Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1487.

Interpelace:

1. sen. Kotrby, Thoře, Kianičky, Slámy, Horáka, Pastyříka a druhů na p. ministra vnitra ohledně neudržitelného postupu úřadů proti mistrům pekařským v důsledku chybného výkladu vládního nařízení ze dne 23. února 1934, č. 27 Sb. z. a n.

2. sen. Petříka, Dundra, Kříže a soudr. na p. ministra zemědělství ve věci složení zemědělských rad

3. sen. dr Holitschera a soudruhů na vládu stran událostí na klinice profesora dr Schloffera v Praze

 

1487/1.

Interpelace

senátorů Kotrby, Thoře, Kianičky, Slámy, Horáka, Pastyříka a druhů

na pana ministra vnitra

ohledně neudržitelného postupu úřadů proti mistrům pekařským v důsledku chybného výkladu vládního nařízení ze dne 23. února 1934, č. 27 Sb. z. a n.

Vládní nařízení, výše citované, obsahuje v §u 1 ustanovení, že politické úřady a na jich vyzvání obce jsou povinny bdíti nad tím, aby předměty a úkony potřeby nebyly bezdůvodně zdražovány.

V §u 2 pak se praví, že pro správní přestupek bude potrestán (1) kdo za předměty nebo úkony potřeby požaduje, nebo sobě nebo jinému dává poskytnouti cenu bezdůvodně zvýšenou.

Důsledky tohoto nařízení postihly v prvé řadě živnostníky-pekaře a tito stíháni jsou takovým způsobem, že rovná se to přímo persekuci na tomto živnostenském oboru. Příslušníkům tohoto stavu ukládají se pokuty 1.000 i více Kč pro domnělé přestupky citovaného vládního nařízení, poněvadž prý se dopustili bezdůvodného zdražení chleba ve způsobě zvýšení jeho ceny, nebo snížení váhy. Odvolání, které pokutovaní podali si ve lhůtě nepromeškané k zemskému úřadu, jsou zásadně zamítána, čímž pokuty vcházejí v moc práva a jsou bezohledně vymáhány.

Vládní nařízení o stíhání bezdůvodného zdražování se netýká však pekařů, neboť tito nezdražili chléb bezdůvodně, nýbrž důvodně. Následkem devalvace naší měny, velkého sucha a zřízení obilního monopolu stouply r. 1934 ceny obilnin a mouky takovou měrou, že musilo nastati zvýšení ceny chleba. Úřady však zaujímaly stanovisko, že chléb vůbec zdražen býti nemusí. Vedle těžkých pokut hrozeno pekařům již při prvém případě odnětím živnostenského listu bez práva odvolacího. Bezvýsledny zůstávaly protesty proti této nespravedlnosti, pronásledování a šikanování pekařů a volání, aby všem příslušníkům tohoto stavu bylo přiznáno právo na existenci, zaručené každému občanu ústavními zákony republiky. Bylo to, jako by stav tento vůbec postaven mimo zákon a podle toho s ním jednáno. A přece jest jisto, že hospodářský život nesnese žádného násilí, neboť z takových počinů se dostavuje jen zkáza a rozvrat.

Cesta práva vůči příslušníkům pekařské živnosti byla úplně opuštěna. Úřady ulpěly na znění shora citovaného vládního nařízení a považovaly i považují všechny případy zvýšení ceny chleba za zdražení bezdůvodné, byť pekař sebe přesvědčivěji dokazoval, že chléb zdražiti musil, poněvadž pekl z drahé mouky a tento drahý nákup doložil účty mlýnů. Tyto důkazy považovány na nicotné, jak úřady okresními, tak i úřadem zemským, pokuta stíhala pokutu a každé odvolání bylo zamítnuto. V cenových a trestních otázkách vládne naprostá a bezohledná diktatura a postupováno jest se strany rozhodujících činitelů, jako by stav pekařský měl býti úplně vyřazen z lidské společnosti.

Každému obviněnému z porušení zákona, i největšímu zločinci, právní řád poskytuje možnost obhajoby a důkazů, zda je vinen, či nevinen. Jen živnostník jest z tohoto práva vyřazen a nepřipouští se jeho obhajoba slyšením odborných znalců v každém jednotlivém trestním případě. Základem práva a spravedlnosti musí býti právní řád, vykládaný pro každého občana stejně, bez libovůle a jednostranného nazírání nadřízených úřadů. Ani lichevní soudy nepostupovaly vůči živnostníkům tak briskně a připustily každou obhajobu k ochraně cti občana-poplatníka.

Prohlašujeme, že jménem práva a spravedlnosti jest nutno co nejdůrazněji protestovati proti této persekuci důležité potravní živnosti, zásobující své konsumenty pečivem a chlebem, ve své jakosti prvořadým a cenové poměrně nejlevnějším ze všech potravin vůbec. Ohražujeme se proti libovůli úředních orgánů, jež kvalifikují nutné úpravy cen chleba v každém případě jako zdražení bezdůvodné a aniž by se otázali znalců odborných o skutečných poměrech v živnosti i o tom, zda ta či ona cenová úprava u chleba jest či není zdůvodněna, hledí na pekaře jako na lichváře, těžící z lidské bídy pro své obohacení a podle toho také bezohledně nastupují horentními pokutami proti nevinným živnostníkům.

Podepsaní se táží:

1. Jsou panu ministru vnitra tyto neudržitelné poměry známy a ví pan ministr, že proti výrobcům chleba se nastupuje se strany úřadů nespravedlivě a přímo i persekučně?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten zjistiti uvedené námi skutečnosti a učiniti opatření, aby se stala nezbytná náprava?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten po zjištění, že vůči pokutovaným mistrům pekařským se stala křivda a nespravedlnost, naříditi, aby všechny neprávem uložené pokuty pro domnělé předražení chleba byly zrušeny?

4. Hodlá p. ministr vnitra naříditi aby ve všech případech, kdy se jedná o úřední řízení proti pekaři ohledně ceny chleba, byl slyšen odborný znalec z oboru pekařského, aby podal posudek, zda chléb byl zdražen oprávněně či bezdůvodně a podle tohoto vyjádření aby úřad pak rozhodoval, tedy ne podle libovůle jednotlivých úředních referentů, kteří sice mohou býti dobrými právníky, ale pekařské výrobě naprosto nerozumějí?

V Praze, dne 26. března 1935.

Kotrba, Thoř, Kianička, Sláma, Horák, Pastyřík,

Janček, Rovňan, dr Buday, Volko, Janík.

 

1487/2.

Interpelace

senátorů Petříka, Dundra, Kříže a soudruhů

na pana ministra zemědělství

ve věci složení zemědělských rad.

Zemědělské rady jsou institucemi v demokratické republice Československé dnes nemožnými. Svým složením neodpovídají dnešním poměrům. Podepsaní žádají odstranění stávajících zemědělských rad a nahrazení jejich zemědělskými komorami, podloženými okresními a místními zájmovými společenstvy zemědělskými, volenými na základě všeobecného, přímého, tajného práva hlasovacího s poměrným zastoupením.

Zemědělská rada v Čechách je vybudována na zemském zákoně z 20. března 1891, č. 20 z. z. a její správní orgány voleny jsou pomocí volebního řádu vyhlášeného c. k. místodržitelstvím ze 7. června 1893, čís. 58.203. Podle tohoto volebního řádu k volbě zmíněných orgánů jsou oprávněny hospodářské spolky a to podle svého účelu. Volby provádějí se nepřímo a každý spolek buď v členské schůzi nebo jen ve výborové schůzi volí si podle počtu členů volitele a ti zase volí v každém soudním okresu jednoho delegáta zemědělské rady. Delegáti zemědělské rady volí ze svého středu výbor.

Ten samý způsob voleb je i na Moravě. V ostatních zemích je tato věc uspořádána vládním nařízením. (Slovensko nař. vl. z 26. dubna 1920, č. 305 Sb. z. a n.). Zde jsou orgány zemědělské rady jmenovány jednak ministerstvem zemědělství, jednak voleny župními zastupitelstvy.

Zájem zemědělství žádá, aby v celé republice byl v této věci jeden zákon a jedny předpisy, a aby povinnost členství pro tato společenstva byla zavedena pro všechny zemědělce jako je tomu při společenstvech živnostenských.

Podepsaní se táží pana ministra zemědělství, kdy se odhodlá podati sněmovnám osnovu zákona o zemědělských komorách a zájmových zemědělských společenstvech?

Usnesení takového zákona je velmi nutné v době plánování a regulování zemědělské výroby.

V Praze, dne 27. března 1935.

Petřík, Dundr, Kříž,

Ant. Novák, Časný, Nentvich, dr Farkas, Johanis, inž. Winter, Koukal, Havránek, Havlena, Modráček.

 

Překlad ad 1487/3.

Interpelace

senátora dr Holitschera a soudruhů

na vládu

stran události na klinice profesora dr Schloffera v Praze.

Dne 20. března t. r. spáchal lékař chirurgické kliniky německé university dr Josef Gach sebevraždu. Dr Gach působil sedm roků jako neplacený lékař na této klinice, v poslední době zastával provisorně funkci sekundárního lékaře, takže jeho žádost za propůjčení místa sekundárního lékaře beze vší pochybnosti zasluhovala největšího ohledu, ježto dr Gach pokládán byl za vynikajícího, zdatného lékaře.

Krátce před rozhodnutím o obsazení místa sekundárního lékaře podali však lékaři kliniky Schlofferovy na základě neprokázaných obvinění, která se zakládají na odposlouchaných telefonních rozhovorech, prohlášení, že se zpěčují pracovati dále společně s dr Gachem. Pod tímto nátlakem a pod vlivem přednosty kliniky prof. dr Schloffera zřekl se dr Gach svého místa na klinice.

Sebevraždu dr Gacha, ke které několik dní na to došlo, připsati dlužno, jak vysvítá z jeho zanechaného dopisu, jeho zoufalství nad těmito neospravedlnitelnými událostmi. Vylíčené okolnosti vzbuzují naléhavé podezření, že se dr Gach stal obětí organisovaného štvaní, kterým se mělo zabrániti jeho ustanovení za sekundárního lékaře.

Podepsaní nemají v úmyslu předbíhati, zahájenému trestnímu řízení. Očekávají v této příčině jen, že vyšetřování provedeno bude s plnou nestranností a pokud možno rychle, aby co nejdříve zjednáno bylo jasno o tomto stejně pobuřujícím jako tragickém případě.

Interpelanti považují však za svou povinnost upozorniti na to, že tento jeden případ jest jen symptomem ducha, jenž vládne na německých vysokých školách. Jest to duch nejvýš nenávistné nacionalistické a rasové nesnášenlivosti, kterým také těžce trpí pokrokoví a především socialističtí studující. Ke svému politování musí podepsaní konstatovati, že akademické úřady a členové učitelského sboru vůbec nikdy ničeho nepodnikli, aby pracovali proti tomuto duchu. Dlužno zajisté také s určitostí míti za to, že se protestní prohlášení, které zavdalo bezprostřední příčinu k sebevraždě dr Gacha, naprosto nezakládalo na svobodném rozhodnutí všech podepsaných, nýbrž na nátlaku, který nacionalistický zloduch vykonává na osoby jinak smýšlející.

Že případ dr Gacha není ojedinělým případem, nýbrž symptomem systému, dokazují také sdělení obsažená v úvodníku časopisu "Prager Tagblatt" ze dne 26. března.

Zde se praví mezi jiným:

"Při povolávání profesorů studuje se především rodokmen dotyčného . . . . . Předešlého týdne se na přírodovědecké fakultě uvažovalo, má-li se do Prahy povolati slavný astronom Freundlich, syn pokřtěného žida a arijky ze Skotska. Byla zde petice nacionalistických studujících, ve které protestovali proti požidovštění university . . . . . liberální profesoři upustili od slavného astronoma, aby neohrozili mír na fakultě."

Že takovéto methody potlačování rasových, náboženských a menšin jiného světového názoru podávají přímo zničující argumenty proti tak zle zneužívané samosprávě vysokých škol, to nechť si odpovědní vůdcové této vysokoškolské politiky vyřídí se svým svědomím. Vládě však nemůže zůstati lhostejným, že duch pěstovaný na německých vysokých školách, přímo do tváře bije zásadám demokracie a rovnoprávnosti, na kterých se zakládá naše ústava, a že tudíž vychovatelé německého akademického dorostu hrubě zanedbávají svých povinností k demokratickému státu, ať proto, že to odpovídá jejich smýšlení, ať proto, že nemají odvahy vystoupiti proti panujícímu zloduchu. Toto zjištění nemá naprosto nic společného se zásadou svobodného vědeckého badání; vždyť přece právě zásady, na kterých se zakládá nacionalistická rasová domýšlivost, příkře odporují duchu nepředpojatého vědeckého badání. Jde spíše o demokratický pořádek a zásady rovnosti ve státě, která vážně jest ohrožována systémem, pro nějž případ Gachův tvoří jen skutečnost, která ho osvětluje.

Podepsaní se tudíž táží:

1. Je pan ministr spravedlnosti ochoten, jakmile to z procesuálních důvodů bude přípustno, podati zprávu o výsledcích vyšetřování v případě Gachově?

2. Co zamýšlí vláda podniknouti, aby výchova akademického dorostu uvedena byla v soulad s ústavně stanovenými demokratickými zásadami?

3. Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby se budoucně zabránilo tomu, aby při obsazování akademických míst nebylo postupováno podle zásad rasových a podobných zásad, s demokracií neslučitelných?

V Praze, dne 25. března 1935.

Dr. Holitscher,

Niessner, Reyzl, Schlossnikel, Goth, Just, Schack, Polach, Stark, Palme, dr Heller.

 

1487/3 (původní znění).

Interpellation

des Senators Dr. Holitscher und Genossen

an die Regierung

wegen der Vorfälle an der Klinik des Professors Dr. Schloffer in Prag.

Am 20. März ds. J. hat der Arzt an der chirurgischen Klinik der Deutschen Universität, Dr. Josef Gach, Selbstmord verübt. Dr. Gach hat durch sieben Jahre als unbesoldeter Arzt an dieser Klinik gewirkt, er hat in der letzten Zeit provisorisch die Funktion eines Sekundararztes bekleidet, sodass seine Bewerbung um die Verleihung einer Sekundararztstelle zweifellos die grösste Berücksichtigung verdiente, zumal Dr. Gach als hervorragend tüchtiger Arzt galt.

Kurz vor der Entscheidung über die Besetzung der Sekundararztstelle haben nun die Aerzte der Klinik Schloffer auf Grund unerwiesener Beschuldigungen die sich auf abgehörte Telephongespräche gründen, die Erklärung abgegeben, dass sie sich weigern, weiter mit Dr. Gach zusammenzuarbeiten. Unter diesem Druck und unter Einflussnahme des Vorstandes der Klinik Prof. Dr. Schloffer hat Dr. Gach auf seine Stelle an der Klinik verzichtet.

Der wenige Tage darauf erfolgte Selbstmord Dr. Gachs ist, wie aus seinem nachgelassenen Schreiben hervorgeht, seiner Verzweiflung über diese nicht zu rechtfertigenden Vorfälle zuzuschreiben. Die dargelegten Umstände legen den dringenden Verdacht nahe, dass Dr. Gach das Opfer eines organisierten Kesseltreibens geworden ist, durch das seine Bestellung zum Sekundararzt verhindert werden sollte.

Die Unterzeichneten haben nicht die Absicht, dem eingeleiteten Strafverfahren vorzugreifen. Sie erwarten in dieser Beziehung lediglich, dass die Untersuchung mit voller Objektivität und so rasch als möglich durchgeführt wird, damit ehestens über diesen ebenso empörenden wie tragischen Vorfall Klarheit geschaffen werde.

Die Interpellanten sehen es aber als ihre Pflicht an, darauf aufmerksam zu machen, dass dieser Einzelfall bloss ein Symptom des Geistes ist, der an den deutschen Hochschulen herrscht. Es ist ein Geist der gehässigsten nationalistischen und rassistischen Unduldsamkeit, unter dem auch die fortschrittlichen und vor allem die sozialistischen Studenten schwer zu leiden haben. Zu ihrem Bedauern müssen die Unterzeichneten feststellen, dass die akademischen Behörden und die Mitglieder des Lehrkörpers überhaupt niemals etwas unternommen haben, um diesem Geiste entgegenzuwirken. Es ist wohl auch mit Bestimmtheit anzunehmen, dass die Protesterklärung, welche den unmittelbaren Anstoss zum Selbstmord Dr. Gachs gegeben hat, durchaus nicht auf die freie Entschliessung aller Unterzeichneten zurückzuführen ist, sondern auf den Druck, den nationalistischer Ungeist auf Andersgesinnte übt.

Dass der Fall Dr. Gach kein Einzelfall, sondern Symptom eines Systems ist, beweisen auch die Mitteilungen, die im Leitartikel des "Prager Tagblatt" vom 26. März enthalten sind:

Hier heisst es unter anderem:

"Bei der Berufung von Professoren wird zunächst der Stammbaum des Betreffenden studiert . . . . . In der vergangenen Woche wurde in der naturwissenschaftlichen Fakultät erwogen, ob man den berühmten Astronomen Freundlich, Sohn eines getauften Juden und einer Arierin aus Schottland, nach Prag berufen sollte. Es lag eine Petition der völkischen Studenten vor, in der sie gegen die: Verjudung der Universität protestierten . . . . Die liberalen Professoren verzichteten auf den berühmten Astronomen, um den Frieden der Fakultät/nicht zu gefährden."

Dass solche Methoden der Unterdrückung rassischer, religiöser und weltanschaulicher Minderheiten geradezu vernichtende Argumente gegen die so arg missbrauchte Autonomie der Hochschulen liefern, mögen die verantwortlichen Träger dieser Hochschulpolitik mit ihrem Gewissen ausmachen. Der Regierung kane es aber nicht gleichgültig bleiben, dass der an den deutschen Hochschulen gezüchtete Geist den Prinzipien der Demokratie und der Gleichberechtigung, auf denen unsere Verfassung beruht, geradezu ins Gesicht schlägt und dass daher die Erzieher des deutschen akadamischen Nachwuchses ihre Pflichten gegenüber den demokratischen Staat gröblich vernachlässigen, sei es, weil dies ihrer Gesinnung entspricht, sei es, weil sie nicht den Mut haben, dem herrschenden Ungeist entgegenzutreten. Diese Feststellungen haben mit dem Grundsatz der freien wissenschaftlichen Forschung absolut nichts zu tun; stehen doch gerade die Grundsätze, auf denen der nationalistische Rassendünkel beruht, mit dem Geist der unbefangenen wissenschaftlichen Forschung in schroffem Widerspruch. Es handelt sich vielmehr um die demokratische Ordnung und den Grundsatz der Gleichheit im Staate, die durch ein System, für das der Fall Gach nur ein Illustrationsfaktum bildet, ernstlich gefährdet wird.

Die Gefertigten stellen daher die Fragen:

1. Ist der Herr Justizminister bereit, sobald dies aus prozessualen Gründen zulässig ist, über die Untersuchungsergebnisse im Falle Gach Bericht zu erstatten?

2. Was gedenkt die Regierung zu unternehmen, um die Erzichung des akademischen Nachwuchses mit den verfassungsmässig festgelegten demokratischen Grundsätzen in Einklang zu bringen?

3. Welche Vorsorgen gedenkt die Regierung zu treffen, um in Hinkunft zu verhindern, dass bei der Besetzung von akademischen Stellen nach Rassegrundsätzen und ähnlichen mit der Demokratie unvereinbaren Prinzipien vorgegangen wird?

Prag, am 26. März 1935.

Dr Holitscher,

Niessner, Reyzl, Schlossnikel, Goth, Just, Schack, Polach, Stark, Palme, Dr. Heller.