Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.
III. volební období.
12. zasedání.
Tisk 1447.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..........................1935
o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Hlava I.
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
(1) Doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností koncesovanou.
(2) Motorovými vozidly podle tohoto zákona jsou vozidla uváděná do pohybu motorickou silou, která se pohybují po zemi, avšak nikoli na kolejnicích. Za motorová vozidla se nepokládají vozidla trolleyová.
(3) Pravidelnou jest taková doprava, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati. Jak hodnotiti jednotlivé znaky pravidelné dopravy, a to i takové, které jsou dány záměrnou součiností dvou nebo více podnikatelů, bude určeno směrnicemi, které vydá ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic.
(4) Hromadnou dopravou osob jest doprava provozovaná autobusem (§ 66, odst. 4).
(5) Nepravidelnou dopravu nákladů lze povoliti toliko pro určitý územně stanovený obvod.
§ 2.
Koncesi k dopravě osob nebo nákladů nepotřebují
a) podnik Československé státní dráhy a podnik Československá pošta,
b) letecké dopravní podniky, pokud jde o dopravu osob a nákladů, kterou provádějí za účelem dovozu neb odvozu svých cestujících nebo svých nákladů z obce, pro kterou jest letiště vybudováno, na toto letiště nebo z letiště,
c) obce pro pravidelnou hromadnou dopravu osob ve svém obvodu, a, je-li nejbližší železniční stanice v sousední katastrální obci, též mezi obcí a touto železniční stanicí; dále obce nad 15.000 obyvatel po předchozím souhlasu ministerstva železnic také v okruhu nejvýše do 5 km přes jejich katastrální území,
d) soukromé železnice ve vlastním provozu, po předchozím souhlasu ministerstva železnic, k dopravě osob nebo nákladů na svá nádraží z míst, pro něž jest nádraží určeno, nebo naopak,
e) veřejné léčebné ústavy, korporace a zařízení pro dopravu nemocných a nákladů s ní souvisejících motorovými vozidly k tomu účelu zvlášť zařízenými,
f) zahraniční podnikatelé pro nepravidelnou dopravu osob do území republiky Československé, zahrnujíc v to i případy turistických jízd okružních, kdy se osoby v cizině nastoupivší týmž vozidlem opětně vracejí, při čemž další cestující na zdejším území přibíráni nejsou,
g) zahraniční podnikatelé pro průvoz nákladů přes území republiky Československé,
h) zahraniční podnikatelé pro dopravu mrtvol motorovým vozidlem k tomu účelu zvlášť zařízeným z cizozemska do území republiky Československé nebo přes území republiky Československé opětně na území cizího státu,
i) osoby mající traktory a jiná podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a řízení, nemohou na dobré a rovné silnici překročiti rychlost 12 km za hodinu,
j) osoby, které podle smlouvy s podnikem Československá pošta se zabývají výlučně dopravou poštovních zásilek,
k) osoby, které podle smlouvy s podnikem Československé státní dráhy se zabývají výlučně dopravou nákladů z nádraží do míst, pro něž je nádraží určeno, nebo naopak.
§ 3.
Žadatel o koncesi musí prokázati:
a) osobní spolehlivost co do provozu této živnosti,
b) že dosáhl věku alespoň 24 let. V případech zvláštního zřetele hodných může býti koncesním úřadem po slyšení příslušného živnostenského společenstva a obchodní a živnostenské komory výjimečně povoleno před dovršeným 24 rokem věku provozovati živnost tomu, kdo má právo jmění samostatně spravovati,
c) státní občanství republiky československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení je přípustna jen v případech reciprocity.
§ 4.
(1) Společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie mohou nabýti koncese:
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) jestliže všichni jejich společníci vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nimi vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1,
c) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1.
(2) Společnosti akciové, společnosti s ručením obmezeným a společenstva (podle zákona ze dne 9. dubna, 1873, č. 70 ř. z., po případě podle zák. čl. XXXVII/1875) mohou nabýti koncese:
a) mají-li sídlo v tuzemsku,
b) jestliže všichni členové vedoucí správu vyhovují ustanovení § 3 a není-li proti nim vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1,
c) jsou-li společenské podíly (akcie, podíly) alespoň ze dvou třetin v rukou československých státních příslušníku a
d) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1.
(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na tuzemské soukromá železnice zřízené již před 31. prosincem 1932 a na železnice cizozemské.
§ 5.
Soukromé železnice mohou žádati o udělení koncese nebo změnu koncese nebo trati toliko se souhlasem ministerstva železnic. Jestliže taková železnice jest provozována jinou železnicí, musí si k tomu vyžádati také souhlasu železnice vedoucí provoz.
§ 6.
(1) Koncese nemůže býti udělena osobám
a) které byly pravoplatně odsouzeny pro zločin vůbec, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti, nebo pro přečin podvodného úpadku, nebo pro celní přestupek,
b) které byly dvakráte pravoplatně potrestány pro přestupek ustanovení § 7, odst. 3, § 8, § 9, odst. 3, §§ 10,14,16,17,19, § 20, odst. 1, § 27, odst. 4, § 49, odst. 1 a § 99 tohoto zákona, po případě podle obdobných ustanovení zákona ze dne 23. prosince 1932, č. 198 Sb. z. a n., o dopravě motorovými vozidly, při čemž následky trestů pomíjejí v době čtyř let od posledního pravoplatného potrestání,
c) které byly dvakráte pravoplatně odsouzeny pro zkrácení nebo zatajení daní podle tohoto zákona, po případě podle zákona č. 198/1932 Sb. z. a n., nebo které byly třikráte potrestány pro přestupek zkrácení dávky z jízdného podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu, při čemž následky trestů pomíjejí v době čtyř let od posledního pravoplatného potrestání,
d) které byly pravoplatně odsouzeny pro některý z přečinů podle § 4, č. 2, § 5, č. 2, § 6, č. 4, § 11, č. 2, § 13, č. 4, § 14, § 15, č. 1 a 2, § 16, č. 1, § 17, § 18, č. 2 a 3, § 19, č. 1, § 23 a § 24, č. 1 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky.
(2) Koncese k provozování dopravy nemůže býti udělena
a) jestliže potřeba obyvatel nevyžaduje této dopravy,
b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,
c) jestliže zamýšlená pravidelná doprava neuspokojí účelně skutečnou dopravní potřebu,
d) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená pravidelná doprava provozována,
e) jestliže železnice po případě podnik Československá pošta uplatnily přednostní nárok podle § 21.
(3) Při posuzování potřeby obyvatel budiž přihlíženo k tomu, zda je již dostatečně a účelně uspokojena dopravou železniční po kolejích nebo jiným dopravním prostředkem.
(4) Rozsah veřejných zájmů, jež třeba chrániti [odstavec 2, písm. b)], bude stanoven vládním nařízením.
§ 7.
(1) Koncesi lze uděliti tolika na určitou dobu nejvýše 15 let, počítajíc ode dne pravoplatnosti koncese. Po uplynutí této doby možno koncesi po příslušném řízení uděliti nově. Při novém udělení koncese a při stanovení podmínek nové koncesní listiny třeba přihlížeti k tomu, zda a pokud se změnily poměry, které zde byly v době udělení původní koncese.
(2) Při udělení nové koncese budiž přihlíženo v prvé řadě k dosavadnímu koncesionáři, jestliže podal nejpozději jeden rok před uplynutím koncesní doby žádost o udělení nové koncese k dopravě jím dosud provozované. Jestliže koncesní úřad nerozhodne o žádosti před uplynutím koncesní doby, jest koncesionář oprávněn dopravu prozatím provozovati po předběžném ohlášení koncesnímu úřadu až do rozhodnutí o žádosti; podrobnosti stanoví vládní nařízení.
(3) Dokud žadatel neobdržel koncesní listinu, nesmí započíti s provozováním dopravy.
(4) Koncese jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný; exekuci lze vésti vnucenou správou nebo exekučním propachtováním koncese. Živnost smí býti provozována pouze majitelem koncese; koncesní úřad může však z důležitých příčin zvláštního zřetele hodných povoliti výjimečně její provozování také náměstkem nebo pachtýřem.
(5) Zanechal-li koncesionář vdovu, která není s ním z vlastní viny soudně rozvedena, nebo není-li jí, k dědictví oprávněné descendenty, může na oznámení příslušnému koncesnímu úřadu vdova po dobu svého vdovství a descendenti až do 24 let věku živnost dále provozovati, ovšem jen na zbývající dobu koncese. Pokud vdova nebo descendenti nevyhovují ustanovení tohoto zákona co do osobní způsobilosti ku provozování této živnosti, musí zříditi způsobilého náměstka nebo pachtýře.
(6) Náměstek, pachtýř nebo vnucený správce musí míti náležitosti uvedené v § 3, nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1 a musí býti schválen okresním úřadem (magistrátem, městským notářským úřadem) stanoviště živnosti.
§ 8.
(1) Koncesionář jest povinen k zajištění svých závazků, plynoucích z odpovědnosti z provozu motorových vozidel, používaných v této živnosti, sjednati pojištění u některé pojišťovny, připuštěné ku provozování obchodu v republice československé. Vláda určí nařízením výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel. Nařízením určená pojistná částka nesmí přesahovati:
a) pro úraz jedné osoby 100.000 Kč;
b) pro celou pojistnou příhodu:
aa) u motorových kol 150.000 Kč,
bb) u automobilů 350.000 Kč,
cc) u autobusů 800.000 Kč;
c) pro věcné škody 50.000 Kč. Pojištěním věcných škod se rozumí toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami. Pojištění na částky, vyšší jest přípustné. Vládním nařízením budou vydána bližší ustanovení o povinnostech koncesionáře a pojišťoven obstarávajících toto pojištění.
(2) Bude-li potřeba, vláda může nařízením stanoviti, že výše pojistných prémií z pojistných smluv, zmíněných v odstavci 1, podléhá schválení ministerstva vnitra.
(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže koncesnímu úřadu, že sjednal pojištění podle odstavce 1. Jestliže později jeho pojištění z jakéhokoliv důvodu zanikne nebo stane se neúčinným, jest povinen ihned zastaviti provoz a může jej znovu zahájiti teprve tehdy, prokáže-li, že sjednal nové pojištění podle odstavce 1. Tímto ustanovením není nijak dotčen předpis § 29, písm. d) a § 30.
(4) Koncesionář, případně ten, koho používá k obstarávání dopravy, jest povinen při provozování dopravy míti potvrzení pojišťovny a tom, že jest podle odstavce 1 sjednáno pojištění na odpovědnost z provozování motorového vozidla v této dopravě používaného a na jakou dobu pojišťovací prémie byly zaplaceny; dále jest povinen na vyzvání úředních orgánů k tomu oprávněných takovým potvrzením se prokázati.
§ 9.
(1) Koncesionář je povinen provozovati dopravu podle koncesním úřadem schváleného dopravního řádu (§ 23), který musí obsahovati všeobecně platné podmínky pro dopravu osob a zavazadel, případně nákladů podle zásad stanovených vládním nařízením. Při dopravě osob je koncesionář kromě toho povinen dodržovati koncesním úřadem schválený sazebník (§ 23), který musí obsahovati všeobecně platné sazby, jakož i slevy všem za týchž podmínek stejně přístupné.
(2) Koncesionář je povinen schválený dopravní řád, případně sazebník uvésti ve známost veřejnosti. Pokud jde o hromadnou dopravu osob, je povinen vyvěsiti dopravní řád a sazebník ve vozidlech, kterých používá k dopravě; při nehromadné dopravě osob a při dopravě nákladů je povinen dovoliti každému, kdo o to požádá, aby nahlédl do dopravního řádu a sazebníku.
(3) Koncesionář je povinen sazby podle schváleného sazebníku od každého stejně požadovati. Pro členy koncesionářovy rodiny a pro osoby v jeho dopravním podniku zaměstnané může sazebník obsahovati výjimky.
(4) Vládním nařízením mohou býti pro jednotlivé druhy doprav vydána ustanovení, která musí dopravní řády nejméně obsahovati. Koncesní úřad řídě se těmito ustanoveními může vydati pro svůj obvod nebo jeho část jednotné dopravní řády a sazebníky pro jednotlivé druhy doprav.
§ 10.
Koncesionář jest povinen provésti dopravu osob nebo nákladů od něho žádanou, jsou-li splněny podmínky dopravního řádu, je-li dopravo možno jeho provozními zařízeními, není-li zakázána zákonnými předpisy nebo opatřením z důvodů veřejného zájmu a nebrání-li dopravě okolnosti, které koncesionář nemohl odvrátiti a které zdolati nebylo v jeho moci (dopravní povinnost).
§ 11.
Koncesionář jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá k provozu živnosti, nápisem, z něhož jest zřejmo, že jde o dopravu koncesovanou. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 12.
(1) Dopravní řád, sazebník a vývěsky je obsahující (§ 9), nápis na vozidlech (§ 11), jízdní řád a vyhlášky o něm (§ 20) a jízdní lístky (§ 76) musí býti v jazyku státním; budou-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a alespoň ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. V podnicích zařízených pro hromadnou dopravu osob budiž personál, který přichází do styku s obecenstvem, pro tento služební styk přiměřeně znalý státního jazyka; kdo byl již před 31. prosincem 1932 do podniku k této službě přijat, splní tuto povinnost dodatečně ve lhůtě stanovené vládou.
(2) Vládním nařízením bude ustanoven rozsah jazykové způsobilosti personálu pro tento služební styk s obecenstvem v okresích s počtem obyvatelstva podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona ze dne 29. února 1924, č. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé.
§ 13.
(1) Jako záruku pro splnění povinností vyplývajících z ustanovení hlavy V a VIII tohoto zákona je koncesionář povinen složiti přiměřenou jistotu, kterou vyměří koncesní úřad pro každou jednotlivou koncesi částkou od 500 až do 25.000 Kč podle rozsahu oprávnění koncesionářova. Byla-li jistota vyměřena již pro jednu koncesi a jde-li o dopravu téhož druhu provozovanou týmiž vozidly, nelze ukládati nové jistoty. Bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení těchto povinností nebo zanikla-li jistota z jiného důvodu, musí koncesionář doplniti jistotu na stanovenou výši nebo ji obnoviti.
(2) Jistota může býti složena v hotovosti, v československých státních papírech, v jiných veřejných dluhopisech požívajících sirotčí jistoty, ve spořitelních knížkách spořitelen vůbec a ve vkladních, knížkách peněžních ústavů se zárukou svazků územní samosprávy, pokud výplata vkladu není nijak obmezena, nebo v bankovní záruce. Vyžaduje-li toho ohled na rodinné, výdělkové a majetkové poměry koncesionáře, může koncesní úřad v dohodě s finančním úřadem první stolice povoliti složení jistoty po částkách v přiměřených lhůtách.
(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že složil jistotu nebo že mu bylo povoleno splácení jistoty.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 14.
(1) Koncesionář nesmí o své újmě sbírati nebo dopravovati zásilky, jež podléhají poštovnímu regálu.
(2) Koncesionář jest však povinen, bude-li o to požádán poštovní správou, dopravovati veškeré poštovní zásilky za přiměřenou náhradu. O výši náhrady, jakož i o ostatních podmínkách této dopravy sjedná poštovní správa s koncesionářem smlouvu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne ministerstvo pošt a telegrafů v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
§ 15.
Koncese k dopravě osob opravňuje koncesionáře dopravovati také zavazadla cestujících a jejich psy, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob nebo vlečným vozem k němu připojeným a poštovní zásilky (§ 14), jakož i, jde-li o hromadnou dopravu osob, také náklady do úhrnné váhy 100 kg, pokud tím nejsou ohroženy bezpečnost dopravy, život a zdraví dopravovaných osob.
§ 16.
(1) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě osob dopravovati náklady s výjimkou poštovních zásilek (§ 14) a případně také nákladů uvedených v § 15.
(2) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě nákladů dopravovati po živnostensku bez povolení poštovní správy balíkově zásilky, které tato dopravuje podle platných předpisů.
(3) Koncesionáři jest však dovoleno, dopravovati balíkově zásilky (odstavec 2) v místě a z nádraží do míst, pro něž jest nádraží určeno. Koncesionáři jest také dovoleno dopravovati z míst, pro něž jest nádraží určeno, na dráhu náklady, obsahující buď zcela, převážně nebo v menší míře balíkově zásilky (odstavec 2) za podmínek stanovených pro tento druh dopravy vládním nařízením, které bude vydáno do 6 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 17.
Předpisy zdravotní a veterinárně policejní upraví vládní nařízení přiměřeně podle předpisů platných pro dopravu po železnicích, a to se zřetelem na zvláštní potřeby dopravy motorovými vozidly.
§ 18.
Pro dopravu uvedenou v § 1 platí, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisy jej měnící nebo doplňující.
Hlava II.
Zvláštní ustanovení pro dopravu pravidelnou.
§ 19.
Pravidelná doprava musí býti provozována nepřetržitě vyjímajíc případy, kdy provoz není možný bez ohrožení bezpečnosti života a zdraví dopravovaných osob nebo bez ohrožení bezpečnosti nákladů.
§ 20.
(1) Koncesionář je povinen provozovati pravidelnou dopravu osob podle jízdního řádu schváleného koncesním úřadem (§ 23). Jízdní řád musí obsahovati doby odjezdů a podle okolností též doby příjezdů pra všechna místa; kde vozidlo pravidelně zastavuje.
(2) Koncesionář je povinen schválený jízdní řád veřejně vyhlásiti.
(3) Koncesní úřad je oprávněn uložiti koncesionáři, aby přiměřeně upravil jízdní řád, žádá-li to veřejný zájem a potřeba obyvatel.
(4) Koncesní úřad může výjimečně povoliti časově omezené úchylky od pravidelnosti jízdního řádu, vyžadují-li toho místní poměry. Takové úchylky nelze považovati za změnu jízdního řádu.
§ 21.
Podnikům železničním, po případě podniku Československá pošta přísluší přednostní právo zřizovati pravidelnou dopravu (§ 25).
Hlava III.
Řízení.
§ 22.
(1) K udělení koncese jsou příslušny:
a) pro pravidelnou dopravu, která nepřesahuje správní obvod okresního úřadu, okresní úřad, pro dopravu, která přesahuje správní obvod okresního úřadu, nepřesahuje však správní obvod zemského úřadu, zemský úřad a pro dopravu, která přesahuje správní obvod zemského úřadu, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností;
b) pro nepravidelnou dopravu okresní úřad stanoviště živnosti;
c) pro pravidelnou dopravu ke státním hranicím, pokud má pokračování na území sousedního státu a pro pravidelnou dopravu ze sousedního státu na území republiky Československé, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.
(2) Doprava motorovými vozidly přes státní hranice může býti ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s příslušnými ministerstvy upravena také odchylně od předpisů tohoto zákona.
§ 23.
(1) Žadatel o koncesi je povinen již se žádostí o udělení koncese předložiti koncesnímu úřadu návrh dopravního řádu, sazebníku a jízdního řádu, pokud jich ustanovení §§ 9 a 20 vyžadují. Koncesní úřad schvaluje dopravní řád, sazebník a jízdní řád nejpozději při vydání koncesní listiny.
(2) Vládní nařízení stanoví, jak mají býti upraveny žádosti o udělení koncese, po případě o změnu koncese již udělené.
§ 24.
(1) Při dopravě pravidelné posoudí potřebu obyvatel [§ 6, odst. 2, písm. a)] v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů koncesní úřad, který vyzve zúčastněné obce, příslušnou odbornou jednotu společenstevní a příslušné obchodní a živnostenské komory, aby se vyjádřily v propadné lhůtě 30 dnů. Nedojde-li k dohodě mezi koncesním úřadem a zmíněnými ředitelstvími, stanoví, zda je potřeba obyvatel, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů.
(2) Návrh jízdního řádu pro pravidelnou dopravu osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů. Nedojde-li k dohodě, platí obdobně ustanovení druhé věty odstavce 1.
(3) Při dopravě nepravidelné posoudí potřebu obyvatel koncesní úřad, který vyzve obec stanoviště zamýšlené živnosti a příslušné odborné společenstvo, a kde není tohoto společenstva, společenstvo, které má zřízenu odbornou sekci autodopravní, aby se vyjádřily propadné lhůtě 15 dnů.
(4) územní obvod pro nepravidelnou dopravu nákladů (§ 1, odst. 5) stanoví pro každé vozidlo po případě i pro určitý druh nákladu koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, stanoví územní obvod ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Stejně se postupuje, jde-li a zřízení vedlejšího závodu zmíněné dopravy.
(5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 platí obdobně také v odvolacím řízení.
§ 25.
(1) Bylo-li podle § 24, odst. 1 zjištěna, že potřeba obyvatel vyžaduje zřízení požadované pravidelné dopravy, a není-li jiných okolností (§§ 3, 4 a 6), které by bránily udělení koncese, zašle koncesní úřad oznámení o tom ministerstvům železnic a pošt a telegrafů za účelem uplatnění přednostního nároku podle § 21. Ministerstvo železnic rozhodne, která železnice přichází pro uplatnění přednostního nároku v úvahu. Jde-li a soukromou železnici, která je provozována jinou železnici, může přednostní nárok uplatniti toliko železnice vedoucí provoz. Jde-li o soukromou železnici ve vlastním provozu, zašle jí ministerstvo železnic písemné upozornění, že může vznésti přednostní nárok na udělení koncese. Přednostní nárok na zřízení určité pravidelné dopravy (podniky Československé státní dráhy a Československá pošta) nebo na udělení koncese pro takovou dopravu (soukromou železnicí ve vlastním provozu) může býti uplatněn toliko se souhlasem a prostřednictvím ministerstva železnic po případě ministerstva pošt a telegrafů ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy oznámení koncesního úřadu bylo dodáno těmto ministerstvům.
(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta musí dopravu, pro kterou uplatnily přednostní nárok, zahájiti do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy uplynula dvouměsíční lhůta podle předchozího odstavce. Lhůta tří měsíců může býti ze závažných důvodů prodloužena ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic nebo v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů, a to nejdéle na další tři měsíce. Soukromé dráhy ve vlastním provozu, uplatnivše přednostní nárok na udělení koncese, musí podati žádost o její udělení koncesnímu úřadu nejpozději do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy oznámení tohoto úřadu bylo podle odstavce 1 dodáno ministerstvu železnic.
(3) O žádosti za udělení koncese nesmí býti rozhodnuto, pokud neuplynuly výše zmíněné lhůty nebo pokud nebylo rozhodnuto o žádosti podniků Československé státní dráhy nebo Československá pošta za prodloužení lhůty k zahájení dopravy, po případě o žádosti soukromé dráhy o udělení koncese.
(4) Řízení podle odstavců 1 a 2 se nekoná, žádá-li o koncesi soukromá železnice (§ 5).
(5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně také v odvolacím řízení.
§ 26.
(1) Koncesní listina musí obsahovati:
a) označení koncesionáře, jeho bydliště a stanoviště živnosti,
b) rozsah oprávnění a stanoviště vozidel,
c) dobu platnosti koncese,
d) počet a druh motorových vozidel, po případě přívěsných vozů, údaje o vlastní váze vozu, o jeho nejvýše přípustném nákladu po případě o nejvyšším přípustném počtu dopravovaných osob a o největším osovém tlaku vozu,
e) výši pojištění (§ 8) a jistoty (§ 13).
(2) V koncesní listině mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich, nepřetržitost a bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví, po případě podmínky, že vozidlo musí vyhovovati určitým technickým normám.
(3) Koncesní úřad může naříditi při provozování živnosti taková opatření, jež považuje za nutná, aby bylo náležitě hověno potřebě obyvatel a aby byla zabezpečena možnost prováděti účinný úřední dozor.
§ 27.
(1) Koncesní úřad může změniti k žádosti koncesionářově podmínky uvedené v § 26, odst. 2 a obdobně podmínky, obsažené v koncesní listině, vydané před účinností tohoto zákona.
(2) Pokud jde o změnu koncese vztahující se k ustanovení § 26, odst. 1, písm. b) až d) nebo změnu obdobných ustanovení koncesní listiny vydané před účinností tohoto zákona, může koncesní úřad k žádosti koncesionářově změnu schváliti v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; této dohody není třeba při nepravidelné dopravě osob.
(3) Pokud jde o změnu trati při pravidelné dopravě, lze toto schválení uděliti po předchozím řízení, o němž platí ustanovení §§ 24 a 25.
(4) Změny dopravního řádu a sazebníku (§ 9) nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly schváleny koncesním úřadem.
(5) Změnu jízdního řádu při pravidelné dopravě osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Nevyjádří-li se některé ze zmíněných ředitelství do 14 dnů, má se za to, že souhlasí se žádanou změnou jízdního řádu.
(6) V případech, kdy ředitelství státních drah nebo ředitelství pošt a telegrafů prohlásí, že se vzdává součinnosti při jednání o změnách jízdního řádu podle odstavce 5, nebude se řízení o změně jízdního řádu díti v dohodě s tím ředitelstvím, které prohlášení učinilo, a to do té doby, kdy příslušné ředitelství opět oznámí, že pro příště na řízení podle odstavce 5 trvá.
§ 28.
Koncese je neplatná:
a) zjistí-li se, že již v době udělení koncese nebyla některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4, nebo byl-li zde některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6,