Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období

12. zasedání.

Tisk 1432.

1. ministra národní obrany na interpelaci sen Nedvěda a soudr. ohledně špatného stravování, šikanování a týrání vojínů armády (tisk 1385/1).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Mikulíčka a soudr. ve věci protizákonného zneužití úřední moci, omezování osobní svobody, nebezpečného vyhrožování a surového jednání zlínské policie vůči občanu Rudolfu Kapčovi ve Zlíně (tisk 1385/2).

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně neslýchaných policejních opatření při pobytu sovětských sportovců v Liberci (tisk 1390/1).

4. ministrů vnitra a spravedlnosti na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně záhadné smrti Josefa Herana z Prahy (tisk 1390/2).

5. ministra vnitra na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. ohledně stíhání komunistických členů obecního zastupitelstva ve Městě Žďáře pro nepovstání při posmrtném projevu za krále Alexandra a ministra Barthoua (tisk 1390/4).

6. vlády na interpelaci sen. Mikulíčka, Nedvěda a soudr. o chystaných opatřeních proti komunistické straně Československa a ostatním třídně proletářským organisacím (tisk 1390/5).

7. ministrů vnitra, veřejných prací a obchodu na interpelaci sen. dr Hellera, Palme a soudr. stran výnosu okresního úřadu v Teplicích-Šanově proti divokému dolování a nezákonitému obchodu s uhlím (tisk 1390/6).

8. ministrů vnitra a národní obrany na interpelaci sen. Kříže a soudr. ve věci existence “Řádu Karla IV.” a jeho připínání zástupcem vojenského útvaru občanské osobě s fašistickou minulostí (tisk 1391/1).

9. vlády na interpelaci sen. Nedvěda a soudr. o mimořádné persekuci dělnického hnutí na Podkarpatské Rusi (tisk 1391/2).

10. vlády na interpelaci sen. Trnobranského a spol. ve věci propuštění zahradníka velkostatku Šťáhlavy Jos. Valenty a nedodržení závazku, který ve smyslu zákona o pozemkové reformě velkostatkář dr.Waldstein převzal (tisk 1420/1).

Tvrzení interpelace o špatném nakládání a přetěžování mužstva u vojenských útvarů v interpelaci jmenovaných postrádá jakékoliv podstaty. Rovněž tvrzení, že strava vojínů jest špatná a nedostatečná, jest zcela nesprávné a vyvrátil jsem, je již při četných jiných příležitostech.

V interpelaci jmenovaný důstojník se nedopustil žádných nezákonných činů. Jest to důstojník sice přísný, ale spravedlivý.

Dále není pravda, že zdraví vojínů jest ohrožováno výcvikem. Takový postup by byl v naprostém rozporu se zásadami vychovati zdravé a k obraně státu náležitě způsobilé vojíny. Denní zaměstnání mužstva řídí se denním řádem, který se dodržuje a ve kterém jest pamatováno i na náležitý odpočinek a zotavení vojínů. Protiprávní srážky ze žoldu nebyly zjištěny. Třeba uvésti, že žold jest podle platných předpisů určen především k tomu, aby si vojíni z něho zakupovali některé služební předměty, předpisy stanovené, které se jim nedodávají in natura. Předměty na čištění vydávají se vojínům v rámci rozpočtových prostředků a při opatrném a šetrném zacházení možno s nimi vystačiti.

Na nesprávných a neodborných informacích rovněž spočívají tvrzení interpelace o poměrech u leteckého pluku 2. Zejména není pravda, že výkonným letcům, resp. jejich příslušníkům nebo pozůstalým nedostává se peněžitých podpor v případě leteckých katastrof. Podpory se vyplácejí podle usnesení vlády ze dne 5. června 1924 v částkách jím stanovených. Má-li interpelace na mysli též letecké mechaniky, třeba uvésti, že tito nejsou výkonnými letci a nemají povinnosti létati. Nebezpečí úrazu při ošetřování letounů není u nich větší než všude tam, kde se pracuje se stroji. Stanou-li se invalidními následkem služby vojenské, platí o nich zákon č. 41/1922 Sb. z. a n., podle něhož péče o vojíny, kteří se stali invalidními následkem služby vojenské, jakož i o jejich event. příslušníky nebo pozůstalé patří výhradně do kompetence ministerstva sociální péče.

Vzhledem k uvedenému skutečnému stavu věci nemám příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.

Praha, 15. ledna 1935.

Ministr národní obrany:
Bradáč v. r.

Rudolf Kapča byl dne 19. června 1934 po 14. hodině přistižen policií města Zlína v bytě Antonie Hřívové ve Zlíně, kde chystal vydání ilegálního letáku. Byl odveden na policejní strážnici, kde byl vyslýchán asi do 16. hod.; pak byl odveden do separace. Dne 20. června asi o 7. hod. ranní byl zase předveden na strážnici, kde byl představen shromážděnému sboru městské policie. V policejní vazbě zůstal do 18. hodiny, kdy byl předán s příslušným trestním oznámením do vazby okresního soudu ve Zlíně.

Policejní inspektor představil Kapču shromážděným členům městské policie jakožto komunistického předáka proto, poněvadž jeho totožnost nebyla bezpečně zjištěna, a vyzval je, aby si ho dobře všimli, aby jej znali. Že by při tom je vybízel k násilnostem vůči Kapčovi, jak se v interpelaci uvádí, nebo že by bylo užito výroku “Pro nás žádné zákony neplatí”, nebylo zjištěno.

Policejní inspektor i strážníci také prohlásili, že s Kapčou ani při výslechu ani v kteroukoli jinou dobu nebylo zle nakládáno.

Ve vazbě okresního soudu si Kapča stěžoval, že byl na policii bit; kým, neudal a lékařského vyšetření nežádal. U krajského soudu v Uherském Hradišti bylo proto zavedeno trestní vyhledávání proti neznámým pachatelům (strážníkům), kteří měli dne 19. června 1934 službu.

Potvrdí-li se obvinění Kapčovo, bude proti vinníkům zakročeno podle platných předpisů.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Při příjezdu a uvítání sovětských sportovců v Liberci nebyly pořadatelstvem zachovány stanovené podmínky a došla k projevům, přesahujícím dané povolení, jimiž byl porušen veřejný klid a pořádek. Byla proto odůvodněna opatření, která učinilo policejní ředitelství v Liberci, aby nebylo na příště pobytu sovětských sportovců podobným způsobem zneužito, a nelze tvrditi, že by policejní ředitelství přestoupilo při tom přípustné meze a dokonce snad porušilo některý předpis zákona.

Velitel uniformované stráže bezpečnosti Košťál, když mu byla po ukončení sportovního programu hlášena pořadatelstvem na závodišti na týž den večer návštěva taneční zábavy ve Vratislavicích sovětskými sportovci, návštěvu nezakázal, nýbrž prohlásil, že nemůže o tom sám rozhodnouti a hlásil pak věc přednostovi úřadu, který návštěvu povolil a učinil opatření, které pokládal s hlediska nezávadného průběhu návštěvy za nutné.

Při jednání s pořadatelstvem zachoval jmenovaný velitel stráže bezpečnosti patřičný takt a k ostrým výstupům příčiny nezavdal.

Při odjezdu sovětských sportovců k prohlídce dělnických pekáren použil policejní orgán autobusu na pozvání řidiče autobusu a vůdce výpravy sovětských sportovců. Po prohlídce dělnických pekáren přítomní policejní orgánové se vstupu do autobusu nedomáhali, nýbrž vsedli do něho na pozvání pořadatele, když však zpozorovali, že není to členům výpravy vhod, ihned sami vystoupili. Na Královskou Výšinu dostavil se jeden člen příslušné četnické stanice až po příjezdu sovětských sportovců při normální bezpečnostní obchůzce, v níž pak pokračoval.

Svá opatření učinilo policejní ředitelství v Liberci podle vlastní úvahy v mezích své příslušnosti a nelze jeho postupu vzhledem k uvedeným okolnostem nic vytýkati.

Neshledávám proto důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 21. ledna 1935.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

V záležitosti, které se týká svrchu uvedená interpelace, nebylo provedeným šetřením zjištěno nic, co by nevysvětlenou dosud smrt Josefa Herana mohlo uváděti v jakoukoli souvislost s postupem policejních orgánů, kteří se tímto případem zabývali.

Pokud se interpelace týká ministerstva spravedlnosti, odpovídám: Výsledky policejního vyšetřování vedly k tomu, že státní zastupitelství v Praze navrhlo, aby proti Václavu Juppovi, majiteli hostince na Smíchově, kde Josef Heran v kritické noci ze dne 24. na 25. září 1934 naposled popíjel, bylo provedeno přípravné vyhledávání ke zjištění trestného činu, zejména ve směru zločinu podle § 140 tr. z. a přestupků podle §§ 2, 8, 32, 36 zbroj. pat.

V Praze dne 21. ledna 1935.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Dérer v. r.

Ve schůzi obecního zastupitelstva ve Městě Žďáře nepovstali komunističtí členové zastupitelstva při posmrtné vzpomínce na jugoslávského krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua. Poněvadž toto chování vzbudilo nelibost a veřejné pohoršení, byli zmínění členové potrestáni okresním úřadem v Novém Městě na Mor. pro přestupek podle čl. 3 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy. Z 5 podaných odvolání byla 4 zemským úřadem v Brně zamítnuta, o jednom nebylo dosud rozhodnuto.

Trestní řízení soudní zavedeno nebylo. Interpelace netýká se proto oboru působnosti ministerstva spravedlnosti. Vzhledem k tomu převzal jsem sám zodpovědění interpelace.

V Praze dne 18. ledna 1935.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Tvrzení, že ústavně zaručené právo shromažďovací pro proletářské hnutí v praksi po více již neexistuje, neshoduje se se skutečností, neboť zmíněné právo smí býti a je také příslušnými úřady omezováno jen do té míry, pokud to platné předpisy připouštějí a pokud to vyžaduje nezbytně v určitém případě ohled na veřejnou bezpečnost a veřejné blaho. Ježto z každého zákazu veřejného projevu lze se odvolati k nadřízenému úřadu a po jeho rozhodnutí se domáhati přezkoušení věci nejvyšším správním soudem, je dána dostatečná záruka proti každému porušení práva.

Tvrzení, že třídně proletářský tisk je podrobován zcela svévolné, libovolné konfiskační praxi, není pravdivé. Tiskové úřady přikročují k zabavení jen v těch případech, kdy obsahem tiskopisu byl spáchán trestný čin nebo když tiskopis byl vydán nebo rozšiřován proti ustanovením tiskového zákona. Nutnost přezkoumání každého zabavení řádným a neodvislým soudem a možnost dovolati se rozhodnutí soudu vyššího, jsou zárukou, že tiskové úřady zachovávají meze zákonem jim vytčené. Výtka, že prodej proletářského tisku je v trafikách a na nádražích již pět let zakázán, zatím co teprve r. 1934 vyšel zákon, který takový zákaz povoluje, spočívá jen na neznalosti právního stavu před vydáním tiskové novely č. 140/1934 Sb. z. a n., jejíž význam byl toliko ten, že umožnila, aby přestoupení těchto zákazů bylo také trestáno, čemuž dříve tak nebylo.

Výtky činěné praxi zákona na ochranu republiky a zákona o státním vězení nejsou oprávněné. Skutečnosti, jimiž tyto výtky mají býti prokázány, jsou v interpelaci zkresleny. Ani nejvyššímu soudu ani nižším soudům nelze vytýkati, odsuzují-li pachatelé trestných činů rázu uvedeného v interpelaci k těžkým trestům, ke ztrátě čestných práv občanských nebo odpírají-li jim výhody státního vězení, neboť tak činí toliko na podkladě a k provedení platných zákonů, které jsou povolány neodvisle a nestranně vykládati.

V trestním řízení administrativním přihlíží okresní, pokud se týče státní policejní úřad podle své povinnosti sám ku všem zjištěným okolnostem, tedy i k oněm, jež jsou na prospěch obviněného, a musí dbáti všeho, co tento ku své obhajobě uvede. Nedoložené tvrzení, že obžalovaný je v trestním řízení administrativním svévolným způsobem zbavován nejprimitivnějších práv obhajoby, nutno odmítnouti. Také vyhoštěním z místa pobytu lze zakročiti pouze v případech, v nichž to zákon připouští. Odvolací právo a stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, které jsou jak v trestním řízení administrativním, tak i v každém případě vyhoštění přípustny, zamezují rovněž aby platné právní předpisy byly na újmu jednotlivce porušovány.

Pokud úřady přikročily k zastavení činnosti, resp. k rozpuštění některých v interpelaci uvedených organisací, podotýká se, že spolek “Dělnická pomoc” nebyl zakázán, nýbrž jeho činnost je zatím pouze zastavena, případem spolku “Svaz proletářských bezvěrců” se bude v důsledku podaných stížností zabývati nejvyšší správní soud, zastavení činnosti spolku “Svaz přátel SSSR v Československu” bylo nadřízeným úřadem zrušeno a o rozpuštění spolku “Svaz pracujícího rolnictva” v Mukačevě nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto. Jinak šlo o organisace, které se utvořily a vyvíjely činnost obdobnou činnosti spolkové, aniž vůbec dbaly předpisů platících pro sdružování, a ježto tudíž po právu neexistovaly, bylo zastavení jich činnosti odůvodněno. Pokud jde o případ Jana Melichárka v Trnavě, bylo opatření, které ohledně jmenovaného učinil okresní úřad v Trnavě, k odvolání strany zemským úřadem v Bratislavě zrušeno.

Státní bezpečnostní úřady a jich orgány postupují vždy v mezích platných předpisů a tvrzení, že legální práce organisací komunistické strany jest jimi rušena a že proti členům organisací je uplatňován nátlak i zbavováním existenční možnosti, není ničím doloženo.

Proti tvrzení, že poslanci Gottwald, Kopecký, Štětka a Krosnař byli na základě nehorázně vykonstruované obžaloby z velezrady hnáni do ilegality, třeba uvésti, že sněmovna sama měla příležitost posouditi závažnost činu, který se jim klade za vinu, když dala souhlas k jejich trestnímu stíhání, a že právě svým útěkem před tímto stíháním jen posílili podezření o jeho důvodnosti.

Úplně zkreslena je též výtka, že zástupce komunistické strany v obecním zastupitelstvu duchcovském byl zatčen proto, že se ohradil v městském zastupitelstvu proti nacionalistickým štvanicím, rozpoutaným u příležitosti atentátu na krále jugoslávského. Nikoliv pro nějaké ohražení, nýbrž pro schvalování atentátu byl zmíněny zástupce komunistické strany stíhán a odsouzen a z toho, že proti odsuzujícímu rozsudku ani neužil opravných prostředků, je nejlépe viděti, že si byl své viny vědom.

Rovněž tak je nesprávné tvrzení, že proti sociálně-demokratickému starostovi duchcovskému byla podána obžaloba, dokonce snad proto, že dal výraz svému proletářskému cítění. Naopak trestní řízení, které bylo proti němu v souvislosti s uvedeným případem schvalování atentátu zavedeno, bylo zastaveno, poněvadž v jeho počínání nebylo možno spatřovati ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní nějakého soudně trestného činu. O nějaké persekuci ať příslušníků komunistické či sociálně-demokratické nebo národně-socialistické strany nemůže býti řeči. Jediný případ, kterým se interpelace pokoušela doložiti toto svoje tvrzení, nespočívá, jak bylo právě uvedeno, na pravdě.

Nelze také nazývati persekučními opatřeními zákroky úřadů, v interpelaci vytýkané, které se jak z uvedených okolností vyplývá staly v mezích platného právního řádu.

Vláda nemá tudíž důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 4. února 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Opatření proti tak zv. divokému dolování, jichž se interpelace týká, byla učiněna především v zájmu veřejné bezpečnosti a bylo k nim přikročeno teprve tehdy, když divoké dolování nabylo nebývalého rozsahu.

Je předmětem podrobného šetření, prováděného zúčastněnými resorty, zda a jak dalece by opatření ta mohla býti v intencích pánů interpelantů zmírněna.

O výsledku tohoto šetření neopomenou podati ještě zprávu.

V Praze dne 2. února 1935.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministr veř. prací:
Dr Czech v. r.

Ministr obchodu:
Ing. Dostálek v. r.

Die in der Interpellation erwähnten Maßnahmen gegen den sogenannten wilden Bergbau wurden vor allem im Interesse der öffentlichen Sicherheit getroffen und wurde zu denselben erst dann geschritten, nachdem der wilde Bergbau einen nie dagewesenen Umfang erreicht hatte.

Es bildet den Gegenstand ausführlicher, durch die beteiligten Resorts gepflogener Erhebungen, ob und inwiefern diese Maßnahmen in den Intentionen der Herren Interpellanten gemildert werden könnten.

Über das Ergebnis dieser Erhebungen werden dieselben nicht ermangeln noch Bericht zu erstatten.

Prag, am 2. Feber 1935

Der Minister des Innern:
Dr Černý m. p.

Der Minister für öffentliche Arbeiten:
Dr Czech m. p.

Der Handelsminister:
Ing. Dostálek m. p.

Bylo zjištěno, že “Svaz Národních gard republiky Československé”, se sídlem v Praze, zřídil a propůjčuje členům Národních gard, jakož i osobám o spolek nebo jeho cíle zasloužilým nikoli řád, nýbrž odznak nazvaný “Diplomový odznak krále Karla IV. za zásluhy.” Je předmětem šetření, do jaké míry je tato činnost spolku v souhlasu se spolkovými stanovami a se zákony č. 61/1918 a 243/1920 Sb. z. a. n.

Účast zástupců armády při odevzdávání odznaku, pokud se vyskytla, vysvětluje se tím, že jde o spolek podle §u 28, lit. b) branného zákona a § 206 branných předpisů.

Pokud jde o případ českobudějovický, nevynesla zjišťování na jevo okolnosti, kterými by byla v přítomné době odůvodněna obava, již interpelace naznačuje vzhledem k osobě vedoucího funkcionáře tamní Národní Gardy. Příslušné úřady věnují věci další trvalou pozornost a neopomenou učiniti vhodné opatření, jestliže by se objevily nìkde závady, jež jsou v interpelaci míněny.

V Praze dne 22. ledna 1935.

Ministra vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministr národní obrany:
Bradáč v. r.

Hospodářským a sociálním poměrům obyvatelstva země Podkarpatoruské jest stále věnována zvýšená pozornost. Z výsledku podrobného šetření zavedeného o stížnostech v interpelaci obsažených lze souditi, že tyto poměry se nezhoršily, nýbrž že vykazují namnoze zlepšení oproti době dřívější.

V rámci pozemkové reformy, bylo na Podkarpatské Rusi přiděleno již 43.238 ha půdy, z kteréžto plochy dostalo se přídělu 236 obcím. V drobném přídělu bylo rozděleno 31.318 ha a do společného vlastnictví bylo přiděleno 80 společenstvům 9147 ha půdy. V dalším pracovním programu, o jehož rozšíření se ještě usiluje, jest pro příděly určeno 30.000 ha půdy zabrané a stejná výměra půdy z vlastnictví státu, celkem tedy 60.000 ha. Jde tu zejména a postupné uvolňování částí lesní půdy, vhodné ku přeměně na půdu polnohospodářskou. K podpoře úplně nemajetných přídělců z horských (vrchovinských) oblastí byla organisována rozsáhlá a účinná akce úvěrová, jež umožňuje nabytí přídělu i nejpotřebnějším žadatelům, vstupujícím do užitku přidělené půdy již po zaplacení první zálohy v částce 20-30 Kč za 1 kat. jitro. Nelze ovšem nezmíniti se, že přidělené půdy, není v mnohých případech dosti využito a že přídělci nedbají o řádné obhospodařování půdy v té míře, jaké bylo by k zlepšení a zvýšení výnosu polností třeba.

Výdělek obyvatelstvu práce schopnému jest umožňován v mezích všech po ruce jsoucích prostředků při pracích pozemních, stavbách státních a jiných budov, regulaci řek a pod. S obzvláštní pozorností jest sledována sociální otázka lesního dělnictva a soustavnou snahou docíliti zvýšení odbytu dřeva a tím i rozšíření lesních těžebních prací, dále pak prováděním rozsáhlých udržovacích a investičních prací v lesním hospodářství jest pečováno o to, aby dostalo se zaměstnání co největšímu počtu osob.

Případné vymáhání dlužných daní děje se vždy s patřičným zřetelem k platebním schopnostem poplatnictva.

Podporování nezaměstnaných osob jest prováděno podle zákona č. 267/21 Sb. z. a n. ve znění vládního nařízení č. 161/33 Sb. z. a n. prostřednictvím odborových organisací, které jsou zmocněny zprostředkovati výplatu státního příplatku k podpoře nezaměstnaných. Odborové organisace vyplácejíce na účet státní pokladny státní příplatek k organisační podpoře, mohou tímto způsobem činně přispěti k tomu, aby svým členům zabezpečily v době nezaměstnanosti prostředky k zajištění nezbytných životních potřeb. Na nezaměstnané nebo jiné nedostatkem ohrožené osoby jest rovnoměrně pamatováno při podpůrných akcích prováděných k zmírnění nepříznivých účinků hospodářské krise. Ze státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující bylo ku př. za dobu od měsíce ledna do října 1934 přiděleno stravovacích lístků (kromě chleba, brambor a tak zv. mléčné akce pro děti) v hodnotě Kč 2,864.400, ze zvláštní pomocné nouzové akce bylo v roce 1934 rozděleno zdarma kukuřice za Kč 1,497.593 a na státní vyživovací akci pro děti v zimě 1934/35 byla uvolněna částka Kč 198.000,-. Vedle toho státní správa v zájmu čelení nezaměstnanosti podporuje finančně nouzové práce, konané veřejnoprávními korporacemi ve veřejném zájmu a pečuje o zásobování nemajetného obyvatelstva kukuřicí za přístupnou cenu.

Dovozuje-li tudíž interpelace, že statisíce podkarpatoruských obyvatelů hladoví, neodpovídá tvrzení to skutečnosti, stejně jako výtka, že na Podkarpatské Rusi vládnou mimořádné poměry a že domáhá-li se lid zlepšení své životní úrovně, jest bezpříkladně pronásledován.

Ač vzhledem k povšechným údajům o počtu odsouzených v roce 1933 a 1934 nebylo lze veškeré trestní případy, jež interpelace má na mysli, naprosto přesně identifikovati, nebylo provedeným šetřením zjištěno, že odsouzené osoby byly oběti jen sociálních a hospodářských bojů (za chléb), jak snaží se interpelanti dokázati.

V dotčených případech soudně projednávaných v letech 1933 a 1934 šlo většinou o hromadné akce a demonstrace rázu politického, jež byly organisovány v letech 1932 a 1933 rozvratnými živly k vyvolání nepokojů a výtržností ve snaze podvrátiti autoritu státu a úřadů a rozvrátiti společenský řád.

K hromadné amnestii všech odsouzených z Podkarpatské Rusi není proto důvodů, pokud však by byly podány individuelní žádosti za udělení milosti v jednotlivých případech, bude příslušnými úřady jako v každém jiném případě pečlivě zkoumáno, jsou-li tu zřetele hodné důvody, aby odsouzení byli doporučeni milosti.

V Praze dne 5. února 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Josef Valenta, který byl na velkostatku JUDra Karla Waldsteina zaměstnán od r. 1912 do 31. srpna 1932 jako zahradník, byl při propouštění půdy ze záboru podle § 11 z. z. a §u 20 příděl. zákona ponechán na velkostatku Šťáhlavy-Doksy v dalším zaměstnání jako zaměstnanec, převzatý ve smyslu § 75, odst. 3. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. ve znění novely ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n. (zákon náhradový), při čemž se vlastník velkostatku zvláštním prohlášením ze dne 6. prosince 1930 zavázal, že převzaté zaměstnance bude zaměstnávat způsobem pro vykonávání služby příslušné kategorie zaměstnancovy obvyklým, po případě, že těm zaměstnancům, kteří by byli propuštěni z jiných důvodů než spolehlivosti služební, nebo nepoctivosti a hrubosti, vyplatí do 14 dnů po výpovědi resp. přerušení služebního poměru, peněžité odškodnění, odpovídající vládnímu nařízení ze dne 21. října 1922, č. 305 Sb. z. a n., se započtením veškeré služební doby ztrávené na velkém majetku pozemkovém.

Dopisem ze dne 3. února 1932, č. j. 20.903/32-VI/2, sdělil p. J. Valenta Státnímu pozemkovému úřadu v Praze, že byl dnem 1. ledna 1932 přidělen k lesnictví jako lesní hajný do revíru Kamínky (polesí Holubí Kout), se sníženými služebními požitky a žádal, aby Státní pozemkový úřad u majitele velkostatku zakročil, aby nebyl přesazován z kategorie vyšší do kategorie nižší a aby přeřazením tímto neutrpěl újmy na služebních požitcích.

K tomu podotýká státní pozemkový úřad, že uvedený revír měl býti podle dohody o konečném vyřešení pozemkové reformy odprodán podle §u 7 z. z., což se později také stalo.

Státní pozemkový úřad zakročil ve smyslu shora uvedené žádosti Josefa Valenty u velkostatku přípisem ze dne 27. února 1932, č. j. 20.903/32-IV, v němž upozornil, že státní pozemkový úřad nemůže souhlasiti s přeřazením zaměstnance do jiné kategorie, která neodpovídá uvedeným podmínkám v prohlášení ze dne 6. prosince 1930.

Zároveň podal J. Valenta na vlastníka velkostatku Šťáhlavy-Doksy žalobu. Spor o této žalobě prošel všemi instancemi soudními a podle sdělení ústředního ředitelství velkostatku v Doksech ze dne 30. dubna 1934, č. j. 55.204/34-VI, rozhodl v poslední instanci Nejvyšší soud v Brně rozsudkem ze dne 8. března 1934, č. j. Rv I-250/34-1, podle kterého bylo uznáno právem, že služební poměr Josefa Valenty byl dnem 1. září 1932 pravoplatně zrušen a že jmenovaný má podle prohlášení ze dne 6. prosince 1930, č. j. 177.792/30-VI jedině nárok na výplatu odškodnění podle vládního nařízení č. 305/22. Zároveň žádalo ústřední ředitelství, aby státní pozemkový úřad stanovil výši zákonného peněžního odškodnění pro Josefa Valentu.

Státní pozemkový úřad v Praze rozhodnutím ze dne 2. června 1934, č. j. 64.718/34-VI/2 sdělil velkostatku, že odbytné pro Josefa Valentu stanoví se vzhledem k celkové služební době 19 let, jednomu dítku, kateg. IV. úřednické (zahradník s odborným vzděláním) částkou 34.500 Kč. Novým přípisem ze dne 13. listopadu 1934, č. j. 129.055/34-VI oznámilo ředitelství velkostatku v Doksech, že dává příkaz Lesnímu úřadu ve Šťáhlavech, aby vyplatil p. J. Valentovi příslušné odškodnění.

Podle shora vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 2. února 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.