Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

11. zasedání.

Tisk 1410.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí podle čl. XII. finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1933, č. 236 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1934, s výdaji do výše 80 mil. Kč v kapitole 17. (“Ministerstvo sociální péče”) státního rozpočtu na rok 1934, které nelze hraditi přesunem podle čl. XI. citovaného zákona.

Výdaje, které nelze v kapitole 17. (“Ministerstvo sociální péče”) hraditi přesunem podle čl. XI. finančního zákona ze dne 21. prosince 1933, č. 236 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1934, a k nimž se žádá souhlas Národního shromáždění, jsou:

K odůvodnění vzniku těchto výdajů uvádí se toto:

Ad 1. Při stanovení potřeby na rok 1934 v částce 53,000.000 Kč bylo sice přihlédnuto ke všem okolnostem v roce 1933 známým, avšak dlouho trvající hospodářská krise měla daleko nepříznivější účinky, než-li bylo očekáváno. Jejím vlivem vzrostl v roce 1934 mimořádně počet důchodců a tím i automaticky náklad na státní příspěvek podle § 123 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Ad 2. Vyšší potřeba této položky, zařaděné částkou 7,000.000 Kč jest odůvodněna jednak mimořádným přírůstkem důchodců v důsledku dlouho trvající hospodářské krise, jednak novelisací § 176 pensijního zákona zákonem č. 117/1934 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Teprve po vydání tohoto zákona, kterým byly legislativně vyřešeny některé zásadní sporné otázky, mohli přistoupiti nositelé pensijního pojištění ke konečné a úplné likvidaci státního příspěvku, takže je třeba nyní uhraditi i velmi značné doplatky za léta 1929-1933.

Ad 3. Jde o nový výdaj v důsledku ustanovení čl. III., § 4, odst. 6., vl. nař. č. 112/1934 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, na který v rozpočtu na rok 1934 nemohlo býti pamatováno, ježto osnova tohoto zákona byla projednána v roce 1934.

Ad 4. Při stanovení potřeby ve výši 17,000.000 Kč na podporu staveb obytných domů z roku 1919-1933 byla již odpočtena částka 30,000.000 Kč, na kterou se úhrnem odhadovala úhrada z výnosu úpravy postihového práva státu. Ježto však k této úpravě tehdy nedošlo, bylo do § 43 vládního návrhu zákona o náhradě pode zákonů o stavebním ruchu (tisk poslanecké sněmovny N. S. R. Č. čís. 2604) pojato ustanovení, že úvěr povolený na mimořádné věcné výdaje v kap. 17. tit. 1 § 4. “Péče stavební a bytová” státního rozpočtu na rok 1934 může býti překročena o částku, o kterou bude anuitní výnos náhrad podle tohoto zákona v roce 1934 menší než 30,000.000 Kč.

Tento vládní návrh není dosud projednán. V důsledku toho nutno žádati podle čl. XII. finančního zákona č. 236 Sb. z. a n. o souhlas pro tento výdaj.

Ad 5. Při sdělávání návrhu státního rozpočtu na rok 1934 se vycházelo z předpokladu, že nastane zlepšení hospodářských a tím i výdělkových poměrů a že tedy počet důchodců poklesne značnější měrou nejen v důsledku normální úmrtnosti, nýbrž i v důsledku hospodářského osamostatňování válečných invalidů, resp. opatřením příjmů ze zaměstnání výdělečného ve výši vylučující je z nároku na důchod. Předpoklady se však nesplnily, ježto v hospodářských poměrech všeobecné zlepšení v roce 1934 nenastalo. Tato skutečnost projevila se ve výdajích na důchody válečných poškozenců tím způsobem, že prelimitovaný úvěr na položkách 1. a 6., §u 2. tit. 4. částkami 97,212.300 Kč a 31,138.200 Kč se ukázal nedostatečným. Podle přesného celoročního odhadu přivedeného na podkladě skutečných výdajů do konce října 1934 nedostává se na položce 1. okrouhle částka 12,000.000 Kč a na pol. 6. okrouhle částka 6,000.000 Kč, tedy celkem 18,000.000 Kč.

Ad 6. Státní starobní podpory jeví sice již od počátku roku 1934 sestupnou tendenci, ale nikoli v takové míře, jak bylo při sestavování rozpočtu zařazením úvěru ve výši 65,000.000 Kč počítáno. Příčinou jest trvalá hospodářská krise a podstatně zhoršené výdělkové poměry, které mají za následek, že na státní starobní podpory jako jediný pramen příjmů jsou odkázány osoby, které by za normálních poměrů na ně odkázány nebyly.

V Praze dne 30. listopadu 1934.

Předseda vlády:
Malypetr v. r.