Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1472.

Každý stát má zájem na tom, aby mohl sledovati pobyt osob zdržujících se na státním území, a to s hlediska všeobecné evidence obyvatelstva i s hlediska bezpečnostní policie.

Proto jsou i v naší republice předpisy o hlášení bydliště, pobytu a noclehu bez ohledu na státní příslušnost dotyčných osob. Zvláštní ustanovení o hlášení cizinců platí jenom v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

Z uvedených důvodů předložila vláda návrh zákona, jímž se hlášení pobytu vůbec staví na moderní a jednotný základ, neboť dosavadní předpisy jsou zastaralé a pro svou roztříštěnost nepřehledné.

Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh o hlášení pobytu beze změn.

Rovněž beze změn schválila poslanecká sněmovna vládní návrh zákona o pobytu cizinců, a toto usnesení je předmětem dnešního projednávání ústavně-právním výborem.

Má totiž náš stát jako ostatně i ostatní státy na svém území zvláštní zájem na tom, aby vedle obecných předpisů o hlášení, platících stejně pro státní občany československé a cizince, byla tu zvláštní zákonná úprava pobytu cizinců podle vzoru jiných států, aby totiž bylo možno účinněji se brániti pobytu t. zv. nevítaných cizinců a jich pobyt kontrolovati.

Zvláště nyní jsou poměry velice obtížné, ježto početná politická emigrace zvolila si do značné míry za svůj asyl Československo a jde o to, aby asylu nezneužívalo se k politickým akcím proti kterémukoli ze států, zvláště sousedních a aby tím se nekalily naše styky s jinými státy se všemi možnými následky.

Vládní návrh schválený, jak nahoře uvedeno, poslaneckou sněmovnou beze změn, spočívá na zásadě, že pobyt cizího státního příslušníka v republice jest možný jen po předchozím povolení pobytu, které na podanou žádost udílí zemský úřad. Tato zásada je rozvedena a provedena v I. části návrhu, jednající o povolování pobytu cizinců.

V II. části upravuje návrh zákona evidenci cizinců tak, že cizinec je povinen hlásiti pobyt svůj příslušnému bezpečnostnímu úřadu a stejně tak každou jeho změnu.

Za cizince se považuje každý, kdo nemůže prokázati, že jest státním občanem republiky Československé.

Návrh obsahuje obvyklé vyjmutí z platnosti zákona osob požívajících exteritoriality, ohledně platnosti mezinárodních smluv a ohledně těch cizinců, jimž pobyt byl dle dosavadních platných předpisů povolen.

Ústavně-právní výbor projednal ve své schůzi konané dne 19. března 1935 usnesení poslanecké sněmovny a navrhuje slavnému senátu, aby schválil je beze změn tak, jak je obsaženo v senátním tisku č. 1464 a přijal resoluce dole otištěné.

V Praze, dne 19. března 1935.

Dr Witt v. r.,

předseda.

Dr Havelka Otakar v. r.,

zpravodaj.

1. Vláda se vybízí, aby při poskytování úlev podle § 12 zákona brala zvláštní zřetel na osoby, které dne 1. října 1918 měly a od toho dne nepřetržitě mají stálé bydliště na území Čsl. republiky, nemohou však prokázati, že jsou státními občany Čsl. republiky.

2. Vláda se vyzývá, aby uložila okresním (státním policejním) úřadům, aby mladistvým cizincům ustanovení tohoto zákona, pokud možno, uváděly na paměť a aby vzhledem k jejich věku zákona blahovolně používaly.