Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

11. zasedání

Tisk 1430.

ze dne................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem železnic zcizil státní nemovitosti zapsané v železniční vložce č. 117 místní dráha Tábor-Bechyně, katastrální území a soudní okres Tábor, a to: část stavební železniční parcely č. kat. 590 ve výměře 2.195 m² s domem čp. 458 a s jeho přístavkem a příslušenstvím, dále stavební železniční parcelu č. kat. 431 ve výměře 705 m² se strážním domkem čp. 457, část pozemkové parcely č. kat. 1786 ve výměře 890 m² a pozemkovou parcelu, č. kat. 1787 ve vżměře 393 m².

§ 2.

Peníze strženého z prodeje nemovitostí vyznačených v § 1 bude použito na úhradu investičních výloh spojených s obnovou troleyového vedení místní dráhy Tábor-Bechyně.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě s ministrem železnic.

Pro dodávku potřebného trakčního proudu pro místní elektrickou dráhu Tábor-Bechyně byla současně s touto drahou vybudována v Táboře u Lužnice drážní elektrárna.

Zákonem č. 156/1925 Sb. z. a n., podle kterého nabývá stát drah zaručených státem a zemí Českou, přešla tato dráha se vším příslušenstvím, tady i se zmíněnou elektrárnou do vlastnictví státu.

V roce 1929 stala se aktuelní otázka nákladné rekonstrukce této elektrárny, neboť její stroje byly v té době již značně opotřebované a zastaralé.

Před touto nutnou a nákladnou rekonstrukcí strojního zařízení dotčené elektrárny dala však železniční správa přednost nabídce Jihočeských elektráren, akciové společnosti v Českých Budějovicích – je to všeužitečná elektrárenská společnost s kapitálovou účasti státu a země –, aby jim tuto elektrárnu prodala a odebírala potřebný trakční proud přímo od nich.

Po dobu, než tento prodej bude uskutečněn, pronajala železniční správa dotčenou elektrárnu Jihočeským elektrárnám za 100.000 Kč ročně a současně si zajistila smluvně na 5 let dodávku potřebného trakčního proudu, a to za podmínek pro státní správu výhodných. Kdežto až do té doby vyráběla tento proud ve zmíněné elektrárně po 90 haléřích za kWh, kupuje jej nyní od Jihočeských elektráren po 60 haléřích za kWh.

Obě smluvní strany mají zájem na tom, aby se tento prozatímní stav změnil v definitivní. Proto naléhají na uskutečnění prodeje dotčené elektrárny.

K prodeji jsou určeny pozemky vyjmenované v § 1 osnovy s budovami na nich postavenými a se strojním zařízením umístěným v budově čp. 458, která je vlastní elektrárnou. Toto strojní zařízení, které se prodává současně s budovou, je po rozumu § 294 a násl. obč. zák. jejím příslušenstvím.

Za tyto nemovitosti s příslušenstvím nabízejí Jihočeské elektrárny státu 1,182.696 korun čsl.

Poněvadž podle čl. XVIII fin. zákona na rok 1935 je ministr financí zmocněn zciziti státní nemovitý majetek pouze, nepřevyšuje-li odhadní cena zcizovaných nemovitostí v jednotlivém případu 1,000.000 Kč, je třeba k tomuto zcizení zmocnění Národního shromáždění.

Strženého peníze hodlá železniční správa použíti k úhradě investiční výdajové kvoty při nutné obnově troleyového vedení místní elektrické dráhy Tábor-Bechyně, jak s tím bylo již také počítáno v návrhu rozpočtu investic na rok 1935. Podle finančního zákona připadají však tržní ceny za zcizené státní nemovitosti pokladní správě. Má-li tedy býti železniční správě umožněno, aby použila strženého peníze, jak výše je vylíčeno, je nutno stanoviti to zvlášť (§ 2 osnovy).

Podle přípisu ministerstva železnic ze dne 27. července 1934, č. 24.799-I/3 ai 1934, nelze budov drážní elektrárny k žádnému jinému účelu dobře použíti jednak proto, že jejich konstrukce byla uzpůsobena výhradně k účelům elektrárenským a nehodí se tudíž pro jiné účely, jednak však též vzhledem k jejich dosti značné vzdálenosti od stanice Tábor a k jejich umístění na stráni na břehu řeky Lužnice. Také ministerstvo veřejných prací v přípise ze dne 16. srpna 1934, č. 18a-915/6 ai 1934/44.937, má za to, že o tyto objekty ztěží by mohl býti projeven zájem pro jiné využití, než elektrárenské.

Navrhovaná transakce je pro železniční správu výhodnou, neboť jednak získá potřebný trakční proud za podmínek výhodnějších, než zač jej dříve ve zmíněné elektrárně sama vyráběla, dále ušetří náklad na rekonstrukci zastaralé elektrárny a strženého peníze bude moci použíti k úhradě investiční výdajové kvoty při nutné obnově troleyového vedení dráhy.

Bude-li požadované zákonné zmocnění ku zcizení celého objektu ministru financí uděleno, bude o napřed zmíněné nabídce Jihočeských elektráren ještě jednáno.

V Praze, dne 25. ledna 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.