To jsou síly, které pracují na Podkarpatí
v zájmu zahraničního fašismu, které
zeslabují, rozbíjejí protiválečné,
protifašistické síly a které připravují
pracujícímu obyvatelstvu na Podkarpatí peklo
nové války. A kdo je tou silou na Podkarpatí,
která by mohla toto nebezpečí odvrátiti?
Tou silou je pracující lid Podkarpatí. A
kdo ničí zesláblé síly pracujícího
lidu na Podkarpatí? Především je zeslabuje
protinárodní politika, jakou provozovaly dřívější
vlády a ve které pokračuje i nynější
vláda. Ničí je právě Zajícové,
Bačinští, Kosseyové, lidé
Stoupalů, lidé Hodžů.
Tato politika uvedla pracující lid na Podkarpatí
do katastrofálního stavu. Je to snad politika ve
prospěch zesílení demokracie, zesílení
sil k ochraně míru, když na Podkarpatí,
na Verchovině jest právě hlad, za nějž
se musí republika styděti před celým
světem? Je to snad politika k zesílení protifašistických
a protiválečných sil na Podkarpatí,
když český finanční kapitál
zničil ve velké míře i ten průmysl,
který se vyvinul před válkou, když následkem
toho a také následkem hospodářské
krise je na Podkarpatí ohromná nezaměstnanost
a tito nezaměstnaní nedostávají takovou
podporu, jako dostávají v českých
územích? Je to snad politika k podpoře sil
proti fašismu a proti válce, když na Podkarpatí
dělníci mají takové výdělky,
že se rovnají výdělkům japonským?
Je to snad politika na podporu selských sil, základních
sil vojska, které jsou povinny hájiti demokratická
práva a které jsou jedinou zárukou proti
zahraničnímu fašismu, když byla na Podkarpatí
provedena pozemková reforma tak, že půdu dostala
firma "Latorice", čeští kolonisté,
zbytkoví statkáři a velcí sedláci,
ale bezzemkové a dr§ní sedláci nedostali
skoro nic? Nyní 111.200 selských hospodářství
má 385.000 ha půdy a 2.800 velkostatkářů,
velkých sedláků má 814.000 ha půdy.
Většina selského obyvatelstva nemá vůbec
příležitosti a možnosti žíti.
Je to snad politika k zesílení protifašistických
a protiválečných sil, když daňová
břemena pracujícího obyvatelstva na Podkarpatí
vzrostla od r. 1919 do r. 1932 z 9 mil. Kč na 107 mil.
Kč? Tato politika uvrhla pracující sedláky
a střední městské vrstvy do takového
zadlužení, že více dluhují bankám
a lichvářům, než zač stojí
jejich vlastní majetek. Je to snad politika k podpoře
obrany republiky, obrany demokratických práv pracujícího
lidu, obrany míru, když drobní řemeslníci
a obchodníci jsou již úplně zničeni
hospodářskou krisí, a exekutoři jim
béřou jejich poslední majetek?
Je to snad politika užitečná třeba jen
samé republice, když se na Podkarpatí poskytují
občanská práva ruským a ukrajinským
bělogvardějcům, ale pracující,
kteří se narodili na Podkarpatí, se vypovídají
za hranice? Je to snad politika k podpoře protiválečných
a protifašistických sil, když se na Podkarpatí
provozuje počešťování a podporuje
bratrovražedná válka ukrajinského lidu
pro t. zv. jazykovou otázku? Je to snad politika pro obranu
demokracie a míru, když i nyní někteří
okresní hejtmani (rachovský, sevlušský,
iršavský a perečinský) zakazují
protifašistické schůze a povolují schůze
fašistům? A je to snad - táži se konečně
- politika ve prospěch podpory protifašistických
a protiválečných sil, když můj
soudr. posl. Lokota, nejbojovnější protifašista,
jest ve vězení, zbaven poslaneckého mandátu,
ale pan Fencik, o jehož spojení s polským
konsulem psaly dokonce i noviny vládních stran,
a jehož protistátní rejdy v Americe jsou nám
všem ve sněmovně známy, je zde? A tak
by bylo možno ještě dlouho vypočítávati
fakta této politiky, která uvrhla podkarpatoruský
lid do nynější katastrofální
situace.
Aby byl podporován mír v tak důležitém
bodu, jakým je Podkarpatí, musí vláda
učiniti přítrž této politice.
Nejlepší zárukou proti fašismu, proti
válce na Podkarpatí bude, aby pracující
lid měl chléb, práci, půdu a svobodu.
Z toho, co jsem řekl, jest zřejmo, že na Podkarpatí
jest velice málo té demokracie pro pracující,
mnohem méně než v českých územích,
že tato demokracie je zde velice obřezaná,
velice omezená, velice zmrzačená, ale nám
komunistům není naprosto lhostejné, kdyby
dokonce na místo té omezené, nedostatečné
demokracie měla nastoupiti krvavá fašistická
diktatura. Pracující vrstvy Podkarpatí budou
bojovati o každý kousek této demokracie, budou
hájiti demokratická práva před vnějším
a vnitřním fašismem, ale zároveň
budou bojovati o rozšíření těchto
práv. Pracující vrstvy Podkarpatí
nechtějí pocítiti na své kůži
krvavého horthyovského teroru, nepřejí
si ani trestných výprav a dragonád polského
fašismu. Budou brániti demokratická práva
i před maďarským a polským fašismem
a zároveň budou bojovati o rozšíření
těchto práv, o takovou svobodu, jakou má
největší část ukrajinského
lidu, která žije v sovětské Ukrajině.
Nevydáme Podkarpatí ani vnějším
ani vnitřním fašistům, neboť fašismus
přinesl by pracujícímu lidu na Podkarpatí
ještě větší hlad, ještě
větší národní otroctví,
přinesl by válku. Pracující lid na
Podkarpatí, jehož synem jsem, nevyléčil
ještě své rány z poslední světové
války. Nová válka znamenala by pro naši
zem pohromu, nová válka proměnila by naši
zemi v jakousi Habeš. Nová válka přinesla
by zkázu pracujícímu obyvatelstvu na Podkarpatí.
Pracující lid na Podkarpatí si nepřeje
války ani fašismu, ale chce míti svobodu. Proto
se obrací k vládě v zájmu zesílení
míru na tak důležitém bodu, jakým
jest Podkarpatí, aby vláda zavedla rovnoprávnost
pro pracující lid na Podkarpatí, aby zrušila
staré zpátečnické
maďarské zákony, které ještě
do dneška na Podkarpatí platí, aby zrušila
zákon o schůzích, starý maďarský
tiskový zákon, zákon o organisacích,
o udělování státního občanství
atd.
Pan ministr dr Beneš ve svém projevu řekl
mezi jiným i to, že československá vláda
plní své závazky k národním
menšinám. To jsou krásná slova, ale
skutečnost je jiná. Faktem jest, že za 15 let
nebyla splněna autonomní práva pracujícího
lidu na Podkarpatí. My komunisté máme v národnostní
otázce svůj program. Bojujeme o plné právo
sebeurčení, neboť pouze uskutečnění
tohoto práva poskytuje plnou svobodu každému
národu, aby rozhodl o svém osudu. Živým
příkladem toho jest Sovětský svaz.
Žádná autonomie v kapitalistických státech
nemůže dáti takovou svobodu, ale zavedení
autonomních práv pracujícího lidu
mohlo by pracujícím poskytnouti aspoň hospodářskou
a politickou úlevu.
Proto je svrchovaný čas, aby autonomní práva
Podkarpatí byla provedena. V zájmu pracujícího
lidu na Podkarpatí podáváme ruku všem
pracujícím, všem organisacím, které
skutečné a poctivě chtějí bojovati
o provedení autonomních práv. Ale voláme
všechny pracující do boje proti všem těm,
kteří hesly autonomie klamou pracující
vrstvy v zájmu zahraničního a vnitřního
fašismu. Voláme je do neúprosného boje
proti Fencikům, kteří klamou lid na Podkarpatí
autonomií a rusofilským nacionalismem v zájmu
české finanční oligarchie, v zájmu
Kramářů, Hodáčů,
Preissů a Stříbrných. Budeme
bojovati proti vedoucím činitelům maďarských
buržoasních stran, kteří také
v maďarských územích na Podkarpatí
hesly autonomie klamou maďarský pracující
lid v zájmu maďarského fašismu. Budeme
bojovati proti Vološinům a Braščajkům,
kteří také ukrajinským nacionalismem
a hesly autonomie klamou pracující masy v zájmu
našich nepřátel.
Dále budeme bojovati proti Bačinským,
Zajícům, Kosseyům, Kločurákům,
kteří hesly autonomie chtějí zesíliti
agrární režim na Podkarpatí, aby mohli
pracující lid hnáti ještě do
většího hladu a útisku. Uvítáme
také, budou-li kurťakovské organisace skutečně
bojovati o provedení autonomních práv pracujícího
lidu. Víme, kam směřuje politika vedoucích
činitelů kurťakovské strany pod vedením
Bródyho a proto budeme dále bojovati s nimi,
budeme je nutiti, aby přiznali svou barvu.
Ale v zájmu polepšení života pracujícího
obyvatelstva a polepšení těch sil, které
bojují proti válečnému nebezpečí
v tak důležitém bodu, jakým jest Podkarpatí,
jest, aby se učinila přítrž počešťování
na Podkarpatí, aby se nepodporoval ruský a ukrajinský
šovinismus a tím spíše aby byly zastaveny
pokusy o utvoření t. zv. třetího,
"rusínského" národa.
Většina podkarpatského lidu mluví stejnou
řečí, má tytéž mravy a
zvyky, jaké mají Ukrajinci v Západní
Ukrajině, na Bukovině, v Bessarabii a v sovětské
Ukrajině. To potvrzují tací autoritativní
činitelé, jakými jest leningradská
akademie věd a pražská akademie věd.
Rusofilství na Podkarpatí jest zpátečnické,
nemá přirozené půdy, jeho potřebuje
zpátečnická česká buržoasie
jako pomůcky pro počešťování
tamějšího obyvatelstva, jeho hlavními
nositeli jsou ruští bělogvardějci. Je
to přímo směšné, když dnes
vystupuje s této tribuny pan posl. Kramář
proti rozbíjení velkého ruského národa
na Ukrajince a Rusy. Je to přímo směšné
a komické, když ještě nyní se pronáší
Valujevovo prohlášení, že "Ukrajinci
nejsou, nebyli a nemohou býti."
Žádáme, aby lidový jazyk byl zaveden
do škol, do úřadů a k soudům.
Zároveň také žádáme, aby
se vyučovalo ruštině v měšťanských
a středních školách jako povinnému
předmětu. Vidíme, že v Sovětském
svazu mohou tyto dvě kultury žíti ve vzájemné
dohodě a proto také na Podkarpatí bude nutno
zastaviti bratrovražednou válku. Tato bratrovražedná
válka je potřebná Fencikům,
Vološinům, Braščajkům, je potřebná
zpátečnické české buržoasii,
neboť touto bratrovražednou válkou rozbíjejí
síly pracujícího lidu na Podkarpatí
a rozbitým silám se ovšem snáze panuje.
Dále je v zájmu podporování sil proti
fašismu, proti válce, v zájmu zesílení
postavení míru v takovém důležitém
bodě, jakým jest Podkarpatí, aby z úřadů
byli odstraněni ruští a ukrajinští
bělogvardějci, aby na jejich místo byla přijata
naše nezaměstnaná pracující inteligence.
V témž zájmu jest, aby vláda provedla
širokou výpomocnou akci pro hladovějící
na Podkarpatí, pro všechny nezaměstnané,
aby snížila ceny chleba, cukru, aby daňové
příročí prodloužila aspoň
na dva roky, aby zastavila exekuce u pracujících
sedláků, drobných řemeslníků
a obchodníků, aby obilní monopol reformovala
v zájmu pracujících sedláků
a dělníků, aby půdu "Latorice"
rozdělila bezzemkům a drobným sedlákům,
aby byla zajištěna shromažďovací
svoboda, demonstrace proti fašistům, aby byly rozpuštěny
fašistické organisace, aby Lokota a všichni
jiní protifašisté byli propuštěni
na svobodu.
Neoddáváme se ilusím, že vláda
tyto požadavky, které by mohly značně
zlepšiti život pracujícího lidu na Podkarpatí
a tím také zmocniti síly, které stojí
na stráži míru, síly, které stojí
proti fašismu, neoddáváme se ilusi, že
vláda splní tyto požadavky beze všeho
nátlaku pracujících, tím spíše
nelze se oddávati takovým nadějím
tenkrát, když přichází v čelo
vlády Hodža, čímž se zesiluje
reakce v Československu, naopak upozorňujeme pracující
vrstvy Podkarpatí, že vláda s Hodžou
v čele může provésti další
útok na pracující vrstvy na Podkarpatí,
že ještě více hrozí nebezpečenství
fašismu a války, a proto všichni pracující
na Podkarpatí, všechny organisace, které skutečně
chtějí bojovati proti fašismu, o polepšení
života pracujícího lidu na Podkarpatí,
musí se ještě silněji sjednotiti v jednu
mohutnou lidovou frontu, neboť pouze mohutnou lidovou frontou
mohou čeliti nebezpečí fašismu, nebezpečí
války. Pracující vrstvy na Podkarpatí,
spojené v jednu mohutnou frontu společně
s pracujícími vrstvami československého
a německého národa, mohou se domoci chleba,
práce, země a svobody. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Wolf. Dávám mu slovo.
Posl. dr Wolf (polsky): Slavná
sněmovno! (Výkřiky posl. Śliwky.)
Poněvadž pan ministr pro věci zahraniční
ve své zprávě o zahraniční
politice upozornil na zacházení s polskou menšinou
v našem státě a označil je jako úplně
správné a poněvadž v politické
mezinárodní hře mezi Polskem a Československem
se opakuje a zdůrazňuje otázka postavení
polské menšiny v naší republice, a jistí
čeští činitelé projevují
úsilí podceňovati věc této
menšiny, což hrozí možností, že
budeme zbaveni národních práv, jsem nucen
jako zástupce polského lidu v Československu
vylíčiti tuto věc ve sněmovně
tak, jak ji vidí a cítí v celém svém
společenském životě náš
polský lid. (Výkřiky posl. Śliwky.
- Veselost.)
Dělám to z povinnosti, neboť čeští
činitelé nejen že líčí
v českém tisku a v rozličných prohlášeních
naši situaci v tomto státě jako růžovou
a nejlepší, nýbrž také vybírají
z rozličných řečí zástupců
polského lidu, zvláště také z
mých - jak se to stalo i s mou řečí
ve Stonavě - slova a věty nejen o loyálnosti
k tomuto státu, kterou nepopíráme, nýbrž
i slova zjišťující spokojenost s tím
nebo oním stavem věci, jakož i slova svým
významem odsuzující to, co českému
usuzování není milé, sestavují
z toho věty a prohlášení a vyvozují
důsledky, že polský lid jest spokojen nynějším
stavem věcí. (Různé výkřiky.)
Aby se dokázala tato spokojenost, vynechává
se pečlivě obsah celku řečí
těchto polských zástupců, zvláště
všechny stížnosti a protesty, vždy se v
nich opakující s velkým důrazem, pro
bezprávné, ničím neodůvodněné
zacházení s polským lidem. (Výkřiky
posl. Śliwky.)
Takový způsob vylíčení věci
nemůže nikdy napraviti zlo a pravou příčinu
neshody mezi národem polským a českým.
(Výkřiky posl. Śliwky.) Věděl
jsem, že jste křikloun, ale že jste takový,
to jsem nevěděl. Konstatování projevů
loyálnosti a vyvozování z toho důsledků,
že se polský lid má v tomto státě
dobře a že je spokojen se svým postavením,
jest jen úmyslným zahalováním utrpení
a bolesti tohoto lidu a divadelní záclonou propasti
mezi oběma národy. (Výkřiky posl.
Šliwky.) Chceme-li skutečně hledati most,
musíme jak s polské, tak i české strany
míti odvahu pohleděti pravdě do očí,
zla nezahalovati, nýbrž poznati je a napraviti. (Posl.
Špaček: V čem se vám křivdí
konkretně?) To jsem již řekl.
Na otázku, kde se má hledati toto zlo, působící
utrpení a nespokojenost polského lidu a tím
i propast mezi oběma národy, najdeme úplnou
odpověď v tom, že československé
zákonodárství jest sice dobré, ale
že se polské menšině nedodržují
povinnosti a neužívá se práv, vyplývajících
z ústavy a zákonodárství tohoto státu,
z rozhodnutí velvyslanců ze dne 28. července
1920 a z mezinárodních smluv s Polskem, zvláště
ze smlouvy o otázkách právních a finančních
ze dne 23. dubna 1925, vyhlášené ve Sbírce
zákonů a nařízení Československé
republiky ze dne 29. dubna 1926 pod č. 56. (Různé
výkřiky.) Abych doložil toto tvrzení,
dovolávám se četných memorand polského
lidu, předložených úřadům
republiky, sněmovních řečí
polských poslanců v této sněmovně,
zvláště své řeči ze dne
26. června t. r., na které v celém jejím
obsahu trvám. (Výkřiky posl. Śliwky.)
Vyčítá-li se nám Polákům
v Československu vina, musíme to rozhodně
odmítnouti, neboť nemůžeme uznati za zločin
ochranu svých práv a volání toho,
na němž se páchají křivdy, aby
se učinila přítrž těmto křivdám.
Právě to, že jsme bojovali stěžujíce
si, protestujíce a dovolávajíce se spravedlnosti,
bylo snad dostatečným důkazem naší
loyálnosti, že chceme v tomto státě,
jehož vnitřní stavba a zákonodárství
jest přiměřená pro možnost vývoje
naší zvláštní kultury a národní
ideologie, žíti a vyvíjeti se. (různé
výkřiky.) Bohužel však musíme
konstatovati, že způsob, jak se k nám chovají
směrodatní činitelé, nesouhlasí
s literou, především však s duchem příslušného
liberálního zákonodárství a
demokratismu, který má býti základem
vnitřní stavby tohoto státu. (Výkřiky
posl. Śliwky.)
Bojovali jsme o svá národní práva,
o blaho svého lidu a jeho rovnoprávnost, tudíž
proti soustavné a násilné akci odnárodňovací,
vždy zákonitými prostředky a chtěli
jsme zvítěziti dlouholetou spoluprací s vládnoucími
stranami v tomto státě. (Různé
výkřiky.) Když tato spolupráce byla
marná, a další službičkování
vládním stranám ohrožovalo naši
národní hrdost, zrušili jsme se souhlasem lidu
spojení s vládními stranami a zaujali jsme
stanovisko legální oposice. (Výkřiky
posl. Śliwky.)
Hájíce svá národní a občanská
práva nepotírali jsme stát ani jsme neusilovali
odtrhnouti od něho zemi, kde bydlíme, ale podle
povahy věci celé naše jednání
směřovalo jen proti těm českým
národním činitelům, kteří
si vytkli cíl odnárodniti všemi způsoby
náš polský lid, nevyhýbajíce
se ani zničení existence hospodářsky
závislých členů naší národnosti,
odporujících odnárodnění. Také
nemůžeme podporovati vládu, pod jejíž
ochranou se tyto věci dějí. (Různé
výkřiky.)
Poněvadž pro změnu volebního řádu
provedenou v posledním sněmovním období
a pro rozdělení našeho společného
polského tábora, způsobené pro odnárodnění,
byla ohrožena volba zástupce polského lidu
do Národního shromáždění,
a naši dosavadní spojenci při volbách,
strany židovské, nechtěli s námi jíti
do voleb, musili jsme se ohlédnouti po novém volebním
bloku. (Různé výkřiky. - Hluk.)
Obrátili jsme se na slovanskou skupinu Slovenské
strany ľudové pátera Hlinky, nechtějíce
se spojovati s organisacemi neslovanskými. Jsme vděčni
této straně, že s její pomocí
jsme získali v autonomistickém bloku mandát
do této poslanecké sněmovny a že v tom
klubu aspoň jako hospitant mohu projeviti, že polský
lid v tomto státě existuje a že v těžkém
boji o svá národní práva chce zákonitou
cestou obhájiti a zajistiti svou existenci. (Výkřiky
posl. Śliwky.)
Pro toto naše stanovisko a v souvislosti s napjatou zahraniční
politikou mezi naší republikou a republikou Polskou
jest náš lid, se kterým se vždy zacházelo
jako s občany nižší třídy,
v poslední době vydán v šanc neslýchanému
pronásledování (Výkřiky.)
a týrání, projevujícímu
se zvláště v trestním vyšetřování
a řízení proti řečníkům
na veřejných schůzích; v úmyslném
zabavování obyčejně z nepatrných
důvodů našeho místního polského
tisku, v zastavování jeho vydávání
a nedovolování vydávati jiné polské
časopisy; v malicherném omezování
svobody slova na schůzích, (Výkřiky.)
v umlčování všeliké, třebas
úplně věcné kritiky jednání
českých činovníků a systému
vládnutí vůči polské menšině,
ve vyzývavém slídění po jakýchkoliv
projevech pocitů nespokojenosti uvědomělých
zástupců polských dělníků
a jiných vrstev polské menšiny; (Výkřiky.
- Hluk.) v četných zatčeních
z toho důvodu a v protahování vyšetřovací
vazby, aby náš lid byl postrašen a desorientován;
v propouštění dělníků
z práce z národně politických důvodů,
zvláště pro jakékoliv vyslovení
kritiky nynějšího systému; v překládání
železničních zaměstnanců z místa
stálého pobytu jejich rodin do vzdálených
krajin a stálého strašení dalším
překládáním; v pronásledování
polských učitelů (Stálé
výkřiky.) pro jejich organisační
práci v kulturních spolcích, v zatčení
některých následkem donašečství
a zastavení jejich úřední činnosti
a konečně v zastavování činnosti
odborových organisací a kulturních spolků,
při čemž zavřenim také domu Katolické
čítárny v Třinci (Výkřiky
posl. Śliwky.) byly způsobeny nejen tomu spolku
hmotné škody nedající se vypočísti,
nýbrž byla znemožněna také činnost
dvanácti jiným spolkům, které měly
své sídlo v tom domě.
Z těchto příčin, zesílených
stálými útoky, štvaním, pomluvami
a hrozbami místního českého tisku,
tudíž všelikými opatřeními
politické povahy, zesílením policejních
a četnických stanic v dosud neznámé
míře, byl náš lid uveden do nejvyššího
stupně rozdráždění a roztrpčení.
(Výkřiky.)
Je zřejmo, že za takových poměrů
a těmito methodami lid nebude vychován v občany
lnoucí k tomuto státu, který v jeho očích
ztrácí vážnost. Stále se u nás
vynořuje otázka, proč s námi, kteří
věrně plníme občanské povinnosti,
dovoluje se zacházeti jako s cizinci, kteří
mají býti vyloučeni z práv a státní
ochrany?
Přes to že provokující a nepovolaní
činitelé rozšiřují zprávy
o převratech, náš lid se všeobecně
nejen nedal vyprovokovati, nýbrž zachoval úplnou
rozvahu a klid, (Výkřiky.) a jsou-li ústřední
úřady a činitelé mimo naše území
informováni o nějakém neklidu a úmyslech
vzbouření - jak to vyvozujeme při 3. výročí
smrti Zwirki a Wigury v Těrlicku mají za to co děkovati
rozvášněnému českému tisku
a šovinistickým českým činitelům,
(Výkřiky.) kteří pro nějaké
ukryté účely a ve strachu, odůvodněném
jen zaviněním proti domácímu polskému
lidu, touží po tom, aby pod ochranou státní
autority byl ten lid uveden v zoufalství.
Místopředseda Taub (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, že
není dovoleno řeč čísti.
Posl. dr Wolf (pokračuje): Prosím,
to je prohlášení.
Ale když se za takových poměrů příliš
rozohnění jedinci dokonce i z polského lidu
dopustí nějakých výstřelků,
(Různé výkřiky.) jsou to činy
oddělené, kterých nelze připisovati
na vrub celému lidu. (Výkřiky posl. Śliwky.)
Tento lid byl ve veřejném mínění
odsouzen pro vytloukání oken v českých
školách na našem území, neboť
celý český tisk jednomyslně hlásal,
že pachateli jsou Poláci. (Výkřiky.)
Byla vytlučena okna některých polských
škol a domů, ale o tom se vůbec nepsalo. My
máme své mínění o té
věci. (Výkřiky.) Divím se jen,
že přes tolik policejních agentů a tolik
tak silných četnických stanic nebyli pachatelé
dosud odhaleni. (Posl. Špaček: My jsme to udělali?)
Já nevím.
Jistě kdyby náš polský lid byl měl
s těmi činy něco společného,
byli by pachatelé dávno odhaleni. Nevylučuji
také možnosti, že tyto činy spáchali
šílenci z polského tábora, lidé,
kteří byli uvedeni do zoufalství poměry
u nás panujícími, a pak zasluhují
politování stejně jako jejich činy,
které samé věci nepomohou, naopak jen jí
škodí a jsou ještě větším
důvodem ke štvaní českého tisku
proti všemu polskému. (Výkřiky posl.
Śliwky.) Proto také rozhodně protestujeme
proti žalobám na polský lid pro tyto a jim
podobné činy, (Výkřiky.) proti
všem opatřením policejních úřadů,
směřujícím z této příčiny
proti polskému lidu.
Obraceje se k mezinárodním poměrům
tvrdím, že by bylo směšné, kdybychom
chtěli konstatovati, že náš národ,
jeho život ve vlastním státě nemá
vlivu na náš národní život v republice.
(Výkřiky.) Pro naši menšinu by
bylo tedy nejvítanější, kdyby mezi Československou
republikou a Polskem bylo co nejideálnější
přátelství. Proto jsme v této sněmovně
já i můj předchůdce poslanec pan dr
Buzek žádali, aby i pro tuto věc byla
dána naší menšině všeliká
možnost vývoje a udržení nezmenšeného
celku, a uváděli jsme, že žádný
národ nemůže býti lhostejný k
osudům své části, žijící
v jiném státě. (Posl. Špaček:
Mluvte konkretně!) V r. 1920 měli jsme v polských
školách 22.000 dětí a dnes jich máme
12.000. (Výkřiky.)
Dnes mluvíme o poměrech mezi Polskem a Československem
jako o silně přiostřených a nepřátelských.
Vůdcové zahraniční politiky tohoto
státu připisují vinu na tomto stavu věci
Polsku. Bojujíce o svou národní existenci
nemůžeme zjistiti, kde jest vlastně vina (Výkřiky
posl. Śliwky), neboť Polsko se rozhodně ohrazuje
proti tomuto podezření. (Výkřiky.)