Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1457.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi republikou Československou a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930.

Úmluva tato upravuje především rozdělení hromadně spravovaného jmění sirotčích pokladen. Jde o obvody sirotčích vrchností, které byly rozděleny státní hranicí mezi Československem a Rumunskem t. j. o sirotčí pokladny bývalých žup ugočské, marmarošské a satumarské. Jmění pokladen prvních dvou žup ugočské a marmarošské má býti rozděleno mezi oba smluvní státy podle stavu z 30. června 1920 (t. j. datum převzetí Podkarpatské Rusi do československé správy). Každý stát uspokojí pak sám pohledávky svých poručenců a opatrovanců. Jmění sirotčí pokladny župy satumarské nebude rozděleno, protože z této župy připadla Československu jediná obec (Velká Paláta); Rumunsko se však zavazuje, že vydá veškerá deposita a pohledávky poručenců a opatrovanců, kteří jsou československými příslušníky.

V hlavě druhé zavazují se obě strany, že si vzájemně do tří měsíců bez další žádosti vydají individuálně spravované hodnoty patřící buď sirotčím pokladnám nebo poručencům a opatrovancům druhého státu smluvního.

Hlava třetí obsahuje ustanovení všeobecná, zejména, že ustanovení úmluvy platí i o poručeních a opatrovancích, kteří se zatím stali zletilými nebo svéprávnými, a o hodnotách, které byly odvlečeny do Maďarska a tam spravovány a pak Maďarskem vydány té či oné ze smluvních stran.

V tisku senátním 1398 na konci důvodové zprávy připojená poznámka, aby úmluva byla projednána současně s osnovou zákona o jejím provedení vznikla nedopatřením, neboť k této úmluvě se nepodává prováděcí zákon.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh ve své schůzi dne 13. března 1935 a doporučuje sl. senátu ke schválení tuto úmluvu mezi republikou Československou a královstvím Rumunským i s příslušným schvalovacím usnesením.

V Praze, dne 13. března 1935.

Dr Witt v. r.,

předseda.

Dr Havelka v. r.,

zpravodaj.

Stanovením definitivních hranic mezi republikou Československou a královstvím Rumunským byly také definitivně rozděleny obvody sirotčích vrchností bývalých žup Ugočské, Marmarošské a nepatrně též župy Satumarské. Z této okolnosti vyplývá nutnost, aby bylo rozděleno také jmění těchto vrchností kumulativně spravované včetně reservních fondů. Dosavadní nejasnost této věci způsobovala obtíže při výplatě vkladů poručenců a opatrovanců, které byly těmito vrchnostmi spravovány. Proto 5. prosince 1930 byla dohodnuta úmluva o tomto rozdělení. Den rozhodný pro likvidační bilanci jest 30. červen 1920, to jest den, kdy vláda rumunská odevzdala vládě československé správu Podkarpatské Rusi. Rozdělovací klíč jest stanoven poměrem našich a rumunských příslušníků (podle posledního bydliště v hlavní knize poručenské pokladny). Rozdělení majetku stane se rozdělením částek, které skutečně jsou, a každý ze smluvních států obdrží přednostně hypotekární pohledávky zajištěné na jeho území, dále pohledávky a vklady u finančních ústavů na jeho území, státními a jinými cennými papíry, u nichž místo emise jest na jeho území (válečné půjčky pro hodnocení se neberou v úvahu).

Tento postup bude zachován při sirotčích pokladnách župy Ugočské a Marmarošské. Protože z obvodu sirotčí pokladny býv. župy Satumarské připadla Československu jediná obec (Velká Paláta), rozhodnuta, že jmění pokladny nebude rozděleno, ale Rumunský stát převzal povinnost vydati deposita a pohledávky československých poručenců a opatrovanců za touto pokladnou.

Pokud jde o hodnoty spravované individuálně, oba státy se zavázaly vydati je do tří měsíců po vstupu úmluvy do účinnosti bez zvláštních žádostí. Po této lhůtě event. deposita se vydají na žádost podanou v cestě diplomatické. Úmluvy jest obdobně použíti též při soudních depozitech a věcech doličných. Pokud tato úmluva nestanoví jinak, bude se používati subsidiárně všeobecné depositní úmluvy československo-rumunské.

Podle názorů některých činitelů jest závazek vyslovený touto úmluvou, že se vydá jmění a deposita poručenců a opatrovanců příslušníků rumunských pokladnám rumunským, břemenem uloženým našemu státu, ačkoliv podle názoru referentova vydati něco, co není majetkem našeho státu ani našich příslušníků nemůže býti nazváno zatížením státu. Pro bezpečnost jest tato Úmluva předložena Nár. shromáždění, aby s ní projevilo souhlas.

V tisku č. 1398 v závěrečné formuli jest omyl v citování přání vlády, aby návrh byl projednán a schválen současně s osnovou zákona o provedení této úmluvy. K této úmluvě nebyl vydán samostatný návrh na její provedení. Jde tu zřejmě o záměnu s úmluvou o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rak.-uh. mezi dlužníky a věřiteli československými a rumunskými, která byla uzavřena téhož dne jako úmluva o sirotčích pokladnách.

Zahraniční výbor navrhuje plenu senátu, aby přijal vládní návrh ve znění uvedeném v sen. tisku č. 1398.

V Praze, dne 13. března 1935.

F. V. Krejčí v. r.,

místopředseda.

F. F. Plamínková v. r.,

zpravodaj.

Jmění sirotčích, pokladen v bývalých župách ugočské, marmarošské a satumarské na Podkarpatské Rusi ukázalo se nutným rozděliti, jakmile úpravou státních hranic mezi RČS a královstvím Rumunským nastaly v obvodech bývalých župních sirotčích vrchností nové poměry.

Nevyřešená tato otázka činila obtíže při výplatě vkladů poručenců a opatrovanců, spravovaných oněmi sirotčími vrchnostmi.

Oba jmenované státy dohodly se na zásadách, jež vtěleny byly v úmluvu, datovanou 5. prosince 1930. Obsah úmluvy je tento:

Smluvní strany zavázaly se, že každý stát uspokojí sám pohledávky svých poručenců a opatrovanců vůči sirotčím pokladnám bývalých žup ugočské a marmarošské, pokud jsou tyto pohledávky z doby před 30. červnem 1920.

Ten který stát obdrží ku krytí příslušných pohledávek část až dosud společně spravovaného jmění a reservních fondů sirotčích pokladen. K tomu účelu pořídí se napřed bilance aktiv ke dni 30. června 1920 a zjistí se pohledávky poručenců a opatrovanců k témuž dnu.

Pohledávky poručenců a opatrovanců budou rozděleny ve dvě skupiny podle státní příslušnosti oprávněných osob. A poměr obou skupin pohledávek poručenců a chráněnců utvoří klíč pro rozdělení zjištěného aktivního jmění sirotčích pokladen.

Bilance budou pořízeny v rak.-uherských korunách, které ke dni 30. června 1920 byly na Podkarpatské Rusi v oběhu. Správnost bilancí posoudí zvláštní smíšená dvoučlenná komise, do které každý stát jmenuje jednoho zástupce. Práce této komise musí býti skončeny do 6 měsíců od její první schůze a k té musí dojíti nejpozději do měsíce poté, kdy úmluva nabude účinnosti.

Pokud se týče sirotčí pokladny v bývalé župě Satumare, dohodly se oba státy, že jmění této pokladny nebude rozděleno, protože z této župy připadla k Československu jediná obec a Rumunsko převzalo povinnost vydati všechna deposita a pohledávky československých poručenců a opatrovanců za touto sirotčí pokladnou z téže obce.

Úmluva tato předkládá se Národnímu shromáždění proto, aby dodržen byl § 64 č. 1 ústavní listiny, kde se praví, že smlouvy obchodní, dále smlouvy, z kterých pro stát nebo občany plynou jakákoli břemena majetková, nebo osobní atd., potřebují souhlasu Národního shromáždění.

V důsledku toho navrhuji, aby rozpočtový výbor senátu učinil toto usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Úmluvou mezi RČS a královstvím Rumunským o rozdělení jmění sirotčích pokladen a o vydání deposit poručenců a opatrovanců, podepsanou v Bukurešti dne 5. prosince 1930.

V Praze, dne 14. března 1935.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

Jos. Hubka v. r.,

zpravodaj.