Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1513.

Interpelace:

1. sen. Slámy a druhů na p. ministra financí ve věci prodeje zabaveného zboží z volné ruky

2. sen. Niessnera a soudr. na veškerou vládu stran událostí při schůzi německých studujících

3. sen. Stöhra, Donáta, Kahlera a soudr. na veškerou vládu stran kontingentu margarinu na r. 1935

4. sen. Donáta, Vraného, Foita, dra Šrobára a spol. na p. ministra financí v záležitosti bezohledného provádění daňových exekucí

 

1513/1.

Interpelace

senátora Slámy a druhů

na pana ministra financí

ve věci prodeje zabaveného zboží z volné ruky.

Podepsaní poukázali již několikrát ve svých interpelacích na nemožnou praxi berních úřadů, které svým bezohledným postupem ničí existence menších poplatníků a zkracuje se tím zároveň příjem státní pokladny. Bohužel, přes veškeré upozorňování se náprava u těchto úřadů dosud nestala. Dokladem ostrého postupu berních úřadů je případ, který se stal v únoru letošního roku ve Frenštátě p/R.

Pan Frant. Obručník, krejčí ve Frenštátě p./ R, dostal daňové předpisy ve výši, která neodpovídala jeho příjmům a proto podal si žádost k zemskému finančnímu ředitelství v Brně za slevu daní. Tato žádost není dosud vyřízena, přesto však v únoru letošního roku dostavili se k němu exekutoři ber. úřadu v Místku a chtěli mu odvézt zboží, t. j. dámské pláště. Po prosbách se strany poplatníka, aby ho neničili a zboží neodváželi a s poukazem na to, že žádost za slevu daní nemá dosud vyřízenou, žádali exekutoři, aby jim zaplatil 2.000.- Kč a že mu pak zboží ponechají.

Protože v dnešní době hospodářské tísně je velmi těžko živnostníku obstarati si v peněžním ústavě zápůjčku, musel ji sehnati od svých známých a příbuzných a žádané 2.000.- Kč dal vykonavatelům berního úřadu v domnění, že zboží mu ponechají.

Jaké však bylo jeho překvapení, když exekutoři, jakmile peníze od p. Obručníka dostali, zboží mu sebrali a odvezli.

Berní úřad v Místku prodal potom zabavené dámské pláště - celkem 38 kusů - z volné ruky. Pláště měly cenu 8.000.- Kč a byly prodány berním úřadem za 700.- Kč, slovy sedm set Kč čili jeden plášť, který stál 210.- Kč, byl prodán za 18,50 Kč.

Tímto postupem jest nejen zničena jeho existence, ale i státní pokladna zkrácena o poplatníka a rozmnožena tím řada nezaměstnaných.

V důsledku toho činí podepsaní na pana ministra financí dotaz:

1. Je pan ministr ochoten dáti tuto věc vyšetřit?

2. Je pan ministr ochoten zjednati nápravu a naříditi, aby ztráta, kterou p. Obručník tímto ostrým postupem berního úřadu utrpěl, byla mu nahrazena?

3. Co učiní pan ministr, aby se to neopakovalo?

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Sláma,

Kotrba, Thoř, Pastyřík, dr Buday, Ďurčanský, dr Kovalik, Janík, dr Krčméry, Hancko, Kianička, Horák.

 

Překlad ad 1513/2.

Interpelace

senátora Niessnera a soudr.

na veškerou vládu

stran událostí při schůzi německých studujících.

Dne 30. března 1935 konali t. zv. národní studující v posluchárně IV Karolina, tedy na akademické půdě, schůzi.

Dovolujeme si poznamenati, že národním studujícím bylo dovoleno konati schůzi na akademické půdě, kdežto socialistickým studujícím nebylo dovoleno plakatovati na akademické půdě vyzvání k účasti na slavnosti na počest našeho presidenta Masaryka.

Ačkoli schůzi národních studujících navštívilo jen 400 osob, tedy malý zlomek posluchačů německých vysokých škol, dodávala si tato schůze významu zástupkyně všech německých studujících, a doznala zvláštní vážnosti účastenstvím rektorů a četných profesorů obou německých vysokých škol.

V této schůzí došlo pak v přítomnosti obou rektorů a četných profesorů k neslýchaným výtržnostem a ani rektoři ani profesoři nepovažovali za nutné vystoupiti proti těmto výtržnostem; naopak, rektor německé university, pan profesor dr Grosser, schvaloval tyto výtržnosti tím, že se na konec sám uchopil slova.

Nelze to věru označiti jinak nežli jako výtržnost, odváží-li se některý studující o velké části posluchačů německých vysokých škol mluviti jako o "přiběhlících", odvažuje-li se tento pán dále varovati přítomné zástupce tisku, aby nerušili schůzi.

Za přítomnosti rektorů a profesorů a se zjevným jejich schválením byla pak přijata resoluce, která v souvislosti s interpelacemi, jež podali poslanci a senátoři, mluví o pustém řádění politického podsvětí jakož i o tom, že se z německých vysokých škol neodpovědnou politikou a divokou nenávistí dělá ústředí nejtemnější agitace. Nechceme mluviti o tom, že páni němečtí studující jsou na kordy s německým jazykem. To je konečně věcí učitelů, kteří by je byli měli naučiti německému jazyku. Nemůžeme však opomenouti toho, abychom nepoukázali na výrazy, které shledáváme jednak ve vývodech řečníka, jakéhosi pana studujícího lékařství Hammerle, jednak v resoluci samotné, výrazy jako "deutschblütig", "Einsatzbereitschaft" (německé krve, pohotovost zakročiti) a podobně, výrazy, které sice s německým jazykem nemají nic společného ale patří k stálému slovníku haknkrajclerské agitace.

To všechno rektoři a profesoři německých vysokých škol bez odmluvy přijali a tím universita učiněna půdou drzé haknkrajclerské agitace. Vývody, které nakonec pronesl rektor německé university, pan prof. dr Grosser, podškrtly ještě tyto methody, a nutno z nich vyvozovati, že oba rektoři a část profesorů německé vysoké školy s těmito vývody souhlasí.

Netřeba blíže dovozovati, že takovýto způsob postupu může ohroziti mír a klid ve státě a vzbuditi u velké části také německého obyvatelstva nejhlubší rozhořčení. Obzvláště dělnictvo není ochotno dáti si déle líbiti štvaní haknkrajclerských profesorů a studujících.

Tážeme se tudíž veškeré vlády, co zamýšlí učiniti, aby konečně jednou tomuto řádění učinila přítrž.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Niessner,

Goth, dr Holitscher, Schack, Palme, dr Heller, Just, Reyzl, Schlossnikel, Stark, Polach.

 

1513/2 (původní znění).

Interpellation

des Senators Niessner und Genossen

an die Gesamtregierung

wegen der Vorgänge bei der Versammlung der deutschen Studenten.

Am 30. März 1935 hielten die sogenannten völkischen Studenten im Hörsaal IV des Carolinums, also auf akademischem Boden, eine Versammlung statt.

Wir erlauben uns zu bemerken, dass den völkischen Studenten die Abhaltung der Versammlung auf akademischen Boden gestattet wurde, während den socialistischen Studenten die Plakatierung einer Aufforderung, en einer Feier zu Ehren unseres Präsidenten Masaryk teilzunehmen, auf akademischem Boden nicht gestattet wurde.

Obwohl nun die Versammlung der völkischen Studenten nur von 400 Personen besucht war, also nur von einem kleinen Bruchteil der Hörer der deutschen Hochschulen, spielte sich diese Versammlung als die Vertreterin aller deutschen Studenten auf, und sie erhielt ein besonderes Ansehen durch die Teilnahme der Rektoren und zahlreicher Professoren der beiden dutschen Hochschulen.

In dieser Versammlung kam es nun in Gegenwart der beiden Rektoren und zahlreicher Professoren zu unerhörten Exzessen und weder die Rektoren, noch die Professoren fanden es für notwendig, diesen Exzessen entgegenzutreten; im Gegenteil, der Rektor der deutschen Universität, Herr Professor Dr. Grosser billigte diese Exzesse dadurch, dass er zum Schluss selbst das Wort ergriff.

Man kann es wohl nicht anders als einen Exzess bezeichnen, wenn sich ein Student herausnimmt, von einem grossen Teile der Hörer, der deutschen Hochschulen als von "Hergelaufenen" zu sprechen, wenn diser Herr sich weiter herausnimmt, die anwesenden Pressevertreter zu warnen, die Versammlung zu stören.

In Anwesenheít der Rektoren und Professoren und mit deren offenbarer Billigung wurde dann eine Entschliessung angenommen, welche im Zusammenhange mit den von Abgeordneten und Senatoren überreichten Interpellationen von einem wüsten Treiben einer politischen Unterwelt spricht, sowie davon, dass die deutschen Hochschulen durch verantwortungslose Politik und durch wilden Hass zu einem Zentrum dunkelster Agitation gemacht werden. Wir wollen nicht darüber sprechen, das die Herren deutschen Studenten mit der deutschen Sprache auf Kriegsfuss stehen. Das ist schliesslich Sache der Lehrer, welche ihnen die deutsche Sprache hätten beibringen sollen. Wir können aber nicht unterlassen, auf Ausdrücke hinzuweisen, welche teils in den Ausführungen des Redners, eines Herrn Med. Studenten Hammerle, teils in der Entschliessung selbst vorkommen, Ausdrücke wie "deutschblütig", "Einsatzbereitschaft" und Aehnliches, Ausdrücke, welche zwar mit der deutschen Sprache nichts zu tun haben, aber zum ständigen Vokabular hakenkreuzlerischer Agitation gehören.

Alles das wurde von den Rektoren und Professoren der deutschen Hochschulen widerspruchslos hingenommen und auf diese Weise die Universität zum Boden einer frechen hakenkreuzlerischen Agitation gemacht. Die Ausführungen, welche der Rektor der deutschen Universität, Herr Prof. Dr. Grosser am Schlusse machte, unterstrichen noch diese Methoden, und es muss aus ihnen gefolgert werden, dass die beiden Rektoren und ein Teil der Professoren der deutschen Hochschule mit diesen Ausführungen übereinstimmen.

Es bedarf keiner näheren Erörterung, dass eine solche Vorgangsweise geeignet ist, den Frieden und die Ruhe im Staate zu gefährden und bei einem grossen Teile auch der deutschen Bevölkerung tiefste Entrüstung hervorzurufen, Insbesonders die Arbeiterschaft ist nicht gesonnen, sich die Hetze hakenkreuzlerischer Professoren und Studenten länger gefallen zu lassen.

Wir stellen daher an die Gesamtregierung die Anfrage, was sie zu tun gedenkt, um endlich einmal diesem Treiben Einhalt zu tun.

Prag, am 2. April 1935.

Niessner,

Goth, Dr. Holitscher, Schack, Palme, Dr. Heller, Just, Reyzl, Schlossnikel, Stark, Polach.

 

Překlad ad 1513/3.

Interpelace

senátorů Stöhra, Donáta, Kahlera a soudr.

na veškerou vládu

stran kontingentu margarínu na rok 1935.

Paní poslankyně Kirpalová sdělila ve schůzi živnostenského výboru poslanecké sněmovny ve čtvrtek, dne 21. března t. r., že jednotlivé podniky průmyslu pro výrobu margarinu a jedlých tuků zpracovaly již veškerý kontingent, který jim byl na rok 1935 přidělen.

Podepsaní táží se tudíž:

1. Co zařídila vláda ve příčině kontroly kontingentů margarinu?

2. Co zamýšlí vláda učiniti s těmi podniky, které již zpracovaly kontingent jim přidělený? Je vláda ochotna sděliti těmto firmám, že neobdrží žádných dodatkových kontingentů a že po zpracování kontingentů, které jim 31. prosince 1934 na rok 1935 byly přiděleny, musí zavříti své provozovny?

3. Je vláda ochotna provésti přiměřená kontrolní opatření, tak aby se u výrobců za rok několikrát příslušnými kontrolními orgány přezkoumalo, zdali vypravené množství odpovídá přidělenému množství kontingentů? Celé nařízení o kontingentech stává se úplně bezcenným, nebude-li co nejdříve zavedena takováto kontrola.

4. Je vláda ochotna výrobce, kteří vyrábějí bez přídělu kontingentu, jakož i takové výrobce, kteří svůj kontingent překročili anebo přece musí překročiti, jestliže pracují dále v dosavadním rozsahu výroby, přinutiti k tomu, aby respektovali nařízení vládní, a jakých opatření chce použíti, aby ochrana živočišné výroby, které se kontingentováním má dosáhnouti, nezůstala jen na papíře?

Odůvodnění.

Vyhláškou ministerstva obchodu, průmyslu a živností ze dne 24. prosince 1934, č. j. 101381/34 byla na základě §u 4 vládního nařízení ze dne 12. března 1934, č. 51 Sb. z. a n. přípustná úhrnná výroba umělých jedlých tuků pro tuzemskou spotřebu pro rok 1935 stanovena množstvím 528.000 q.

Toto množství bylo na jednotlivé výrobce margarínu a umělých tuků koncem prosince 1934 rozvrženo dekrety ministerstva obchodu.

Ani tyto dekrety ani nařízení samo neobsahují ustanovení o provádění kontroly, takže dnes jednotlivým továrnám zůstaveno na vůli celé množství přiděleného jim kontingentu zpracovati v prvých měsících a vrhnouti je na trh.

Aby se dosáhlo zákonem zamýšleného účinku na zemědělskou výrobu přírodních tuků, je potřebí stanoviti každému výrobci margarinu a umělých tuků za povinnost, aby množství kontingentu, jemu přidělené, přiměřeně rozdělil. Nestane-li se tak, pak nebude ovšem možno vyvarovati se tomu, že občas nastane přílišná nabídka umělých tuků a později bylo by konstatovati nedostatek těchto výrobků.

Kontroly, zdali se výroba u jednotlivých továren drží v rámci kontingentů jim přidělených, je bezpodmínečně zapotřebí. Nesmí se čekati do konce roku, aby se pak zjistilo, že ta neb ona firma svůj kontingent překročila, nýbrž musí se během roku pečovati o to, aby dodrženo bylo množství pro jednotlivé časové úseky stanovené. Jen tím způsobem je možno zásobiti trh stejnoměrně umělými jedlými tuky. Proto je také ve vládním nařízení ze dne 12. března 1934, č. 51 Sb. z. a n. v §u 4, odst. 2 vládě vyhrazeno právo rozděliti množství na jednotlivé časové úseky.

Nyní možno také pozorovati, že jednotlivé firmy, kterým byly přiděleny příliš velké kontingenty, ceny hanebně snižují, poněvadž nemohou odbýti obdržené množství kontingentu za normální ceny.

Nepostará-li se vláda sama o to, aby ustanovení vládního nařízení č. 51/34 byla zachována, pak naprosto nemůže očekávati, že bude dosaženo zamýšleného účelu.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Stöhr, Donát, Kahler,

Ikert, Sechtr, Spies, Lichtneckert, Luksch, A. Scholz, Lippert, Kostka.

 

1513/3 (původní znění).

Interpelation

der Senatoren Stöhr, Donát, Kahler und Genossen an

an die Gesamtregierung

betreffs der Margarinekontingente für das Jahr 1935.

Frau Abgeordnete Kirpal hat in der Sitzung des Gewerbeausschusses des Abgeordnetenhauses am Donnerstag, den 21. März d. J. mitgeteilt, dass einzelne Betriebe der Margarine- und Speisefett-Industrie das gesamte ihnen, zugeteilte Kontingent, für 1935 bereits aufgearbeitet haben.

Die Gefertigten fragen deshalb:

1. Was hat die Regierung wegen Kontrolle der Margarine-Kontingente veranlasst?

2. Was gedenkt die Regierung mit jenen Betrieben zu tun, welche das ihnen zugeteilte Kontingent bereits aufgearbeitet haben? Ist die Regierung bereit, diesen Firmen mitzuteilen, dass sie keine Zusatzkontingente bekommen und nach Aufarbeitung der ihnen am 31. Dezember 1934 zugeteilten Kontingente für 1935 ihre Erzeugungsstätte schliessen müssen?

3. Ist die Regierung bereit, entsprechende Kontroll-Massnahmen zu treffen, so dass bei den Erzeugern jährlich mehrmals durch entsprechende Kontrollorgane überprüft wird, ob die ausgelieferten Mengen den anteiligen zugewiesenen Kontingentmengen entsprechen? Die ganze Kontingentverordnung wird völlig wertlos, wenn nicht ehestens eine solche Kontrolle eingeführt wird.

4. Ist die Regierung bereit, Erzeuger, die ohne Kontingent-Zuteilung erzeugen, sowie solche, die ihr Kontingent überschritten haben oder doch überschreiten müssen, wenn sie im bisherigen Erzeugungsumfange weiterarbeiten, zur Respektierung der Verordnungen der Regierung zu zwigen und welche Massnahmen will sie anwenden, damit der durch die Kontingentierung angestrebte Schutz der tierischen Produktion nicht nur auf dem Papier bleibt?

Begründung:

Mit Kundmachung des Ministeriums für Handel, Industrie und Gewerbe vom 24. Dezember 1934, č. j. 101381/34 wurde im Grunde des § 4 der Regierungsverordnung vom 12. März 1934, Slg. d. G. u. Vdg. Nr. 51, die zulässige Gesamterzeugung von Kunstspeisefetten für den inländischen Bedarf für das Jahr 1935 mit einer Menge von 528.000 q festgesetzt.

Diese Menge wurde auf die einzelnen Erzeuger von Margarine und Speisefetten mit Dekreten des Handels-Ministeriums Ende Dezember 1934 aufgeteilt.

Weder diese Dekrete, noch die Verordnung selbst, enthalten Bestimmungen über die durchzuführende Kontrolle, sodass es heute den einzelnen Fabriken freigestellt ist, die gesamte ihnen zugeteilte Kontingentmenge in den ersten Monaten aufzuarbeiten und auf den Markt zu werfen.

Um die durch das Gesetz beabsichtigte Wirkung auf die landwirtschaftlichen Naturfett-Erzeugnisse zu erreichen, ist es notwendig, jedem Erzeuger von Margarine und Speisefett zur Pflicht zu machen, die ihm zugeteilte Kontingentmenge entsprechend aufzuteilen. Geschicht das nicht, dann wird wohl nicht zu vermeiden sein, dass zeitweise ein Ueberangebot an künstlichen Speisefetten eintritt und später ein Mangel an diesen Produkten festzustellen wäre.

Eine Kontrolle, ob sich die Erzeugung bei den einzelnen Fabriken im Rahmen der ihnen zugeteilten Kontingente hält, ist unbedingt notwendig. Es darf nicht abgewartet werden bis zum Jahresschluss, um dann festzustellen, dass die eine oder die andere Firma ihr Kontingent überschritten hat, sondern es muss laufend während des Jahres dafür gesorgt werden, dass die für die einzelnen Zeiträume festgelegten Mengen eingehalten werden. Nur auf diese Weise ist es möglich, den Markt gleichmässig mit Kunstspeisefetten zu versorgen. Deshalb ist auch in der Regierungsverordnung vom 12. März 1934, Slg. d. u. Vdg. Nr. 51 im § 4, Abs. 2 der Regierung das Recht

vorbehalten, die Mengen auf die einzelnen Zeitabschnitte aufzuteilen.

Gegenwärtig ist auch zu beobachten, dass einzelne Firmen, denen übergrosse Kontingente zugeteilt worden sind, im Preise schleudern, weil sie nicht imstande sind, die erhaltenen Kontingentmengen zu normalen Preisen abzusetzen.

Wenn die Regierung nicht selbst Vorsorge trifft, dass die Bestimmungen der Regierungsverordnung Nr. 51/34 eingehalten werden, so kann sie unmöglich erwarten, dass der beabsichtigte Zweck erreicht wird.

Prag, den 2. April 1935.

Stöhr, Donát, Kahler,

Ikert, Sechtr, Spies, Lichtneckert, Luksch, A. Scholz, Lippert, Kostka.

 

1513/4.

Interpelace

senátorů Donáta, Vraného, Foita, dr Šrobára a společníků

na pana ministra financí

v záležitosti bezohledného provádění daňových exekucí.

V poslední době docházejí nás zprávy o bezohledném provádění exekucí pro často nepatrné daňové nedoplatky jmenovitě na našem venkově. V oblasti některých berních úřadů na př. berního úřadu v Pacově, provádějí se exekuce soustavně v celých obcích najednou a dělají dojem, jakoby se to dělo podle zvláštního plánu. Nyní na jaře, když zemědělec dávno již prodal loňskou úrodu a kdy nemá ani možnosti prodati dobytek nejenom vzhledem k jeho enormně nízkým cenám, ale také proto, že následkem loňského sucha neměl dostatečné píce a nemohl domácí zvířectvo během zimy dostatečně krmiti a následkem toho jeho dobytek neodpovídá požadavkům, které kladou se na jatečné zboží, nemají exekuce pro berní úřady významu, protože jsou ve velké většině případů bezvýsledné. Způsobují však - jak berním úřadům, tak i postiženým veliké výdaje spojené s provedením exekuce a pochopitelně takovéto hromadné provádění exekucí působí v postižených obcích ohromný rozruch a rozjitření, nebezpečné pro klid a pořádek v obci. Toto rozjitření je jediným výsledkem těchto hromadných exekucí a jsme přesvědčeni, že někde se tato akce provádí jen proto, aby způsoben byl rozruch, nespokojenost a nálada proti státu a proti stranám, které tvoří vládní většinu. Upozorňujeme, že někde i exekutorům samotným je trapno prováděti exekuce a vymlouvají se na přísné nařízení a výnosy nadřízených úřadů, dokonce i ministerstva financí a pana ministra samotného. Je samozřejmé, že takto není možno zlepšiti poměr mezi poplatnictvem a finanční správou a jejími nejvyššími orgány a představiteli.

Značnou nespokojenost způsobuje také okolnost, že drobní poplatníci domnívají se, že státní finanční správa nevyužívá všech příjmových zdrojů, které jsou ji k disposicí. Tak dosud nebyla upravena zvláštní daň výdělková akciových společností, nebyl postižen náhodný zisk některých bank při devalvaci čsl. koruny, odhadovaný na 80 milionů Kč a nebylo veřejnosti oznámeno, co je asi s 3 miliardami Kč, které mají českoslovenští občané a československé podniky v cizině, jak ukázal soupis tohoto majetku. Mlčení ministerstva financí o poslední věci způsobuje celou řadu dohadů a nejasností. Je proto třeba jmenovitě sděliti, jakým způsobem získán byl takto ohromný majetek v cizině, zda alespoň v některých případech nejedná se o vývoz národního jmění do ciziny. V případě že ano, je třeba s celou přísností zákona zakročiti proti provinilým osobám nebo podnikům a výsledky sděliti veřejnosti. Stejně tak veřejnost dožaduje se sdělení, jaký zisk vyplývá ze soupisu pro státní pokladnu. V době, kdy zabavuje se malorolníkovi poslední kravka pro 100 Kč dlužných daní, nesmějí finančně silní jedinci beztrestně unikati se svými kapitály do ciziny.

V zájmu uklidnění nejširších vrstev našich poplatníků a celé veřejnosti táží se podepsaní:

1. Jest známo panu ministrovi výše uvedené bezohledné provádění exekucí vůči drobným poplatníkům?

2. Je ochoten sděliti, na základě jakých příkazů se tak děje a je dále ochoten dáti pokyn svým podřízeným úřadům, aby od takovýchto exekucí upustily a dožadovaly se event. zaplacení dlužných daní až po žních?

3. Je pan ministr ochoten sděliti, zda a do jaké míry pokročily přípravné práce v záležitostí novelisace zvláštní daně výdělkové u akciových společností?

4. Jsou pravdivé zprávy, že některé banky vydělaly na devalvaci čsl. koruny 80 milionů Kč? Je-li tomu tak, proč nebyl tento náhodný a nezasloužený zisk odveden státní pokladně?

5. Jaký výsledek měl soupis pohledávek československých občanů a československých podniků v cizině? Nebyly při tom zjištěny přestupky našich devisových nařízení? V případě že ano, jak byli potrestáni vinníci? Jaké obnosy a jaké cenné papíry byly převedeny do Československé republiky? Jaký prospěch z toho vyplynul a pro budoucnost vyplývá pro státní pokladnu?

V Praze, dne 4, dubna 1935,

Donát, Vraný, Foit, dr Šrobár,

F. Novák, Rejmon, Stržil, dr ing. Botto, Sehnal, dr Rozkošný, Olejník, dr Havelka, Sechtr, Chlebounová, dr Krno, dr Bačinský.