Pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš
správně zdůraznil: Největší
vlastenectví a nejzáslužnější
národní egoismus jest to, které umí
zájem vlastního národa spojiti se zájmem
všeobecným. Jak velice byl dosud zájem Československa
opomíjen ve prospěch zájmů Francie,
aniž se tím sloužilo všeobecným státním
zájmům, ukáží již tyto příklady.
V koaličním tisku bylo úmyslně zamlčeno,
že naše Národní banka musila v posledních
měsících prodati zlato za více než
300 milionů do ciziny. (Výkřiky komunistických
poslanců.) V této souvislosti musíme
upozorniti, že před rokem nařídila vláda
odvésti nezpracované zlato a zlaté mince,
jakož i cizozemské cenné papíry a valutové
pohledávky, aby tím posílila krycí
schopnost Národní banky a vytvořila základ
pro aktivnější a rušnější
domácí politiku. Ve skutečnosti však
krycí prostředky opatřené touto akcí
neměly žádoucího výsledku. Vinu
zase musíme hledati u naší zahraniční
politiky. Odplývání devis Národní
banky, které nás stálo 300 milionů
Kč a které tím zmařilo výsledek
odváděcí akce, je výlučným
důsledkem pasivní platební bilance s Francií.
Toto pasivum vzniklo tím, že máme nejen pasivní
obchodní bilanci s Francií, nýbrž že
i v cizineckém ruchu jsme vysoce pasivní a že
konečně musíme ročně zaplatiti
mnohem více než 100 milionů na úrocích
a dividendách svému spojenci, Francii. U jiných
zemí musila se Francie spokojiti s vyrovnáním
salda platební bilance z titulu cizineckého ruchu
a jiných mezistátních platů patřičnou
úpravou obchodní bilance. V Paříži
odebírali konečně z celého evropského
jihovýchodu zboží jako podpůrné
platidlo, aby uspokojili své pohledávky, ježto
dotčené země buď platiti nemohly nebo
nechtěly. Naše ministerstvo pro zahraniční
věci místo aby zastávalo stanovisko spravedlivé
rovnováhy platů pro poměr našeho státu,
trpělo tak dlouho, aby s námi Paříž
zacházela jako se státem poplatným. Právem
se tážeme: Jsme povinni rozmnožovati oněch
70 miliard franků ležících ladem ve
sklepích francouzské národní banky
ještě dále o našich několik set
milionů korun ročně? Nepácháme
tím hřích nejen na sobě, nýbrž
i na celém evropském hospodářství,
podporujeme-li politiku. která nadržuje nezdravému
hromadění nesmyslných zásob zlata
v Paříži? Ano, takovou politiku děláme.
Francie smí nám i nejmalichernějším
trýzněním působiti obtíže
v našem vývozu, smí stanoviti pro náš
chmel, náš slad a pro náš ječmen
zcela nedostačující kontingenty, smí
vylučovati z francouzského trhu krok za krokem náš
sklářský a textilní průmysl
a tím zbavovati práce další lidi v našich
krajích, postižených bídou. Smí
působiti obtíže našemu průmyslu
pro kovové součástky a pro porculán,
aniž s naší strany byl učiněn alespoň
jediný energický pokus vytvořiti spravedlivé
hospodářské vztahy k Francii. Tisíce
hladovějí a mrznou jen proto, že odpovědné
vedení naší zahraniční politiky
je Francii naprosto povolné.
Ale i na jiné následky naší zahraniční
obchodní politiky můžeme ukázati. Mezitím
co poskytujeme Francii obchodně-politické dary tím,
že připouštíme uměle sníženými
cly její luxusní automobily na náš trh,
chováme se k Německu právě opačně.
Před rokem s Německem uzavřená dohoda
o výměně ukazuje v zesílené
míře zhoubné následky v našich
krajích, trpících bídou, které
se již mohly při uzavření této
dohody předvídati. Tato dohoda způsobila,
že náš vývoz do Německa klesl proti
poslednímu roku o polovici. (Posl. Beuer [německy]:
Hitler přece neplatí za to, co kupuje!) Díky
této dohodě můžeme zaznamenati 13/4
miliardy Kč na vývozních ztrátách,
které odpovídají mzdovým potřebám
50.000 nezaměstnaných. Tak je proto o desetitisíce
nezaměstnaných více bez chleba. Již
rok je v platnosti tato listopadová smlouva s Německem,
již rok bylo jasno, že nás tato smlouva bude
státi desetitisíce nezaměstnaných
(Výkřiky komunistických a něm.
soc. demokratických poslanců.), ale naše
příslušná místa neučinila
nic, aby bylo pro hospodářství učiněno
něco tam, kde bylo možno dosáhnouti skutečných
úspěchů. (Souhlas poslanců sudetskoněmecké
strany.)
Se zřetelem k těmto i jiným skutečnostem,
se zřetelem k ohromné bídě v našich
sudetskoněmeckých pohraničních územích,
je takřka nesrozumitelnou věta pana ministra pro
věci zahraniční, která zní,
že máme dnes vyšší životní
úroveň než naši sousedé. To snad
může, pánové, platiti pro česká
území, neboť naši vyhladovělí
sudetskoněmečtí dělníci v pohraničních
krajích, kterých je na tisíce, nemají
již vůbec žádnou životní úroveň
(Potlesk sudetskoněmecké strany.), ale abych
to lidově a nedvojsmyslně řekl: Mají
dnes k živobytí příliš málo
a ke smrti příliš mnoho. Jistě však
nemají stejný dojem jako pan ministr pro věci
zahraniční, že se v nepřetržitém
vývoji blížíme vyššímu
stadiu sociální spravedlnosti. (Hluk. - Různé
výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl.Frank (pokračuje): Správnost
každé politiky se měří podle
jejích úspěchů. Úspěch
se však pro nás nedostavil, ježto po celou dobu
trvání našeho státu se naše zahraniční
politika pokoušela podrobiti hospodářsko-zeměpisné
skutečnosti čistě politické zvůli...
(Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Frank (pokračuje)... aniž uvážila,
že výsledkem každého použití
násilí mohou býti hospodářské
neúspěchy, které konec konců způsobí
neúspěchy politické. (Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím,
aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Frank (pokračuje): Smlouva s
Ruskem, ke které se ještě vrátíme,
a hospodářská Malá dohoda, kterou
se budeme obírati v rozpočtové debatě,
jsou pro to dalšími příklady. (Hluk
trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Frank (pokračuje): Musíme
zřetelně vysloviti, že je podle našeho
mínění v státním zájmu,
abychom dospěli ke skutečně přátelskému
poměru s Německou říší
za všech okolností. (Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Frank (pokračuje): Prohlašuje-li
důrazně pan zahraniční ministr na
všech svých projevech a ve všech svých
řečích, že naše styky s Německem
jsou korektní, souhlasí to jen v nejužším
diplomatickém smyslu. Jen korektní diplomatické
styky s Německem nestačí. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím,
aby řečník nebyl vyrušován.
Poslanec Frank (pokračuje): Musíme
dospěti k upřímným vztahům
vzájemného přátelství. Bylo
by ovšem nutno, i kdyby šlo jen o zajištění
korektních a normálních styků, aby
českému a německému tisku, blízkému
panu ministru pro věci zahraniční, zastaven
byl vysloveně nepřátelský způsob
psaní, který nemá nic společného
ani se zásadou svobody tisku ani s novinářskou
slušností. Jediné podle mého mínění
upotřebitelné měřítko pro tyto
věci... (Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím
pana řečníka, aby mluvil nahlas.
Posl. Frank (pokračuje):.... prohlásil
pan ministr pro věci zahraniční při
vyhlášení velikonočního míru
způsobem právě tak dvojsmyslným jako
záslužným. Táži se vás,
pánové, jaké jsou to korektní styky
se sousedními státy, mohl-li včera pan Jiří
Beneš, synovec pana ministra pro věci zahraniční,
v "A-Zetu" z 6. listopadu napsati (čte):
"Podívejme se na mapu našeho státu.
Až na malý kousek hranic s Rumunskem jsme sevřeni
nepřátelským okolím jako železným
kruhem. A naše republika je dnes mostem mezi západem
a východem, je dnes mostem mezi spojeneckou Francií
a spojeneckým Ruskem. Ale je také překážkou
pro nepřátelské hakenkrajclerské hnutí
a Polsko na severu a nepřátelské Maďarsko
na jihu." Jak to souhlasí se slovy pana ministra pro
věci zahraniční, že "na naší
straně nikdy nevzniknou podněty a příčiny
pro různice s Německem" nebo "že
s naší strany musíme plně respektovati
politický režim v sousedních státech?"
(Předsednictví převzal místopředseda
Mlčoch.) Jaké nenávistné útoky
a jaká hanobení si smí dnes emigrantský
tisk v našem státě dovoliti proti Německu!
Jak smějí i marxistické koaliční
listy a oficielní listy strany pana ministra pro věci
zahraniční, ba dokonce jeho vlastní oficiosní
list tomuto emigrantskému tisku přizvukovati! (Hluk.
- Výkřiky.) Jak lze uvésti slova
pana ministra pro věci zahraniční, že
nemáme s Německem přímých nedorozumění
a že podle jeho mínění i v budoucnosti
žádných míti nebudeme, v soulad s předpoklady,
které jsou ode dávna podkladem politických
procesů v judikatuře našich nejnižších
a nejvyšších soudů? (Výkřiky
posl. Beuera a Heegera.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Frank (pokračuje): Nebo snad
náš pan ministr pro věci zahraniční
neví, že všechny naše rozsudky podle §§
2, 14, 15, 17 a 18 zákona na ochranu republiky vycházejí
z téze, kterou není možno žádným
důkazem vyvrátiti, že Německá
říše v souhlase s programem NSDAP zamýšlí
části území republiky násilně
odtrhnouti, je se svým územím sloučiti
a že se stále k tomu připravuje? Neslyšel
pan ministr pro věci zahraniční nic o tom,
že podle judikatury našich soudů, i u říšskoněmeckých
příslušníků zakládá
již pouhé členství ve státní
straně nebo v jejích vedlejších organisacích
skutkovou podstatu zločinu přípravy úkladů
proti republice a že pro ustanovení §u 38 zákona
na ochranu republiky jsou říšskoněmečtí
příslušníci pro svou příslušnost
ke straně, která je nositelkou státní
moci v Německé říši, trestně
stíháni, jakmile vstoupí na půdu státu
a některý z našich bezpečnostních
orgánů se chopí skutečnosti, že
přísluší k NSDAP? Neslyšel pan
ministr pro věci zahraniční nic o tom, že
říšskoněmečtí příslušníci
jsou drženi po měsíce ve vyšetřovací
vazbě jen proto, že se předpokládá
tato skutková podstata a že byli dokonce odsouzeni,
aniž bylo jen tvrzeno nějaké subjektivně
přičitatelné jednání proti
našemu státu? (Hluk trvá.) Pánové,
musí se totiž říci, že se naše
zahraniční politika musí o jedné ze
dvou možných úloh, které jsou dány
zeměpisnou polohou našeho státu, jednoznačně
orientovati a pro ni se rozhodnouti. Náš stát
může býti mostem mezi německým
středem střední Evropy a jihovýchodem
anebo může převzíti úlohu pevnosti,
která má isolovati Německo. (Potlesk poslanců
sudetskoněmecké strany.)
Jaké jsou tyto vzdálenější cíle?
Osvobození člověka a společnosti od
duševních, politických a sociálních
pout, drama politické emancipace Evropy a založení
lepšího, svobodnějšího a spravedlivějšího
společenského světového řádu.
Co se za tímto blahodějným vodopádem
slov skrývá, můžeme vyčísti
z bolševické praxe: Moře krve, armáda
popravených, vyhoštěných, zubožených
a vyhladovělých. (Hluk. Výkřiky
komunistických poslanců.) Výsledkem všech
těchto novému společenskému řádu
přinesených obětí jest: vyhlazení
každého náboženství, vymýcení
posledního zbytku osobní svobody, vyhlazení
každého kulaka, který nechce obdělávati
své pole jako placený čeledín, nýbrž
jako svobodný sedlák, neomezené panství
tenké vrstvy zvlášť privilegovaných
bolševiků nad úplně bezprávnými
masami třídních nepřátel. Z
toho vidíme, že způsob pojetí paktu
připouští závěr, že ve svých
důsledcích znamená vážné
nebezpečí pro celou nebolševickou Evropu.
Z bolševické literatury, která se i u nás
v Praze veřejně kolportuje, z řečí
a resolucí VII. světového kongresu komunistické
internacionály, ke které náleží
také sovětské Rusko jako její největší
sekce a v jejímž výkonném výboru
sedí Stalin a jiní státníci sovětského
Ruska, vidíme jasně, jakého druhu má
býti výstavba nové evropské společnosti.
Tam stojí (čte): "Světovou
revolucí způsobené nastolení moci
sovětů ve všech zemích světa."
Odtud, pánové, pramení naše obavy, že
pakt o vzájemné pomoci mezi Československem
a sovětským Ruskem se může projeviti
jako pakt, který učiní z Československa
výpadní branku bolševismu do Evropy. Na tyto
myšlenky člověk také přijde,
vzpomene-li si na slova, která nedávno pronesl bolševický
vyslanec v Praze při oficielní příležitosti
a jež zní: "Vy jste naším předvojem."
Veskrze se tedy může věřiti, že
Sovětský svaz nemá tak v úmyslu, odtrhnouti
určitá území od jiných evropských
států, protože podstata bolševismu spočívá
v tom, aby celá Evropa byla přivedena do područí
bolševismu. Moskva jistě nic nepodnikne proti integritě
Československé republiky, pokud však jsou v
Moskvě u vlády bolševici, neustoupí
ani o krok od úmyslu učiniti i z demokratické
Československé republiky autonomní Československou
sovětskou republiku. (Výkřiky posl. Katze.)
Dámy a pánové! Konstatujíce tato fakta,
víme, že levice a zvláště německá
levice se se vším záštím a lží
pokusí německému dělníkovi
a pracujícímu člověkovi vylíčiti
naše stanovisko proti bolševickému Rusku jako
nepřátelský čin proti dělníkům.
Proto výslovně prohlašujeme: 19. května
nám většina německého dělnictva
věnovala svou důvěru, abychom i jeho zájmy
hájili v mezích národního společenství.
Nikdy na tuto důvěru nezapomeneme, nikdy neopomineme
učiniti vše, co může býti na prospěch
jeho sociální a kulturní rovnoprávnosti.
Osvobodili jsme německého dělníka
od internacionalismu a třídní nenávisti.
Kdo dnes přichází se starými frázemi
a svody, nedojde sluchu u německého dělníka
a zaměstnance.
Dámy a pánové! Co se týče panslavistických
tónů přicházejících
s druhé strany, připomínají nám
pověsti dávných časů. Nač
plýtvati citem, je třeba míti na zřeteli
skutečnosti. Poměr, ve kterém je dnes Polsko
a Jugoslavie k říši bolševiků,
mluví nejvýrazněji o tomto znovuzrození
panslavismu.
Ke konci mohu se jen ještě jednou vrátiti k
vlastnímu úkolu československé státní
politiky. Již jsem jej naznačil. Československá
republika má poslání, jehož splnění
jí zajistí nejen pokojný vývoj, nýbrž
i čestné místo v dějinách Evropy.
Náš stát má se státi vzorem všem
ostatním středoevropským státům
svým konstruktivním zařazením menšin
do státu. Na našem státě je, aby ukázal,
že je možno uskutečniti pro střední
Evropu jediné přijatelnou zásadu, že
zachovávání věrnosti k určité
národnosti nevylučuje věrnost ke státu.
Všichni musíme si připomínati, že
musíme opět nalézti svůj životní
zákon a jím se spravovati. Mechanickým napodobením
západoevropské demokracie, která vůbec
nezná národnostních problémů,
nebyl by náš stát i při nejlepší
vůli všech s to, aby splnil své poslání,
totiž demokracií občanů dospěl
k demokracii národností. K tomu však především
patří, aby ve státě nejen jednotlivci,
nýbrž i národnosti mohly jako rovné
mezi rovnými souditi a jednati. Pak se teprve stane pravdivým
slovo našeho pana ministra pro věci zahraniční,
že při úplné rovnosti všech státních
občanů jdeme vstříc evoluční
cestou vyššímu stadiu politické, sociální
a hospodářské spravedlnosti. (Potlesk
poslanců sudetskoněmecké strany. - Hluk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, p. posl. Ursínymu.
Posl. Ursíny: Slávna snemovňa, panie
a páni! Spoločnosť národov je vlastne
nič iného ako stelesnením snaženia o
kolektívnu bezpečnosť. Správne zdôraznil
náš zahraničný minister okolnosť,
že mier je nedeliteľný. A, slávna snemovňa,
boly obdobia, kedy sme museli predpokladať, že niektoré
zo štátov mocných a silných domnievajú
sa, že majú zabezpečenú svoju bezpečnosť
i bez Spoločnosti národov. Posledné udalosti,
tak sa zdá, daly im iné presvedčenie, ako
sme toho v poslednej dobe svedkami. Ale je pravdou, že nielen
štáty veľké a silné, ale aj štáty
malé môžu byť nebezpečím
pre mier. V historii máme na to dosť a dosť príkladov.
A správne, že Spoločnosť národov
zaujíma stanovisko v prvom rade postaviť sa proti
útočníkovi, a je celkom isté, že
republika Československá nepostaví sa, tak,
ako to i zdôraznené bolo, do radov útočníkov.
Ale, panie a páni, obrana potrebuje nie menej silnú
armádu, ako ju potrebuje útok. A teraz potvrdila
sa správnosť nášho stanoviska, keď
sme hlásali, že republika naša cieľom zaistenia
svojej bezpečnosti potrebuje arádu dobrú,
silnú a bezpečnú. Často nenašli
sme pre to porozumenia. Boly obavy, že Ženeva hľadela
by na toto naše počínanie okom nepriaznivým,
a hľa, vývoj udalostí dal nám za pravdu.
A my môžeme byť len radi, že najvyšší
správca našej zahraničnej politiky vyslovil
túto vec vo svojom expozé celkom jasne a otvorene.
Slávna snemovňa! Spor habešsko-italský.
Itália v poslednej dobe veľmi jasne a zreteľne
dokazovala, že sa stavia proti každému, kto chce
akúkoľvek revíziu hraníc. A je celkom
jasné, jestliže má Itália zostať
stĺpom mieru a jeho obrancom, potrebuje, aby jej vnútorné
pomery boly konsolidované a aby mala možnosť
hospodárskeho uplatnenia sa. Preto musím len vysloviť
úprimné želanie, aby rozriešenie tohoto
sporu Spoločnosťou národov bolo také,
aby ona nebola na trvalo vyradená, ako dobrý, silný
činiteľ europského mieru.
Ro, vážená snemovňa, zaiste musí
byť želaním každého z nás.
Je samozrejmé a pochopiteľné, že stanovisko
Spoločnosti národov v tejto otázke nebolo
tak ľahké, a nie je tak snadné.
Anglia, ako to pán zahraničný minister vyslovil,
prejavila teraz celkom otvorene a jasne líniu svojej zahraničnej
politiky. Vyslovil svoje pevné presvedčenie, že
na tejto línii sotrvá i do budúcnosti. My
s tohoto stanoviska sa iba tešiť môžeme,
lebo boly momenty, keď anglická verejná mienka,
keď i nie oficiálne, často sa postavila na
stanovisko, ktoré sme nevedeli dosť dobre chápať.
A posledné stanovisko Maďarska v Ženeve dokázalo
aj Anglii, že ani ona nemôže mať záujem
na rozvrátení pomerov v stre dnej Europe.
Pokiaľ sa týka Sovietského sväzu, vel,mi
správne zdôraznené bolo, že naše
priateľstvo so Sovietskym sväzom, so sovietskym Ruskom,
má byť dobré a úprimné. Tu nesdielal
by som obavy môjho kolegu poslanca Sidora, ktorý
mal obavu, že naše priateľské spojenie s
Ruskom mohlo by mať vliv na naše hospodárske
a sociálne pomery, na našu štruktúru,
alebo na vyriešenie našich národných a
náboženských problémov. Bolo to jasne
zdôraznené, že tieto priateľské
styky a vzťahy nemajú zasahovať do vnútorného
nášho vedenia. A len s ľútosťou treba
konštatovať, že sa našiel poslanec tohoto
parlamentu, ktorý práve vo svojej včerajšej
reči v súvise s touto vecou netaktným spôsobom
napadol nášho predsedu vlády. Vážená
snemovňa! Terajší predseda našej vlády
bol aktívnym členom vlády vtedy, keď
sa robila naša dohoda so sovietskym Ruskom, a on jasne v
svojich slovách povedal, že chce pokračovať
v progr.ame, ktorý si naša vláda pri svojom
nastúpení stanovila. Ale, vážená
snemovňa, odvážil sa národnou prácou
a činmi predsedu vlády zaoberať človek,
u ktorého, keď by sme azda tieto činy hľadali,
sotva by sme ich našli, ktorý nevie, čo to
znamenalo, bojovať za národnú vec v stiene
bodákov. Vážená snemovňa, nemozno
nič iné, ako s poľutovaním odsúdiť
takýto netaktný a nešetrný útok.
(Výborně! - Správne!)
Ja vyslovujem pevné presvedčenie, že naše
styky so sovietským Ruskom budú dobré a trvalé.
Vyslovujem ďalej to hlboké a pevné presvedčenie,
že sovietské Rusko opätne bude sa stávať
mohutným slovanským činiteľom. Mám
pevnú vieru, že ako slovanský činiteľ,
najmohutnejší, prinesie Slovanstvu ešte mnoho
dobra, a preto len s uspokojením a potešením
si želáme - ovšem s tou výhradou, ktorá
už bola tu zdôraznená, bez zasahovania do vnútorných
pomerov navzájom, iba ak vo smere konsolidačnom,
- aby tento dobrý, priateľský pomer vyvíjal
sa čím ďalej tým lepšie. Že
je u nich porozumenie pre záujmy štátu, ktoré
sú u nich isteže stelesnené so záujmami
národa, na to máme dobrý príklad,
keď práve u nás sovietskí novinári
odsúdili tak jasne a otvorene "švejkovštinu"..
Vážená snemovňa! Nuž len ďalej
tak. Čo sa týka definície nášho
pomeru k Rakúsku a Nemecku, tak ako ju vyslovil pán
zahraničný minister, možno iba súhlasiť.
Iba jedno by bolo treba zdôrazniť. V poslednej dobe
"Völkischer Beobachter" priniesol článok
z pera zahraničného rozvratníka dr Jehlicsku.
Ba prebehly novinami zprávy, že chodil i v ministerstve
propagandy v Berlíne. Jestliže vzájomné
styky majú zostať korektné, nemožno si
želať, aby sa podobné prípady opakovaly.
Treba si len žiadať, aby podobné prípady
neboly viacej dopustené a dovolené.
Čo sa týka Maďarska, je samozrejmé,
že máme záujem na tom, aby naša politika
k súsednému Maďarsku bola dobrá, a tu
pán posl. dr Szüllö dopustil sa jednej
veľkej chyby. Vo svojej reči dokazoval, že vraj
ten, kto narušuje dobrý pomer a možnosť
dobrého vývoja, vzájomného pomeru,
je naša republika. Keby skúmal dobre príčiny
- a ja som presvedčený, že on ich vie, - tak
práve p. dr Szüllö by musel potvrdiť,
že chyba je na strane inej.
Vážená snemovňa! Republika Československá
nežiada ničoho od Maďarska. Republika Československá
nechce zasahovať a nijakým spôsobom nezasahuje
do jeho vnútorných pomerov. Nerobí žiadnu
jemu nepriateľskú a jemu nepriaznivú propagandu.
Sme svedkami toho, že i v poslednej dobe v Amerike robí
sa zasa propaganda. Keď jedno pole stroskoce, hľadá
sa druhé a tretie. Stále a stále ešte
nevedeli sa vyliečiť z toho, že im treba sa raz
a navždy definitívne uspokojiť s tým rozdelením
hraníc, ktoré bolo mierovými smluvami prevedené.
Toto má vedeť p. dr Szüllö a toto
má vedeť i oficiálné vedenie maďarskej
politiky.
Vážená snemovňa! Poľsko. Zdôraznil
náš odpovedný správca zahraničnej
politiky, že naše pomery s Poľskom sú stále
neutešené. Nemôžem si pomôcť,
vyslovujem to svoje hlboké a pevné vnútorné
presvedčenie, že smluvy, ktoré uzavrelo Poľsko
so svojím blízkym a mocným súsedom,
sú proti životným záujmom poľského
národa a štátu.
Slávna snemovňa, je možné, že tieto
smluvy momentálne, na krátku dobu zdajú sa
byť výhodnými, lebo garantujú aspoň
na niekoľko krátkych rokov hranice. Ale je otázkou,.
keď sa dívame na tieto smluvy s hľadiska dlhšieho
vývoja, či sú dobré a či škodlivé,
a podľa môjho, ako už som hovoril, vnútorného
presvedčenia, sú úplne škodlivé.
Nesúhlas s týmto oficiálnym postupom prejevila
velká časť, prevážna väčšina
voličstva poľského. Panie a pánovia,
môj pán kolega Sidor hovoril o tom, že
u Slovákov polonofilizmus je živelný. Tak ako
jednotlivec teší sa z priateľstva a zo svojich
úprimných priateľov, tak zaiste musí
sa tešiť dobrým priateľom i národ
a štát. Ale, slávna snemovňa, my Slováci
môžeme sa tešiť jedine takému poľskému
priateľstvu, ktoré nebuduje na nepriatel,stve proti
Čechom a na nepriateľstve voči Československej
republike. (Výborně! - Potlesk.)
Slávna snemovňa, takéto priateľstvo
nemôžeme považovať za úprimné.
Áno, budeme sa tešiť z toho priateľstva,
ktoré bude súčasným priateľstvom
voči nášmu štátu a voči
tým našim spolubratom, ktorí spolu s nami majú
udržovať a niesť na bedrách svojich jeho
osudy. Iné priateľstvo, bohužial, nemôžeme,
nesmieme a nechceme považovať za priateľstvo úprimné.
A ja som presvedčený, vážená
snemovňa, že polonofilstvo slovenské takto
chápe i môj kol. Sidor.
Vážená snemovňa, historia nás
má učiť. Historia nás učí,
že mnohoráz pre chyby vlastných, odpovedných
činiteľov a synov národa trpely národy
a pykaly za stáročia. Táto historia musí
učiť i Poľsko i Poliakov, i nás samých.
A beda by bolo, aby sa z tejto historie neučili aj oni.
My sme síce videli v historii prípady, keď
smluvy, ktoré boly urobené proti životným
záujmom národov, v osudových chvíľach
staly sa zdrapom papiera. A ja vyslovujem to moje hlboké
a pevné presvedčenie, že tie smluvy, ktoré
sú urobené, ako som už povedal, podľa
môjho presvedčenia proti životným záujmom
národa a štátu poľského, že
tieto smluvy v osudových chvíľach staly by
sa zdrapom papiera. A je len trapné, slávna snemovňa,
že pre malé, nepatrné spory, ktoré nemôžu
byť rozhodujúcimi - či už je to malá
nepatrná otázka menšín, ktorým
sa podľa skutočnej pravdy nekrivdí, alebo otázka
malá, nepatrná o hraničný kameň
- vzniknú také rozbroje a také nepríjemnosti,
ktoré by mohly ohroziť dobré a bezpečné
jestvovanie oboch našich štátov, zdôrazňujem,
na seba odkázaných štátov. A koľkoráz,
keď v duchu som uvažoval nad tým, že naša
šľachta zpreneverila sa našim národným
záujmom, domnieval som sa, že bolo by bývalo
pre národ dobré, keby sa tak nebolo stalo, ale tak
sa mi zdá, že lepšie bolo tak a že v tom
neblahom vývoji, ktorý medzi nášmi štáty
nastal, značná časť úlohy padá
na poľskú šľachtu.
Vážená snemovňa! Je treba, aby tú
líniu našu, ktorú sme zachovávali, líniu
dobrého, objektívneho súseda, ktorý
vie sa presunúť ponad maličkosti, ba i ponad
provokácie, zachovávali sme aj do budúcnosti,
chovali sa dôstojne a nedali sa vyprovokovať. A čo
sa týka dohody Francie a Anglie, je treba, aby sme túto
sledovali s životným záujmom. Je treba, aby
táto dohoda bola trvalá v záujme mieru, aby
svorne s nimi Malá dohoda bola trvalou zárukou mieru
v Europe. Ale, vážená snemovňa, jedno
je istou a nespornou pravdou, že vždy a v prvom rade
musíme spoliehať na silu vlastnú, že musíme
mať, ako už bolo zdôraznené, vybudovanú
dobrú a disciplinovanú, všetkými modernými
technickými vymoženosťami vystrojenú armádu,
ale je tu ešte jedna okolnosť nie menej vážna,
snáď vážnejšia. Potrebujeme, aby
sme mali vo vnútri nášho štátu
pomery konsolidované, aby pomer Čechov a Slovákov
bol čo najlepší. A preto je treba vzájomnej
dohody, porozumenia a spolupráce tak, aby všetky nedorozumenia
boly odstránené, aby v každom ohľade a
na každom kroku postup náš navzájom voči
sebe bol najobjektívnejší, najspravedlivejší,
najdobroprajnejší, ako si len ľudsky vôbec
predstaviť možno. A práve v týchto tvrdých
dobách prichodí na čelo vlády Slovák.
Domnievam sa, že i toto je jeden vážny moment
pre dobrý vývoj našich vnútropolitických
pomerov a že je to jeden vážny moment i pre zahraničie,
kde často tak falošne a nepravdivo sa tvrdí,
že u nás nie je možné, aby Slováci
dopracovali sa primeraného postavenia a pozície,
že sa im nepraje možnosť hospodárskeho rozvoja,
a ajhľa, skutky sú pravým opakom a protivou
tohoto tvrdenia! Je pravda, že mnoho a mnoho rôznych
vecí treba urovnať, nuž, len objektívnosti,
dobromyseľnosti a dobrého vzájomného
porozumenia je treba, a keď, vážená snemovňa,
hovoril som k vládnemu vy láseniu, povedal som,
že treba nam pracovať na vytvorení pomerov tak,
aby u nás Slovákov a Čechov nastala jednota
sŕdc a jednota duší. A ja vyslovujem to pevné
presvedčenie, že táto jednota s dc, jednota
duší musí nastať, nastane. A my musíme
a budeme mať dosť odvahy, sily vnútornej, aby
sme odmietli všetkých tých, ktorí rušivo
budú zasahovať, a táto vnútorná
jednota sŕdc a duší stane sa najbezpečnejším
ochráncom pevnej, fobrej existencie nášho štátu,
našej drahej republiky.
Vážená snemovňa, menom klubu, ktorý
mám tu čest zastupovať, vyslovujem súhlas
s expozé pána ministra dr Beneša. (Výborně!
- Potlesk.)