Místopředseda Langr (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Clementis.

Posl. dr Clementis: Pánovia tuná v plene a dnes ráno tiež vo výbore ústavo-právnom mali hovoriť a odôvodňovať, prečo vláda predkladá tento zmocňovací zákon, ale ani jeden sa nepokusil odôvodniť či už nejak právnicky, alebo formálne, ani jeden sa nepokusil vyvrátiť tie doklady, ktorými bolo nezvratne dokázané, že tento zákon je v rozpore s ústavou a so základnými principami demokracie. Títo páni referenti, ktorí mali doporučiť zmocňovací zákon, vedeli povedať len jednu vec a to, že vraj činnosť doterajších minulých vlád môže byť ako po stránke hospodárskej, tak i po stránke politickej zárukou, že vraj tento zmocňovací zákon nebude zneužitý ani hospodársky, ani politicky. Už súdr. S l a ns k ý ukázal vo svojej reči, ako práve hospodárska činnosť minulej vlády niesla sa v každom smere proti pracujúcej mase a vo prospech tých, ktorí de facto majú hospodársku moc. Bolo by ešte naším úkolom ukázať na to, či politický smer minulej vlády je dostatočnou zárukou, že nebude v budúcnosti tento zákon protidemokraticky zneužitý. Ja si dovolím, vážení pánovia, na jednom konkrétnom príklade, ktorý je však ďalekonosný čo do svojich následkov, demonštrovať, ako postupovala politicky minulá vláda a ukázať, ako nová vláda, sotva sa ustanovila, už presne kráča vo šľapajach vlády starej.

Práve 26. t. m. má sa započať proces proti komunistickým poslancom Štětkovi, Krosnářovi a bývalému tajomníku klubu komunistických poslancov Richardovi Slanskému. Proces ovšem týka sa udalostí vo snemovni starej. Preto treba trochu zrekapitulovať, čo tento proces znamená, čo vyvolal a aké bude mať a má už dnes politické dôsledky. Proces tento je namierený nielen proti jednotlivcom, ktorí sú tuná žalovaní, proces tento je namierený proti celej komunistickej strane. Proces tento vznikol a datuje sa z minulého roku. Dňa 27. októbra 1934 predložili minulému parlamentu zástupcovia komunistickej strany návrh, aby bol okamžite zrušený zatykač, ktorý bol svojho času vydaný a ktorý dodnes je v platnosti proti komunistickým poslancom Gottwaldovi, Kopeckému, Krosnářovi a Štětkovi. Tento návrh odôvodňovali následovne. Dovoľujeme si k vôli ilustrácii politických metod tejto bývalej vlády citovať následovné (čte): "15. mája ujal sa v poslaneckej snemovni posl. Dvořák slova, aby prehovoril na tema: Stanovisko komunistickej strany k presidentskej voľbe. Dňa 20 mája ohlásilo "Rudé právo", že komunistická strana vystupuje ako s protikandidátom so svojím poslancom Gottwaldom. Na to sme čítali a to hneď silné útoky proti komunistickej strane. Dňa 26. mája hlasovali komunistickí poslanci tak, ako to boli predom ohlásili Dňa 1. júna bez predbežného súhlasu imunitného výboru boly prevedené domáce prehliadky v klube komunistických poslancov. Na to dňa 8. júna prinieslo "Právo lidu" úplne otvorený útok, kde hlása a tvrdí, že vraj komunistická strana v súvise s voľbou prezidenta chystala ozbrojené povstanie. Dňa 26. júna imunitnému výboru náhle bol predložený ná. vrh na vydanie poslancov Gottwalda, Štětku, Kopeckého a Krosnára, a síce pre zločin na základe §u 2 zákona na ochranu republiky. 28. júna bola už táto vec prejednaná v plene snemovne a títo všetci vydaní 30. júna a bez toho, aby jeden z nich bol vypočutý riadnym súdom, boly vydané zatykače na všetkých týchto poslancov.

Túto blahodarnú politickú činnosť vyvíjala nová vláda asi v tomto smere. Je známe, že ako Gottwald, tak Kopecký, tak Krosnář a Štětka boli znova zvolení poslancami. Je tiež známe, že ani poslanecká snemovňa, ani imunitný výbor sa nepostaral o to, aby bolo umožené súdr. Štětkovi, ktorý sedí na Pankráci, dostaviť sa do tejto snemovni a složiť sľub. Je tiež známe, že nebol zrušený zatykač ani na Kopeckého ani na Gottwalda. A v tejto politickej činnosti pokračuje ďalej vláda, ačkoľvek podľa §u 24 úst. listiny poslanecká snemovňa mala povinnosť znova sa zaoberať otázkou imunity týchto poslancov, znova a zásadne túto otázku riešiť. To sa nestalo.

Ešte však krikľavejšie sa stávajú tieto faktá, jestliže si uvedomíme, že tuná sú stíhaní poslancovia komunistickej strany pre činnosť, ktorú vyvíjali v parlamente, a čo viacej ešte, že je obžaloba proti nim rozšírená na cinnosť, pre ktorú vôbec neboli vydaní. O všetky tieto veci poslanecká snemovňa žiaden záujem nemala. Lenže keď si všímame časopiseckých zpráv, z čoho sú vinení títo poslanci, tak máme odôvodnenie, prečo považuje komunistická strana za potrebné touto otázkou sa verejne a s tohoto fóra zaoberať.

Je známe už zo zpráv časopisov, že jeden z hlavných pilierov obžaloby bol ten, že vraj komunistická strana, specielne títo poslanci chystali povstanie na Slovensku a odtrhnutie Slovenska. Vážení pánovia, ako komunista, ako slovenský komunista musím sa smiať, keď počujem také veci a smiešne obviňovanie komunistickej strany. Je známy každému národnostný program komunistickej strany. My sa držíme toho programu, ktorý bol realizovaný v Sovietskom sväze. Tento program, ako je každému známe, znamená, že každá národnosť má plné právo na svoje sebaurčenie, to znamená, že môže sa rozhodovať, aby šla k tomu útvaru, ku ktorému chce. A čo sa stalo? Sovietský sväz je silnejší, jednotnejší ako ktorýkoľvek iný štát. (Výkřiky.) O tom si ešte prehovoríme. Čo znamená v praksi pre nás, pre slovenských komunistov tento národnostný program? Pre nás znamená na jednej strane, že ako príslušníci slovenského národa nemienime sa a nevzdáme sa tohoto sebaurčovacieho práva a sme presvedčení, že je treba a že ho budeme realizovať a prevádzať v bratskom sväzku s proletariátom českým, s proletariátom ostatných národov tohoto štátu. A preto je to celkom smiešné a nemožné, jestliže v akejkoľvek forme alebo z ktorejkoľvek strany je tento národnostný program skresľovaný. Jednak je vydávaný za nejaký autonomizmus, ačkoľvek komunistická strana nemá a nemôže mať nič spoločného s panským autonomizmom, ačkoľvek komunistická strana nemá a nebude mať nič spoločného s tou dobrodružnou medzinárodnou koncepciou politiky, ako ju u nás reprezentuje autonomistícký blok, poneváč podľa nášho názoru táto koncepcia by znamenala skôr alebo pozdejšie skazu pracujúceho národa slovenského.

Ešte jedna vec je tuná veľmi povážlivá a veľmi charakteristická pre tento proces, a síce u nás sú vydávaní poslanci a boli vydaní poslanci preto, že vraj . . . . (Hlas: Kedy vás poštátnili?) Pán Čavojský, vás poštátnili. Tuná boli vydaní komunistickí poslanci preto, lebo vraj chystali ozbrojené povstanie v dobe. kedy malo dôjsť k voľbe pána prezidenta Masaryka. Už som prehlásil, že je to celkom smiešne.

Ešte by som chcel uviesť niekoľko konkrétnych prípadov. Na Slovensku mali sme procesy proti Klingerovi a Širokému, ktoré boly taktiež vyprovokované a kde členovia komunistickej strany boli obžalovaní podľa §u 2 zákona na ochranu republiky. Všetky tieto procesy končily krachom a ukázaly sa byť celkom umele a bezzákladne vykonštruované. Komunistická strana nikdy sa netajila svojím programom, ku ktorému sa vždy celkom otvorene hlásila a bude sa k nemu vždy otvorene hlásiť.

Pánovia, vy ste počuli tuná zásadné prehlásenie nášho klubu z úst súdruha Švermu a počuli ste, alebo ste mohli počuť náš volebný program. To je program, za ktorým stojí komunistická strana, ale nepotrebuje ho žiadnymi pučistickými alebo podobnými výmysly dopĺnať, ako si to predstavujú rôzne úrady a provokatéri. My sa, pánovia, tohoto procesu nijak nebojíme. Viete veľmi dobre, že proti komunistickej strane nielen tuná, ale zvlášť v rôznych fašistických štátoch sú prevádzané drakonické procesy, je prevádzaný najsurovší teror. Ale sú dva momenty na chystanom tomto procese, ktoré nás prinútia, aby sme o ňom hovorili verejne, poneváč ho považujeme za proces eminentne politický pre jeho dosah ako pre vnútornú, tak i pre zahraničnú politiku. Prvým momentom je to, že v postave a osobách obžalovaných komunistických poslancov má byť de facto súdená pre § 2, pre prípravu úkladov proti republike celá komunistická strana, to je tá strana, voči ktorej v týchto voľbách prejavily svoje neoblomné sympatie státisíce pracujúcich všetkých národností tohoto štátu. Má byť súdená komunistická strana, ktorá je najpevnejšou zárukou proti fašizmu, to znamená proti tomu nebezpečiu, ktoré pre pracujúci ľud znamená sociálne porobenie a pre národy porobenie národnostné. (Výkřiky.) O tom si ešte prehovoríme, teraz sa nám jedná o celkovú politiku.

Teraz sa pýtame, komu má tento proces prospeť? Keby páni, ktorí podporujú tento proces, trocha uvažovali a keby si všimli, ako postupovaly okolité fašistické štáty, videli by, že to bol útok proti komunistickej strane, ktorým začínaly. Najprv bola rozbitá komunistická strana a za ňou nasledovaly ostatné socialistické a prípadne liberalistické a meštiansko-demokratické strany. Táto skutočnosť by zaiste mala hovoriť k našim kolegom, soc.-demokratickým a nár.-socialistickým poslancom, ale mala by hovoriť predovšetkým k pánu ministru spravedlivosti dr Dérerovi, ktorý vie, že impuls k tomuto procesu vyšiel jednak z orgánu jeho strany a jednak z ministerstva spravedlivosti. Vieme, že štátne zastupiteľstvo podlieha taktiež tomuto ministerstvu, a vieme, že to boly zase socialistické strany, ktoré v minulom parlamente hlasovaly pre vydanie, a že sú to zase ony, ktoré sa nestarajú o to, aby bol zrušený zatykač na nove zvolených poslancov.

Vážení pánovia, prirovnávajme trošku. V tejto miestnosti sedia zástupcovia strany, o ktorej je notoricky známe, že korení v inej ríši, že korení v ríši tretej. Tiež nebude sporu o tom, že táto strana a toto hnutie, ktoré ona reprezentuje, sú nebezpečné, sociálne a národne nebezpečné pre obyvateľov tohoto štátu. Je, pravda, jeden zásadný rozdiel. Títo pánovia, ktorým sme už x-kráť dávali otázku: Aký je váš pomer k Hitlerovej ríši?, sa dôsledne a zásadne tejto otázke vyhýbajú, súc buď tak zbabelí, že si to netrúfajú povedať, alebo sú reprezentanti tej nordickej lsti, ktorá ich privádza k tomu, aby sa cez túto otázku prenášali. My hovoríme: Náš pomer k Sovietskému sväzu je odjakživa známy, náš pomer k Sovietskému sväzu znamenal odjakživa bratský sväzok a plné sympatie k tomuto ohromnému štátu, k tomuto štátu robotníkov a roľníkov. To bol náš zásadný pomer, so ktorým sme sa nikdy neskrývali. A teraz ráčte uvážiť, vážení pánovia, že po uzavretí všetkých paktov medzinárodných so Sovietskym sväzom majú byť napozajtra tuná na Pankráci pred trestným súdom súdení komunistickí poslanci za to, že sa spojujú so Sovietskym sväzom. Je dnes snáď každému jasné, čo znamená Sovietsky sväz v medzinárodnom merítku a čo znamená Sovietsky sväz dokonca i pre vnútorné pomery tých štátov, ktoré sa chcú zachrániť pred vlnou reakcie, pred vlnou fašizmu. Preto je veľmi a veľmi podivné, že z tejto skutočnosti neboly odvodené ešte žiadne konzekvencie, že je to možno, aby ešte v tieto dni bol pripravovaný a prevádzaný proces na tom základe, že sa tu komunistickí poslanci spojili so Sovietskym sväzom. Opakujem ešte raz, my sme ten svoj politický a hospodársky program nikdy neskrývali. Vždycky sme jasne stavali svoj program národnostný a vždycky sme tiež jasne stavali svoj pomer voči Sovietskemu sväzu. To mohlo byť každému známe a nebolo potrebné sa uchyľovať k nejakým neúplným, nepresným a nekontrolovateľným dokladom, ako sa to stalo v danom prípade. Preto musím poukázať ešte na jednu vec. Jestli že bude ďalej pokračované v tejto linii, je jasné, že by to znamenalo nadbiehanie fašistickým elementom v tomto štáte, že by to znamenalo otriasanie tej medzinárodnej orientácie politiky tohoto štátu, ktorá v poslednej dobe bola prevádzaná. Každému je zrejmé, že blok Henlein-Hlinka a trebárs i Hodža je kedykoľvek ochotný zmeniť túto orientáciu zahraničnej politiky a je ochotný kedykoľvek paktovať s hitlerovským Nemeckom. A preto tento proces má svoj význam. (Posl. Stunda: Ešte raz menujte!) Henlein, Hlinka a i Hodža sú ochotní . . . . (Posl. Stunda: Pardon, to nie je pravda!) Pane kolega, dovoľte. Bol to orgán pána ministerského predsedu, ktorý sledoval cestu člena vlády pána dr Beneša veľmi, veľmi maličkými poznámkami, a bol to druhý váš koaličný orgán "Lidové listy", ktorý spomínal tú zprávu za maličkou zprávou, že dnes Hodža neúraduje, a každému je jasné a zrejmé, že je nutné v medzinárodnej situácii dnes túto politiku prevádzať. Akonáhle by ste mali možnosť robiť tieto bloky, tak je tu opätovne nebezpečie, že by ste obrátili. (Posl. Stunda: Od vás chcem vážnejšie slová!) Ďakujem vám. (Výkřiky posl. Onderčo.) Jestliže hovoríte, že to nie je pravda, tak ako je možné, aby sa stal ten prípad, o ktorom som práve referoval, ako je možné, že sa dnes aranžuje proces, že komunistickí poslanci vraj boli vo styku so Sovietskym sväzom. (Výkřiky posl. Onderčo.) Pýtam sa, ako je možné, pane kolega Stunda, že ste sa nepostarali v predsedníctve snemovne, ktoré je vo vašich rukách, aby sa sem dostavil posl. Štětka a složil sľub, aké je to chránenie práv snemovne, keď sa nezrušuje zatykač na znova zvolených poslancov, ktorí boli vydaní starou snemovňou. Keď prevediete tieto veci, budeme veriť, že máte dobrú vôľu. (Výkřiky posl. Stundy.) Moje tvrdenie je to, a opakujem to opätovne, že celá táto medzinárodná orientácia u vás je labilná a že pri prvej príležitosti budete ochotní túto orientáciu zmeniť. Poukázal som na to, že toto nebezpečie je tu a že jedným ukazovateľom tohoto nebezpečia je práve tento proces. A preto, pánovia, jestliže nás chcete presvedčiť, ráčte sa postarať o to, aby okamžite bol tento proces zastavený, aby boly odvolané zatykače na posl. Kopeckého a Gottwalda. Postarajte sa, aby umožnené bolo posl. Štětkovi vojsť sem do snemovne a složiľ sľub. Potom vám aspoň jedno uve. ríme, že ste ochotní zatiaľ a v tejto situácii hájiť aspoň minimálné práva poslancov a práva tejto snemovne. To je to minimum, ktoré by potvrdilo to, čo ste teraz hovorili. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Slanského, Bruno Köhlera a soudr.:

Posl. sněmovna nechť se usnese podle §u 48, odst. 1 jedn. řádu, že přechází přes zprávu výboru ústavně-právního o vládním mávrhu (tisk 7) zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. červ na 1934, čís. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, k pořadu.

Eventuální návrh posl. Slanského, Bruno Köhlera a soudr.:

Bude-li zamítnut náš návrh na přechod k pořadu, navrbujeme tuto změnu čl. I:

Druhá věta čl. I od slov "a rozšiřuje se" až do konce se škrtá.

Místopředseda Langr (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Dalo se očekávati, že rozprava o osnově zákona o mimořádné moci nařizovací bude živá, a stejně tak se dalo očekávati, že někteří z pánů řečníků uplatní v této rozpravě názory, které by bylo bývalo lépe uplatniti při příležitosti jiné. Tato okolnost, jakož i ona, že v rozpravě se názory stavěly protichůdně a že si jednotliví páni řečníci své názory zároveň opravovali, mně ulehčuje zpravodajský doslov. Omezím se proto na několik poznámek.

Z nejkrajnější levice bylo zde vysloveno mínění, že zmocňovacího zákona bylo používáno jednostranně, a vyslovena v důsledku toho také obava, aby se tak nedělo i v budoucnosti. Já jsem na tuto okolnost již v úvodu svého referátu upozornil. Čekal jsem, že tyto názory budou uplatněny, protože jsme je slyšeli již v ústavně-právním výboru. Musím však, protože je mi znám nejenom seznam, nýbrž také obsah vládních nařízení, vydaných na základě zákona o mimořádné moci nařizovací, konstatovati, že tato tvrzení neodpovídají pravdě. Páni z nejkrajnější levice se mohou v tomto seznamu přesvědčiti, že řada vládních nařízení, vydaných na základě zákona o mimořádné moci nařizovací, byla určena právě na ochranu chudých pracujících vrstev. (Výkřiky komunistických poslanců.) My máme k disposici nikoliv silná slova, nýbrž seznam a obsah těchto nařízení, a páni z nejkrajnější levice se mohou přesvědčiti, že vláda vydala na základě zákona o mimořádné moci nařizovací na př. nařízení o úvěrové pomoci nabyvatelům půdy, o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech, vládní nařízení o cenách uhlí pro domácí otop, vládní nařízení o mimořádných opatřeních v oboru celním k podpoře vývozu československého zboží, vládní opatření proti zastavování provozu továrních podniků, (Výkřiky.) proti hromadnému propouštění zaměstnanců a úpravě výpovědních lhůt, (Výkřiky komunistických poslanců.) vládní nařízení, kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních a t. d.

Páni mají tento seznam k disposici a mohou se také v obsahu těchto nařízení přesvědčiti o tom, co odpovídá pravdě. Jestliže pak zde panem řečníkem ze strany komunistické bylo tvrzeno, že vládním nařízením byl novelisován zákon o soc. pojištění dělnickém, a toto tvrzení mělo být argumentem, jako by vláda vládním nařízením pracovala jednostranně v neprospěch pracujících lidí v tomto státě, pak chci konstatovati, že informovaným členům tohoto domu je známo, že ani novelisace zákona o sociálním pojištění dělnickém, pravda, provedená v základě vládním nařízením, nebyla provedena proti dělnickým pojištěncům. (Výkřiky komunistických poslanců.) V prvé části, která se týká nemocenského pojištění, se to stalo v zájmu nositelů tohoto pojištění a ve druhé části, která se týká sociálního pojištění, to jest pojištění invalidního a starobního, se tak stalo přímo ve prospěch pojištěnců.

Mne jako referenta zajímá více ono druhé tvrzení, které zde bylo s nejkrajnější levice řečeno, že hospodářská krise se nedá odstranit žádným zákonným opatřením, protože vyplývá z rozrušené podstaty hospodářského řádu. Pravda, mám smysl i pro takovýto názor, ale budiž mně dovoleno konstatovat, že takovýto názor neodpovídá názorům, o které se opírá náš vládní systém, že naopak my jsme přesvědčeni, že máme povinnost, abychom vším možným způsobem se snažili, aby hospodářský rozruch byl zákonnými a vládně nařizovacími způsoby mírněn.

Chci konstatovati dále, že právě toto tvrzení s krajní levice jest jedním z argumentů, aby vláda zvláštním zákonem zmocňovacím byla vybavena, poněvadž politika ani parlamentu ani vlády není k tomu, aby se jen akademicky přednášelo, nýbrž aby se pracovalo.

Bylo zde několikráte v diskusi nadhozeno, že zákon o mimořádné moci nařizovací jest prvním zákonem našeho nového parlamentu a že tato okolnost působí nepříznivě. Také na tuto okolnost jsem již v úvodu svého referátu upozornil a již v úvodu jsem řekl, že to je prostě proto, poněvadž dosavadní zákon o mimořádné moci nařizovací jest terminován do konce června t. r. a nezbývá prostě nic jiného tomuto parlamentu, který se schází ve dnech červnových než aby udělal příslušné opatření. Znovu upozorňuji, že tím, že vládě bude dána mimořádná moc nařizovací, není ještě řečeno, že by parlament o své právo byl připravován. Parlament vedle vlády může pracovat a parlament vedle vlády i pří zákonu zmocňovacím může vyvinout svoji iniciativu. (Předsednictví se ujal předseda Bradáč.)

A nyní jen několik slov k námitkám povahy ústavně-právní. Nerozumím dosti dobře tvrzení, praví-li se, že osnova zákona je v souhlase s ústavním předpisem §u 55, když zároveň se tvrdí, že tento vládní návrh odporuje duchu ústavy. Je-li v souhlase s příslušným ustanovením ústavní listiny, nemůže odporovat ani duchu ústavy, ale neodporuje duchu ústavy zejména tehdy, jestliže se na věc podíváme prakticky. Vždyť přece účelem této osnovy není nic jiného, než zlé hospodářské poměry mírnit, přispívat k tomu, aby nebyl hospodářský rozvrat, a hospodářský rozvrat, to přece bylo by to pravé nebezpečí naší ústavy a naší demokracie. Myslím, že v tak vážných chvílích se nemůžeme příti o slovíčka, i kdyby byla podepřena správnými názory. Nám nejde o akademické diskuse a rozpravy, nám jde především o tvrdou skutečnost, kterou je potřebí řešiti, jíž nutno pomáhat. Nám jde o to, abychom měli jasný program, abychom měli prostředky, jak tento program uváděti v život, a nám jde především o to, abychom tu měli dobrou vůli všech, kdo chtějí pracovati ve prospěch celku. Vláda nám tento program ve svém vládním prohlášení narýsovala. Vládní návrh o mimořádné moci nařizovací jest jedním z prostředků, kterých je třeba, aby tento pracovní program byl naplněn. Na parlamentu jest, aby i on projevil dobrou vůli k tomu, aby vládě k naplnění toho programu bylo pomoženo.

Proto odvolávaje se znovu na to, co jsem řekl v úvodě o tom, že tato osnova zákona je v souhlase s ústavou, že po stránce formálně právnické jí nelze nic vytýkat, že je nikoli proti demokracii, nýbrž na podporu demokracie a že jest odůvodněna nynější těžkou hospodářskou krisí, znovu prosím, aby slavná sněmovna dala souhlas k této osnově a doporučuji zároveň poslanecké sněmovně, aby v důsledku toho pozměňovací návrhy pana posl. Slanského a soudr. byly zamítnuty. (Souhlas.)