Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

11. zasedání.

Tisk 1415.

Zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran byl vydán proto, že některé politické strany, skupiny nebo hnutí zneužili hrubě svobody poskytované naší republikou všem občanům k plnému užívání občanských práv zaručených ústavou, neboť ohrožovaly zvýšenou mírou svou činností samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou formu a bezpečnost našeho státu, kteréžto nebezpečí bylo ještě zvyšováno poměry na jeho hranicích.

Zákon stal se pokusem o odzbrojení podvratných živlů, které svou organisovanou činností ohrožují shora uvedené státní hodnoty.

Poměry, jež vedly k vydání zmíněného zákona 201/33 nezměnily se do té míry, že by nadále nebylo třeba opatření podle jmenovaného zákona časově omezených, a jest proto nutno prodloužiti, a to podle usnesení poslanecké sněmovny do konce roku 1935 zmocnění, dané vládě k zastavování činnosti a rozpouštění politických stran a stran náhradních, jakož i zmocnění úřadů (§ 1 zákona) k rozpouštění spolků a jiných podobných útvarů (§ 3, odst. 3 a § 15, odst. 1 zákona).

Tím se ovšem také odsunuje o rok doba, kdy mají pozbýti účinnosti zákazy a opatření uvedené v § 23, odst. 3 zákona, pokud nebudou dříve odvolány a prodlužuje se o jeden rok možnost činiti tato opatření a vydávati zákazy.

I nadále musí býti hlavní a bezpodmínečnou zásadou naší demokracie, aby v legislativě i v administrativě byla připravena vždy na mimořádné poměry, zvláště i na poměry nynější.

I nadále ještě nemůže naše demokracie vystačiti s dosavadními prostředky jako je zákon doplňující zákon na ochranu republiky, zákon, jímž se mění zákon o mimořádných opatřeních, zákon, kterým se mění a doplňují tiskové zákony a konečně zákon o stíhání protistátní a podvratné činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli.

I demokracie musí se brániti.

Kdo rozvrací stát, musí nésti plnou odpovědnost a proto musí politické strany vyvíjeti svou činnost v rámci ústavy a platných zákonů a pokud chtějí pracovati pro určité jejich změny, mohou tak učiniti prostředky a cestami ústavou a platnými zákony určenými.

Vládní návrh omezil se pouze na prodloužení zákona do 1. ledna 1936, kdežto poslanecká sněmovna k návrhu svého ústavněprávního výboru změnila a doplnila v dohodě s vládou návrh novou textací.

Změny jsou tyto:

V § 6, odst. 2 jest oprávněno zakázati rozšiřování tiskopisů vedle zemského úřadu, jak tomu bylo doposud, také alternativně i ministerstvo vnitra, a to z toho správného důvodu, aby tu nastoupila jednotná praxe, zejména při tiskopisech rozšiřovaných po celé republice. Z rozhodnutí zemského úřadu jest ovšem přípustna stížnost k ministerstvu vnitra.

V § 10 zákona jest doplněn odstavec 1 dodatkem, že ústřední úřady mohou připustiti výjimky ze zásady o ztrátě funkcí, ale jen tehdy, jde-li o případy ohleduplné a mohla-li by ztráta funkce ohroziti zvlášť závažné veřejné hospodářské zájmy, jak by tomu mohlo býti u spořitelen, okresních hospodářských záložen, družstev a pod.

Jsou tu tedy dva předpoklady pro použití tohoto zákonného opatření, totiž jednak ohrožení zvlášť závažných veřejných hospodářských zájmů, jednak dotyčný funkcionář nesmí ani sám se zabývati podvratnou činností ani sám zaviňovati podvratnou činnost zastavené nebo rozpuštěné strany.

Tuto výjimku mohou povoliti jen ústřední úřady v dohodě s ministerstvem vnitra.

K odst. 2, § 10 zákona připojena věta, podle níž mohou ústřední úřady delegovati podřízené úřady, aby samy vydávaly potřebná rozhodnutí o ztrátě funkce a jmenovaly i nového funkcionáře.

Důvodem k tomuto doplňku byla ta okolnost, že při provádění zákona vyšší instance správní byly přetěžovány rozhodováním o ztrátě funkce jako důsledku zastavení činnosti nebo rozpuštění strany i v případech zcela podružných.

Odst. 2, § 23 zákona upraven přesněji v tom směru, že následky zákazu činnosti strany, vydané podle rozhodnutí vlády před účinností tohoto zákona, jsou časově účinné ode dne, kdy se vláda o zákazu (zastavení) činnosti strany usnesla až do dne, který stanoví vláda usnesením, jež se vyhlásí v »Úředním listě republiky Československé«.

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzí dne 17. prosince 1934 usnesení poslanecké sněmovny a usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby schválil je beze změny tak, jak je obsaženo v senátním tisku č. 1409.

V Praze, dne 17. prosince 1934.

Dr Witt v. r.,
předseda.

Dr O. Havelka v. r.,
zpravodaj.