Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1493.

Osnova zavádí zákonné uplatnění mezinárodních úmluv uvnitř vlastního státu. S výjimkou § 6 zákon ve svých pěti paragrafech tvoří rámec pořádku a bezpečnosti dopravy na řekách Dunaji a Labi, které i s Vltavou byly prohlášeny mírovými smlouvami za toky mezinárodní.

Tato osnova, po dřívější ratifikaci příslušných mezinárodních úmluv, na prvý pohled zůstavuje vládě příliš místa pro nařízení. §§ 1 a 3 ve svém závěru vládu zmocňují, § 2 dokonce o ničem jiném nejedná než o nařízení a prováděcích předpisech. Projdeme-li však materii úmluv samých, jež tento zákon zavádí jako vnitrostátní normy, zjišťujeme, že zákon nemůže být než právě rámcem a zmocněním vlády ve smyslu § 55 ústavní listiny.

Má-li být prakse těchto nařízení a předpisů prováděna s náležitým důrazem, samozřejmě se neobejde bez trestních sankcí. Poněvadž tyto sankce vzhledem k ustanovením § 111 ústavní listiny nemají být nařizovány vládou, pamatuje na ně osnova v §§ 4 a 5, takže budou dány zákonem.

V § 1 jsou uvedena některá dřívější mezinárodní ujednání, která už byla své doby uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení. Podle této osnovy stávají se součástí zákona a podkladem pro následující nařízení, k nimž tento zákon vládu zmocňuje. Totéž platí automaticky o změnách a doplňcích budoucích, které pak budou vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.

Protože nezbytné provádění platných mezinárodních úmluv v hranicích Československé republiky má a musí býti zákonité, doporučuje technicko-dopravní výbor vládní návrh zákona sl. senátu ke schválení tak, jak je podán v sen. tisku č. 1482 ve znění níže otištěném.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Artur Pavelka v. r.,

místopředseda.

F. Šťastný v. r.,

zpravodaj.

II.

Mírové smlouvy prohlásily tok Dunaje - pokud se dotýká našich hranic - a tok Labe od Mělníka a Vltavy od Prahy dolů za mezinárodní. Zásada ta byla provedena podrobnými smlouvami mezinárodními, a sice ohledně Dunaje t. zv. statutem Dunajským ddto Paříž 23./7. 1921 a ohledně Labe a Vltavy aktou ddto Drážďany 22. února 1922.

Oběma úmluvami poměry upravené ukládají našemu státu jistá omezení nebo i povinnosti, které přirozeně musí zavazovati i naše občanstvo. Proto i zde je nutno, jako při smlouvách zahraničních častěji se děje - těmto mezinárodním smlouvám přiznati uvnitř státu právní závazek oproti občanstvu, což se může státi pouze zákonem (§ 55 ústav. listiny).

Proto přítomná předloha v §§ 1-3 uvádí ona materielní ustanovení smluv, jimž se přiznává zákonný závazek vnitrostátní. A rovněž ve smyslu §u 111 ústav. listiny osnova v §§ 4 a 5 stanoví tresty a řízení trestní na nedodržení materielních ustanovení. Účinky tyto přiznávají se i budoucím úpravám tohoto předmětu (§ 1, odst. 2.).

Obsah osnovy té plně odpovídá schváleným již oněm mezinárodním smlouvám a proto výbor ústavně-právní navrhuje slavnému senátu schválení tohoto vládního návrhu ve znění níže uvedeném.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Dr Veselý v. r.,

místopředseda.

Dr J. Karas v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Ustanovení úmluvy stanovící definitivní Dunajský statut, podepsané v Paříži dne 23. července 1921 spolu se závěrečným protokolem téhož data a s Dodatkovým protokolem ze dne 31. března 1922 (č. 356/1922 Sb. z. a n.), dále

Labské plavební akty se Závěrečným protokolem, podepsané v Drážďanech dne 22. února 1922 a doplněné Dodatkovým protokolem, podepsaným v Paříži dne 31. března 1923 (č. 222/1923 Sb. z. a n.), jakož i

změny a doplňky těchto úmluv, vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení,

mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(2) Totéž platí o ustanovení mezinárodních úmluv, jež byly nebo budou sjednány o plavbě v hraničních tratích mezinárodní sítě dunajské a labské a vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Podrobnosti potřebné k provedení těchto úmluv může stanoviti vláda nařízením.

§ 2.

Vláda uvede nařízením ve vnitrostátní účinnost řády, na nichž se usnesly mezinárodní komise Dunajská a Labská podle úmluv uvedených v § 1, a vydá k nim prováděcí předpisy.

§ 3.

(1) Pro veřejné přístavy, nákladiště a výkladiště na mezinárodní síti dunajské a labské vydá vláda nařízením přístavní a pobřežní řády, upravující zejména používání přístavů a pobřeží, jakož i jejich zařízení, přístavní policii a přístavní poplatky. Správu ve veřejných přístavech, nákladištích a výkladištích obstarává státní správa plavební svými orgány bez újmy příslušnosti jiných úřadů.

(2) Právní poměry veřejných služeb zřízených v zájmu plavby na mezinárodní síti dunajské a labské, jako služeb lodivodních, vlečných a hlásných, jakož i znakování a osvětlování plavební dráhy upraví vláda nařízením.

§ 4.

(1) Přestupky řádů podle tohoto zákona v účinnost vnitrostátní uvedených, jakož i nařízení a jiných předpisů podle tohoto zákona vydaných trestají se, není-li čin přísněji trestný, jako správní přestupky trestem na penězích (pokutou) do 5000 Kč nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do 14 dnů. V případech zcela výjimečných mohou býti oba tyto tresty uloženy také vedle sebe.

(2) Je-li pokuta nedobytná, uloží se podle míry zavinění náhradní trest vězení (uzamčení) do 14 dnů. Byl-li vedle pokuty uložen i trest vězení (uzamčení), nesmí tento trest spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) převyšovati nejvyšší mez sazby trestu na svobodě, uvedenou v odstavci 1.

(3) V nařízeních vydaných podle tohoto zákona lze nejvyšší výměru trestu určenou v odstavci 1 snížiti a stanoviti jen některé tresty v témže odstavci uvedené.

§ 5.

(1) Okresní úřady mohou se souhlasem poříčních plavebních úřadů zmocniti orgány státní správy plavební, aby pro určité přestupky osobám, které byly při činu přistiženy a jsou ochotny a mohou pokutu ihned zaplatiti, ukládaly trestním příkazem při dopadení na místě samém peněžité pokuty a ihned je vybraly; pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění předem stanoviti pevnými sazbami, které nesmějí přesahovati částku 100 Kč.

(2) Obsah zmocnění budiž uveden v listině, jíž úřední orgán jest povinen se vykázati při úředním jednání k žádosti přistiženého.

(3) Trestní příkaz podle odstavce 1 budiž vystaven průpisem ve třech vyhotoveních na tiskopise postupně číslovaném a má obsahovati čin shledaný závadným, vybranou pokutu a úřad, jehož jménem bylo zakročeno. Jedno vyhotovení buď vydáno potrestanému, druhé předloženo okresnímu úřadu zároveň s vybranou částkou, třetí vyhotovení zůstane v pokutovém bloku. Vyhotovení vydané straně budiž orgánem podepsáno a datováno.

(4) Není-li přistižená osoba ochotna nebo nemůže-li zaplatiti pokutu, úřední orgán pokutu nevyměří, nýbrž učiní trestní oznámení okresnímu úřadu služební cestou. Úřední orgán je povinen poučiti přistiženou osobu o jejím právu odepříti zaplacení pokuty a o následcích tohoto odepření. K zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti.

(5) Zaplacení pokuty vylučuje opravný prostředek proti trestnímu příkazu, vydanému podle předchozích odstavců.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr veřejných prací v dohodě s účastněnými ministry.