Senát Národního shromáždění R. Čs. 1934

III. volební období.

11. zasedání.

Tisk 1420.

1. sen. Trnobranského a spol. p. ministerskému předsedovi ve věci propuštění zahradníka velkostatku Šťáhlavy Josefa Valenty a nedodržení závazku, který ve smyslu zákona o pozemkové reformě velkostatkář dr Waldstein převzal.

2. sen. Karpíškové, Johanise a soudr. na p. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve věci bezplatného očkování dětí proti záškrtu.

Josef Valenta byl zaměstnán jako zahradník na velkostatku JUDra Karla Waldsteina od roku 1912 až do 31. srpna 1932, kdy jeho služební poměr byl ukončen prostým přípisem lesního úřadu ve Šťáhlavech, jímž bylo oznámeno, že vyplácení služebních požitků bylo mu 31. srpna 1932 zastaveno.

Velkostatek Šťáhlavy podléhal záboru a při provádění pozemkové reformy v roce 1926 byla část zabraného objektu, jmenovitě lesy se zámkem, zahradnictvím ze záboru propuštěny s podmínkou, že určité zaměstnance a mezi nimi i Valentu zaopatří t. j. buď ze služby nepropustí nebo v případě propuštění zajistí je rentou, odpovídající jejich služebním požitkům v době propuštění objektů ze záboru. Přijetí této podmínky potvrdil dr Karel Waldstein výslovně i vlastnoručním podpisem příslušného prohlášení u Státního pozemkového úřadu pod č. j. 20.903/32-VI/2.

Přes tento závazek dr Waldsteinovi uložený a jím výslovně převzatý propachtoval v r. 1931 zahradnictví při zámku jemu ze záboru propuštěné, ježto prý bylo nevýnosné v důsledku čehož neměl pro zahradníka Valentu jako takového upotřebení a pokusil se zaměstnati ho a zaopatřiti ve svých lesích jako hajného, ačkoliv pro tuto službu neměl Valenta nejmenší kvalifikace. Nevzpíral se však přidělení k lesní službě, poněvadž si byl vědom, že musí poslechnouti rozkazu zaměstnavatele a věřil, že nebude od něho požadována práce neúměrná a že přidělení toto jest přechodné. Domníval se, že po čase opět bude použít na dřívějším místě.

Leč proti tomuto očekávání zaslalo Ústřední ředitelství velkostatku dra Waldsteina v Doksech Valentovi dopis ze dne 16. února 1932, jímž mu bylo oznámeno, že je trvale přeložen za hajného do polesí Holubí Kout a že jeho služební poměr bude nadále posuzován podle ustanovení služební smlouvy ve smyslu zákonů o pozemkové reformě. Tímto opatřením zamýšlela správa velkostatku dra Waldsteina bez jakýchkoliv svých finančních obětí Valenty se zbaviti, ježto polesí Holubí Kout při provádění pozemkové reformy bylo určeno k převzetí obcemi, jímž bylo přiděleno a správa velkostatku počítala s tím, že obce musí s přiděleným lesem převzíti i zahradníka Valentu a jej zaopatřiti. Obce však zcela rozhodně se ohradili proti tomu, aby objekt jím přidělený v r. 1926 byl dodatečně po šesti letech zatěžován zaměstnancem, kterého nepotřebují a který nad to pro službu lesní nemá kvalifikace a převzetí jeho odmítly. Na to dr Waldstein bez jakéhokoliv jednání s Valentou a jmenovitě bez jakékoliv výpovědi ze služby jej propustil, způsobem hned výše označeným, totiž, že mu oznámil, že 31. srpna 1932 bylo mu zastaveno vyplácení služného.

Proti tomuto postupu podal postižený u okresního soudu v Rokycanech žalobu na dodržení služební smlouvy a na výplatu zadrženého služného, kteréžto žalobě okresní soud v celém rozsahu vyhověl a krajský soud jakožto odvolací, rozsudek potvrdil.

Před okresním soudem v Rokycanech pokoušel se dr Waldstein prokázati svědectvím svého lesmistra Rozenkrance, že Valentovi byla dána řádná výpověď. Svědectví lesmistra Rozenkrance dopadlo však negativně a možnost výpovědi zcela rozhodně vyvrátil také druhý svědek dra Waldsteina lesní Deinstein. Na to odůvodnil velkostatkář skončení služebního poměru zásahem vyšší moci, totiž provedením pozemkové reformy na velkostatku dra Waldsteina. Leč ani toto tvrzení neobstálo ani před okresním soudem v Rokycanech, ani před krajským soudem v Plzni.

Na to rozhodl se dr Waldstein dáti Valentovi výpověď, kterou mu po rozhodnutí krajského soudu dopisem ze dne 27. prosince 1933 zaslal, jímž jest služební poměr Valentův dnem 1. ledna 1934 na šest měsíců vypovězen, takže výpovědní lhůta měla končiti 30. června 1934. Nehledě k této výpovědi podal žalovaný dr Waldstein odvolání k Nejvyššímu soudu v Brně, v němž tvrdí, že již v prvé stolici před okresním soudem prokázal, že služební poměr p. Valentův byl zrušen zásahem S. P. Úřadu a domáhal se zrušení rozsudku odvolacího soudu v Plzni, resp. změnu rozsudku tak, že žaloba p. Valenty na zaplacení služného se zamítá. Nejvyšší soud tomuto odvolání vyhověl, ba šel mnohem dále než bylo stížností žádáno a zamítl žalobu nejen ohledně služného, ale také ohledně dodržení služební smlouvy a převzatých závazků.

Tím se Josefu Valentovi po 20 leté službě nedostalo žádného odškodnění ani řádné výpovědi, nýbrž prostého vyhození bez jakékoliv příčiny, ačkoliv platné zákony o pozemkové reformě a její provedení zaručují mu příslušnou ochranu.

V poslední době domáhá se velkostatkář Waldstein propuštění ze záboru posledního zbytku zabrané půdy a S. P. Úřad měl by znovu možnost toto propuštění činiti závislým na dodržení starého závazku dra Waldsteina, převzaté zaměstnance, tudíž i Valentu zaopatřiti ve smyslu zákona.

Podepsaní se proto ministerského předsedy, pod jehož pravomoc spadá st. pozemkový úřad, táží, je-li ochoten tento drastický případ vyšetřiti a postiženému dopomoci k právu.

V Praze, dne 12. prosince 1934.

dr Buday, Ďurčanský, Hancko, Rovňan, Janík, inž. Havlín, Volko, Janček, dr Krčméry, Šimek.

Letošní epidemie záškrtu, projevivší se velikým počtem onemocnělých dětí a značným procentem úmrtnosti, způsobila mnoho úzkosti a strachu rodičům malých dětí vůbec a chudým rodičům zvláště. Všeobecně bylo těžce pociťováno, že očkování dětí proti záškrtu není bezplatné. Poplatek 20 Kč za očkování dítěte je dnes nedosažitelným penízem pro rodiny nezaměstnaných nebo polozaměstnaných dělníků. Také v rodinách dělníků, jichž převážná část je odkázána na velmi nízkou mzdu, není možno hraditi toto vydání. Je-li pak v rodině několik děti ve věku školním, je vůbec vyloučeno, že by mohly být všechny očkovány proti záškrtu při poměrně vysokém poplatku za očkování.

Jakou důležitost připisovaly zejména matky očkování dětí proti záškrtu, ukazuje soukromá iniciativa dělnických žen, na př. v Tlučné, kde byly dům od domu prováděny sbírky – při nichž se ukázalo, jak těžce zejména hornické ženy tento poplatek sháněly – a za sebranou částku bylo umožněno 160 dětem očkování proti záškrtu. Také rodičovská sdružení se leckde uchopila iniciativy, rovněž se zdarem.

Podepsaní mají však za to, že tak důležité zdravotní opatření a jeho poskytnutí všem dětem, nelze ponechati soukromé iniciativě, jež se projevuje pouze ojediněle. Táží se proto pana ministra veřejného zdravotnictví, co chce podniknouti, aby v zájmu našich dětí mohlo býti zařízeno bezplatné očkování proti záškrtu v oblasti celého státu.

V Praze, dne 18. prosince 1934.

Časný, dr Farkas, Nentvich, Havránek, Zimák, Filipínský, Dundr, inž. Winter, Koukal, Pocisk.