Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1934.

III. volební období.

11. zasedání.

Tisk 1422.

Vládě se ukládá, aby změnila vládní nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n. takto:

1. Z odstavce 3. paragrafu 2 vypouští se věta druhá a na její místo vkládá se toto znění:

»Výdaj neb úbytek na příjmech, vzniklý podnikům úkony, konanými v zájmu celostátním, bude jím nahrazen ze státní pokladny.«

2. Znění odstavce 9. paragrafu 3 nahrazuje se tímto zněním:

»Úrok a úmor z kapitálu, investovaného do podniku v zájmu celostátním a nikoli v zájmu podniku, jest hraditi ze státní pokladny; stejným způsobem jest hraditi potřebu na udržování a obnovu takových zařízení a případné provozní schodky, spojené s provozem nových drah, vybudovaných v zájmu veřejném.«

3. Z odstavce 5. paragrafu 19 vypouští se poslední věta.

Současně se vláda žádá, aby podle ustanovení odst. 4. paragrafu 2 cit. vládního nařízení dostalo se podniku »Československé státní dráhy« plné náhrady za výkony, které provádí ve prospěch druhých resortů a aby tato náhrada byla umožněna z příjmových zdrojů celostátních, není-li možno dosáhnouti přímé úhrady od příslušných resortů.

Návrh má na mysli takovou úpravu vládního nařízení č. 206/1924 Sb. z. a n., která by umožnila státním podnikům a zvláště ovšem podniku »Československé státní dráhy« si při uplatnění zásad podnikových splniti současně plně i úkoly v zájmu veřejném, národohospodářském a sociálním.

Československé státní dráhy zaujímají mezi všemi státními podniky zcela zvláštní místo dané účelem a úkolem, který mají plniti.

Dráhy jsou a dlouho ještě zůstanou nejdůležitějším dopravním prostředkem. Jako takový mají velký a mnohdy rozhodující význam hospodářský. Dráhy nemohou ve své politice tarifní, ve svém programu investičním a v zadávání svých objednávek »býti vedeny pouze podle zásad řádného obchodníka«, jak nařizuje § 2 odst. 1. vládního nařízení čís. 206/1924 Sb. z. a n. Naopak dráhy musí v této své činnosti dbáti i toho, aby co nejvíce podporovaly hospodářské zájmy státní. Dráhy musí se snažiti, aby dosáhli maxima prospěchu. Toto maximum není u nich čistým ziskem podniku, nýbrž součtem jejich čistého zisku a národohospodářského prospěchu, který poskytnou celkovému hospodářství. Maxima může býti dosaženo i tehdy, když vlastní čistý zisk dráhy je negativní, když tedy dráhy jako podnik jsou pasivní.

Československé státní dráhy musí z důvodů státních prováděti velmi nákladné investice, o kterých je předem jisto, že budou trvale pasivními a že budou těžkým břemenem rozpočtu ČSD. Ony investice, na kterých ČSD jako podnik nemají zájmu, které naopak jejich příjmy jenom sníží, ale vydání trvale zvýší, jsou však nutny z důvodů celostátních.

Československé státní dráhy nemohou ani postupovati čistě obchodnicky v získávání zákazníků. Jako největší odběratel uhlí dříví, železa a kamene, mohly by od svých dodavatelů požadovati, aby svoje dovozy dávaly jenom jim. Tím by byla však zničena řada jiných dopravních podniků a těžce postiženy průmysl automobilový. Československé státní dráhy musí bráti ohledy na tuto svoji konkurenci a nemohou užíti obchodnických metod ani v tomto případě.

Československé státní dráhy mají velkou povinnost, aby umožnily existenci průmyslu, který je vzdálen od surovinových i konsumních center. Je to průmysl okrajových oblastí republiky, v západních a jižních Čechách, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Obchodní zájem podniku je tu velmi často v rozporu se státním a národohospodářským posláním dráhy. Její poslání je často důležitější, nežli její zájem.

Má-li státní železniční podnik splniti úkoly jemu uložené, jest nutno zameziti jednak, aby vytýkaná pasivita železničního podniku nebyla překážkou v provádění úkolů, které podniku jsou uloženy v zájmu celostátním, resp. národohospodářském, jednak, aby omezené příjmové zdroje podniku nevedly k snížení jeho investiční činnosti, zvláště té investiční činnosti, která se jeví žádoucí s hlediska celostátního. Toho bylo by možno dosáhnouti rozlišením železničního hospodaření na oblast ryze podnikovou a na oblast s převládajícími zájmy celostátními. Tato druhá oblast zahrnuje v sobě jednak služby pro druhé resorty, jednak služby konané se zřetelem na potřeby sociální, služby v zájmu veřejném a úpravy tarifní, poskytované z důvodů národohospodářských, a konečně určité koncese při zadávkách, diktované rovněž v zájmu celostátním resp. národohospodářském; do ní náleží i provádění investic žádoucích nikoli v zájmu podnikovém, nýbrž v zájmu celostátním. Jsou to zvláště stavby nových drah, požadované v zájmu obrany státu nebo s jiných hledisk celostátních a pod.

Bylo by nejen spravedlivé, ale i účelné, aby aspoň s hlediska úhradového obě tyto oblasti byly odděleny a tím zamezeny nepříznivé vlivy, které sloučení těchto oblastí do jednoho hospodářského rámce zajisté působí. Toto rozlišení by odpovídalo také dosud uplatňovaným snahám železniční správy, aby jeho podnikové hospodaření nebylo zatěžováno úhradou výkonů, které podnik provádí v zájmu celostátním a jejichž finanční účinek za rok 1933 byl vyčíslen úhrnnou částkou 691,5 mil. Kč (str. 429 státní závěrky za rok 1933). K tomu ovšem přistupují investiční opatření, prováděná rovněž v zájmu celostátním, jejichž finanční služba, t. j. úrok a úmor ze základního kapitálu, jakož i výdaje provozní, t. j. jejich udržování, odpisy a event. provozní ztráta s provozováním nových drah spojená, by neměly zatěžovati podnik, nýbrž měly by býti hrazeny ze všeobecných příjmových zdrojů celostátních.

Netřeba se obávati zvláštního zatížení státní pokladny z tohoto titulu, neboť již za dnešního stavu pasivity železničního podniku jest tímto finančním břemenem zatížena z velké části státní pokladna, takže jde vlastně jen o přesné bilanční rozlišení těchto výdajů. Při event. aktivitě železničního podniku stát stejně disponuje jeho přebytky.

V Praze, dne 19. prosince 1934,

Ing. Winter,

Johanis, Kříž, dr Farkas, Časný, Zimák, Koukal, Havránek, Filipínský, Ant. Novák, Dundr.