Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1935.

III. volební období.

12. zasedání.

Tisk 1516.

Moderní konstituční státy vybudovány jsou na zásadní myšlence, že členům celého společenského ústrojí, kterým jest stát, přísluší vliv a účastenství v provádění všeho toho, co společenský svazek státní pokládá za své úkoly; jinými slovy každému občanu přísluší účastenství ve výkonech státní moci.

Účastenství jednotlivce ve výkonech státní moci jest proto podle dnešních názorů důsledkem státního občanství. Občanstvu náleží spolupůsobiti jednak v ústrojích zákonodárných, jednak v ústrojích moci výkonné.

Protože již následkem velkého počtu občanstva není možno, aby každému jednotlivci přiznán byl přímý vliv na výkonech státní moci, nutno stanoviti, jakým způsobem mají býti určeni ti, kteří z občanstva vliv ten budou vykonávati.

Nejčastěji určováni jsou občané ke spolupůsobnosti ve výkonech státní moci povolaní svými spoluobčany samými, kteří činí tak volbou ze svého středu.

Volba je tedy výkon občanský, kterým státní občané určují ze svého středu toho, který zúčastniti se má přímo těch výkonů státní moci, při kterých účastenství státním zřízením (ústavou) občanstvu je přiznáno.

Rozeznáváme dva druhy voleb, a to volby do zákonodárných sborů a volby do orgánů samosprávných. Úkoly těchto institucí liší se zásadně. Zákonodárné sbory mají vydávati zákony, t. j. ustanovovati právní normy pro všechny občany závazné; orgány samosprávné provádějí toliko některé úkoly správní, které zákonodárnými sbory do jejich působnosti byly přikázány.

Souhrn pravidel, podle kterých určují občané ty, kteří se mají přímo účastniti výkonů státní moci, nazývá se řádem volení, neboli volebním řádem a rozeznávati sluší řády volení pro zákonodárné sbory (sněmovna poslanecká, senát) a pro samosprávné svazky (obce, okresy, země, obchodní a živnostenské komory atd.).

Úprava řádů volení do sborů zákonodárných náleží k nejdůležitějším předmětem ústavních řádů v jednotlivých státech.

Vláda podala poslanecké sněmovně návrh, obsahující změny a doplňky platných řádů volení do poslanecké sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev.

Důvodem pro návrh byly dle důvodové zprávy vládního návrhu úspornost a soustředění voleb podle poznatků volební praxe.

Poslanecká sněmovna provedla podstatné změny a doplňky ve vládním návrhu, kterými odůvodněného účelu úprav volebních řádů bude pravděpodobně jistěji dosaženo.

Usnesení poslanecké sněmovny odchyluje se do značné míry od vládní předlohy.

Návrh zákona rozpadá se v šest článků. Článek I. obsahuje novelisaci řádu volení do poslanecké sněmovny; jeho ustanovení vztahují se ovšem částečně i na senát, pro nějž platí subsidierně ustanovení řádu volení do poslanecké sněmovny. Článek II. týká se provádění voleb do senátu, upravovaného v zákoně o složení a pravomoci senátu. Článkem III. měněn je zákon o volbách zemských a okresních zastupitelstev. Článek IV. konečně doplňuje řád volení v obcích. Články V. a VI. obsahují ustanovení formální o republikaci opětně novelovaného řádu volení do poslanecké sněmovny a doložky o účinnosti a provádění celého zákona.

Změny, prováděné v rádu volení do poslanecké sněmovny, jsou podle jich důležitosti tyto:

Podmínky pro získání mandátu v II. skrutiniu se mění. Na jedné straně ulehčuje se volebním stranám účast na přídělu mandátu z II. skrutinia tím, že dosavadní podmínka, získání mandátu alespoň v jednom volebním kraji, nahrazuje se podmínkou dosažení nejméně 20.000 platných hlasů aspoň v jednom volebním kraji. Aby toto ulehčení, které je skutečně velmi značným, uvážíme-li, že již při posledních volbách blížilo se volební číslo do poslanecké sněmovny v některých krajích číslu 30.000, nevedlo k novému tříštění stran, je kompensováno na druhé straně stanovením kvora ve výši 120.000 platných hlasů v celém státě. Ustanovení tato jsou jistě spravedlivými, neboť berou zřetel i na volební strany, které nemají voličstvo soustředěno v určitých volebních krajích do té míry, aby mohly splniti dřívější podmínku, přece však soustředily na sebe značný počet platných hlasů. Ustanovení to není namířeno proti žádné politické straně ani proti žádné národnosti, také však neskytá žádné straně ani národnosti zvláštních výhod.

S touto úpravou souvisí změna § 53, odst. 3 řádu volení do poslanecké sněmovny, týkající se provádění III. skrutinia. Může se totiž nyní státi, že strana dosáhne sice v jednom nebo více volebních krajích mandátu, nedosáhne však v celém státě uvedeného kvora. V takovém případě zvolení jsou ti kandidáti strany, kteří dosáhli v I. skrutiniu volebního čísla, strana však nemá nároku na účast v přidělování hlasů z II. skrutinia. Jen zbytky hlasů odevzdaných pro tuto stranu převádějí se do III. skrutinia, nikoli však ty hlasy pro stranu, na něž byl přidělen mandát již v 1. skrutiniu. Tato myšlenka vyjádřena je tím, že ve zmíněném ustanovení řádu volení do poslanecké sněmovny nahrazují se slova "všechny platné hlasy" slovy "zbytky platných hlasů".

Dosavadní ustanovení o stanovení pořadí kandidátních listin, podle nichž rozhodoval los, je praktické jen v tom případě, konají-li se volby v dostatečném časovém odstupu od jiných voleb. Jakmile však dochází k výkonu různých voleb v týž den nebo brzy po sobě, může různé číslování volebních listin téže volební strany pro každou volbu znesnadňovati voličům výkon volby.

Je tedy účelným odstraniti tuto závadu. Tento způsob spočívá v číslování stran podle počtu hlasů dosažených při posledních volbách do poslanecké sněmovny. Ježto volební strany podléhají vývoji, je ovšem potřebí pamatovati na to, aby pořadí bylo zachováno i straně, jež sice změnila na př. své označení, je však přímou pokračovatelkou strany kandidovavší pod dřívějším označením, nebo aby mohlo býti určeno pořadí strany, jež v dřívějších volbách v stupovala ještě s jinými skupinami jako složka určité volební strany.

Návrh zákona přináší též určitá administrativní ulehčení volebním stranám, jež jsou důležitým činitelem ve volebním řízení. Za prvé umožňuje, aby členy obvodních volebních komisí nemusil jmenovati za stranu zmocněnec strany, což při velkém počtu komisí ve volebním kraji bylo značným administrativním zatížením, nýbrž po případě jeho zástupce, kterého zmocněnec si pro okres určí a okresnímu úřadu oznámí. Za druhé umožňuje se volebním stranám, aby zálohy na tisk kandidátních listin skládaly nejen u předsedy krajské volební komise, nýbrž - podle své volby - též u předsedy ústřední volební komise. Pro strany, kandidující v několika volebních krajích, je to podstatné ulehčení.

Pro státní správu přináší návrh zákona ulehčení a úsporu potud, že upouští od publikace podaných kandidátních listin v Úředním listě. Příslušný § 28, který to nakazoval, se nyní vypouští. Publikace ta byla bez praktického významu.

Poslední změna konečně týká se úpravy výčepu lihovin v den před volbou a v den volby. Zvoleno kompromisní řešení mezi úpravou této věci při volbách do obcí a dosavadní úpravou při volbách parlamentních.

Do zákona o složení a pravomoci senátu vkládá se obdobné ustanovení o podmínkách pro účast stran na II. skrutiniu, jaké se navrhuje v řádu volení do poslanecké sněmovny. Toliko kvorum pro volební kraj zvyšuje se úměrně z 20.000 na 35.000 hlasů. K této číslici se dospívá úvahou, že dva volební kraje pro volby do poslanecké sněmovny tvoří jeden volební kraj do senátu, počet voličů do senátu je však menší v důsledku vyšší věkové hranice pero výkon volebního práva.

Rovněž otázka pořadí kandidátních listin řeší se obdobně jako v řádu volení do poslanecké sněmovny s přihlédnutím k dosavadnímu ustanovení v této věci, obsaženému v § 6, odst. 5 zákona o složení a pravomoci senátu.

Ostatní změny v řádu volení do poslanecké sněmovny platí automaticky i pro volby do senátu.

Také v zákoně o volbách zemských a okresních zastupitelstev provádějí se změny obdobné změnám volebních řádů do poslanecké sněmovny a senátu. Jde o úpravu pořadí kandidátních listin, jmenování členů obvodních volebních komisí, upuštění od publikace kandidátních listin a úpravu výčepu lihovin v den před volbou a v den volby. Všechny tyto úpravy shodují se v podstatě s úpravami těchto otázek pro volby parlamentní.

Novým je ustanovení, obsahující doplněk § 19, odst. 1 zákona o volbách do zemských a okresních zastupitelstev. Tento doplněk, připouštějící výjimečné zkrácení lhůty pro konečné vyložení stálých seznamů voličských z 8 dnů na 6, má umožniti výkon voleb do zemských a okresních zastupitelstev týden po volbách do Národního shromáždění. Takové soustředění voleb je jistě účelné s ohledem na zkrácení volební kampaně, působící jisté rozrušení ve veřejném životě.

Také pro případ, konají-li se volby do obecního zastupitelstva v týž den jeho volby do některé z komor Národního shromáždění nebo do některého sboru územní samosprávy, bylo uznáno za vhodné zachovati jednotné pořadí kandidátních listin, což je jistě v zájmu samých voličů, ulehčujíc jim orientaci.

Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 10. dubna 1935 probral podrobně poslaneckou sněmovnou usnesenou úpravu řádů volení do poslanecké sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev a do obcí a uznav její důvodnost a účelnost, navrhuje, aby senát schválil usnesení poslanecké sněmovny beze změny tak, jak je obsaženo v sen. tisku Č. 1512 a přijal resoluci dole otištěnou, protože reforma reklamačního řízení v ní navržená jest skutečně účelná.

V Praze, dne 10. dubna 1935.

Dr Hruban v. r.,

místopředseda.

Dr Otakar Havelka v. r.,

zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila návrh zákona, který by připustil opravu voleb. seznamů též v době před volbami, za to však stanovil, že jinak vyložení volebních seznamů a jejich oprava se má díti jen jednou za rok ve vhodné době.