Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1492.

I.

Světová nadprodukce zboží vedla ke zvýšené mezinárodní konkurenci, jevící se i ve zvýšené honbě za odběratelem.

Důsledky takové úspěšné konkurence zasáhly prospěšně do celého národního hospodářství toho kterého státu, ať prosperitou dotyčného podniku, ať zvýšením zaměstnanosti.

Příčinou úspěchů bývají také zvláštnosti podniků, jež jsou jejich specialitou a jsou tyto vlastnosti přečasto jejich tajemstvím, podnikatelem pečlivě chráněným.

Takovým hospodářským tajemstvím mohou býti nejen určitá technická zařízení výrobní a provozní, ale i data vývozní, odbytiště a pod. a nositelem takových hospodářských tajemství mohou býti nejen určité podniky, ale i celé skupiny podniků.

Takováto hospodářská tajemství snaží se nereelní konkurenti získati pro sebe a tím připraviti majitele o soutěžní výhody.

Proti tomu nechrání dostatečně ani zákon o nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., ani administrativní opatření, proto vláda předložila projednávaný návrh zákona.

Ustanovení zákona proti nekalé soutěži stanoví sankce jen na provedené již porušení a využití tajemství, a mimo to je stíhání vloženo výhradně do rukou podnikatelů samých. V předložené osnově jde nejen o zájem soukromého podnikatele, ale také o zájem státu, neboť ohrožením existence podniků a tím i ohrožením zaměstnanosti, vývozu, soutěživosti ohroženy by byly důležité zájmy státní a veřejné a proto je nutným stanoviti trestní stíhání z moci úřední, jakož i citelné tresty a propadnutí veškerého zisku vyzvědačského ve prospěch státu.

Trestnými jsou podle osnovy nejen osoby, které se dopustily hospodářského vyzvědačství, ale i majitelé podniků, kteří z hrubé nedbalosti se nepostarají o zamezení hospodářského vyzvědačství.

Trestné činy podle osnovy jsou buď zločiny, jde-li o vyzrazení hospodářského tajemství ve prospěch podniků v cizině usazených neb jsou to přečiny, nejde-li o vyzrazení do ciziny, v obou však případech musí si býti pachatel vědom toho, že svým jednáním ohrožuje důležitý zájem veřejný.

Toliko k přečinu nedbalé ochrany hospodářského tajemství se vyžaduje resp. stačí hrubá nedbalost.

Ku podání obžaloby je oprávněn veřejný žalobce jen se zmocněním ministerstva průmyslu, obchodu a živností. Odepřel-li veřejný žalobce stíhati nebo skončilo-li trestní řízení zastavením nebo zprošťujícím rozsudkem, může býti soukromá obžaloba pro týž čin pro přečin porušování a využívání obchodních a výrobních tajemství podle § 31 zákona proti nekalé soutěži podána podnikatelem, při čemž se mu zachovává lhůta stanovená v tomto zákoně ke stíhání soukromou obžalobou.

Zostřením ochrany hospodářských tajemství poslouží se nejen našemu průmyslu a obchodu, nýbrž i našemu dělnictvu odkázanému na existenci a prosperitu podniků s takovýmito tajemstvími.

Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona beze změn.

Ústavně-právní výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi konané dne 2. dubna 1935 a navrhuje, aby slavný senát schválil je beze změn tak, jak je obsaženo v senátním tisku 1486.

V Praze dne 2. dubna 1935.

Dr Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr Otakar Havelka v. r.,

zpravodaj.

II.

Po skončení světové války nastal ve všech státech shon po zboží, jež nedostatečnou výrobou válečnou bylo takřka vyprodáno a jehož všude byl citelný nedostatek. Zjev tento vyvolal však nadprodukci výrobků a tím také konkurenční boj velice často i nezřízený, a to konkurenční boj jednak mezi konkurenty uvnitř státu, jednak také s cizinou. V konkurenci této voleny cesty a prostředky, jež nesrovnávají se se slušným hospodářským soutěžením a proto bylo voláno po vydání zákona, který by nekalé soutěži čelil. To se konečně stalo, a vydán byl zákon proti nekalé soutěži z 15. července 1922, č. 111 Sb. z. a n. Nekalá soutěž měla více forem, které pod tento zákon spadají. Zejména do §§ 13 a 31 pojata byla ustanovení, kterými měly býti podniky chráněny před porušováním a využíváním jejich výrobních a obchodních tajemství zvláštními civilními a trestními sankcemi. Ale ukázalo se, že tato ustanovení nejsou s to vymýtiti zjev, proti kterému do zákona byla pojata. Důvody toho jsou následující:

Ustanovení zákona proti nekalé soutěži jsou povahy výlučně represivní, t. j. stanoví trest jen na provedené již porušení a využití tajemství a mohou tedy pohrůžkou trestními sankcemi působiti odstrašujícím způsobem jen na ty, kdo by se chtěli činů těchto teprve dopustit. A při tom sankce tyto, zejména tresty na přečin porušování a využívání obchodních tajemství jsou příliš malé a proto také ne dosti účinné. Dále je účinnost těchto ustanovení menší proto, že v §u 31 zákona o nekalé soutěži je stíhání přečinů vloženo výhradně do rukou podnikatelů samých, - je zde tedy princip soukromo-žalobní - a na těchto podnikatelích výlučně závisí, chtějí-li zjištěné porušení jejich výrobních nebo obchodních tajemství stíhati, čili nic. A tu praxe ukázala, že soukromí podnikatelé dosti neradi stíhají zjištěné porušení svých výrobních nebo obchodních tajemství, a to z různých důvodů, z nichž padá na váhu zejména risiko výsledku trestního řízení, otázka útrat a projednávání jejich vlastních tajemství před forem soudním, před znalci a event. i před veřejností. A tak ustanovení §u 31 zůstává v praxi nevyužito. Dalším důvodem pro to, že třeba jest nové zákonné úpravy ochrany podnikových tajemství, jest širší hledisko, než má zákon proti nekalé soutěži, který chrání jen soukromoprávní povahu podnikových tajemství, kdežto na tato tajemství dnes se díváme již s hlediska ochrany veřejných zájmů. Veřejný zájem jest zejména dotčen v případech, kdy hospodářské tajemství určitého podniku nebo určitého oboru našeho hospodářského podnikání bylo zavlečeno do ciziny, neboť z něho těží cizozemští podnikatelé na úkor našich domácích. A proti takovýmto případům hospodářského vyzvědačství, u nichž běží o zájem veřejný, jsou ustanovení dosavadního zákona proti nekalé soutěži naprosto nedostatečnými, z čehož vyplývá nutnost přikročiti k trestnímu stíhání hospodářského vyzvědačství z moci úřední a zároveň zvýšiti také podstatně trestní sazbu, což podle zákona o nekalé soutěži možno není. Ale je zde ještě třeba zákona, který by obsahoval také preventivní opatření, nejen represivní, jako má zákon proti nekalé soutěži. Neboť preventivními opatřeními bylo by možno hospodářskému vyzvědačství předejít, je předem znemožnit a nikoli jen trestat, protože trest sebe těžší sám o sobě tento zlořád nevykoření.

Z toho patrno, že změnilo se nazírání na povahu podnikových tajemství, že v nich je dnes spatřován statek, jejž i v zájmu veřejném dlužno zachovati a udržeti pro zdejší národní hospodářství a z toho důvodu přirozeně nemůže právní řád neviděti toho, jak majitel důležitých hospodářských tajemství tato tajemství střeží a ochraňuje, a je proto nejen logické, nýbrž i slušné a spravedlivé, aby i majitelé takovýchto pro naše národní hospodářství významných tajemství hospodářských byli učiněni zodpovědnými za hrubou nedbalost, kterou by v té příčině projevili a tím prozrazení tajemství umožnili.

Různá administrativní opatření proti hospodářské špionáži ukázala se naprosto nedostatečnými, a to hlavně z toho důvodu, že není tu zákonitého podkladu. Proto bylo shledáno nutným, vypracovati na ochranu našich domácích hospodářských tajemství zvláštní specielní zákon, jenž by zevrubněji upravil jednotlivé otázky tohoto tajemství se týkající a mohl účinněji zasáhnout v jejich potírání.

Z těch důvodů vláda předložila Národnímu shromáždění návrh zákona o hospodářském vyzvědačství, jenž projednán byl v příslušných výborech sněmovny poslanecké a jejichž usnesení tisk č. 1486 předložen byl senátu N. S. ku projednání.

Živnostensko-obchodní výbor navrhuje sl. senátu, aby osnova zákona o hospodářském vyzvědačství byla schválena podle usnesení poslanecké sněmovny ve znění sen. tisku č. 1486.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Jílek v. r.,

místopředseda.

Vilém Votruba v. r.,

zpravodaj.