Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1482.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Ustanovení úmluvy stanovící definitivní Dunajský statut, podepsané v Paříži dne 23. července 1921 spolu se závěrečným protokolem téhož data a s Dodatkovým protokolem ze dne 31. března 1922 (č. 356/1922 Sb. z. a n.), dále

Labské plavební akty se Závěrečným protokolem, podepsané v Drážďanech dne 22. února 1922 a doplněné Dodatkovým protokolem, podepsaným v Paříži dne 31. března 1923 (č. 222/1923 Sb. z. a n.), jakož i změny a doplňky těchto úmluv, vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(2) Totéž platí o ustanovení mezinárodních úmluv, jež byly nebo budou sjednány o plavbě v hraničních tratích mezinárodní sítě dunajské a labské a vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Podrobnosti potřebné k provedení těchto úmluv může stanoviti vláda nařízením.

§ 2.

Vláda uvede nařízením ve vnitrostátní účinnost řády, na nichž se usnesly mezinárodní komise Dunajská a Labská podle úmluv uvedených v § 1, a vydá k nim prováděcí předpisy.

§ 3.

(1) Pro veřejné přístavy, nákladiště a výkladiště na mezinárodní síti dunajské a labské vydá vláda nařízením přístavní a pobřežní řády, upravující zejména používání přístavů a pobřeží, jakož i jejich zařízení, přístavní policii a přístavní poplatky. Správu ve veřejných přístavech, nákladištích a výkladištích obstarává státní správa plavební svými orgány bez újmy příslušnosti jiných úřadů.

(2) Právní poměry veřejných služeb zřízených v zájmu plavby na mezinárodní síti dunajské a labské, jako služeb lodivodních, vlečných a hlásných, jakož i znakování a osvětlování plavební dráhy upraví vláda nařízením.

§ 4.

(1) Přestupky řádů podle tohoto zákona v účinnost vnitrostátní uvedených, jakož i nařízení a jiných předpisů podle tohoto zákona vydaných trestají se, není-li čin přísněji trestný, jako správní přestupky trestem na penězích (pokutou) do 5000 Kč nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do 14 dnů. V případech zcela výjimečných mohou býti oba tyto tresty uloženy také vedle sebe.

(2) Je-li pokuta nedobytná, uloží se podle míry zavinění náhradní trest vězení (uzamčení) do 14 dnů. Byl-li vedle pokuty uležen i trest vězení (uzamčení), nesmí tento trest spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) převyšovati nejvyšší mez sazby trestu na svobodě, uvedenou v odstavci 1.

(3) V nařízeních vydaných podle tohoto zákona lze nejvyšší výměru trestu určenou v odstavci 1 snížiti a stanoviti jen některé tresty v témže odstavci uvedené.

§ 5.

(1) Okresní úřady mohou se souhlasem poříčních plavebních úřadů zmocniti orgány státní správy plavební, aby pro určité přestupky osobám, které byly při činu přistiženy a jsou ochotny a mohou pokutu ihned zaplatiti, ukládaly trestním příkazem při dopadení na místě samém peněžité pokuty a ihned je vybraly; pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění předem stanoviti pevnými sazbami, které nesmějí přesahovati částku 100 Kč.

(2) Obsah zmocnění budiž uveden v listině, jíž úřední orgán jest povinen se vykázati při úředním jednání k žádosti přistiženého.

(3) Trestní příkaz podle odstavce 1 budiž vystaven průpisem ve třech vyhotoveních na tiskopise postupně číslovaném a má obsahovati čin shledaný závadným, vybranou pokutu a úřad, jehož jménem bylo zakročeno. Jedno vyhotovení buď vydáno potrestanému, druhé předloženo okresnímu úřadu zároveň s vybranou částkou, třetí vyhotovení zůstane v pokutovém bloku. Vyhotovení vydané straně budiž orgánem podepsáno a datováno.

(4) Není-li přistižená osoba ochotna nebo nemůže-li zaplatiti pokutu, úřední orgán pokutu nevyměří, nýbrž učiní trestní oznámení okresnímu úřadu služební cestou. Úřední orgán je povinen poučiti přistiženou osobu o jejím právu odepříti zaplacení pokuty a o následcích tohoto odepření. K zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti.

(5) Zaplacení pokuty vylučuje opravný prostředek proti trestnímu příkazu, vydanému podle předchozích odstavců.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr průmyslu, obchodu a živností ministr veřejných prací v dohodě s účastněnými ministry.

Mírovými smlouvami byla řeka Dunaj prohlášena za mezinárodní od Ulmu až do širého moře a stejně byla prohlášena za mezinárodní řeka Labe od ústí Vltavy až do širého moře a řeka Vltava od Prahy počínajíc až k jejímu ústí do Labe.

Ustanovení mírových smluv o zmezinárodnění řeky Dunaje bylo provedeno definitivním Dunajským statutem, sjednaným v Paříži dne 23. července 1921 a zmezinárodnění řeky Labe a Vltavy bylo provedeno Labskou plavební aktou, podepsanou v Drážďanech v únoru 1922.

Definitivní Dunajský statut a Labská plavební akta mají také ustanovení, která se dotýkají československého právního řádu, a to zejména v částech, týkajících se plavebního režimu. Jde tu o svobodu plavby, o poplatky a dávky, průvoz, celní formality při plavbě, přístavní režim, veřejné služby a řády plavební policie. Právě při tomto plavebním režimu vykonávají mezinárodní komise určitou správní činnost, která je vymezena jednak Dunajským statutem, jednak Labskou plavební aktou. Poněvadž obě úmluvy vyhrazují těmto mezinárodním komisím provedení určitých článků podle návrhů pobřežních států, je v tomto oboru zákonodárná resp. správní činnost pobřežních států mezinárodně omezena na to, aby na svém území uvedly v účinnost příslušná usnesení mezinárodních komisí.

Předmětná osnova zákona sleduje tedy dvojí účel. Nejdříve mají býti uvedena v účinnost vnitrostátní některá ustanovení obou plavebních úmluv mezinárodních, aby bylo zaručeno provádění těchto článků na československém území jako norem vnitrostátních, které jako normy nové mají derogovati podobné zákonné nebo jiné normy dosud platné. Dále musí osnova zákona sloužiti jako podklad pro vydání prováděcích nařízení k jednotlivým článkům mezinárodních plavebních úmluv, při čemž nutno rozlišovati mezi normami stanovenými mezinárodními komisemi a normami, které stanoví výkonná moc pobřežního státu v rámci těchto plavebních úmluv. Proto se zmocňuje podle § 55 ústavní listiny vláda, aby jednak vyhlásila řády plavební a policejní, na nichž se usnesly mezinárodní komise, ve Sbírce zákonů a nařízení a tím sjednala vnitrostátní účinnost, jednak upravila režim v přístavech a právní poměry veřejných služeb, zřízených v zájmu plavby.

Poněvadž jde při těchto prováděcích nařízeních o předpisy plavební a policejní, nutno je opatřiti trestní sankcí, jejíž výše a rozsah nemají býti přenechány vládnímu nařízení vzhledem k ustanovení § 111, odst. 2, ústavní listiny. Pokud jde o trestní řízení při přestupcích nařízení a předpisů vydaných podle tohoto zákona, platí dosud v zemích České a Moravskoslezské ustanovení ministerského nařízení č. 34/1858 ř. z. a dalších je doplňujících a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské nařízení býv. uherského ministra vnitra a spravedlnosti č. 65.000/1909, jímž bylo zavedeno správní trestní řízení.

K jednotlivým paragrafům osnovy podotýká se toto:

V § 1 uvádějí se mezinárodní plavební úmluvy, jimiž byla upravena plavba po Dunaji a po Labi, s poukazem na to, že tyto smlouvy byly již uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení. Pokud touto osnovou se uvádějí některá ustanovení těchto plavebních úmluv v účinnost vnitrostátní, stane se jejich znění, obsažené v příslušném čísle Sbírky zákonů, součástí tohoto zákona. Totéž platí o změnách a doplňcích těchto úmluv, které budou vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Poněvadž obě mezinárodní úmluvy plavební předvídají sjednání mezinárodních úmluv mezi pobřežními státy sousedními, pokud jde o plavbu v hraničních tratích mezinárodní sítě říční, dává osnova také těmto mezinárodním úmluvám účinnost vnitrostátní, jakmile byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů. V odstavci 3 tohoto paragrafu zmocňuje se pak povšechně vláda, aby stanovila podrobnosti potřebné k provedení těchto úmluv, pokud nejde o řády a předpisy, o nichž mluví §§ 2 a 3 této osnovy.

V § 2 zmocňuje se vláda, aby uvedla ve vnitrostátní účinnost řády, na nichž se usnesly v minulých plenárních zasedáních mezinárodní komise Dunajská a Labská podle zmocnění, které jim dávají mezinárodní úmluvy plavební. Jsou to

1. řády plavební a policejní, platné pro mezinárodní síť říčního Dunaje,

2. řád o podmínkách, jimž nutno vyhověti a zkušební program pro dosažení plaveckého patentu na mezinárodní síti labské,

3. řád o průkazu způsobilosti lodí a člunů plovoucích po Labi,

4. řád o podmínkách, jimž musí vyhovovati vory na Labi,

5. řády plavební policie pro mezinárodní síť labskou,

6. vzor plavecké knížky pro osoby z posádky lodi plovoucí po Labi.

Vedle těchto již vydaných řádů zmocňuje se vláda vydati i řády, na nichž se v budoucnosti usnesou mezinárodní komise Dunajská a Labská, neboť ještě nebyly vypracovány všechny předpisy, jejichž konečné znění mají stanoviti mezinárodní komise a poněvadž již vydané předpisy mohou kdykoliv podle spotřeby býti měněny a doplňovány těmito komisemi.

Předpisy obou komisí vyžadují ovšem doplňků se strany pobřežních států, pokud jde o kompetenci úřadů a o trestní pravomoc. Proto se zmocňuje dále vláda, aby k těmto mezinárodním předpisům vydala prováděcí předpisy. Podotýká se, že řády plavební a policejní musí býti uveřejněny beze změny v autentickém znění a v překladu přesně odpovídajícímu francouzskému autentickému textu. Bude tedy věcí příslušných ministerstev, aby takové překlady v jazyku československém připravila.

V § 3 se dávají směrnice pro řády přístavní a pobřežní, pokud již v samotných mezinárodních úmluvách nejsou pro ně vytčeny některé zásady. Poněvadž příslušné články o přístavním režimu v obou plavebních úmluvách nabývají podle § 1 této osnovy vnitrostátní účinnosti, musí nařízení o přístavních a pobřežních řádech dbáti těchto ustanovení. Ježto však mezinárodními úmluvami plavebními nebyly vyřešeny všechny právní poměry přístavního režimu, zmocňuje se v tomto paragrafu vláda, aby vydala všechny předpisy, a to zejména o používání přístavů a pobřeží, o přístavní policii a o poplatcích. Zároveň se zákonem stanoví příslušnost pro správu ve všech přístavech a veřejných nákladištích a výkladištích. To se činí úplně ve shodě s § 1 zákona č. 315/1920 Sb. z. a n., podle něhož obstarávání věcí týkajících se plavby vnitrozemské spadá do kompetence československého plavebního úřadu a jeho podřízených orgánů. Přístavní správou se rozumí jednak vrchnostenská správa, jednak hospodářská správa, kterou také obstarává zásadně státní správa plavební. Železniční provoz ve všech přístavech náleží však železniční správě. V přístavech na Labi a Vltavě obstarává nyní státní železniční správa z části také přístavní provoz (zejména překládku a provoz zařízení překládce sloužících, jako jeřábů, skladišť a pod.). Aby bylo vyhověno zájmům plavby na jednotné úpravě přístavního režimu a přepravním zájmům železnice, dohodne se státní správa plavební se státní správou železniční o úpravě tohoto přístavního provozu.

Poněvadž Labská plavební akta dotýkají se také veřejných služeb, zřízených v zájmu plavby, nutno především na Labi upraviti službu lodivodní a na obou řekách také službu vlečnou a hlásnou, jakož i znakování a osvětlování plavební dráhy. Také při úpravě těchto veřejných služeb omezila se Labská plavební akta pouze na stanovení některých zásad a je tedy věcí výkonné moci, aby příslušné řády doplnila předpisy o výkonu těchto služeb a o sazbách za jejich používání.

V § 4 stanoví se trestní sankce na přestupky všech nařízení a předpisů, které budou vydány nařízením vlády. Stanovením nejvyšší hranice přípustného trestu na penězích a na svobodě dává se vládě zároveň zmocnění, aby v těchto mezích podrobně upravila tresty na jednotlivé přestupky. V důsledku toho budou tedy opatřeny trestnými předpisy a sankcemi všechny řády plavební a policejní, o nichž mluví § 2 této osnovy, jakož i řády přístavní a pobřežní a dále řády, jimiž se upravují právní poměry veřejných služeb, zřízených v zájmu plavby.

V § 5 doplňují se dosavadní předpisy o správním trestním právu a řízení určitou formou zkráceného řízení, které je nutné při menších přestupcích plavebních a přístavních řádů. Jde tu o menší nepořádky při plavebním provozu, kde se nedoporučuje zaváděti řádné řízení, které podle ministerského nařízení č. 34/1858 ř. z. je ve věcech správně trestních v historických zemích dosud jedině přípustné a které také podle nařízení bývalého uherského ministra vnitra a spravedlnosti č. 65.000/1909 zpravidla musí býti zahájeno. Toto nařízení uherského ministra vnitra a spravedlnosti zná sice také mandátní řízení, avšak vyžaduje, aby i při tomto řízení ukládal tresty pouze příslušný úřad prvé stolice, tudíž příslušný okresní úřad. Právě zmocněním zvláště k tomu způsobilého orgánu plavební správy ukládati menší tresty umožní se, aby na celé mezinárodní trati Dunaje v Československu a stejně na mezinárodní trati Labe a Vltavy v Čechách, kde se nacházejí přístavy a poříční dozorství v důležitějších místech, byli vybaveni přístavní dozorci a poříční správci určitou trestní pravomocí. Poněvadž jde v těchto případech o náhradu jinak nutného trestního řízení, možno toto zkrácené řízení, kterému se ostatně obviněné strany jen dobrovolně podrobí, považovati za pořádkové opatření příslušného orgánu plavební správy a nejde tu o žádné rozhodnutí nebo nález úřadu, v jehož jméně bylo zakročeno. Proto je také odůvodněno, že v tomto případě nelze přiznati žádného odvolání. Podotýká se, že tento paragraf se zásadně shoduje s ustanovením § 5 zákona č. 124/1931 Sb. z. a n., jímž bylo zavedeno mandátní řízení při přestupcích předpisů platných pro jízdu motorovými vozidly.

K vydávání trestních příkazů budou zmocněny orgány státní plavební správy okresními úřady, jimž náleží trestní pravomoc při přestupcích řádů a nařízení v oboru vnitrozemské plavby, a to za souhlasu plavebních úřadů jakožto služebních úřadů zmíněným orgánům nadřízených. Příslušné instrukce dá okresním úřadům ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy obchodu a veřejných prací.

V § 6 dává se obvyklá doložka o účinností a provedení zákona, která pověřuje ve společné vůdčí roli provedením zákona ministry obchodu a veřejných prací. Tato společná příslušnost obou ministrů je odůvodněna zákonem č. 315/1920 Sb. z. a n., podle jehož § 4 jsou obě ministerstva nejvyššími úřady řídícími a rozhodovacími ve věcech plavebních. Poněvadž jde však o mezinárodní úmluvy plavební, které se dotýkají v některých věcech také působnosti jiných ministerstev, jako na příklad ve věcech celních, vodoprávních a pasových, obsahuje doložka také poukaz na součinnost jiných ministrů, kterými ve shora uvedených případech jsou ministři financí, zemědělství a vnitra. Tím není ovšem vyloučena i součinnost jiných ministrů, pokud obsah obou mezinárodních úmluv plavebních se dotýká jejich příslušnosti.

V Praze, dne 22. března 1935.

Předseda vlády:
J. Malypetr v. r.

Ministr veřejných prací:
Dr Czech v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:
Ing. Dostálek v. r.