Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.
III. volební období.
12. zasedání.
Tisk 1450.
Zpráva
výboru branného
o vládním návrhu zákona (tisk 1376),
jímž se mění některá ustanovení o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.
Vládní návrh týká se novelisace zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, vydaného v r. 1923 pod č. 154 Sb. z. a n.
Tento zákon byl sice již jedenkrát částečně novelisován, a to zákonem z 8. dubna 1927, č. 55 Sb. z. a n., avšak zkušenosti nabyté při praktickém provádění zákona ukázaly nutnost navě upraviti ještě některá další jeho ustanovení.
Nejdůležitější změny, o něž v navržené osnově jde, jsou:
1. Jako nové kázeňské tresty se zavádějí peněžité pokuty, které dosud platný řád nezná. Jde tu o citelnou mezeru, která má zvláště význam u osob, jež nejsou vojenskými osobami v činné službě, tedy zejména u příslušníků zálohy a náhradní zálohy a u osob, které budou za mobilisace a ve válce podrobeny vojenské kázeňské pravomoci, protože konají zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, nebo jsou povolány do osobních válečných úkonů podle zákonů o osobních válečných úkonech. V těchto případech nejsou dosud kázeňské tresty, které lze ukládati, dosti účelné.
Podle osnovy zákona není vyloučeno ukládati peněžité pokuty i vojenským osobám v činné službě. Ježto však u těchto osob dosavadní kázeňské tresty jsou v celku postačující, dá se očekávati, že jim nebudou tresty peněžité zpravidla ukládány. To platí zejména o příslušnících mužstva v činné službě, kteří vedle denního žoldu nemají zpravidla jiných důchodů a zkracování jejich denního žoldu peněžitými pokutami by nebylo možné. Na tuto věc bude pamatováno v prováděcích předpisech, jež budou k zákonu vydány.
2. Rovněž u kárných trestů se navrhuje jejich rozmnožení, a to pokud jde o vojenské gážisty ve výslužbě. Tresty, které lze těmto osobám ukládati, mají býti rozhojněny o trest písemné výstrahy s trvalým snížením zaopatřovacích platů. Tím má býti odklizen dosud příliš veliký rozdíl, který jest mezi trestem písemné výstrahy s dočasným snížením zaopatřovacích platů a trestem odnětí vojenské hodnosti s trvalým snížením těchto platů.
3. Další důležitou změnou, která je předlohou navrhována, je omezení působnosti kárného výboru na stíhání poklesků, jimiž bylo poškozeno nebo ohroženo dobré jména vojska, tedy na stíhání t. zv. poklesků stavovských.
K tomu se poznamenává, že to, co vládní předloha navrhuje, existovalo již před voj. kárným zákonem č. 154/1923 Sb. z. a n., a to nejen v našem státě, nýbrž i před tím v býv. Rakousku po půl století.
Za Rakouska se totiž vojenskou disciplinární pravomoci nazývala jen dnešní vojenská pravomoc kázeňská (viz oddíl XIII. rak. předp. A - 10); mimo dnešních kárných výborů existovaly tehdy vojenské čestné rady a ty soudily důstojníky jen pro poškození a ohrožení důstojnické cti (viz rak. sl. předp. A - 46), tedy celkem pro stejné poklesky, které dnes zahrnujeme pod poškození a ohrožení dobrého jména vojska nebo jinými slovy pod porušení povinností stavovských.
Byla tedy v býv. monarchii vojenská disciplinární pravomoc úplně oddělena od pravomoci voj. čestných rad a čestným radám náleželo jen souditi porušení povinností stavovských.
Tyto zásady přešly do právního stavu našeho a nebyly dotčeny, ani když r. 1919 místa čestných rad zaujaly vojenské disciplinární výbory a když místo "poškození a ohrožení důstojnické cti" byl zvolen termín "poškození a ohrožení dobrého jména vojska." I po této změně zůstala voj. disciplinární pravomoc oddělena od pravomoci disciplinárních výborů, takže nebylo dovoleno, aby se disciplinární výbor zabýval disciplinárními přestupky jako takovými. Byl-li nějaký čin důstojníkův zároveň disciplinárním přestupkem ve smyslu čl. 138 sl. řádu z r. 1922 a zároveň poškozením nebo ohrožením dobrého jména vojska, potrestal jej jako disciplinární přestupek disciplinární představený a po tomto potrestání teprve o témž činu konal řízení disciplinární výbor jako o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska. Disciplinárním výborům pak patřilo posuzovati důstojníky jen pro poškození a ohrožení dobrého jména vojska, nikdy však pro porušení povinností služebních.
Tento stav, který měl za sebou tradici více než 50letou, se plně osvědčil.
V r. 1923 byly však zákonem č. 154/1923 provedeny četné změny. Tak vojenská disciplinární pravomoc byla přejmenována na vojenskou pravomoc kázeňskou, disciplinární výbory na kárné výbory, těmto kárným výborům byli vedle důstojníků podřízeni i rotmistři a do věcné kompetence těchto výborů přidáno i souzení porušení povinností úředních a služebních, ovšem jen potud, pokud se tento poklesek jednočinně sbíhá se soudním deliktem, vymykajícím se vyřízení kázeňskému. Pro případy jednočinného souběhu deliktu kázeňského s kárným deliktem tak bylo předepsáno, že kárná pravomoc má konsumovati pravomoc kázeňskou a že kárný výbor má v takovém případě čin hodnotiti jak po stránce kárné, tak i se zřetelem na kvalifikaci kázeňskou.
Z těchto novinek zavedených vojenským kárným zákonem se některé neosvědčily.
Zejména se neosvědčilo rozšíření kompetence kárných výborů na poklesky proti povinnostem úředním a služebním, neboť tím byla přikázána kárným výborům materie organicky cizí a vznikly nespravedlivé důsledky. Tak na př. spáchal-li vojenský gážista vojenský přečin, s hlediska dobrého jména vojska bezbarvý, a rozhodne-li se kázeňský představený jej vyříditi kázeňsky, znamená kázeňské vyřízení konec řízení; dá-li však představený týž čin na pole soudní, není soudním rozsudkem věc ukončena, nýbrž musí po soudním rozsudku - má-li pachatel ještě hodnost vojenského gážisty následovati řízení před kárným výborem. Novela k voj. kárnému zákonu z r. 1927 tím, že pro podobné případy zavedla možnost upustiti od potrestání, tyto nesrovnalosti sice zmírnila, ale úplně neodklidila.
Než ani rozšíření pravomoci kárných výborů na kázeňskou stránku při jednočinném souběhu kázeňského poklesku s porušením povinností stavovských se neosvědčilo, protože kárné řízení i při nejrychlejším průběhu vyžaduje delší doby, kdežto vojenská kázeň nutně vyžaduje, aby při porušení kázně trest následoval po činu.
Obé rozšíření kárné pravomoci však kromě toho působí obtíž členům kárných výborů, kteří nejsou právníky, neboť je nutno, aby posuzovali otázky právní, jaké jim nejsou běžné. Nežli mohou kvalifikovati čin jako porušení povinností úředních, musí zkoumati, zda vskutku je čin také soudním deliktem podle trestních zákonů (třebas promlčeným, anebo jinak trestnosti pozbyvším), a to takovým, jaký se podle § 2, odst. 1, písm. c) voj. kárného zákona nesmí vyříditi kázeňsky (tedy, zda je zločinem nebo obecným přečinem nebo soudním přestupkem či přečinem vojenským, na nějž byl kázeňský trest uznán nepřiměřeným). Nežli uznají na konkurenci kázeňského poklesku s porušením povinností stavovských, musí konstatovat, že jde vskutku o poklesek kázeňský, a o jaký, a že jeho kázeňská trestnost nezanikla (kázeňské poklesky se totiž na rozdíl od bezpráví kárného promlčují). Tak vzniká nebezpečí, že konečné usnesení - po skutkové stránce úplně bezvadné - snadno se zatíží vadami právními, které mohou býti důvodem pro zrušení konečného usnesení Nejvyšším správním soudem.
Po těchto nepříznivých zkušenostech vrací se vládní předloha k dřívějšímu stavu, navrhujíc, aby kárným výborům bylo odňato jak souzení porušení povinností úředních a služebních, tak i souzení kvalifikační stránky kázeňské.
4. Další novinkou jest, že kárným výborům má se dostati oprávnění usnášeti se při odnětí vojenské hodnosti též na odnětí vyznamenání a čestných odznaků, pokud byly propůjčeny naším státem a na zákazu nošení cizozemských vyznamenání a čestných odznaků na území československého státu. I po té stránce má býti vyplněna mezera, která se dosud v platném právním řádu vyskytuje.
5. Závažným jest též nové ustanovení, stanovící, že z moci úřední budou moci býti přeloženi do výslužby vojenští gážisté z povolání, jichž další ponecháni v činné službě by bylo na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům. O takovém opatření má rozhodovati ministr národní obrany na návrh komise, jejíž složení a další podrobnosti má stanoviti vládní nařízení. Jak důvodová zpráva uvádí, má býti tato komise složena z generálního inspektora, náčelníka hlavního štábu, presidenta nejvyššího vojenského soudu, přednosty presidiálního odboru min. národní obrany, a třeba-li též přednosty příslušného odboru min. národní obrany, do jehož kompetence patří osobní věci dotčeného gážisty; o návrhu, který tato komise podá, přísluší rozhodnutí ministru národní obrany.
Tím způsobem má býti zaručeno, že tohoto ustanovení nebude zneužito; je-li rozhodování vyhrazeno přímo ministru národní obrany a jsou-li k podání návrhu povoláni v armádě nejvýše postavení, lze předpokládati, že dotčeného ustanovení nebude zneužito a že postiženému gážistovi nebude nespravedlivě ukřivděno.
Ostatně před podáním návrhu třeba dotčenému vojenskému gážistovi poskytnouti příležitost, aby se mohl vyjádřiti o důvodech, pro něž nemá býti v činné službě ponechán, anebo, aby mohl činěné výtky vyvrátiti nebo důkazy k vyvráceni jich potřebné nabídnouti.
Jde tu o poněkud obdobné ustanovení, jaké má služební pragmatika civilně-zaměstnanecká. V praxi se ukázalo, že všechny případy, v nichž by další ponechání vojenského gážisty v činné službě bylo na újmu důležitým vojenským aneb jiným státním zájmům, nemůže trestní ani kárné řízení, resp. řízení podle zákona č. 147/1933 Sb. z. a n. postihnouti, a že je naléhavě nutným poskytnouti vojenské správě možnost, aby vojenský gážista - zvláště, je-li na místě čelném - byl z činné služby odstraněn, bylo-li by jeho další ponechání v činné službě na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům.
6. Dále lze poukázati na nové ustanovení o tom, jak nakládati s důstojníky duchovní služby, kteří vystoupili z církve nebo náboženské společnosti, pro níž byli duchovními jmenováni, nebo kteří byli příslušným úřadem této církve nebo náboženské společnosti kněžského (duchovního) úřadu zbaveni. Vojenští duchovní z povolání se v takovém případě propustí z činné služby, a to sice se zaopatřovacími platy, které jim příslušejí podle doby započítatelné pro výměru výslužného - avšak bez vojenské hodnosti, poněvadž nejsou s to svou službu jako vojenští duchovní vykonávati. Není však vyloučeno v takovém případě přeložiti dotčeného důstojníka do skupiny vojenských duchovních té církve, k níž přestoupil, nebo do jiné stavovské skupiny důstojnické, k níž má způsobilost.
Pokud jde o vojenské duchovní v záloze nebo ve výslužbě, může jim býti v takovém případě rovněž odňata vojenská hodnost, při čemž zaopatřovací požitky, kterých snad požívají, zůstávají ovšem nedotknuty.
7. Konečně pamatuje vládní návrh ještě na to, že za mobilisace a války není možno zachovati do všech podrobností všechna ustanovení vojenského kázeňského a kárného zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných. Je třeba, aby pro mobilisaci a válku byly vydány zvláštní předpisy, které by v stručné a jednoduché formě upravily použití kárného práva v poli a provedly též vhodnou a měněným poměrům odpovídající organisaci kárných výborů v této době. Tyto předpisy mají býti vydány vládním nařízením, při čemž však nesmějí tresty ukládané v kárném řízení v této době býti vyšší než tresty, ukládané v kárném řízení v době mírové. Třeba tu pamatovati zejména na to, aby kárné řízení zasahovalo do chodu válečných opatření co nejméně rušivě, zvláště pak třeba k tomu přihlédnouti, aby nebyli vojenští gážisté odvoláváni z pole za účelem účasti v kárném řízení jako obvinění, svědci nebo aby nebyli za tím účelem dokonce ponecháváni v zápolí, což by jistě působilo zhoubně na morálku vojska.
8. Podle těchto závažných změn, provádí osnova ještě některé změny další, které však nejsou povahy zásadní a vyhovují faktické potřebě, jak se při provádění dosavadních zákonných ustanovení vyskytla.
Branný výbor senátu prozkoumal vládní návrh zákona a shledal jeho ustanovení odůvodněnými a potřebám vojenské správy vyhovujícími a navrhuje proto, aby jej senát schválil ve znění níže otištěném.
V Praze, dne 13. března 1935.
Jan Filipínský v. r.,
předseda.
Em. Hrubý v. r.,
zpravodaj.
Zákon
dne.....................................,
jímž se mění některá ustanovení zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 55 Sb. z. a n., a zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. (platového zákona), se mění a doplňuje takto:
§ 1.
V § 2:
a) ustanovení odstavce 2 se zrušuje;
b) u odstavce 1 se vynechává označení "(1)".
§ 2:
V §§ 3, 9, 12 a 35 se v citaci § 2, odst. 1 vynechává označení "odst. 1".
§ 3.
V § 3, odst. 1, písm. b) se vynechává na začátku slovo "nezařadění" a na konci se připojuje "nebo k vojenskému výcviku;".
§ 4.
V § 4:
a) v odstavci 1 se za slova "pořádkové tresty", vkládá slovo "pokuty";
b) za odstavcem 3 se vkládá nový odstavec tohoto znění:
"(4) V jednotlivém případě nesmí pokuta převyšovati částku 500 Kč. Pokuty plynou do státní pokladny a mohou býti vymáhány administrativními srážkami se služebních platů (mzdy), které potrestanému příslušejí z pokladny státu nebo státního podniku, anebo politickou exekucí. Je-li pokuta nedobytná nebo byla-li by jejím vydobytím ohrožena výživa potrestaného a jeho rodiny, může kázeňský představený, který ji uložil, změniti ji v jiný kázeňský trest.";
c) dosavadní odstavce 4 až 6 se přečíslují na odstavce 5 až 7.
§ 5.
V § 7, odst. 4 se v první větě za slova "lze si" vkládají slova "do tří dnů".
§ 6.
Ustanovení § 9, odst. 2, písm. c) se zrušuje.
§ 7.
Nadpis části II. zní takto: "Vojenské kárné právo".
§ 8.
V § 12:
a) odstavce 1 až 3 se slučují v jediný odstavec tohoto znění
"(1) Účelem řízení před kárnými výbory jest vyšetřovati a posuzovati poklesky vojenských gážistů v činné službě i mimo činnou službu (počítajíc v to i vojenské gážisty ve výslužbě), jimiž byla poškozeno neb ohroženo dobré jméno vojska, a to i tehdy, jde-li o poškození neb ohrožení dobrého jména vojska, způsobené některým z jednání a opominutí uvedených v § 2 nebo některým z trestných činů, které stíhati přísluší podle zákonných předpisů soudu.";
b) v odstavci 4 se na začátku za spojkou "Zda" vynechají slova "porušil svoje úřední a služební povinnosti, pokud se týče, zda";
c) odstavce 4 až 6 se přečíslují na odstavce 2 až 4.
§ 9.
V § 13, odst. 2 se nahrazují slova "z důstojníků pověřených vyšším velitelstvím;" slovy "z generálů zbraní a podle potřeby též z důstojníků zbraní nižší hodnosti, jsou-li veliteli aspoň vojskového tělesa (útvaru na roveň postaveného);".
§ 10.
V § 14:
a) v odstavci 1, písm. b) se za slova "mají" vkládají slova "nebo naposledy měli";
b) v odstavci 2 se nahrazují slova "stálé bydliště (služební přidělení)" slovy "služební přidělení";
c) odstavec 5 zní takto:
"(5) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů příslušejících před různé kárné výbory, rozhodne představený, nařizující proti nim zavedení nebo rozšíření kárného řízení (§ 15, odst. 3), který kárný výbor má věc společně projednati.".
§ 11.
V § 15, odst. 2 se vkládá za první větu tato ustanovení:
"Byl-li k projednání některé věci podle ustanovení § 14, odst. 4 určen kárný výbor, který není v obvodu příslušného představeného, přecházejí práva příslušného představeného na velitele (zemského vojenského velitele nebo velitele divise) místně příslušného podle sídla kárného výboru, který byl určen k projednání."
§ 12.
V § 17, odst. 7 se nahrazují v druhé větě slova "nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3)" slovy "nepoškodil ani neohrozil dobré jméno vojska".
§ 13.
V § 19, odst. 1 se v první větě vynechají slova "osob zapsaných do seznamu".
§ 14.
V § 21, odst. 2:
a) v první větě se za slovo "vzdálí" vkládá doplněk "anebo je pro neslušné a nedůstojné chování z místnosti vykázán";
b) na konci téže první věty se nahradí tečka čárkou a připojí se tento dodatek: "anebo nedostaví-li se proto, že si odpykává trest na svobodě";
c) ve druhé větě se za oslova "vzdálení se" vkládají tato slova: "nebo vykázání z místnosti".
§ 15.
V § 22:
a) v odstavci 1, písm. a) a b) se slova "nedopustil se žádného z poklesků uvedených v § 12 (1) až (3)" nahrazují slovy "nepoškodil ani neohrozil dobré jméno vojska";
b) odstavec 1, písm. c) zní takto:
"c) že jest obviněný vinen, dospěje-li kárný výbor na základě provedeného řízení k přesvědčení, že obviněný poškodil anebo obrazil dobré jména vojska. V tom případě se usnese kárný výbor:
aa) na některém z trestů uvedených v § 23; byl-li vojenský gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, má kárný výbor při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před uvedeným potrestáním, přihlížeti k trestu, uloženému za poklesek, pro který byl již dotčený vojenský gážista potrestán;
bb) o tom, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro zvýšení služného nezapočítává.";
c) v odstavci 3 se nahrazuje lhůta "čtrnácti dnů" lhůtou "osmi dní";
d) v odstavci 4, písm. a) se škrtají na začátku slova "byla-li upuštěna od uložení trestu nebo".
§ 16.
V § 23:
a) odstavec 1 zní takto:
"(1) Tresty u vojenských gážistů z povolání mohou býti
a) písemná výstraha;
b) písemná výstraha s vyloučením zvýšení služného;
c) písemná výstraha se zmenšením služebního platu;
d) propuštění z činné služby se zaopatřovacími platy;
e) propuštění z činné služby s menšími zaopatřovacími platy;
f) odnětí vojenské hodnosti s přiznáním menších zaopatřovacích platů;
g) odnětí vojenské hodnosti se ztrátou nároku na zaopatřovací platy.
Zaopatřovacími platy, o nichž se zmiňují ustanovení písm. d) až g), třeba rozuměti zaopatřovací platy, příslušející dotčené osobě podle zákonných ustanovení vzhledem k služební době započitatelné pro výměru výslužného.";
b) odstavec 2 zní takto:
"(2) Tresty u vojenských gážistů ve výslužbě a u vojenských gážistů v záloze s výslužným mohou býti
a) písemná výstraha;
b) písemná výstraha s dočasným snížením zaopatřovacích platů;
c) písemná výstraha s trvalým snížením zaopatřovacích platů;
d) odnětí vojenské hodnosti s trvalými snížením zaopatřovacích platů;
e) za zvláště přitěžujících okolností odnětí vojenské hodnosti se ztrátou všech nároků na zaopatřovací platy pro gážistu i jeho příslušníky.";
c) odstavec 6 se doplňuje fakta: "Zmenšení služebního platu se týká jen služného a činovného, snížení zaopatřovacích platů pak jen výslužného nebo odbytného.";
d) odstavec 8 zní takto:
"(8) Snížení zaopatřovacích platů [odst. 1, písm. e) a f) a odst. 2, písm. c) a d)] lze stanoviti nejvýše 25%.";
e) na konci se připojuje nový odstavec tohoto znění:
"(14) Kárný výbor může v konečném usnesení, znějícím na odnětí vojenské hodnosti odníti obviněnému vyznamenání a čestné odznaky, pokud mu byly propůjčeny naším státem, a může mu zakázati nošení cizozemských vyznamenání a čestných odznaků na území československého státu."
§ 17.
§ 24, odst. 1 se doplňuje takto: "Odvolání není přípustné, jestliže se osoba oprávněná podati odvolání písemným prohlášením vzdala práva odvolání podati; takové prohlášení může býti učiněno kdykoliv před uplynutím lhůty uvedené v tomto odstavci, a to již po prohlášení konečného usnesení při závěrečném projednání. Podané odvolání může osoba, oprávněná podati odvolání, vzíti písemným prohlášením kdykoliv zpět až do započetí závěrečného projednání odvolacího kárného výboru. Prohlášení o vzdání se odvolání nebo zpětvzetí odvolání již podaného nelze odvolati."
§ 18.
V § 25:
a) v odstavci 5, písm. b) se citace "§ 22 (1)" nahrazuje citací "§ 22, odst. 1, písm. b) a c)";
b) v odstavci 6 se za slova "má se" vkládají slova "při uznání viny".
§ 19.
§ 29, odst. 1 zní na začátku takto: "V případech, kde konečné usnesení, ukládající trest písemné výstrahy, podle ustanovení § 22, odst. 4 potvrdil zemský vojenský velitel anebo velitel divise, . . . ."
§ 20.
V § 33:
a) k odstavci 1 se připojuje nové ustanovení tohoto znění:
"e) vystoupil-li důstojník duchovní služby mimo činnou službu z církve (náboženské společnosti), pro niž byl duchovním jmenován, nebo byl-li příslušným úřadem této církve (náboženské společnosti) zbaven kněžského (duchovního) úřadu.";
b) v odstavci 2 na konci se slova "v případě odst. (1) c) zachovány" nahrazují slovy "v případech uvedených v odstavci 1, písm. c) a e) zachovány".
§ 21.
V § 34:
a) dosavadní ustanovení se označuje jako odstavec 1;
b) připojují se nové odstavce tohoto znění:
"(2) Rovněž může býti z úřední moci přeložen do výslužby (do zálohy s odbytným) vojenský gážista z povolání, jehož další ponechání v činné službě by bylo na újmu důležitým vojenským nebo jiným státním zájmům.
O takovém opatření, jež může býti učiněno kdykoliv, rozhoduje ministr národní obrany na návrh komise, jejíž složeni a další podrobnosti stanoví vládní nařízení; před podáním návrhu třeba dotčenému vojenskému gážistovi poskytnouti příležitost, aby se mohl vyjádřiti o důvodech, pro něž nemá býti v činné službě ponechán, aneb aby mohl činěné výtky vyvrátiti nebo důkazy k vyvrácení jich potřebné nabídnouti.
(3) Z úřední moci bude z činné služby propuštěn se zaopatřovacími platy, příslušejícími podle služební doby započitatelné pro výměru výslužného, bez ponechání vojenské hodnosti důstojník duchovní služby z povolání, který vystoupil z církve (náboženské společnosti), pro niž byl duchovním jmenován, nebo který byl příslušným úřadem této církve (náboženské společnosti) zbaven kněžského (duchovního) úřadu, ledaže by byl na žádost převzat do skupiny důstojníků duchovní služby z povolání oné církve (náboženské společnosti), k níž přestoupil, anebo na žádost - a třeba-li, z úřední moci - by byl převeden do jiné skupiny důstojnické, podle potřeby i v nižší služební třídě. Bývalí důstojníci katolické duchovní služby z povolání, kteří byli z důvodů právě uvedených propuštěni z činné služby se zaopatřovacími platy, nemohou uplatňovati nároku na zaopatření z náboženského fondu (na stolní titul)."
Čl. II.
Vládním nařízením mohou býti stanoveny pro řízení před kárnými výbory za mobilisace a ve válce potřebné odchylky; tresty v tomto řízení ukládané nemohou však býti vyšší než tresty ukládané v době mírové.
Čl. III.
Ministr národní obrany se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil plné znění zákona č. 154/1923 Sb. z. a n., jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 55/1927 Sb. z. a n., zákonem č. 103/1926 Sb. z. a n. a tímto zákonem.
Čl. IV.
Zákon tento nabývá účinnosti měsíc po vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a financí.