Tímto potvrzením se konstatuje, že jsou splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1 nebo 2. Pokud půjde speciálně o vyvlastnění podle § 1, odst. 2, písm. b), bude v uvedeném potvrzení konstatováno, že tu jde o podnik důležitý pro obranu státu, jehož vybudování je v zájmu obrany státu naléhavě nutné, a půjde-li o vyvlastnění podle § 1, odst. 2, písm. c), bude v uvedeném potvrzení konstatováno, že tu jde o případ vyvlastnění, který vláda určila individuálně, anebo který náleží mezi případy vládou všeobecně určené a vyhovuje event. podmínkám, jež snad vláda při generálním určení případů vyvlastnění stanoví. V případech vyvlastnění podle § 1, odst. 2, písm. a) bude navrhovatelem vojenská správa; podá-li v takovém případě návrh na vyvlastnění ministerstvo národní obrany s odvoláním se na zákon o vyvlastnění k účelům obrany státu, bude v tom obsaženo zároveň potvrzení, že jsou tu splněny podmínky § 1, odst. 1 nebo 2.

Při potvrzení ministerstva národní obrany (vydávaném tam, kde toho třeba za součinnosti věcně příslušného ministerstva) jde o obdobný výrok, jako je výrok, jímž se prohlašuje stavba za všeužitečnou, po případě, jímž se stavbě přiznávají určité výhody, kteréžto konstrukce použilo na př. též cís. na nařízení č. 284/1914 ř. z. o výjimečných ustanoveních pro stavby v dobách mimořádných poměrů vyvolaných válkou, zákon č. 438/1919 Sb. z. a n. o podpoře soustavné elektrisace a zákon č. 177/1934 Sb. z. a n. o plynárenských podnicích požívajících výhod.

Za vyvlastnění podle navrženého zákona má býti poskytnuta náhrada. Vyhovuje tedy navrhovaný zákon ustanovení § 109 ústavní listiny, podle něhož vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud zákonem není nebo nebude stanoveno, že se náhrada dáti nemá.

Náhradu lze poskytnouti podle navrženého zákona:

a) buď v penězích,

b) anebo -- za předpokladů v zákoně uvedených -- in natura.

Poskytnutí náhrady v penězích má býti pravidlem.

Jako náhrada má poskytnouti při převodu vlastnického nebo jiného věcného práva k nemovitostem obecná cena nemovitosti v době vyvlastňovacího řízení, t. j. podle § 4, odst. 2 v den, kdy byl u příslušného úřadu podán návrh na vyvlastnění, řádně doložený podle ustanovení, § 1, odst. 5. Výjimku stanoví § 4, odst. 12 v případě, kdy došlo k vyvlastnění po předchozím použití nemovitosti podle ustanovení § 4; zde se určí náhrada za vyvlastnění podle obecné ceny z doby, kdy byla nemovitost vzata do používání podle § 4.

Při omezení nebo zrušení věcného práva se poskytne náhrada, rovnající se náhradě škody způsobené vyvlastněním.

Náhradu in natura může vyvlastňovací úřad přiznati jen za předpokladů uvedených v odstavci 5, a to buď žádá-li o to osoba, proti níž vyvlastňovací výměr směřuje, anebo nabízí-li to navrhovatel.

Odstavec 6 stanoví výslovně, že náhradou je povinen navrhovatel vyvlastnění, tedy stát nebo jiná právnická nebo fysická osoba, která připravuje nebo provádí některou ze staveb nebo jiných opatření důležitých pro obranu státu, o nichž se zmiňuje § 1, odst. 1 a 2. Bylo uznáno za vhodné takové ustanovení do zákona pojmouti, aby snad nebylo vyvozováno, že stát je povinen náklad za každé vyvlastnění podle navrženého zákona zcela nebo z části hraditi ze svého, poněvadž tu jde vždy o vyvlastnění k účelům obrany státu. Stát bude hradit náklady za vyvlastnění jen tam, kde vyvlastnění bude provedeno na jeho návrh, a nikoliv tam, kde vyvlastnění navrhne jiná právnická nebo fysická osoba, která připravuje nebo provádí některou ze staveb nebo opatření důležitých pro obranu státu.

Tímto paragrafem je podrobně určeno, jak postupovati při vyvlastnění podle navrženého zákona; těchto předpisů je třeba, poněvadž není dosud vydán všeobecný zákon o vyvlastnění, který by platil pro celé území republiky a pro všechny případy vyvlastnění.

Vyvlastňovací řízení je upraveno s přihlédnutím k platným speciálním předpisům vyvlastňovacím (zejména k ustanovením zákona o vyvlastňování k účelům železničním č. 30/1878 ř. z.), jakož i k ustanovením,všeobecného vyvlastňovacího zákona zák. čl. XLI/1881, platného v zemi Slovenské a Podkarpatoruské; částečně bylo přihlédnuto i k vyvlastňovacímu řízení podle zákonů o stavebním ruchu.

Snahou osnovy bylo upraviti -- se zřetelem k povaze věci -- řízení co nejjednodušeji, tak aby vedlo co nejrychleji k cíli.

Odstavec 1 § 3 stanoví, který úřad je příslušný k provádění vyvlastňovacího řízení podle navrženého zákona. Má to býti okresní úřad, v jehož obvodu nemovitost (vody), jíž se vyvlastnění týká, leží.

Je-li navrhováno k témuž účelu zároveň vyvlastnění, týkající se nemovitostí (vod), ležících v obvodu několika okresních, po případě zemských úřadů, má vyvlastňovací řízení provésti v zájmu zjednodušení a soustředění jen okresní úřad jeden, a to ten, kterému to zemský úřad nebo ministerstvo vnitra přikáže.

Toto ustanovení znamená určitou změnu § 8, odst. 1 vládního nařízení o správním řízení č. 8/1928 Sb. z. a n.; proti takové změně není námitek, ježto ustanovení právě citovaného § 8, odst. 1 je jen ustanovením subsidiárním a obligatorní delegace, navrhovaná osnovou na politický úřad I. stolice, jeví se účelnou.

Odstavec 2 stanoví, kdy se má vyvlastňovací řízení pokládati za zahájené. Takové ustanovení pojmouti do zákona ukázalo se nutným proto, že na zahájení vyvlastňovacího řízení připíná osnova důležitá ustanovení, na př. ustanovení § 2, odst. 1 a § 4, odst. 1.

V zájmu věci je, aby poznámka o zahájení vyvlastňovacího řízení, o níž je rovněž v odstavci 2 řeč, byla provedena ihned, jakmile návrh na vyvlastnění dojde k úřadu, tedy ještě dříve, než dostane oprávněná osoba uvědomění a vyzvání podle ustanovení odstavce 3.

Odstavce 3 a 4 pamatují na to, aby bylo co možná dosaženo o věci dobrovolné dohody mezi navrhovatelem a osobou oprávněnou. Proto má okresní úřad osobu, proti níž vyvlastňovací návrh směřuje, ihned o tomto návrhu. uvědomiti a vyzvati ji, aby se ve lhůtě osmidenní vyjádřila, je-li ochotna k dobrovolné dohodě a za jakých podmínek; projeví-li vyzvaná osoba ochota, určí se jí lhůta k sjednání dohody.

Nedojde-li v tomto stadiu věci k dohodě, je možné, že k ní dojde po případě později, k čemuž má okresní úřad přihlížeti se zřetelem k ustanovení § 66 vládního nařízení o správním řízení č. 8/1928 Sb. z. a n.

Jestliže se osoba, proti níž vyvlastňovací nález směřuje, do osmidenní lhůty nevyjádří, nebo prohlásí, že není ochotna k dobrovolné dohodě, anebo odmítne jakékoli jednání, anebo, nedojde-li v určené lhůtě k sjednání dohody, dá okresní úřad zahájení vyvlastňovacího řízení vyhlásiti v obcích, v nichž nemovitost (vody), kterých se vyvlastňovací návrh týká, leží a vyzve zájemce, aby, mají-li jaké námitky, oznámili je pod preklusí do lhůty stanovené okresním úřadem, nebo bude-li nařízeno místní šetření, nejpozději při tomto šetření.

Pokud jde o místní šetření, bude provedeno se zřetelem k ustanovení §§ 43 a 45, odst. 3 nařízení o správním řízení č. 8/1928 Sb. z. a n. tam, kde toho okresní úřad shledá potřebu.

Odstavec 5 stanoví, že okresní úřad má vydati vyvlastňovací výměr neprodleně; v příslušných pokynech, které budou vydány, bude stanoveno, aby se to stalo co možná nejpozději do 8 dní poté, co prošla lhůta stanovená k podání námitek podle odstavce 4, anebo co bylo vykonáno místní šetření.

V odstavci 6 je zdůrazněno, že okresní úřad rozhoduje nejen o vlastním vyvlastnění, nýbrž i o náhradě, která za vyvlastnění přísluší. Toto ustanovení je odůvodněno tím, že určení náhrady je součástí vyvlastňovacího řízení, takže v zájmu jednotnosti řízení je doporučitelné, aby i o náhradě rozhodovaly tytéž orgány, které provádějí vlastní řízení vyvlastňovací.

Nejde tu o ustanovení, které by bylo platnému právnímu řádu neznámo. Lze tu poukázati na př. na to, že též při vyvlastňování podle zákonů o stavebním ruchu, jež byly v mnohém navrženému zákonu vzorem, rozhodují politické úřady i o náhradách za vyvlastnění.

Se zřetelem k ustanovení § 61 vládního nařízení. č. 8/1928 Sb. z. a n. bude před určením náhrady za vyvlastnění proveden důkaz znalci, aby bylo, zaručeno rozhodnutí po stránce odborné vyhovující.

K odstavci 7 se poznamenává, že vzhledem k povaze věci je třeba, aby mohlo býti k provedení rozhodnutí o tom, co a pro koho se vyvlastňuje, přikročeno ihned, jakmile je vyvlastňovací výměr vydán, a aby nebylo zapotřebí vyčkávati jeho pravoplatnosti. Bylo proto třeba o tom dáti příslušné ustanovení do zákona, ježto jinak by podle § 77, odst. 1 vládního nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n. mělo podání odvolání odkladný účinek, nebyl-li by takový účinek zvláštním výrokem, pojatým do rozhodnutí výslovně vyloučen.

Ustanovení o tom, že podané odvolání nemá odkladného účinku, platí jen potud, pokud odvolání směřuje p6roti určení, co a pro koho se vyvlastňuje. Naproti tomu není naléhavých důvodů vyloučiti odkladný účinek odvolání, i pokud směřuje proti výroku o náhradě za vyvlastnění. Rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění není podmínkou pro to, aby se kdo ujal vyvlastněné věci, a lze tedy se ujmouti věci, jíž se vyvlastnění týká, ihned, jakmile je okresním úřadem ve vyvlastňovacím výměru rozhodnuto, co a pro koho se vyvlastňuje, a to i tehdy, když určení náhrady za vyvlastnění bylo vyhrazeno pozdějšímu rozhodnutí.

Ustanovení odstavce 8 bylo pojato do osnovy zákona po vzoru zákona o vyvlastnění k účelům železničním (zákon č. 30/1878 ř. z.), vzhledem k tomu, že návrh na vyvlastnění podle navržené osnovy může podati nejen stát, nýbrž i jiná osoba právnická a fysická (§ 1, odst. 4), pročež se jeví účelným, aby osnova byla doplněna výslovným ustanovením o tom, že okresní úřad může -- podle volného uvážení -- na žádost osoby, proti níž návrh na vyvlastnění směřuje, navrhovateli -- pokud jím není stát -- uložiti, aby složil přiměřenou jistotu. Jinak platí o této jistotě ustanovení § 37 vl. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.

Ustanovení tohoto paragrafu má umožniti, aby k účelům, k nimž lze použíti vyvlastnění podle navrženého zákona, bylo lze v případech tam stanovených použíti potřebných nemovitostí již předtím, než bylo vyvlastňovací řízení vůbec zahájeno.

Osnova řeší tu možnost okamžitého použití nemovitostí v případech naléhavé potřeby, jak to stanoví zák. čl. XLI/1881, váže však toto použití na. podmínku, že vyvlastňovací řízení musí býti zahájeno do šesti měsíců poté, co bylo vydáno rozhodnutí okresního úřadu o oprávnění k použití nemovitosti podle odstavce 2.

O oprávnění k použití nemovitosti bude třeba si tudy vymoci příslušný instanční výměr (odstavec 2). Aby takový postup neznamenal protahování řízení, vylučuje navrhovaný zákon odkladný účinek odvolání, které by bylo podáno proti rozhodnuti okresního úřadu, jimž bylo oprávnění k použití nemovitosti přiznáno.

Návrh na přiznání oprávnění k použití nemovitosti podle § 4 třeba -- obdobně podle zásad vtělených do § 1, odst. 5 -- doložiti podle odstavce 3 potvrzením ministerstva národní obrany o tom, že tu jde o použití nemovitosti k účelům uvedeným v § 1, odst. 1 nebo 2; jde-li o stavby, podniky, zařízení nebo opatření, náležející do oboru působnosti některého jiného ministerstva, vydá ministerstvo národní obrany uvedené potvrzení v dohodě s tímto ministerstvem. Jinak platí o tom potvrzení obdobně to, co bylo uvedeno v poznámkách k § 1, odst. 5.

Ustanovení odstavce 4 je úplně shodné s ustanovením, jaké má § 45, písni. b) vyvlastňovacího zákona platného v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (zák. čl. XLI/ 1881). Jest nutné k tomu, aby mohl býti zjištěn pravý stav nemovitosti v době, kdy byla převzata do používání podle § 4, ježto tento stav je rozhodný jednak pro určení náhrady za vyvlastnění (dojde-li pak k němu), jednak pro učení náhrady za poškození nemovitosti (dojde-li k jejímu vrácení, protože nemovitost nebyla vyvlastněna).

K odůvodnění ustanovení odstavce 5 se poukazuje na poznámky připojené k § 3, odst. 8.

Oprávnění k použití nemovitosti podle § 4 není časově neomezené, nýbrž odstavec 6 je omezuje -- nebylo-li toto oprávnění konsumováno vyvlastněním dříve provedeným -- na dobu šesti měsíců od té doby, co byl vydán výměr okresního úřadu o oprávnění k použití nemovitosti. Nebyl-li do této šestiměsíční lhůty podán návrh na vyvlastnění nemovitosti, jíž bylo podle § 4 použito, zaniká oprávnění k jejímu použití a nemovitost třeba vrátiti podle ustanovení odstavce 7.

Při tom je ten, kdo nemovitosti podle § 4 používal, povinen poskytnouti:

a) náhradu za použití nemovitosti (podle odstavce 9) a

b) náhradu za event. způsobenou škodu (podle odstavce 8).

Pokud jde speciálně o náhradu za použití nemovitosti, přiznává osnova takovou náhradu, nedojde-li k dohodě o její výši, podle obecného užitku, kterou nemovitost dávala v době převzetí do používání. Nelze tedy poskytnouti náhradu za to, když nemovitost, která nepřinášela žádného užitku, byla vlastníku po nějakou dobu z užívání odňata, po případě když byl tento vlastník ve svém užívání omezen.

Odstavec 11 určuje -- obdobně a ze stejných důvodů, jak to činí § 2, odst. 6 -, kdo je povinen náhradou podle ustanovení § 4. Po té stránce lze odkázati na to, co bylo uvedeno ve vysvětlivkách k § 2, odst. 6.

Odstavec 12 stanoví preklusivní lhůtu, v které třeba nárok na náhradu za použití nemovitosti, po případě za její poškození uplatniti. To platí ovšem jen v tam případě, kde se nemovitost, jíž se to týká, vlastníku vrátí, buď proto, že nebyl podán ve lhůtě § 4, odst. 6 návrh na vyvlastnění, anebo proto, že navržené vyvlastnění nebylo povoleno. Tam, kde nemovitost, které bylo použito podle ustanovení § 4, bude později skutečně vyvlastněna, nebude poskytována žádná zvláštní náhrada ani za její použití, ani za její poškození, nýbrž vlastníku se dostane jen náhrady za vyvlastnění, určené podle zásady pojaté do § 2, odst. 1, s tím rozdílem; že tu nerozhoduje obecná cena nemovitosti v době zahájení vyvlastňovacího řízení, nýbrž obecná cena, jakou měla nemovitost v době, kdy byla vzata do používání podle § 4.

Tento paragraf obsahuje bližší ustanovení o placení náhrady za vyvlastnění a o přechodu vlastnického práva, resp. o tom, kdy lze vložiti do veřejných knih vlastnické právo k vyvlastněné nemovitosti nebo věcné právo, anebo přechod, omezení nebo zrušení takového práva.

Vysvětlení zasluhuje ustanovení druhé věty odstavce 4. Knihovní žádost má býti potvrzena ministerstvem národní obrany proto, aby toto ministerstvo mělo možnost přezkoumati, zda návrh knihovního zápisu je nezávadný s hledisk, o nichž jedná § 7. Byl-li knihovní žádostí navrhován zápis, který by svým obsahem těmto hlediskům nevyhovoval ministerstvo národní obrany knihovní žádost nepotvrdí, nýbrž ji žadateli vrátí a naznačí mu, jak třeba knihovní žádost formulovati, aby mohla býti jako nezávadná ministerstvem národní obrany potvrzena.

Knihovní soudy budou moci povoliti knihovní zápisy podle § 5 jen tehdy, když žádost byla ministerstvem národní obrany potvrzena.

Vyskytnou se případy, kdy stát, připravuje nebo prováděje některou ze staveb, podniků, zařízení neb opatření uvedených v § 1 odst. 1 a 2, bude potřebovati k účelům tam uvedeným nemovitostí (vod), které jsou ve vlastnictví tátu. Nebylo by vhodné, aby v takových případech bylo prováděno normální řízení vyvlastňovací podle § 3. Takový případ se vyřeší podle § 6, odst. 1 vzájemnou dohodou zúčastněných ministerstev, a nedojde-li k ní, rozhodne vláda.

Vedle toho pamatuje § 6 ve svém odstavci 2 na takové případy, kdy vyvlastnění k účelům uvedeným v § 1, po případě použití nemovitostí (vod) podle § 4 mohlo by býti na újmy nějakého veřejného zájmu, takže by došlo ke střetu veřejných zájmů (zájmu obrany státu s jiným veřejným zájmem). Při takovém střetu veřejných zájmů uznala osnova zákona za vhodné, aby byl napřed tento střet veřejných zájmů vyřízen vzájemnou dohodou mezi zúčastněnými ministerstvy, a nedojde-li k dohodě, aby o věci rozhodla vláda; teprve poté, až se zúčastněná ministerstva dohodnou anebo vláda učiní své rozhodnutí, lze pokračovati v řízení podle § 3 nebo podle § 4.

Toto ustanovení nemůže ovšem platiti v případě, kdy jde o vyvlastnění k účelům opevnění. Zde jde o tak naléhavý zájem veřejný, že mu musí ustoupiti každý jiný zájem, jak to výslovně zdůrazňuje odstavec 3. Je však přirozené, že ministerstvo národní obrany bude podle možnosti přihlížeti i v těchto případech k jiným veřejným zájmům, pokud by mohly býti dotčeny.

Pokud však jde o ustanovení odstavce 4, je odůvodněno tím, aby úřady, jichž se to týká, byly zavčas uvědoměny o tom, že je zamýšleno provésti vyvlastnění nemovitosti jimi spravované (užívané), a aby mohly se zřetelem k tomu zaříditi ve vlastním zájmu, co uznají za potřebné.

Tento paragraf má, za účel. zabezpečiti, aby byla zachována, co největší. důvěrnost o jednáních prováděných podle navrženého zákona, pokud se toho s hlediska zájmů obrany státu ukáže potřeba.

Proto zdůrazňuje především odstavec 1, že úřad musí v řízení vyvlastňovacím padle tohoto zákona učiniti vše, čeho třeba k tomu, aby zůstaly v tajnosti věci, které mají zůstati utajeny v zájmu obrany státu. K tomu cíli bude moci úřad i osoby v řízení zúčastněné (zájemníky) vyloučiti z jednání, z nahlížení do spisů a pomůcek, jakož i ze vstupu na nemovitosti, kde se toho ukáže potřeba. To bude nutné zejména tam, kde půjde o vyvlastnění týkající se nemovitostí, jichž bylo již použito pro vojenské stavby.

Odstavec 2 pak stanoví, že jednání, spojená s prováděním výkupu, resp. vyvlastnění nemovitostí podle navrženého zákona, zejména pokud jde o polohu těchto nemovitostí, nesmějí býti předmětem zpráv denního tisku; výjimkou mají být jen zprávy uveřejněné se svolením úřadů v tomto zákonném ustanovení výslovně uvedených. Aby pak tiskové zabavení bylo možné (§ 487 trestního řádu), byl tento zákaz doprovozen trestní sankcí, že nezachování jeho se trestá podle § 23 zákona na ochranu republiky.

Odstavec 3 jedná pak o vyznačování a zakreslování staveb a opatření důležitých pro obranu státu v pozemkovém katastru.

K tomu sluší poznamenati, že § 14, odst. 2 katastrálního zákona č. 177 /1927 Sb. z. a n. stanoví, že vojensky důležité stavby a příslušné pozemky mají býti zjištěny a vyznačeny v pozemkovém katastru v dohodě s ministerstvem národní obrany. Toto ustanovení má podle navrženého § 7, odst. 3 platiti pro zjišťování a vyznačování všech nemovitostí, jichž výkup nebo vyvlastnění se provádí k účelům obrany státu podle navrženého zákona.

Pokud jde o zápisy do veřejných knih o věcech prováděných podle navrženého zákona, poukazuje se na ustanovení § 5, odst. 4, druhé věty a na poznámky důvodové zprávy k tomuto ustanovení.

Tento paragraf má na mysli případy, kdy bude zapotřebí provésti na vyvlastněných

lesních pozemcích přeměnu lesní půdy na jinou půdu, po případě jinou změnu dosavadního způsobu použití těchto pozemků, k níž by bylo třeba zvláštního úředního povolení (zemského úřadu).

Nebylo by jistě vhodné, aby v případech, kde jde o vyvlastnění nemovitostí k účelům obrany státu (tato věc má býti provedena podle navrženého zákona urychleným řízením), ubylo třeba v případech, kde jde o lesní pozemky, vyžadovati po provedení vyvlastnění ještě zvláštní svolení zemského úřadu k tomu, aby bylo lze změniti dosavadní způsob používání těchto nemovitostí.

Pokud tu půjde o lesy, spadající pod ustanovení §§ 5 a 19 lesního zákona ze dne 3./XII. 1852, č. 250 ř. z. a §§ 2 a 4 zák. čl. XXXI/1879 (lesního zákona), jakož i pod ustanovení §§ 99 a 100 provozního řádu železničního (cís. nař. ze dne 16./XI. 1851, č. 1 ř. z. z r. 1852 a nař. uh. veškerého ministerstva ze dne 31./XII. 1907, č. 6125 M. E.) a dekretu dvorské kanceláře z 29./VIII. 1844, Sb. z pol. sv. 72, č. 113, bude o střetu veřejných zájmů, které se na tyto lesy připínají, se zájmem obrany státu uváženo a rozhodnuta podle ustanovení § 6 navrhovaného zákona, již za vyvlastňovacího řízení, týkajícího se těchto nemovitostí, pokud by tu ovšem nešlo o vyvlastnění k účelům opevnění.

Ježto tedy tímto způsobem bude otázka veřejných zájmů na uvedených lesních nemovitostech vyřešena vzhledem k § 6 již za vyvlastňovacího řízení, pomíjí nutnost, aby -- po provedení vyvlastnění -- změna v použití vyvlastněných lesních pozemků podléhala jakémukoliv dalšímu úřednímu schvalování.

Vzhledem k tomu, že se vyvlastnění provádí z moci úřední (bez volního rozhodnutí

vlastníka nemovitosti), stanoví osnova, že podání, protokoly, právní jednání, listiny a úřední úkony, nutné k provedení navrženého zákona, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, od dávek za úřední úkony ve věcech správních a od obecní dávky z přírůstku nemovitostí, tak, aby vlastníci vyvlastňovaných nemovitostí nebyli zatěžováni poplatky, jež jinak j sou předpisovány při normálním odprodeji nemovitostí.

Podobná zásada je vyslovena v § 35 zákonů o válečných úkonech z r. 1912, kde jde v podstatě také o opatřování věcí bez volního rozhodování jejich držitelů na podkladě veřejnoprávního zásahu státní moci (tedy o věc pojmově stejnou, jakou je vyvlastnění).

Odstavec 2 má za účel dáti vládě zmocnění k tomu, aby tam, kde se toho ukáže potřeba, mohla upraviti řízení podle §§ 3 a 4 osnovy zákona i příslušnost k tomuto řízení a podle potřeby doplniti nebo pozměniti ustanovení těchto věcí se týkající, zejména tam, kde půjde o vyvlastnění k účelům některých druhů staveb, na př. staveb železničních a pod.

Takové ustanovení není právnímu řádu neznámo. Lze tu poukázati na př. na ustanovení § 9 cís. nař. č. 284/1914 ř. z. o stavbách výhod požívajících, jímž bylo stanoveno, že nařizovací cestou mohou býti pro jednotlivé druhy staveb výhod požívajících, zejména pak pro stavby železniční, ustanovení uvedeného cís.. nařízení, pokud jde o řízení, doplněna nebo pozměněna. Na základě tohoto zmocnění bylo pak vydáno nařízení býv. ministerstva železnic č. 54/1915 ř. z.

Není třeba zvláštních vysvětlivek.

V Praze dne 22. února 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr národní obrany:
Bradáč v. r.