Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

11. zasedání.

Tisk 1398.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930.

Státní hranicí mezi republikou Československou a královstvím Rumunským byly rozděleny též obvody sirotčích vrchností bývalých žup ugočské, marmarošské a Šatumare. Z bývalé župy ugočské připadl k Československé republice celý obvod okresního soudu ve Velké Sevljuši se sídlem bývalé sirotčí župní vrchnosti a z obvodu okresního soudu v Halmi, jehož sídlo zůstalo v Rumunsku, obce: Bekyně, Tisafarkašfalva, Petrovo, Tivadárfalva, Forgolaň, Čepe, Heteň, Černý Ardov, Tekehaza, Királyhaza, Veriaci, Horbka, Novoselica, Čoma, Akli, Černa, Batar, Dula, Cruda, Homlovec, Hyža, Nevetlenfalu, Sasfalu a Fertešalmaš. Ze župy marmarošské, jejíž sídlo však zůstalo v Rumunsku, připadly republice Československé celé obvody okresních soudů ve Volovoje, Chustu, Tiačevu až na malou část obce Tiačevo (t. zv. Tiačevo Mik) a Rachovu a z obvodu okresního soudu v Marm. Sihoti obce: Horní, Střední a Nižní Apsa, Akna Slatina, Bílá Církev, Hruševo a Plaint. Z bývalé župy Satumare připadla republice Československé jediná obec Velká Paláta, která přičleněna byla obvodu poručenského úřadu I. stolice ve Velké Sevljuši. Okolnost, že obvody výše jmenovaných bývalých župních sirotských vrchností byly rozděleny státní hranicí, měla v zápětí, že bylo nutno mezi oba státy rozdělili kumulativně spravované jmění včetně reservních fondů. Nevyřešená tato otázka činila obtíže při výplatě vkladů poručenců a opatrovanců, jejichž majetek byl těmito bývalými župními vrchnostmi spravován.

Úmluvou ze dne 5. prosince 1930 dohodly se oba státy o zásadách, podle nichž bude právě uvedené jmění mezi ně rozděleno. Smluvní strany především se zavázaly, že každý stát uspokojí sám pohledávky svých poručenců a opatrovanců, které mají z doby před 30. červnem 1920, t. j. před převzetím Podkapatské Rusi do československé správy proti sirotčím pokladnám bývalých žup ugočské a marmarošské. Tyto nároky budou uspokojeny v československých korunách podle platných předpisů o výměně, resp. výkupu starých korun (čl. 4). Na krytí obdrží státy příslušnou část kumulativně spravovaného jmění a reservních fondů obou jmenovaných sirotčích pokladen. Vypočtení podílu stane se tak, že příslušné úřady obou států pořídí především bilance aktiv jmenovaných sirotčích pokladen podle stavu ke dni 30. června 1920 a zjistí k témuž dni i pohledávky poručenců a opatrovanců za oběma pokladnami. Tyto bilance budou pořízeny v rakousko-uherských korunách, které v rozhodný den byly na Podkarpatské Rusi v oběhu. Pohledávky poručenců a chráněnců budou rozděleny ve dvě skupiny podle státní příslušnosti oprávněných osob. Při tom poslední bydliště zapsané v hlavní knize poručenské pokladny zakládá domněnku o státní příslušnosti poručencově neb opatrovancově. Důkaz o opaku jest však přípustný. Poměr obou skupin pohledávek poručenců a opatrovanců tvoří klíč pro rozdělení zjištěného aktivního jmění sirotčích pokladen. Správnost bilancí bude přezkoumána zvláštní smíšenou komisí složenou ze dvou členů, z nichž každý stát jmenuje jednoho. Práce této komise jsou časově limitovány a musí býti skončeny nejpozději do šesti měsíců od její první schůze, ke které musí dojíti nejpozději do měsíce po té, kdy úmluva nabude účinnosti. Případné neshody mezi členy komise, nebudou-li moci býti rozřešeny v diplomatické cestě, byly by předloženy rozhodci (čl. 1.). Pohledávky poručenců nebo opatrovanců, které byly zapraveny bez výhrady se souhlasem oprávněného nejpozději do 30. června 1920, pokládají se za zaniklé a nebudou brány v úvahu při sestavení bilancí a zjištění rozvrhového klíče. Jestliže však taková pohledávka byla stejným způsobem zapravena po 30. červnu 1920 státem, k jehož tíži by podle této úmluvy nepřipadla, obdrží stát ten od druhého státu úhradu z jeho podílu. Vlastní rozdělení majetku mezi oba státy stane se podle čl. 3. tím způsobem, že rozdělovaná podstata se především omezí na částky, které skutečně tu jsou; byla-li výše aktiv určena před 1. listopadem 1930 ať rozsudky nebo soudním vyrovnáním, bude jen takto určená částka předmětem rozvrhu. Při tom se jedná o konkretní případ Marmarošské spořitelny, která před převratem byla, nucena upsati značnou část jmění na válečné půjčky a v důsledku tím utrpěných ztrát se musila vyrovnati na 30%. Toto vyrovnání bylo příslušným soudem potvrzeno. Ztráta, která takto vznikla, bude tedy rozdělena mezi oba státy podle rozdělovacího klíče, který je rozhodný pro rozdělení aktiv. Na svůj podíl podrží každý ze smluvních států přednostně především hypotekární pohledávky, které jsou zajištěny na jeho území. U hypotek simultánních jest rozhodným místo hypoteky hlavní. Dále budou mu přiřčeny pohledávky a vklady u finančních ústavů, které jsou na jeho území, hotovosti, resp. pohledávky sirotčích pokladen proti kterékoliv pokladně veřejné, která jest na jeho území, papíry státní a z ostatních cenných papírů ony, u nichž místo emise jest na, jeho území. O titrech válených půjček se stala dohoda, že se pro hodnocení, resp. včítaní na podíl nevezmou v úvahu. Přepočtení těchto hodnot na staré koruny stane se podle klíče, který každý smluvní stát určil pro přepočtení starých korun na svoji nynější měnu. Na základě tohoto vyúčtování bude mezi stavem obou dělených pokladen bývalé župy ugočské a marmarošské eventuelně provedena kompensace a případně aktivní saldo bude vyplaceno oprávněnému státu v jeho měně, podle přepočítacího kursu stanoveného úmluvou, kterou oba státy uzavřely o vyrovnání pohledávek a závazků v bývalých korunách rakousko-uherských. Z obvodu sirotčí pokladny bývalé župy Satumare připadla Československé republice jediná obec Velká Paláta. Oba státy se proto dohodly, že jmění této sirotčí pokladny nebude rozděleno, rumunský stát však převzal povinnosti vydati veškerá deposita a pohledávky československých poručenců a opatrovanců za touto sirotčí pokladnou.

Oba státy se dále zavázaly, že si vzájemně vydají individuálně spravované hodnoty, patřící ať sirotčím pokladnám na jejich území či poručencům a opatrovancům, které jest podle úmluvy pokládati za státní občany druhé smluvní strany. Toto vydání se stane bez další žádosti a jest je provésti do tří měsíců po té, co úmluva nabude účinnosti.

Po této době se eventuelní deposita vydají na žádost podanou v cestě diplomatické. Hodnoty složené v hotovosti, tedy v rakousko-uherských korunách před 30. červnem 1920 budou oprávněnému státu vyplaceny v jeho nynější měně podle přepočítacího kursu, na němž se státy dohodly v specielní Úmluvě o pohledávkách a dluzích v korunách rakousko-uherských. Pro usnadnění technického provedení přijala úmluva právní domněnku o vlastnictví individuelně spravovaných hodnot; důkaz o opaku jest však přípustným. Za správu a uschování hodnot nebudou vybírány žádné dávky a poplatky.

Úmluva dále stanoví, že jest jí použíti i v tom případě, kdy poručenci nebo opatrovanci stali se mezitím již zletilými nebo svéprávnými; dále platí o hodnotách, které byly odvlečeny do Maďarska nebo tam byly spravovány a byly pak Maďarskem vydány druhému státu úmluvy jest obdobně použíti též při peněžitých depositech soudních a věcech doličných, pokud byly úřady toho či onoho smluvního státu skutečně převzaty. Oba státy se pak dohodly, že -- kde tato speciální úmluva o rozdělení jmění sirotčích pokladen a vydání majetku poručenců a chráněnců nestanoví jinak, jest používati subsidiárně všeobecné depositní úmluvy československo-rumunské.

Některá ustanovení této Úmluvy jsou toho rázu, že mohla by býti vykládána jako břemena pro stát podle §u 64, č. 1. ústavní listiny, proto se navrhuje, aby Národní shromáždění projevilo s touto úmluvou souhlas.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh projednán a schválen současně s osnovou zákona o provedení této úmluvy a aby byl přikázán v poslanecké sněmovně i v senátu výboru ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 9. listopadu 1934.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

President republiky Československé a Jeho Veličenstvo král Rumunský přejíce si upraviti rozdělení jmění sirotčích pokladen, jejichž obvod byl rozdělen státní hranicí a vydání deposit poručenců a opatrovanců rozhodli se, že sjednají o tom úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:

pana Dra Bohumila Vlasáka,

zplnomocněného ministra;

pana Georges G. Mironesco,

předsedu vlády a ministra zahraničních věcí,

kteří, sdělivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:

HLAVA PRVNÍ.

Hromadně spravované jmění sirotčích pokladen bývalé župy Ugočské a Marmarošské bude rozděleno mezi oba smluvní státy podle rozdělovacího klíče. K tomu cíli bude pořízena bilance aktiv těchto sirotčích pokladen v korunách rakousko-uherských podle stavu z 30. června 1920. Za aktiva považují se veškeré hodnoty těchto sirotčích pokladen: titry veřejného dluhu a jiné cenné papíry, hypotekární pohledávky, vklady peněžní, pohledávky na běžném účtu,hotové peníze atd., včetně záložních fondů, které jsou podle zákona sirotčí pokladnou spravovány, avšak s výjimkou hodnot, na něž se vztahuje hlava druhá této úmluvy (jednotlivě spravované hodnoty).

K těmto aktivům jest připočísti úroky dospělé do dne likvidace.

Pohledávky poručenců a, opatrovanců za oběma sirotčími pokladnami budou rovněž zjištěny podle stavu z 30. června 1920. Tyto pohledávky se rozdělí ve dvě skupiny podle toho, je-li oprávněný poručenec nebo opatrovanec příslušníkem československým či rumunským. Pokud nebude proveden důkaz o opaku, řídí se státní příslušnost poručence nebo opatrovance bydlištěm, které jest zapsáno jako poslední ve hlavní knize sirotčí.

Bilance aktiv sirotčích vrchností bývalých žup Ugočské a Marmarošské a pohledávek poručenců a opatrovanců za těmito sirotčími pokladnami pořídí příslušné úřady onoho smluvního státu, na jehož území jest sídlo sirotčí pokladny. Jejich správnost bude přezkoumána společnou komisí o dvou členech, z nichž každý ze smluvních států určí svého člena.

Tato komise se sejde v sídle řečených sirotčích pokladen do jednoho měsíce po té, kdy úmluva nabude účinnosti a skončí své práce nejpozději do šesti měsíců po první schůzi. Případné neshody mezi členy komise, pokud nebude lze je vyříditi. v cestě diplomatické, budou předloženy rozhodci, jenž bude jmenován ve společné dohodě vládami obou smluvních států.

Vyrovnala-li některá sirotčí pokladna uvedená v předchozím článku nejpozději do 30. června 1920 pohledávku některého poručence nebo opatrovance se souhlasem oprávněné osoby a bez výhrady, jest tuto pohledávku považovati za zaniklou.

Vyrovnal-li některý z obou smluvních států po 30. červnu 1920 bez výhrady a se souhlasem oprávněné osoby pohledávku za některou sirotčí pokladnu zmíněnou v článku prvním, ač podle ustanovení této úmluvy nejde na jeho vrub, jest druhý stát povinen, postoupiti mu příslušnou část úhrady, která mu náleží podle ustanovení dalšího článku.

1. Skutečné rozdělení provede se takto:

a) Pohledávky se především sníží na částky stanovené soudním vyrovnáním nebo rozsudky, pokud k nim došlo před 1. listopadem 1930; teprve po odpočtení celkové výše této srážky od bilance přikročí se k vlastnímu rozdělení.

b) Hypotekární pohledávky a vklady u peněžních ústavů (vkladní knížky, pohledávky na oběžném účtu atd.) připadnou státu, na jehož území jest nemovitost nebo sídlo peněžního ústavu. Při hypotekách simultanních rozhoduje poloha hlavní hypoteky.

c) Hotovosti, t. j. pohledávky sirotčích pokladen za veřejnými pokladnami připadnou oné ze smluvních Stran, na jejímž území jest sídlo příslušné veřejné pokladny.

d) Cenné papíry s výjimkou státních papírů připadnou oné z obou smluvních Stran, na jejímž území jest místo emise; titry válečných půjček se pokládají při hodnocení za bezcenné.

Případný přebytek aktiv obou sir sirotčích pokladen zmíněných v článku prvém, bude vyplacen zástupci státu věřitelského v jeho měně a podle přepočítacího kursu, který je stanoven ve zvláštní úmluvě mezi Vysokými smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích ve starých korunách rakousko-uherských.

Obě smluvní Strany se zavazují, že z aktiv zmíněných v předchozích ustanoveních uspokojí nároky poručenců a opatrovanců, kteří podle článku prvního jsou jejich příslušníky.

Jmění sirotčích pokladny bývalé župy Satumare nebude rozděleno mezi oba státy. Rumunsko se však zavazuje, že vydá podle ustanovení této úmluvy veškerá deposita a pohledávky poručenců a opatrovanců, kteří jsou československými státními příslušníky.

HLAVA DRUHÁ.

Obě smluvní Strany se zavazují, že si vzájemně vydají bez další žádosti ve lhůtě tří měsíců po té, kdy tato úmluva nabude účinnosti, veškeré hodnoty, které jsou uloženy nebo spravovány na jejich území, zejména i ony, které jsou spravovány zákonnými zástupci poručenců a opatrovanců nebo u nich uloženy, jsou-li tyto hodnoty vlastnictvím

a) buď kterékoliv sirotčí pokladny druhého smluvního státu nebo

b) poručencův nebo opatrovancův, které podle článku prvního této úmluvy jest považovati za příslušníky československé nebo rumunské.

Chová-li se některé depositum na jméno některé ze sirotčích pokladen druhého smluvního státu, nebo na jméno některého poručence nebo opatrovance, jenż jest příslušníkem tohoto státu, platí domněnka, že tato deposita jsou vlastnictvím jmenované sirotčí pokladny, případně poručence nebo opatrovance. Důkaz o opaku jest přípustný.

Byly-li tyto hodnoty (hodnoty spravované jednotlivě) složeny před 30. červnem 1920 v hotovosti, jest je zaplatiti veřitelskému státu v jeho měně a podle přepočítacího kursu, který byl stanoven zvláštní úmluvou mezi Vysokými smluvními Stranami o pohledávkách a dluzích v korunách rakousko-uherských.

Za úschovu a správu hodnot, na které se vztahuje tato úmluva, nebudou vybírány žádné poplatky ani dávky.

HLAVA TŘETÍ.

Skutečné vydání hodnot podle ustanovení této úmluvy stane se do rukou zmocněnce, kterého k tomu jmenuje každý že smluvních států.

Ustanovení této úmluvy, která se týkají poručenců a opatrovanců, platí též o osobách, jež se staly zletilé nebo nabyly svéprávnosti, je-li jejich jmění v den, kdy úmluva stane se účinnou, ještě spravováno sirotčí pokladnou nebo jiným úřadem druhé smluvní strany.

Jest shoda v tom, že pokud tato úmluva nestanoví jinak, bude použito úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o vydání deposit.

Ukáže-li se po provedení této úmluvy, že na území jedné ze smluvních stran jsou ještě dále spravovány hodnoty, ač měly býti vydány podle ustanovení této úmluvy, budou na žádost podanou v cestě diplomatické vydány podle zásad stanovených touto úmluvou.

Této úmluvy jest obdobně použíti též o depositech a peněžních hotovostech, které byly z území, jež se stalo nyní československým nebo rumunským, odvezeny do Maďarska, nebo tam byly spravovány, avšak pak byly odevzdány Maďarskem té či oné z obou smluvních stran.

Stejně tomu bude též u soudních deposit všeho druhu a doličných věcí, pokud byly složeny před 30. červnem 1920 v hotových penězích a byly skutečně převzaty úřady československými či rumunskými.

HLAVA ČTVRTÁ.

Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.

Účinnosti nabude v den, kdy ratifikační listiny budou vyměněny.

Dáno v Bukurešti, dne pátého prosince 1930, ve dvou prvopisech, z nichž po jednom obdržela každá smluvní strana.

Tomu na svědomí zmocněnci úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.

L. S. G. G: MIRONESCO.

L. S. Dr. BOH. VLASAK.

Le Président de la République Tchécoslovaque et Sa Majesté le Roi de Roumanie, désireux de régler la répartition du patrimoine des caisses tutélaires dont la circonscription a été divisée par la frontière ïEtat ainsi que la libération des dépôts des, pupilles et des personnes interdites, ont résolu de conclure une Convention à cet effet et ont nommé pour Leurs Plénipotentiaires savoir:

Mr. le Dr. Bohumil Vlasák,

Ministre Plénipotentiare;

Président du Conseil des Ministres, Ministre des Affaires Etrangères,

lesquels après avoir échangé leurs Pleins Pouvoirs trouvés en bonne et due forme, sont convenus des dispositions suivantes:

CHAPITRE I^er.

Le patrimoine des caisses tutélaires des anciens Comitats Ugocea et Maramures qui a été administré cumulativement, sera partagé entre les deux Parties Contractantes sur la base ďune clef de répartition. A cet effet un bilan des actifs desdites caisses tutélaires sera dressé en couronnes austro-hongroises ďaprès la situation au 30 juin 1920. Seront considérés comme actifs toutes les valeurs desdites caisses tutélaires: les titres de la dette publique et les autres papiers valeurs, les créances hypothécaires, les mises de fonds pécuniaires, les créances en compte courant, ľargent comptant etc., y compris les fonds de réserve gérés légalement par les caisses tutélaires à ¾exception des valeurs visées par le chapitre II de la présente Convention (valeurs gérées individuellement).

Les intérêts échus jusqu'au jour de la liqui dation seront ajoutés auxdits actifs.

Seront également fixés les avoirs des pupilles et des personnes interdites envers les deux caisses tutélaires mentionnées ci-dessus ďaprès la situation au 30 juin 1920. Ces avoirs seront répartis en deux groupes selon que le pupille ou la personne interdite est ressortissant tchécoslovaque ou roumain. La nationalité du pupille ou de la personne interdite sera, jusqu'à la preuve contraire, celle du dernier domicile inscrit dans le grand livre de comptes de la caisse tutélaire.

Les bilans des actifs des caisses tutélaires des anciens Comitats Ugocea et Maramures et le bilan des avoirs des pupilles et des personnes interdites envers des caisses tutélaires seront dressés par les autorités compétentes de la Partie Contractante sur le territoire de laquelle se trouve la caisse tutélaire. Ces bilans seront vérifiés par une Commission mixte composée de deux membres; chaque Partie Contractante nommera le sien.

Cette Commission se réunira au siège desdites caisses tutélaires dans un délai ïun mois à partir de la mise en vigueur de la présente Convention et finira ses travaux, au plus tard, six mois après la première réunion. Les différends éventuels entre les deux membres de la Commission, qui ne pourraient être réglés par voie diplomatique, seront soumis à la décision ïun arbitre nommé de commun accord par les Gouvernements intéressés.

Au cas où une caisse tutélaire mentionnée à ¾article précédent aurait réglé sans réserve une créance pécuniaire d'un pupille ou ďune personne interdite, avec le consentement de ľayant droit, et cela au plus tard jusqu'au 30 juin 1920, ladite créance sera considérée comme éteinte.

Au cas où l'une des deux Parties Contractantes aurait réglé, sans réserve, avec consentement de l'ayant-droit, une créance envers une Caisse tutélaire mentionnée à ¾article 1^er, après la date du 30 juin 1920, créance qui ne serait pas à sa charge conformément aux dispositions de la présente Convention, ľautre Partie sera tenue de lui faire céder la quote-part correspondante du recouvrement qui lui est dû conformément aux dispositions de ľarticle suivant.

La répartition effective se fera comme suit:

a) Les créances seront ďabord réduites au montant fixé par les concordats judiciaires ou les jugements intervenus avant le 1^er Novembre 1930; la répartition se fera seulement après avoir déduit du bilan. le montant de cette réduction;

b) Les créances hypothécaires et les mises de fonds auprès des établissements financiers (les livrets, les créances en compte courant etc.), seront attribuées à ¾Etat sur le territoire duquel se trouve le bien immeuble ou bien le siège de ¾établissement financier respectif Quant aux hypothèques simultanées, c'est la situation de ľhypothèque principale qui décide;

c) Les encaisses, c'est-à-dire les créances des caisses tutélaires envers une caisse publique quelconque, seront attribuées à celle des deux Parties Contractantes sur le territoire de laquelle se trouve le siège de ladite caisse publique;

d) Les papiers-valeurs, à ¾exception des titres ďEtat, seront attribuées à celle des deux Parties Contractantes sur le territoire de laquelle se trouve le lieu ďémission; les titres ďemprunt de guerre sont considérés, quant à leur évaluation, comme non-valeurs.

Ľexcédent éventuel des actifs des deux caisses tutélaires mentionnées 'à ľarticle 1^er sera payé au représentant de ľEtat créancier en osa monnaie nationale et en prenant pour base le taux de change prévu par la Convention spéciale conclue entre les Parties Contractantes concernant les créances et dettes en anciennes couronnes austro-hongroises.

Les deux Parties Contractantes s'engagent à satisfaire, au moyen des actifs mentionnés dans les dispositions ci-dessus, les prétentions des pupilles et des personnes interdites qui sont leurs ressortissants, conformément à ¾article 1er.

Le patrimoine de la caisse tutélaire de ľancien Comitat Satu-Mare ne sera pas partagé entre les deux Parties Contractantes. Toutefois, ľEtat roumain s'engage à libérer, conformément aux dispositions de la présente Convention, tous les dépôts et les avoirs des pupilles et des personnes interdites, ressortissants tchécoslovaques, envers ladite caisse tutélaire.

CHAPITRE II.

Les deux Parties Contractantes s'engagent à se remettre d'office, dans un délai de trois mois à partir du jour de la mise en vigueur de la présente Convention, toutes les valeurs qui se trouvent déposées ou administrées sur leur territoire et notamment celles qui sont administrées ou gardées par les représentants légaux des pupilles et des personnes interdites, si ces valeurs appartiennent par droit de propriété:

a) ou à une caisse tutélaire quelconque de ¾autre Partie Contractante ou bien

b) à des pupilles ou à des personnes interdites, réputés ressortissants tchécoslovaques, respectivement roumains, aux termes ¾article 1 de la présente Convention.

En ce qui concerne les dépôts administrés sous le nom ďune caisse tutélaire de ľautre Partie Contractante, ou bien sous le nom ďun pupille ou ďune personne interdite ayant la nationalité de cet Etat, il y a lieu de supposer que ces dépôts constituent la propriété de ladite caisse tutélaire et, le cas échéant, dudit pupille ou de ladite personne interdite. Les contre-preuves sont admissibles.

En tant que ces valeurs (valeurs administrées individuellement) ont été déposées en argent comptant avant le 30 juin 1920, elles devront être payées à ¾Etat créancier en sa monnaie nationale, en prenant pour base le taux de change, prévu par la Convention spéciale conclue entre les Parties Contractantes concernant les créances et dettes en anciennes couronnes austro-hongroises.

Aucun droit ni taxe ne seront payés du chef de ľadministration et de la gestion des valeurs visées par la présente Convention.

CHAPITRE III.

La remise des valeurs libérées aux termes de la présente Convention s'effectuera entre les mains du représentant qui sera nommé à cet effet par chacune des deux Parties Contractantes.

Les dispositions de la présente Convention relatives aux pupilles et aux personnes interdites s'appliqueront également à des personnes devenues majeures ou émancipées, dont le patrimoine est encore administré au jour de la mise en vigueur de la présente Convention, par une caisse tutélaire ou par une autre autorité de ľautre Partie Contractante.

Sauf dispositions contraires de la présente Convention il est entendu que la Convention entre la République Tchécoslovaque et le Royaume de Roumanie relative à la libération des dépôts, trouvera son application.

Si après ¾exécution de la présente Convention certaines valeurs qui auraient dû être libérées conformément aux dispositions de la présente Convention, continueront cependant à être administrées sur le territoire de ľune des Parties Contractantes, elles seront délivrées à ľautre Partie Contractante sur la demande faite par voie diplomatique, en s'inspirant des principes stipulés par la présente Convention.

La présente Convention trouvera aussi son application par analogie aux dépôts et aux encaisses qui ont été transportés du territoire devenu actuellement tchécoslovaque ou roumain en Hongrie, ou bien qui y ont été administrés et depuis, remis par la Hongrie à ¾une ou ľautre Partie Contractante.

II en sera de même en ce qui concerne les dépôts judiciaires de toute sorte, et les pièces de conviction, s'ils ont été déposés en argent comptant avant le 30 juin 1920 et s'ils ont été effectivement trouvés par les autorités tchécoslovaques ou roumaines.

CHAPITRE IV.

La présente Convention sera ratifiée.

Les ratifications seront échangées à Prague aussitôt que faire se pourra.

La présente Convention entrera en vigueur le jour de l'échange des ratifications.

Fait à Bucarest, le 5 Décembre 1930 en double exemplaire dont un a été remis à chacune des deux Parties Contractantes.

En foi de quoi, les Plénipotentiaires ont signé la présente Convention et y ont apposé leurs sceaux.