud vládou schválena, poněvadž úpravy tyto předpokládají schválení úprav platových a služebních poměrů zemských zaměstnanců v činné službě. K tomuto schválení však doposud u všech zaměstnaneckých kategorií, o něž jde, zejména u zaměstnanců silničních, nedošlo, především proto, že se zřetelem k povaze a rozsahu služby není požadavek všeobecného platového zrovnoprávnění se zaměstnanci státními uskutečnitelný. Kromě toho hospodářská krise, jež ostatně způsobila i odklad konečného zrovnoprávnění všech státních staropensistů, nedovoluje jakékoliv zvýšení personálních nákladů zemských rozpočtů.

V zemích historických není zrovnoprávnění zaměstnaneckých kategorií zemí a okresů se zaměstnanci (výslužníky) státními rovněž veskrze provedeno, což platí zejména o okresních cestářích.

V Praze, dne 1. října 1934.

Předseda vlády:

Malypetr v. r.

 

 

Překlad ad 1386/7.

Válasz

a kormánytól Keresztury szenátor és társai interpellációjára a megyei alkalmazottak

nyugellátásí járandáságainak végleges

rendezése tárgyában (1272/2, nysz.).

A Szlovenszkói és Podkarpatszkaruszi országos képviseldtestületeknek az országos nyugdijasok (volt megyei alkalmazottak) nyugellátási járandóságainak rendezésére vonatkozó határozatát a kormány ezideig jóvá nem hagyhatta az okból, mert eme rendezés a tényleges szolgálatban levó országos alkalmazottak fizetési és szolgálati viszonyaínak rendezését elófeltételeú. Eme jóváhagyásra valamennyi szóban forgó alkalmazotti kategóriára, nevezetesen az országuti alkalmazottakra vonatkozólag mindenekelótt azért nem keriílt sor, minthogy az állami alkalmazottakkal való általános fizetési egyenjogúsítás kóvetelménye a szolgálat jellegére és terjedelmére való tekintettel nem valósítható meg. Emellett a gazdasági válság, amely egyébként az állami ónyugdijasok végleges egyenjogusításának elodázását is okozta, az országos kóltségvetések személyi kiadásainak bármiféle emelését meg nem engedi.

Az országos és járási alkalmazottak kategóriáinak az állami alkalmazottakkal (nyudijasokkal) való egyenjogusítása a történelmi országokban sincs az égész vonalon keresztúlvive, ami névszerint a járasi utmesterekrol áll.

Praha, 1934. október 1.-én.

A kormány elnoke
Malypetr s. k.

 

 

1386/8 (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

na interpelaci senátorů Reyzla, dr Hellera a soudr.

na pana ministra vnitra

(správně ministra veř. zdravotnictví a těl. výchovy)

o tom, jak se zacházelo s bezvěreckým pacientem ve všeobecné veřejné nemocnici v Rumburku (tisk 1342/4).

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že Josef Beckert byl dopraven po těžkém úraze dne 13. ledna 1934 do městské všeobecné veřejné nemocnice v Rumburku, kde mu byla amputována levá dolní končetina v polovici stehna. Jmenovaný byl bez vyznání.

Ježto zdravotní stav jeho byl velice špatný a bylo očekáváno, že dojde ke krisi, otázala se ho řádová ošetřovatelka, aniž by jmenovaného nějak nutila, zdali by nechtěl přijmouti církevní obřady. Nemocný s návrhem souhlasil a proto dostavil se do nemocnice rumburský děkan a provedl příslušné církevní obřady.

Prohlášení Josefa Beckerta, že přistupuje opět k církvi římskokatolické, došlo okresního úřadu v Rumburku dne 7. února 1934 a bylo dne 9. února 1934 vzato k vědomosti.

Jmenovaný byl však členem spolku pro zpopelnění >Flamme< a jako člen měl v případě úmrtí nárok na pohřebné. Poněvadž však opětným přistoupením k církvi římskokatolické ztratil nárok na toto pohřebné, ujala se věci rodina nemocného spolu s předsedou spolku >Svaz proletářských volnomyšlenkářů<, kraj VII. a Josef Beckert podepsal nové prohlášení, že vystupuje z římskokatolické církve a zůstává bez vyznání. Toto opětné prohlášení Josefa Beckerta došlo okresního úřadu dne 16. února 1934 a bylo téhož dne vyřízeno.

Při výslechu Josefa Beckerta, který předsevzal sám okresní hejtman v Rumburku, po předchozím konstatování úředním lékařem, že jmenovaný se po své nemoci již úplně zotavil a může tedy pod plnou zodpovědností býti ve věci vyslechnut, prohlásil Josef Beckert, že není si vědom naprosto žádného nátlaku se strany řádové ošetřovatelky, aby přestoupil zpět k církvi římskokatolické, ba naopak, že musí vysloviti jen vděk za její obětavé ošetřování.

Protokolárním výslechem veškerého ošetřovatelského personálu v uvedené nemocnici bylo zjištěno, že pokusy o obrácení ve smyslu návratu nemocných do římskokatolické církve nikdy se ve všeobecné veřejné nemocnici v Rumburku neděly a také v tom směru podobné stížnosti okresního úřadu v Rumburku dosud nedošly.

Na základě došlé stížnosti svazu proletářských volnomyšlenkářů, kraj VII. na daný případ, byl vyslechnut ve věci též rumburský děkan, který prohlásil, že přestoupení J. Beckerta do církve římskokatolické se stalo bez jakéhokoliv nátlaku.

Poněvadž tuto okolnost tvrdila ošetřující řádová sestra a i jiní nemocní jako svědci též to potvrdili, neměl okresní úřad v Rumburku žádného důvodu k nějakému zakročení.

V Praze, dne 25. září 1934.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr Spina v. r.

 

 

Překlad ad 1386/8.

Antwort

des Ministers für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung

auf die Interpellation der Senatoren Reyzl, Dr Heller und Genossen

an den Herrn Minister des Innern (richtig an den Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung)

betreffend die Sehandlung eines konfessionslosen Patienten im Rumburger allg. öff. Krankenhaus (Druck 1342/4).

Durch die gepflogenen Erhebungen wurde sichergestellt, dass Josef Beckert nach einem schweren Unfall am 13. Jänner 1934 in das städtische allgemeine öfentliche Krankenhaus in Rumburg eingeliefert wurde, wo ihm die linke untere Extremität in der Mitte des Schenkels amputiert wurde. Der Genannte war konfessionslos.

Da sein Gesundheitszustand sehr schlecht war und das Eintreten der Krisis erwartet wurde, frug ihn die geistliche Pflegerin, ohne auf den Genannten irgendwelchen Zwang auszuüben, ob er nicht die kirchlichen Zeremonien empfangen wolle. Der Kranke war mit dem Antrage einverstanden und es erschien daher im Krankenhause der rumburger Dechant und nahm die bezüglichen kirchlichen Zeremonien vor.

Die Erklärung des Josef Beckert über seinen Wiedereintritt in die römisch-katholische Kirche langte beim Bezirksamte in Rumburg ani 7. Feber 1934 ein und wurde ani 9. Feber 1934 zur Kenntnis genommen.

Der Genannte war jedoch Mitglied des Vereines für Feuerbestattung "Flamme" und hatte als Mitglied für den Todesfall Anspruch auf Bestattungskosten. Nachdem er jedoch durch den Wiedereintritt in die römisch-katholische Kirche den Anspruch auf diese Bestattungskosten verlor, nahm sich die Familie des Kranken gemeinsam mit dem Vorsitzenen des Vereines. "Bund proletarischer Freidenker", Kreis VII. der Sache an und Josef Beckert unterschrieb eine neue Erklarung, dass er aus der römisch-katholischen Kirche austrete und konfessionslos bleibe. Diese neuerliche Erklarung Josef Beckert's langte beim Bezirksamte ani 16. Feber 1934 ein und wurde ani selben Tage erledigt.

Bei der Einvernahme des Josef Beckert, welche nach vorangehender Konstatierung durch den Amtsarzt, dass sich der Genannte nach seiner Krankheit schon gißnzlich erholt habe und daher unter voller Verantwortung in der Sache einvernommen werden könne, der Bezirkshauptmann in Rumburg selbst vornahm, erklärte Josef Beckert, dass er sich absolut keiner Beeinflussung seitens der geistlichen Pflegerin, zur römisch-katholischen Kirche zurückzukehren, bewusst sei, ja im Gegenteil nur seinen Dank für ihre aufopferungsvolle Pflege ausdrücken müsse.

Durch protokolarische Einvernahme des gesamten Pflegerpersonales im genannten Krankenhause wurde sichergestellt, dass Bekehrungsversuche im Sinne der Rückkehr der Kranken in die römisch-katholische Kirche im allgemeinen öffentlichen Krankenhausen Rumburg niemals vorkamen und sind in dieser Hinsicht ähnliche Beschwerden beim Bezirksamte in Rumburg bisher nicht eingelangt.

Auf Grund der im gegebenen Falle eingelangten Beschwerde des Bundes proletarischer Freidenker, Kreis VII wurde in der Angelegenheit auch der rumburger Dechant einvernommen, welcher erklärte, dass der Uebertritt J. Beckert's in die römisch-katholische Kirche ohne irgendwelche Beeinflussung erfolgt war.

Nachdem diesen Umstand die geistliche Pflegeschwester behauptete und auch andere Kranke dies als Zeugen auch bestßtigt haben, fand das Bezirksamt in Rumburk keine Veranlassung irgendwie einzuschreiten.

Prag, am 25. September 1934.

Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung:

Dr. Spina m. p.