Senát Národního shromáždění R. Čs. R. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1448.

Podepsaní navrhují, aby senát Národního shromáždění republiky Československé se usnesl na této osnově zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zřizuje se státní fond na podporování divadel v republice Československé.

§ 2.

Účelem státního fondu na podporování divadel jest poskytovati příspěvky na provozování divadel, která nejsou finančně zabezpečena.

§ 3.

Příjmy státního fondu na podporování divadel tvoří podíl 10% úhrnného hrubého výnosu rozhlasových poplatků, přijatých státním podnikem Čsl. pošta od majitelů koncesí rozhlasových přijímacích stanic. Tento podíl odvádí státní podnik čsl. pošta ve lhůtách čtvrtletních ministerstvu školství a národní osvěty.

§ 4.

Státní fond na podporováni divadel československých spravuje ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 5.

1. Ministerstvo školství a národní osvěty rozhoduje, která divadla mají nárok na podpory ze státního fondu na podporování divadel a vyměřuje jednotlivým divadlům částky podpor.

2. Divadla, která mají povahu zábavných podniků, na př. divadla, provozující pouze operetu nebo revue a divadla, která sledují vysloveně účele výdělečné, nemají nároků na příspěvky ze státního fondu na podporování divadel.

§ 6.

Ministerstvo školství a národní osvěty rozhoduje padle svého volného uvážení a přihlížejíc k prokázaným potřebám o lhůtách, ve kterých příspěvky ze státního divadelního fondu budou jednotlivým divadlům vypláceny.

§ 7.

Divadla, kterým se dostane příspěvků ze státního fondu na podporování divadel, jsou povinna bezplatně dáti svá veškerá představení k disposici rozhlasové společnosti Radiojournal k eventuálnímu přenosu rozhlasem.

§ 8.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr školství a národní osvěty a ministr pošt a telegrafů.

a) Není zajisté třeba uváděti obšírné důvody pro nepopiratelnou skutečnost, že divadla, sledující umělecké poslání, mají neobyčejně velký význam a důležitost jako nositelé umělecké kultury pro národy a státy, stačí připomenouti, že velký kulturní význam divadel byl uznáván již od dob antických, a že pořádání divadelních představení v nejkulturnějších státech antických, zejména Řecku, bylo záležitostí a péčí státní. V době nejnovější byl zdůrazněn význam divadel pro kulturu národů a států zejména v SSSR, který rozvoji divadelnictví věnuje podporu a pozornost zcela mimořádnou a učinil divadla významným činitelem veřejného života. Také v RČS byl od jejího založení uznáván veliký význam divadel i se stanoviska kultury národní a státní, jak o tom svědčí skutečnost zestátnění Národního divadla v Praze, existenční zajištění Slovenského Národného divadla v Bratislavě, značné příspěvky státní na Německé divadlo v Praze. V prvých letech po převratu bylo podporováno štědře také České divadlo v Brně, později pozemštěné, a řada provinciálních divadel českých a německých. Průběhem let však státní příspěvky divadlům byly rok od roku snižovány, až konečně v posledních dvou letech se kromě dotace na úhradu schodků Národního divadla v Praze omezily prakticky na smluvně zajištěnou podporu Slovenskému Národnému divadlu v Bratislavě částkou Kč 2,000.000 a Německému divadlu v Praze. Letošní státní rozpočet obsahuje na podporu divadel kromě Národního divadla v Praze položku pouze Kč 2,700.000, která bude plně vyčerpána podporami Slovenskému Národnému divadlu v Bratislavě a Německému divadlu v Praze. Na podporu divadel v ostatních velkých městech republiky, jako v Brně, Mor. Ostravě, Plzni, není úhrady v příslušné položce rozpočtové ministerstva školství a národní osvěty.

b) Postupné snižování subvencí státních a konečně jejich odstranění vůbec, dále všeobecné snižování podpor divadlům z jiných veřejných fondů, zejména od obcí, okresů a zemí, jakož i obecná finanční tíseň, které propadly takřka veškeré vrstvy obyvatelstva následkem vleklé hospodářské krise, způsobily katastrofální finanční tíseň stálých divadel českých i německých, podporovaných kdysi z prostředků ministerstva školství a národní osvěty, a to do té míry, že tato divadla nejen nemají předpokladů pro další svůj umělecký rozvoj, nýbrž že jim hrozí úplné zhroucení finanční, které by bylo nepopíratelně těžkou pohromou kulturní, a kromě toho by mělo za následek existenční rozvrat několika set rodin divadelních umělců a pomocného personálu divadelního. Není pochybnosti, že jest povinností demokratického státu, aby pečoval nejen o divadla v hlavním městě státu a hlavních městech zemských, nýbrž také o divadla ve velkých střediscích kulturních a hospodářských. Kritickou tísní finanční trpí tato stálá divadla: Městská divadla pražská, Zemské divadlo v Brně, Národní divadlo moravsko-slezské v Mor. Ostravě, Městské divadlo v Plzni, České divadlo v Olomouci, Divadlo sdružených měst východočeských v Pardubicích, Jihočeské Národní divadlo v Českých Budějovicích, Městské divadlo na Kladně a také některá německá divadla. Ministerstvo školství a národní osvěty nemá podle svého rozpočtu položky, ze které bylo by možno poskytnouti podpory divadlům trpícím nouzí, a proto jest nutno opatřiti na zabezpečení existence stálých divadel podporu z jiných prostředků, a to prostředků, jimiž by rovnováha státního hospodářství a rozpočtu nebyla porušena. Z té příčiny navrhujeme zřízení státního fondu na podporování divadel a jeho dotování 10% úhrnného hrubého výnosu rozhlasových poplatků státního podniku Československá pošta.

c) Věnováni části, podle našeho návrhu 1/10, rozhlasových poplatků k účelům státního fondu na podporování divadel jest odůvodněna, a to zejména po stránce morální. Rozhlas jest z činitelů, kteří jsou velkou konkurencí divadlům, odnímajíce jim zejména obecenstvo na představení operní. Naproti tomu členové uměleckých souborů divadel obstarávají značnou část uměleckých programů československého rozhlasu, a jsouce svými divadly zabezpečeni hmotně, slouží účelům rozhlasovým za odměny poměrně malé, s jakými by se v žádném případě nespokojili a spokojiti nemohli, kdyby jejich existence závisela pouze od příjmů za účinkování při programech rozhlasových. Při tom jest zdůrazniti zejména skutečnost, že břemeno sociálního pojištění, pojištění nemocenské a pensijní, nesou výhradně divadla, nikoliv rozhlasová společnost. Jest nepopíratelno, že účinkování divadelních umělců v rozhlasových programech přispívá ke zvyšování úrovně těchto programů, jejich zpestřování a tím také přímo ke vzrůstu posluchačů rozhlasu.

Rozhlas jest kulturní podnik právě tak jako divadlo, a jest proto přirozeným a slušným požadavkem, aby část výtěžku rozhlasového podniku byla věnována ku podporování divadel, existenčně ohrožených, a nikoliv pouze k úhradě zlomku běžných vydání ministerstva pošt a telegrafů nebo státního podniku Československá pošta. V jiných zemích, zejména v Rakousku a Jugoslavii užívá se již po dobu několika roků části rozhlasových poplatků ku podporování divadel.

d) Ve státním rozpočtu na rok 1935 jest v rozpočtu ministerstva pošt a telegrafů obsažena položka Kč 70,000.000 jako výnos z rozhlasových poplatků. Ale již k 1. lednu t. r. činil počet majitelů koncesí přijímacích stanic rozhlasových okrouhle 700.000, a poněvadž jejich počet rok od roku rapidně vzrůstá - za rok 1934 činil přírůstek 120.000 - lze bezpečně předpokládati, že průměrný počet platících posluchačů rozhlasu bude za rok 1935 činiti okrouhle 750.000, a tudíž příjem z rozhlasových poplatků okrouhle Kč 90,000.000, t. j. o Kč 20.000.000 více než předpokládá státní rozpočet. I když bude z příjmu z rozhlasových poplatků státního podniku Československá pošta věnováno proponovanému fondu na podporování divadel 10 %, t. j. okrouhle Kč 9.000.000, zbude pro státní podnik Československá pošta stále ještě příjem větší okrouhle o Kč 11,000.000 než předpokládá statní rozpočet. Jest tudíž patrno, že věnováním 1/10 rozhlasových poplatků ve prospěch státního fondu na podporování divadel nebude nikterak porušena rovnováha rozpočtu ministerstva pošt a telegrafů, ani rovnováha státního rozpočtu a státního hospodářství v roce 1935. Poukazujeme konečně také, že svým návrhem nabízíme Čsl. rozhlasu určitou protihodnotu, a to ustanovením čl. 7, podle něhož divadla, kterým se dostane příspěvku ze státního fondu na podporování divadel, budou povinna dáti veškerá svá představení k disposici rozhlasové společnosti k event. přenosu rozhlasem.

V Praze 5. března 1935.