V případě Sb. č. 2766 nešlo o místnost pod ochranou zákona. Působnost zákona o ochr. náj. není nikterak obmezena tím, že zákon ten nezrušil výslovně působnost § 565 a 566 cřs., neboť podle § 9 obč. z. stačí, když zákonný předpis byl změněn novým předpisem zákonným, což se též ohledně zmíněných §§ cřs. stalo zákonem o ochr. náj., pokud jde o výpověď pronajímatele, nikoliv ohledně výpovědi nájemců, pro dobu a místnosti, pokud se zákon o ochr. náj. na ně vztahuje. Z moci úřední musel se dovolací soud zabývati námitkou nepřípustnosti pořadu práva. Tuto uznal za neodůvodněnou, neboť žalobce se domáhá vyklizení bytu na základě úmluvy mlčky učiněné a nikoliv uznání platnosti mimosoudní výpovědi a dlužno proto o nároku takto formulovaném rozhodnouti pořadem práva. Není proto důvodu ke zrušení rozsudku nižších soudů pro zmatečnost podle § 477 č. 6 cřs., nýbrž jen ke změně rozsudku a zamítnutí žaloby, Sb. č. 2278 (Roz. 31./5. 1926 Sb. č. 6076). Naproti tomu však nová rozhodnutí Nejvyššího soudu prostě, ač nedošlo k změně zákona v tomto smyslu, judikuje opačně, a sice v ten smysl, nejsou-li proti výpovědí podané námitky, že výpověď nabývá právní moci.

Vzhledem k tomu, že v poslední době se děje docela systematicky, že majitelé domů dávají mimosoudní výpověď a na základě těchto, poněvadž nájemníci nepodávají námitky, žalují na vyklizení. Poněvadž nájemné z těchto bytů je obyčejně nižší než 500.- Kč čtvrtletně, v důsledku zákona č. 251/34 majitelé domů docilují bagatelního projednávání věci a nelze proto ani vyvolati nové judikatury.

Jsme si vědomi toho, že soud jest neodvislý, a to i Nejvyšší soud, a že pp. ministři nemají možnosti dávati soudu ani právní poučení, ani příkazu.

Jelikož však se jedná o systematické zneužívání nejasnosti zákona, jest nutno, aby ve smyslu § 8 obč. zákoníka zákonodárný sbor interpretoval závazně § 1 zákona o ochraně nájemníků.

Podepsaní táží se pp. ministrů spravedlnosti a sociální péče:

1. Jest pp. ministrům známa tato prakse Nejvyššího soudu ohledně výkladu § 1 zákona o ochr. náj. a dále zdali jest jim známo, že majitelé domů docela vědomě dokonce za součinnosti osob práva znalých, podávají tyto mimosoudní výpovědi nájemníkům jsoucím pod záštitou zákona o ochraně nájemníků?

2. Jest pp. ministrům známa, že v důsledku této pralese Nejvyššího soudu jest de facto zrušen odst. (1) § 1 zákona o ochraně nájemníků ze dne 23. února 1934, č. 32 Sb. z. a n., a že tento základní předpis zůstává pauze na papíře?

3. Jsou pp. ministři ochotni v tomto směru zjednati nápravu interpretací § 1 zákona o ochraně nájemníků ve smyslu § 8 obč. zákoníka, zákonodárným sborem?

V Praze dne 8. března 1935.

Denní tisk přinesl dne 6. března následující zprávu:

Praha 6. března. Včera se srazilo na státní silnici mezi Řevničovem a Novým Strašecím v plné jízdě osobní auto ministerstva železnic P 751, řízené šoférem tohoto ministerstva, s autobusem ČSD. Srážka byla tak prudká, že auto bylo úplně roztříštěno a muselo být odvlečeno nákladním autem ČSD., vyslaným z Kladna na místo nehody.

V osobním autu ministerstva železnic jel syn ministra železnic Bechyně se svou manželkou a dvěma dětmi. Bechyně a jedno z dětí utrpěli při srážce četná lehčí zranění, paní Bechyňová, druhé dítě i šofér vyvázli bez úrazu."

Podepsaní táží se pana ministra železnic:

1. Jest panu ministru tento případ znám?

2. Dle kterého zákona nebo vládního nařízení mají právo používati příbuzní pana ministra státní auto ku svým soukromým cestám?

3. Používají příbuzní pana ministra státní auta častěji, nebo byl to prvý případ?

4. Jest pan ministr ochoten nahraditi ministerstvu železnic, jehož rozpočet jest silně pasivní, všechny škody, způsobené republice neoprávněným používáním státního auta ministerstva železnic jeho příbuznými?

5. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby státní auta nebyla příbuznými pánů ministrů zneužívána?

V Praze, dne 11. března 1935.

Dne 26. února 1935 zaslal jsem společně se soudruhem Josefem Dvořákem, poslancem, redakci "Rudého Práva" dopis následujícího znění:

"Co se skrývá za kladenskou špionáží?

Poslanecký klub vyšetřuje na místě - Interpelace na vládu.

Redakci "Rudého Práva"

v Karlíně.

Vážení soudruzi,

od pondělí 18. února je vedena proti revolučnímu hnutí dělnickému veškerým tiskem měšťáckým, vládně socialistickým a fašistickým zběsilá pogromová kampaň. Je utvořena jednotná fronta mezi "Poledním listem", "A-Zetem", "Večerníkem Národních listů", "Večerníkem Práva lidu" a "Večerníkem Českého slova". Hodáč, Stříbrný, Bechyně, Hampl, Kramář, Klofáč se sešli na jedné platformě - platformě společné nenávisti proti třídně uvědomělému proletariátu. Je jasno, že kampaň je řízena s jednoho místa. Kampaň je vedena proti říšskoněmeckým emigrantům, KSČ a proletářskému družstevnímu hnutí, representovaném naší "Včelou".

Říšskoněmečtí proletářští emigranti, kteří hrdinně bojovali proti Hitlerovi, jsou obviňováni z úkladů proti Československu, špionáže pro Hitlera a teroristických příprav tajného spolčování. KSČ je obviňována, že při všech těchto domnělých trestných činech spolupracovala a říšskoněmeckým emigrantům pomáhala. "Včela" je obviněna, že její zaměstnanci a funkcionáři na Kladensku, Slánsku a Lounsku ochotně pomáhali, propůjčovali místnosti "Včely" k tajným schůzím, zprostředkovali spojení mezi emigranty a emigranty na autech "Včely" převáželi.

Abychom zjistili, co na této celé pogromové kampani je pravdy, provedli jsme ve všech obcích, kde se konaly četnické prohlídky, osobně podrobná vyšetřování. Vyslechli jsme protokolárně všechny, kdo mohli podat spolehlivé pravdivé zprávy o posledních událostech.

Nemůžeme našemu tisku podati podrobnou zprávu o výsledku našeho vyšetřování, protože bychom psali pro censora, ale oznamujeme vám, že jsme bezpečně zjistili, že celá štvavá kampaň proti revolučnímu hnutí, KSČ, emigrantům a "Včele" je rafinovaně vykonstruována na lžích, překrucování, zveličování, s průhledným předvolebním účelem.

Zjistili jsme, že četníci při vyšetřování nepostupovali jako úřední osoby, ale jako exponenti určitého směru, že při vyslýchání neřídili se podle předpisů trestního řádu a že úřady podávaly boulevardnímu tisku zprávy, které provedeným soudním vyšetřováním budou vyvráceny. Zjistili jsme, že úplně nevinné příhody jsou učeny jako zločiny, že některé v nepřátelském tisku líčené události jsou úplně vylhány.

Kdybychom dnes celou naši zprávu dali do tisku, byla by zabavena z důvodů, že předbíháme soudnímu vyšetřování. Tento důvod ovšem censura neznala, když celý týden veškerý měšťácký, vládně-socialistický a fašistický tisk přinášel sensační zprávy o tajných schůzích, teoretických školách, připravených zbraních, hitlerovských kurýrech.

Minulý týden přineslo "České slovo" na prvé straně zprávu o referátu zahraničního ministra dra Beneše o povinnosti tisku, informovat veřejnost pravdivé a objektivně a na druhé straně romantickou spikleneckou historii, jakoby vyňatou z Rocambola.

Oznamujeme dělnické veřejnosti, že materiál, který jsme při svém vyšetřování sebrali, použijeme k podání interpelace na vládu, v níž podrobně a věcně dokážeme pohnutky této štvavé kampaně, roztrháme předivo lží, které bylo veřejnosti soustavně předkládáno a ukážeme jasně, proč je tato kampaň proti revolučnímu proletariátu, KSČ, "Včele" a emigrantům vedena.

V Praze, 26. února 1935.

S proletářským pozdravem:

František Nedvěd, senátor N. S.

Josef Dvořák, poslanec N. S."

Celý tento dopis byl i s podpisy úplně censurou zabaven.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jest panu ministru tento případ znám?

2. Jest panu ministru známo, že celý týden před tím všechny časopisy přinášely pod tučnými titulky zprávy, které již dnes jsou prokázaně nepravdivé, neboť krajský soud na Pankráci celou řadu zatčených již propustil?

3. Existuje zákon na ochranu republiky a zvláště ustanovení 18 jenom pro komunisty anebo také pro ostatní tisk a politické strany?

4. Jest zakázáno nějakým zákonem nepravdivé zprávy věcně vyvrátiti a oznámiti veřejnosti, že bude podána interpelace na vládu?

5. Jest pan ministr ochoten naříditi úředníkům censory, aby při censuře nepostupovali jako exponenti určitého politického směru a nepomáhali při rozšiřování zřejmě nepravdivých zpráv?

6. Jest pan ministr ochoten sděliti nám, zdali s touto konfiskací souhlasí a zdali je to v intencích vlády umlčovati úplně věcné a pravdivé zprávy?

7. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se takovéto případy neslýchané konfiskační prakse neopakovaly?

V Praze, dne 6. března 1935.

V obci Čemerne bol zvolený za starostu obce Eugen Szabó, člen československej soc. dem. strany robotníckej. Krajinský úrad v Bratislave výmerom zo dňa 17. októbra 1933, pod č. 49.914/ prez., nepotvrdil podľa zákona 122/1933 Sb. z. a n. zvolenie Eugena Szabó za starostu. Ministerstvo vnútra výnosom zo dňa 4. januára 1934, č. 82.926/ 7-33, nevyhovelo odvolaniu, ktoré Eugen Szabó podal proti výmeru Krajinského úradu.

Nepotvrdenie Eugena Szabó za starostu sa stalo na základe úradnej relácie, ktorú o ňom podal pán okresní náčelník dr Viktor Krenický. Táto relácia však neodpovedala skutočnému stavu. V relácii stojí to, že Eugen Szabó je komunistom, kdežto pravdou je, že Eugen Szabó komunistom nie je a nikdy nebol, ale od r. 1927 bol členom obecného zastupitelstva v Čemerne za čsl. soc. dem. stranu robotnícku. Ďalej sa v relácii tvrdí, že Eugen Szabó nežije se svojou ženou a že sa nestará o svoje 3 deti, tedy ako by žil životom nezriadeným. Je síce pravdou, že Eugen Szabó nežije se svojou ženou, ale to preto, že 14. augusta 1925 zomrela. Nepravdou je, že by sa Eugen Szabó nestaral o svoje 3 deti, ale je pravdou, že sa stará o všetky svoje deti, ktorých má 5, tedy nie 3.

Z relácie podanej pánom okresným náčelnikom dr Krenickým na Krajinský úrad vysvítá, že bola napísaná na základe mylných informácií a že je nepravdivou. Dá se predpokládať, že pan okresný náčelnik dr Viktor Krenický podal túto pravde neodpovedajúcu reláciu o Szabóvi na základe povedomia, že je krytý úradným tajomstvom.

O tomto nepravdivom referovaniu písaly Robotnické Noviny v Bratislave. Pan okresný náčelnik dr Krenický nechal štátnym zástupcom zažalovat odpovedného redaktora. Cielom dokazania oprávnenej kritiky referovania p. okresného náčelníka dr Krenického žiadal krajský súd v Bratislave od krajinského úradu vydanie relácie o Eugenu Szabóvi ako dokladu. Krajinský úrad v Bratislave vydanie tohoto dokladu odoprel s poukazom na úradné tajomstvo.

Z celej tejto záležitosti je zrejmé, že za úradné tajomstvo by sa mohly skryvať mnohé a mnohé nepravdivé podania úradníkov.

Podpísaní sa uctive tážu pána ministra vnútra:

1. Či je ochotný nechať vyšetriť a preskúmať okolnosti, ktoré sú v relácii o Eugenu Szabóvi udané a ktorú o ňom podal pan okresný náčelník dr Viktor Krenický vo Vranove n. Ť. na Krajinský úrad v Bratislave?

2. Či je ochotný pán minister spravit opatrenia, aby sa úradné tajomstvo nestávalo rúškou, za ktorou by sa daly ukrývať nepravdivé tvrdenia a zprávy podávané úradníkmi nadriadeným úradom?

3. Či je ochotný pán minister zrušiť výmer kraj. úradu v Bratislave, č. 59.681/1934 prez., ktorým sa odpiera vydať krajskému súdu v Bratislave reláciu pána okr. náčelníka dr Krenického o Eugenu Szabóvi v Čemerne, ako doklad k dokazovaniu pravdivosti.

V Prahe, dňa 13. marta 1935.