Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1438.

ze dne....................................................................................1935,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení části III. úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 22. prosince 1930 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech mají po dobu mezinárodní účinnosti této úmluvy též účinnost vnitrostátní.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.

Přestoupením celních předpisů bývají často závažným způsobem poškozovány jak fiskální, tak i jiné hospodářské zájmy státu; jest proto jedním z důležitých úkolů státní správy, aby pečovala o zamezení takových přestupků, o jich stíhání a potrestání.

Pro úřední úkony, které sledují tento cíl, má při tom zvláštní význam a velikou cenu spolupráce orgánů celní správy s orgány celní správy sousedního státu a vzájemná ochrana celního důchodku se sousedním státem a vzájemná pomoc při stíhání a trestání osob, které celní důchodek poškodily.

Úmluvy k tomu cíli se sousedními státy uzavírané, krátce zvané celní kartely, se dobře osvědčily, a bylo proto přikročeno k tomu, aby i s Rumunskem byla podobná úmluva uzavřena.

Rumunsko projevilo zásadní ochotu sjednati s Československou republikou celní kartel, což došlo výrazu v pactu de contrahendo obsaženém ve čl. XXXVIII obchodní a plavební smlouvy ze dne 27. června 1930 (č. 114/1930 Sb. z. a n.). Pactum bylo realisováno úmluvou sjednanou u příležitosti finanční konference v Bukurešti v listopadu prosinci 1930 a podepsanou tamtéž dne 22. prosince 1930. Jde o úmluvu zcela samostatnou, od osudu obchodní smlouvy nezávislou (na rozdíl od celních kartelů s Rakouskem a Maďarskem, jež byly sjednány jako integrující součást příslušné obchodní smlouvy).

Tato úmluva, jež se v podstatě přidržuje smluvní úpravy zvolené pro celní kartel československo-rakouský a československo-maďarský, dělí se na čtyři části:

I. Vzájemná podpora při celním řízení (čl.2-10 ) .

II. Zamezení přestupků celních předpisů (čl. 11-14 ) .

III. Stíhání a trestání přestupků celních předpisů (čl. 15-20).

IV. Právní pomoc (čl. 21).

Vláda ve schůzi dne 23. listopadu 1934 schválila tuto úmluvu, jejíž část III. zní "Stíhání a trestání přestupků celních předpisů.

(1) Každá vysoká smluvní strana dá na dožádání příslušného úřadu druhé strany vyšetřovati a trestati vinníky přestupků celních předpisů druhé strany stejnými soudy a úřady a podle stejných pravidel jako za přestupky vlastního celního zákona:

a) jestliže vinník jest příslušníkem státu, který ho má vyšetřovati, potrestati;

b) jestliže vinník, aniž by byl příslušníkem tohoto státu, má tam své bydliště

(třeba přechodně) nebo na tomto zemí přestupek spáchal a dá-li se tam postihnouti při nebo po dojití stíhacího dožádání.

(2) Určuje-li se pokuta podle výše zkrácených celních poplatků a dávek, budiž test vyměřen podle sazebníku státu, jehož dávky byly zkráceny.

(3) Stíhání jiných přestupků nebo trestných činů, spáchaných snad zároveň s přestupkem proti celním předpisům druhé strany, není hořejšími ustanoveními dotčeno.

Stejná průkazní moc bude přiznána úředním udáním úřadů nebo zaměstnanců druhé strany.

(1) Ve vyšetřováních o přestupcích celních předpisů druhé smluvní strany budou výlohy a náklady trestního stíhání a výkonu trestu určeny podle týchž zásad jako ve vyšetřováních vedených o přestupcích vlastních celních předpisů.

(2) Stát, na jehož území bude vyšetřování prováděno, převezme dočasně úhradu výloh.

(3) Stát, jehož úřady požádaly o stíhání a vyšetřování, nahradí výlohy a náklady řízení a výkonu trestu v případech, kdy jest zákony stanoveno, že tyto výlohy připadají k tíži státu, poněvadž ani nemohou býti zapraveny vinníkem ani nemohou býti kryty částkami zaplacenými od osob třetích ani výtěžkem z prodeje předmětů.

(1) Kromě uloženého trestu mají úřady také vybrati zkrácené dávky.

(2) Částek, zapravených vinníkem nebo získaných z prodeje předmětů, bude použito v prvé řadě ke hrazení výloh a nákladů, pak dávek náležejících druhé straně a konečně stanovené pokuty.

(3) Pokuty a zabavené předměty zůstávají vlastnictvím státu, na jehož území se řízení konalo.

(4) Odměna, udělovaná osobám, které učinily udaní nebo která vinníka chytily, bude určována podle předpisů každé smluvní strany.

Právo prominouti nebo zmírniti trest přísluší státu, na jehož území byl vydán rozsudek.

Slovy "přestupky celních předpisů" ve smyslu této úmluvy jest rozuměti také přestupky zákazů dovozních, vývozních a průvozních.

Poněvadž se ustanoveními této části III. pozmění platná zákonná ustanovení o stíhání a trestání celních přestupků v tom směru, že se jich platnost rozšiřuje i na ochranu celních předpisů sousedního státu, takže se tím stanoví ukládání trestů na přestupky, které dosud trestny nebyly, jest k uvedení úmluvy ve vnitrostátní účinnost zapotřebí, aby zmíněná ustanovení měla moc zákona.

Z toho důvodu navrhuje se tento zákon, který by zmíněným ustanovením úmluvy, pokud upravují otázky vyhražené zákonodárství Československé republiky, propůjčil moc zákona, a to po dobu mezinárodní účinnosti této úmluvy, která vstoupí v účinnost za tři měsíce po výměně ratifikačních listin a bude platiti ještě tři měsíce počítaje ode dne jejího vypovězení jednou ze smluvních stran.

Tato zákonná úprava nebude vyžadovati zvláštních nákladů.

V Praze, dne 1. března 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr financí:
Dr Trapl v. r.