Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1435.

1. sen. Johanise a soudr. na ministra železnic ve věci závad v nádražní budově v Hořovicích.

2. sen. Kříže a druhů na pana ministra vnitra ve věci zúmyslného neprovádění státní stravovací akce v politickém okresu strakonickém.

Nádraží v městě Hořovicích, které má přes 4000 obyvatel a je sídlem okresu, čítajícího 80.000 lidí, na trati Praha-Plzeň, je ve stavu přímo ubohém. Stará budova, postavená r. 1862, kdy byla západní dráha dána do provozu, s nepatrným peronem, stojí zde dodnes beze změny a není chloubou československých státních drah na hlavní trati, po které se udržuje spojení s celou západní Evropou. Je to nejhorší a nejšerednější budova na celé trati mezi Prahou a Brodem n. Lesy.

Budova měla v původním svém stavu dvě malé čekárny pro obecenstvo. Poněvadž bylo potřeba rozšířiti úřadovny, byla prostě jedna čekárna přeměněna v úřadovnu a zbyla zde tedy pro všecko obecenstvo čekárna – jediná – 9 kroků dlouhá a 10 kroků široká. Je to místnost tmavá, málo vzdušná, která je přeplněna, když se v ní shromáždí třicet lidí. Kamna kouřící a čadící celý den v zimě hodila by se znamenitě do musea jako ukázka prvních kamen, vyrobených v Hořovicích před 80 lety. Nádražní krytý peron, původně již malý, nyní ještě zmenšený přepážkou pro předsíň k místnosti zřízenecké, pojme sotva dvacet osob.

Poněvadž z hořovického nádraží odjíždí denně značné množství lidí – počítáme jen u ranního vlaku v 7 hodin ku Praze nejméně 100 osob – musí převážná většina obecenstva čekati venku mimo peron, vysazena častým silným západním větrům, plískanicím a pod. Životy těchto cestujících jsou ohroženy denně posunovaným vlakem nákladním na první koleji, vzdálené od krytého peronu sotva tři metry, do posledního okamžiku před příjezdem osobního ranního vlaku. Nutno zejména zdůrazniti, že z obecenstva ráno čekajícího je nejméně 50 dětí školních, jezdících do středních škol v Berouně. Jinde, zejména ve vestibulu, nikdo nemůže očekávati příjezd vlaku, poněvadž se zde příjezdy vlaků nevyvolávají a z vestibulu na peron není ani vidět ani slyšet.

Záchody v malé dřevěné boudě, mimo budovu nádražní, jsou skutečnou raritou v republice. Odporují veškerým předpisům stavebním i zdravotním a lze se jen diviti, jak je možno, že v právním státě může ještě býti takový přímý výsměch všem zákonným předpisům a že není zde moci ani orgánu, který by tuto křiklavost dovedl nebo zmohl odstraniti. Jsou to zase záchody původní z r. 1862 s jedinou změnou: dřevěnou stěnou, postavenou před vchody. Tato stěna byla a jest jedinou vymožeností a jedinou úpravou nádražních budov hořovických od roku 1862, dodnes provedenou. Možno s určitostí tvrdit, že tato stěna byla postavena jedině proto, poněvadž bylo z vlaku viděti přímo až do záchodů, neboť dveře se nedaly zavírati.

Ministerstvo a jiné orgány železniční podporují ve všech vlacích, stanicích a novinách propagaci turistiky. Odbor klubu čsl. turistů v Hořovicích provedl velmi úspěšnou propagaci brdského pohoří a výbornou orientaci od nádraží hořovického počínaje, ale turisté se přímo bojí vystupovati a ještě více nastupovati na nádraží v Hořovicích pro jeho pověstnou nedostatečnost. Je zde tedy krásné dílo propagační úplně v pravém slova smyslu ubíjeno.

Městská obec Hořovice s ostatními veřejnými činiteli i soukromými zájemníky po nepřehlednou řadu let marně volá po nápravě. Ještě před válkou světovou byly činěny zákroky u povolaných činitelů, svolány veřejné schůze za účasti poslanců a výsledek všeho byl příslib projektu na přestavbu budovy nádražní. Po převratu bylo v akci pokračováno. Napřed byl vypracován návrh na pěknou, úplně novou budovu nádražní. Pak byl projekt zaměněn projektem na důkladnou přestavbu budovy staré, ale každým rokem byl rozsah jeho zmenšován, až konečně nyní obsahuje pouze zřízení přímého přístupu z vestibulu na peron, nepatrnou přestavbu kanceláře, prodloužení krytého peronu k záchodům a přestavbu záchodů. Tedy projekcí velmi nedostatečný, neboť zůstane v nádraží pouze jedna, poněkud způsobilá čekárna (předpokládáme po vhodné úpravě).

Podepsaní se proto táží:

1. Jsou ministerstvu železnic závady v nádražní budově v Hořovicích známy?

2. Je ministerstvo železnic ochotno konečně brzy přikročiti k reformám ve stanici hořovické, které z mnoha důvodů, jak výše uvedeno, jsou nutné?

V Praze dne 7. ledna 1936.

Filipínský, Havránek, Kříž, Koukal, Pocisk, Časný, Zimák, Petřík, Modráček, J. Havlena, F. V. Krejčí.

V okresních zprostředkovatelnách práce v politickém okrese Strakonice bylo hlášeno koncem toho kterého roku nezaměstnaných:

Hospodářská struktura okresu je taková, že největší část nezaměstnaných rekrutuje se z oblasti soudního okresu volyňského, zejména z jeho hořejší části, tak zvaného šumavského Podlesí. Zde v řadě obcí průměr nezaměstnaných, kteří o jakoukoliv práci marně se uchází, dochází poměrně vysokého čísla.

Přes tyto prokázané skutečnosti, okresní úřad ve Strakonicích, ač o to byl již vícekráte žádán, státní stravovací akci pro nezaměstnané zde neprovádí a odmítá požádati příslušný nadřízený úřad o příděl stravovacích lístků pro místa, kde nezaměstnanost je takového stupně, že prováděné pomocné akce ve prospěch nezaměstnaných byly by zde ve smyslu platných směrnic plně odůvodněny.

Obecní úřady na strakonicku na žádost nezaměstnaných provedly sice soupisy nezaměstnaných, předložily je okresnímu úřadu se žádostí o příděl stravovacích lístků, ale okresní úřad odmítá o příděl stravovacích lístků požádati. Deputaci nezaměstnaných dělníků z Volyňska prohlásil příslušný referent okresního úřadu, že “kdyby se vyhovělo jim, musilo by se vyhověti i jiným místům”. Dalším argumentem tohoto úředníka je tvrzení, že stravovací akci na tomto okrese nelze prováděti proto, poněvadž by to znamenalo omezení příspěvků ministerstva sociální péče na nouzové práce v okresu prováděné. Neudržitelnost tohoto stanoviska není třeba rozebírati.

Při intervenci podepsaného, aby stravovací akce na strakonickém okrese byla prováděna alespoň v obvodu nejvíce postiženém, operoval pan okresní hejtman nejdříve tvrzením, že nezaměstnaných v takovém čísle, aby tu bylo třeba pomoci státní stravovací akce, nemá. Teprve když mu byla přednesena čísla výše uvedená, připustil, že tomu tak je, ale jeho stanovisko k provádění stravovací akce zůstalo i dál odmítavé. Jediným výsledkem intervence zde bylo, že slíbil, že “o věci bude uvažovati” a o svém rozhodnutí, ať kladném nebo zamítavém, že podepsaného uvědomí. Nestalo se tak a stravovací akce na Strakonicku se neprovádí, přes to, že v řadě obcí a v četných rodinách nezaměstnaných jsou poměry přímo zoufalé.

Toto jednání okresního úřadu ve Strakonicích vyvolává v celém okrese veliké a bohužel oprávněné roztrpčení. Není příkladu, že by si okresní hejtman v akci prováděné vládou a příslušnými úřady počínal tak stroze, že toto jednání budí oprávněný dojem, že je úmyslné a demonstrační. Stížnosti nezaměstnaných na tento postup, podaných k ministerstvu, sociální péče, nemůže tento úřad vyřizovati a nemůže pro okres učiniti přídělu stravovacích lístků, dokud okres přes zemský úřad o příděl nepožádá.

Když všechny kroky, aby se tak stalo, selhaly a nezaměstnaní na Strakonicku ztrácí již víru, že by bylo dobré vůle, aby se jim dostalo sluchu na povolaných místech, obrací se podepsaní na pana ministra vnitra a táží se, je-li panu ministrovi vnitra toto stanovisko okresního úřadu ve Strakonicích ku státní stravovací akci známo, je-li ochoten dáti je přezkoušeti a po zjištění skutečnosti při trvalém stavu nezaměstnanosti na strakonickém okresu naříditi, aby se okresní úřad ve Strakonicích řídil směrnicemi o státní stravovací akci a o příděl potřebného množství stravovacích lístků, potud, pokud akce je prováděna, včas požádal.

V Praze dne 29. ledna 1935.

Časný, Zimák, Koukal, Pocisk, Johanis, Havránek, Filipínský, J. Havlena, Modráček, Ing. Winter.