Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1476.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Každé zcizení, jakož i zastavení a reální zatížení smluvní a exekuční báňských podniků na vyhrazené nerosty (§§ 3, 117, 131 ob. hor. zák.) jest vázáno na souhlas ministerstva veřejných prací.

§ 2.

Zápisy do horních knih o právních jednáních uvedených v § 1, které se mají státi na základě smluv datovaných před účinností tohoto zákona, jsou nepřípustny bez svolení vyhrazeného v § 1.

§ 3.

Každý převod práv kutacích (II. díl ob. hor. zák.) musí býti revírním báňským úřadem ohlášen ministerstvu veřejných prací a dotyčný záznam nesmí býti v knihách kutebních (§§ 38 a 39 ob. hor zák.) proveden, dokud toto ministerstvo nedalo k oné transakci svého souhlasu.

§ 4.

Zápis převodu kuksů s dosavadního na jiného majitele v knize těžařské (§ 142 ob. hor. zák.) smí revírní báňský úřad provésti jen, svolí-li k tomu ministerstvo veřejných prací.

§ 5.

Zápisy do knih kutebních a těžařských o převodu majetku kuteb nebo kuksů, které se mají státi na základě smluv datovaných před účinností tohoto zákona, jsou nepřípustny bez svolení vyhrazeného v §§ 3 a 4.

§ 6.

Pro Slovensko a Podk. Rus platí toto ustanovení, pokud jinými ještě platnými zákony nestala se tam opatření příkřejší.

§ 7.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem . . . .

§ 8.

Kde se mluví v tomto zákoně o revírním báňském úřadě, rozumí se jím na Slovensku a v Podk. Rusi báňský komisariát a kde není zvláštního báňského komisariátu, báňský kapitanát.

§ 9.

Ministru veřejných prací se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se s účastněnými ministry.

Dnes již takořka všeobecná nespokojenost s poměry v hornictví jest známkou, že volání po nápravě a hledání prostředků k jejímu dosažení jest zcela oprávněné.

Hornictví je nesporně prvovýrobou, která vedle prvovýroby zemědělské jest základem hospodářského života ve státě. Má tedy vyšší poslání, které vyžaduje, aby se podřídilo státním zájmům.

Hledá se všelék, který by nás vyvedl z dosavadních žalostných poměrů v hornictví, jejichž neudržitelnost jest snad již všeobecně uznávána. Socialisace dolů je problém, který ještě není ujasněn ani co do obsahu, ani co do formy. Za socialisační zjevy a složky mohou býti pokládána některá z našich poválečných legislativních opatření, zejména některá ustanovení zákonů o závodních a revírních radách hornictví, zvláště pak instituce podnikových rad a ustanovení o 10% podílu zaměstnanců na čistém zisku (zákon č. 143/1920 Sb. z. a n.). Provedení socialisace dolů do všech důsledků by předpokládalo přechod od individualistického právního řádu ke kolektivismu.

Jediná schůdná cesta jest postátnění dolů. Přípravou k postátnění dolů je předložený návrh zákona, k němuž jsme použili jako osvědčeného vzoru prvního zákona o pozemkové reformě tak zv. obstavení velkostatků.

Dosavadní zkušenosti popřevratové nás přesvědčují o nemožnosti nápravy, pokud vlastnictví a disposiční právo s uhelným bohatstvím naší republiky zůstává, v rukou dosavadních držitelů a proto navrhujeme vydání zákona, který je schopným docíliti zásahem moci veřejné, aby nastoupena byla nová cesta, podobná oné, kterou jsme zvolili v pozemkové reformě, hlavně však v postátnění lesů.

Státní správě vydáním tohoto zákona a jeho prováděním nevzniknou žádná vydání.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu a výboru technicko-dopravnímu senátu ku projednání.

V Praze, dne 19. března 1935.