Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1466.

Krajský soud v Komárně hodlá na návrh státního zastupitelstva zavésti proti senátoru Štefanu Mezőmu trestní řízení: 1) pro zločin shluknutí podle § 4, odst. 1, kvalifikovaný podle § 6, odst. 2 (správně 1), sazba 1. zákona čl. XL/1914, 2) pro zločin násilí na soukromých osobách podle § 176 tr. z., 3) pro zločin vyzývání k trestným činům podle § 15, č. 3 zákona č. 50/1923 a 4) pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 5 zákona č. 50/1923.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal svolení k trestnímu stíhání senátora Štefana Mezőho pro zločiny uvedené pod č. 1) a 2), aby však odmítnul tato svolení, pokud jde o trestné činy uvedené pod č. 3) a 4), a to z těchto

Podle trestního oznámení zorganisoval senátor Štefan Mező dne 17. srpna 1933 v Komárně shromáždění dělníků, zastavivších práci v dunajském přístavě u firmy Ing. Kadeřávek, a vyzval je, aby šli na městský úřad vynutit úřední opatření k zastavení práce u této firmy, při čemž je též povzbuzoval, aby se nebáli policie a, budou-li rozptýleni, aby se shromáždili opět v pobočních ulicích. S tohoto plánu však sešlo a když se vrátili delegáti, vyslaní na městský úřad, a podali zprávu o svém zakročení, prohlásil senátor Mező shromážděným dělníkům, že je třeba, aby všichni šli na pracoviště a tam přinutili pracující dělníky stávkokaze k opuštění práce, a když to nepůjde po dobrém, mají použít kamení a násilím překazit další práci.

Potom vedl zástup na pracoviště a tam vyzval předáky pracujících dělníků, aby okamžitě zastavili práci, a když ti tak učiniti odepřeli, dal stávkujícím zdvihnutím ruky znamení, načež ti, obklíčivše pracující, vrhli se na ně, házeli na ně kamení a snažili se jim vyrvati z rukou nářadí. Při tom je povzbuzoval slovy: bijte je, zabijte je, rozbijte tu všechno! Pracující dělníci se však proti stávkujícím ubránili a s pomocí policie je vytlačili.

Senátor Mező, byv slyšen imunitním výborem, popřel, že by byl dal jakoukoliv iniciativu k uvedenému násilnému zákroku.

Imunitní výbor nemá možnosti zjistiti pravý stav věci a proto musil posuzovati celou věc za předpokladu, že soud tento skutkový základ zjistí. V tomto případě imunitní výbor uznává sice právo dělníků domáhati se svých práv hromadným zastavením práce i propagací stávky, avšak nemůže vysloviti souhlas, aby k tomuto účelu se používalo prostředků násilných. V daném případě pokládá též jednání senátora Mező, bude-li pravdivost trestního oznámení prokázána, za hrubé zneužití vlivu, který má jako člen Národního shromáždění, a nemůže trpět, aby členové senátu pod záštitou imunity svedli občany, kteří takto chráněni nejsou, k trestným činům a aby tito byli za to vydáni nebezpečí potrestání, zatím co by sami zůstali bez trestu. Z té příčiny souhlasí imunitní výbor s trestním stíháním senátora Mező.

Senátor Mező je dále obviněn z trestných činů uvedených shora pod 3) a 4), jichž podle trestního oznámení dopustil řečí, pronesenou ve veřejném shromáždění dne 23. dubna 1933 v Komárně. Tato řeč obsahuje různé nepravdy a překrucování pravdy, ale neliší se nijak od různých frází pronášených obvykle komunistickými řečníky. Též třeba si všimnouti, že řeč byla pronesena dne 23. dubna 1933 a soud požádal za souhlas k trestnímu stíhání teprve dne 18. prosince 1933. Z toho obojího jde na jevo, že tehdejší výroky senátora Mező zůstaly bez odezvy a neporušily veřejný pořádek a proto imunitní výbor nevyslovil v tomto směru souhlas s trestním stíháním.