Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. dr. Roscheho.) Žádám pana posl. dr. Roscheho, aby nerušil řečníka.

Posl. R. Böhm (pokračuje): Jak se může průmysl a zemědělství sblížiti, když plenární zasedání liberecké obchodní komory, která představuje zastoupení průmyslu, žádá odstranění obilního monopolu a zamezení úpravy cen dobytka a když se vyjadřuje proti užívání domácích surovin pro výrobu margarinů. Jak chceme dojíti k dohodě, když liberecká obchodní komora zjišťuje, že tato pro zemědělství bezpodmínečně nutná opatření jsou jednostrannými výhodami zemědělství. Jak chceme dojíti ke sblížení, když pan předseda liberecké obchodní komory sám prohlašuje, že zemědělská politika jest vinna úpadkem průmyslu, anebo když řekne dále: Hospodářská politika jest jednostranně ovládána ze zájmového stanoviska zemědělství a připojil pro rolnictví povážlivá slova: Lidové společenství to změní. Vzbudilo to zdání, jakoby zneužitím slova lidové společenství měl býti podlomen vliv zemědělství v tomto státě.

Nuže, pane dr. Rosche, konstatujeme objektivně vinu a nevinu na napětí mezi průmyslem a zemědělstvím, a já přečtu nyní místo z článku, uveřejněného v měsíčníku pro hospodářství a politiku, jehož vydavatelem jest velkoprůmyslník pan ing. Vilém Weber. Co nám praví tento článek (čte): "Mnohem dále vidoucí byl v tomto ohledu zemědělský úsek našeho hospodářství. Vrozený zdravý pud chrání naše rolnictvo před tím, aby se vydalo finančnímu kapitálu. Rolníci se semkli včas v mocnou politickou organisaci, která se zákonodárstvím dala do boje proti zbídačení zemědělství a tím proti finančnímu kapitálu. Místo aby tedy hledal náš průmysl stejnou čáru, dal se za vedení bankovních ředitelů vmanévrovati do protivného poměru k zemědělství a zneužíti za bořícího berana proti životně důležitým zájmům zemědělství. Jaký div, když se nyní zemědělci bez ohledu na průmysl snaží o to, aby zajistili svou vlastní existenci." Dále se praví: "I naše zemědělství trpí měnovou nouzí doby. Dík své politické moci mohlo si zajistiti pro své výrobky postačitelné ceny."

Myslím, že tento článek jest pro všechny rolníky velice bohatým na vysvětlení, zvláště pro ty, kteří vycházejí v neděli a mluví o 16 letech rolnické politiky a o 180.000 exekucích. Tento článek však také proto mnoho vysvětluje, protože bleskově osvětluje skutečný stav věcí a vlastně ukazuje, že průmysl šel chybnou cestou. Milerád dávám tento článek ihned k disposici, abyste se mohl přesvědčiti, že tento měsíčník pro hospodářství a politiku bez námitky zjišťuje vinu průmyslu na napětí mezi zemědělstvím a průmyslem. Přál bych si jen, aby tento článek přispěl k obratu a uznání, naše dobrá vůle nebude chyběti. (Posl. dr. Rosche [německy]: To dokázal Spina!) Naším opravdu velkým cílem, a to docela jednoznačně říká tento článek, musí proto býti, abychom sudetskoněmeckému usedlému člověku zachovali politickou zletilost. (Výkřiky posl. dr. Roscheho.) Pane dr. Rosche, kdo více přispěl k tomu, že se přiostřily protiklady mezi Svazem zemědělců a sudetskoněmeckou stranou, to budete moci docela přesně posouditi. Nemůžeme předpokládati, že se p. dr. Rosche, kterého známe již tolik let, může prohlásiti za srozuměného s touto nespoutanou agitací, jak se proti nám venku vede. (Posl. dr. Rosche [německy]: Ne! - Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Zemědělství nezavírá oči před všeobecnou bídou, protože jest jeho bytí spojeno s ostatními vrstvami obyvatelstva. Jest však v zájmu ozdravení celého národního hospodářství, jestliže se postaví domácí zemědělství teprve znovu na trvalé základy. (Výkřiky posl. Knorreho.) Pane posl. Knorre, konal jsem 41 voličských schůzí, tažte se, zdali jsem slovem urazil člověka nebo stranu. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Chtěl jsem ukázati krajně věcným způsobem těm, kteří dělají první politické krůčky, jak se chovati před veřejností. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Při zadávání veřejných prací musí vždy rozhodovati jakost a hodnota a nikoliv národnostní nebo jiné ohledy. Jedno zde musím uvésti. Těžce pociťují hladovějící nezaměstnaní v německém území, když přicházejí dělníci k státním stavbám silnic z vnitra země. (Výkřiky.) Tam jest zajisté ještě více pracovní možnosti, než v německém okrajovém území. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Nechť se nechají tyto práce lidem, volajícím po práci a chlebu. (Posl. dr. Rosche [německy]: Proč se o to nepostaráte? - Posl. Zierhut [německy]: Proč vy ne! Vždyť jste vy teď silní, vždyť vás je 60 a nás jenom 5! - Posl. dr. Rosche [německy]: My přece nesmíme intervenovati! - Posl. Zierhut [německy]: To je vaše věc, abyste dělali politiku tak, abyste se mohli uplatniti! - Posl. dr. Rosche [německy]: Vždyť vy nechcete býti rušeni!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana posl. dr. Roscheho, aby nerušil řečníka.

Posl. R. Böhm (pokračuje): Cílem opravdové sociální politiky musí býti, aby o každého člověka bylo tak postaráno, aby mohl nésti vlastní životní risiko, úkol, který nedovolí vyplniti nesmírná světová hospodářská nouze. Stát se nesmí státi státem dobročinným a lidé národem důchodců ve smyslu veřejné renty, proto více produktivní péče o nezaměstnané! Pan předseda vlády Hodža řekl: "Musíme dáti lidem také práci, nejenom podporu." Zemědělství požaduje zmírnění sociálních břemen a zásadně odmítá povinné úrazové pojištění, protože to znamená bezúčelné zatížení sedláka a jeho pomocných dělníků, kteří beztak již těžce nesou nadmíru vysoká sociální břemena. Jsme ze zásady protivníky nuceného bytového hospodářství a žádáme dalšího omezení zákona o ochraně nájemníků. Majitel domu dnes nemůže říci, že vlastní krb má hodnotu zlata, že útulný domov jest štěstím, nýbrž dnes jest vlastnictví domu příčinou starostí.

Pan ministr sociální péče označil koncem října v rozhlase za nejdůležitější úkol státu starati se o to, aby u nás nebylo ani hladovějících ani podvyživených lidí, kteří své poctivé ruce vztahují po práci. Zastrašující zprávy pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v rozpočtovém výboru ukazují ministrovi sociální péče, kde jest nouze největší a kde přímo za jeho slovy musí následovati čin.

A konečně ještě několik slov k otázce daní. Pan ministr financí poukázal v rozpočtovém výboru na výnos rozeslaný berním úřadům, ve kterém byly upozorněny, že úředníci jsou zde pro obyvatelstvo a veřejnost a že mají přátelsky zacházeti a spravedlivě jednati. Tohoto panem ministrem financí jistě v nejlepším úmyslu vydaného výnosu se vždy v praxi neužívá. Zabavováním peněz za chmel a za řepu, výtěžku mlékařských výrobků při odvádění béře se zemědělci provozovací kapitál pro běžný rok. U jedné berní správy byly vydány tisíce platebních rozkazů, které překročily přiznání o sta procent. V žádném případě nebyla učiněna poplatníku výhrada, kterou by byl vyzván, aby ústně nebo písemně své údaje doplnil, oznámil, vysvětlil nebo všechny pochybnosti vyvrátil, čímž tato berní správa prostě nedbala ustanovení §u 312 daňového zákona ze dne 15. července 1927, čís. 76 Sb. z. a n. Má to za následek, že se poplatníku nahromadily značné výdaje za osobní zakročení, za kolky a útraty na žádosti. Přetížení berních úřadů nesmírným počtem odvolání zadrží příště práci a bude porušen korektní poměr mezi berním úřadem a poplatníkem postupem, jenž se příčí výnosu ministerstva financí.

Žádosti za odpis při dluhu 51.000 Kč, při 9 ha pozemků, 3 nezaopatřených dětech, nebo žádosti při zadlužení 56.000 Kč, při 10.5 ha pozemků, 2 nezaopatřených dětech a výměnku se odmítají s poukazem na to, že se ustanovení daňového zákona o odpisech daní nehodí a že existence není ohrožena. V obou případech, vyňatých z nespočetných, jde o mladé přejímatele, kteří se dostali nezaviněně do nouze. Zemědělcům v horách s 15 ha pozemků, výměnkem a s úroky z dluhů předepisují příslušné berní úřady důchodovou daň. Předložím ministerstvu financí příslušnou zevrubnou zprávu a žádám již dnes o pomoc.

Zemědělství tak dlouho plnilo daňovou povinnost, jak dlouho to bylo aspoň poněkud možné. Zemědělské a mnohé živnostenské podniky ztratily pro nepřízeň poměrů nejen kupní sílu, nýbrž jsou zbaveny vší hotovosti a zásob a živoří z podstaty a z hmoty. Když si vzpomenu na postup berní správy v r. 1935, o kterém jsem se zmínil, musím dáti za pravdu rozpočtovému zpravodaji, mluví-li o mučednictví poplatníků a označuje-li daňové nedoplatky za přítěž. Daně a poplatky mohou býti placeny jen z výtěžku hospodářství. Ministerstvo financí se žádá, aby vydalo berním úřadům nařízení k přezkoušení poplatníků a aby nebylo vybírání daní zůstaveno libovůli úředníků. Musí se činiti rozdíl mezi poplatníky, kteří platiti nemohou, i těmi, kteří platiti nechtějí. I drobným a středním poplatníkům se musí dostati odpisů, nikoliv jen milionovým podnikům.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. R. Böhm (pokračuje): Vlastní prostředky nejsou po ruce a opět se musí místo odňatého kapitálu dáti k disposici peníze pro výrobní účely. To se může státi jen vklady u lidových peněžních ústavů a společenstev prostřednictvím ústřední sociální pojišťovny a pensijního ústavu.

Užili-li jsme rozpravy o státním rozpočtu k tomu, abychom věcně zaujali stanovisko k hospodářským a národnostně-politickým otázkám, stalo se to v zájmu státu a jeho občanů a v upřímné snaze pomoci v době nouze. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem na straně "proti" je pan posl. Smetánka. Prosím. aby se ujal slova.

Posl. Smetánka: Slavná sněmovno! V politické části státního rozpočtu na rok 1936 figurují tři velké položky, které mají veliký význam pro náš národ a pro náš stát. Jsou to resorty ministerstva vnitra, ministerstva zahraničních věcí a ministerstva nár. obrany.

Dovolte mně laskavě, abych k těmto třem důležitým resortům zaujmul jako řečník státotvorné oposice národního sjednocení své stanovisko. Docela otevřeně říkám, že veliký optimismus, který zde byl vládními řečníky projevován, nesdílím, a to proto, poněvadž tento přílišný optimismus je nezdravý. Je totiž značný rozdíl mezi optimismem rozumným, tvořivým, zdravým, a optimismem přehnaným, přímo škodlivým a zhoubným. Tak na př. ve vnitřní politice u nás po převratu hájili jsme stanovisko, že je naprosto nesprávné, abychom předčasně paktovali s našimi Němci, s našimi úhlavními nepřáteli, kteří s naším národem a státem nikdy nesrostou. Optimisté ve vládním táboře byli jiného názoru. Efekt toho je, že v naší demokratické republice se nadbíháním Němcům, jimž se dala ohromná práva, daleko větší, než jsme jim byli povinováni podle mírových smluv, dosáhlo toho, že se Němci odklonili od našich dobrých snah o vyrovnání s nimi a naopak se spojili v mohutnou armádu národního smýšlení a cítění pod vedením Henleinovým, o kterémžto hnutí se nyní ze řad koalice říká a tvrdí, že je to hnutí protistátní. Byli jsme vždy proti našim Němcům, poněvadž jsme věděli (Výkřiky.), že náš stát vznikl proti jejich vůli, proti jejich interesům. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Smetánka (pokračuje): Naši Němci ani prstem nehnuli pro znovuvzkříšení našeho státu a osvobození našeho národa (Výkřiky.). Základním požadavkem našeho státu musilo býti už od počátku, aby tento stát byl skutečně státem Čechů a Slováků a nikoho jiného. Víme také, že na naše Němce nemůžeme nikdy v případě nového válečného konfliktu, do kterého bychom se mohli dostati, dobře spoléhati. Co si pánové z koalice sami s Němci nadrobili, to mají. (Výkřiky.). Je nepochybné, že vládní koalice, která odhlasovala mimořádné zákony i zákony o rozpouštění politických stran, měla možnost hnutí Henleinovo vymýtiti. Přesto ani prstem nehnula; až teprve po volbách, kdy ohromné výsledky hnutí henleinovského se projevily, kdy koaliční strany německé byly přímo zdecimovány, přichází najednou rozčarování. Kdyby bylo u nás bývalo od počátku rozhodujícími činiteli přihlíženo více k zdravému optimismu, než k optimismu příliš přehnanému, nikdy by k takovýmto koncům nebylo došlo.

A tak jako byla naše koaliční politika pochybená v této otázce, octla se na scestí i jinde. Mluvilo se zde hodně o t. zv. demokracii. Co je to demokracie? Každý si ji vykládá podle svého. (Hlasy: Vy také!) Vidíme na př., že i komunisté, kteří fakticky nikdy demokraty nebyli, přihlašují se nyní do tábora demokratického. Podle výroku básníka Machara je demokracie asi něco takového: "Demokracie, kde kdo o ní mluví, lidé zlí i hodní. Ona je jak Pán Bůh, nikdy k nevidění. Jen se spása čeká od něho i od ní, huba vyznává ji v praxi, ve skutečnosti není". Vážení, tak to dopadá u nás s tou demokracií. Demokracie je prvním a hlavním základem demokratického státu a republikánského zřízení. V ústavě stojí psáno, že všecka moc pochází z lidu. Fakticky nepochází u nás moc z lidu, nýbrž z vůle jednotlivých politických stran, v nichž jednotlivci vládnou přímo diktátorsky. Nedivíme se proto, jestliže u nás se nevládne demokraticky tak, jak jsme si představovali. Provádí se úžasný teror, který jsme zažili zejména v době předvolební. Národní sjednocení, jež je stranou (Výkřiky: Fašistickou!), nikoliv fašistickou, nýbrž demokratickým hnutím na podkladě státotvorném, bylo vystaveno největší persekuci, největšímu pronásledování. (Slyšte!) Všechny politické strany se proti nám spojily ve víře, že jenom spojením sil znemožní nám průlom v našem státě. A fakticky, tím úžasným terorem, pronásledováním, omezováním tisku a osobní svobody dosáhli toho, že národní sjednocení neproniklo takovým způsobem, jakým pronikli henleinovci v německém území. České hnutí, Čechy a Slováky, vládní politické strany pronásledovaly a spojily se dokonce i s komunisty za účelem rozbíjení našich schůzí, zatím co na druhé straně tolerovaly vysloveně protistátní Němce. Výsledek této blahovůle je, že se henleinovci opírají o 70 % německého lidu.

Národní sjednocení pochopitelně odmítá takovouto politiku pronásledování, a to proto, že svého času, když byli socialisté v oposici, nikdy nebyli takto utiskováni. My se však nezalekneme a půjdeme svou cestou dále. Je zajímavé, že o demokracii mluví u nás nejvíce právě ty strany, které mají vlastně v programu diktaturu, a to diktaturu proletariátu. (Výkřiky posl. inž. Schwarze.) Podíváte-li se, kdo je v cizině representantem diktatury, vidíte, že jsou to vesměs bývalí význační činitelé socialistických stran. (Výkřiky posl. inž. Schwarze a Uhlíře.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Smetánka (pokračuje): Podíváte-li se do Italie, vidíte, že je tam diktátorem Mussolini, bývalý vůdce socialistů, v Polsku byl to Pilsudský, a podíváte-li se do nejbližšího našeho okolí, do Německa, seznáte, že Hitler vyšel také z řad socialistických. Nikdo nemůže říci, že z t. zv. stran občanských by se byl někdo stal diktátorem. Ale přes to jsou to socialistické strany, které se vydávají za ochránce demokracie, ačkoliv právě z jejich vlastních řad vyšli diktátoři, jimž nemohou přijíti na jméno.

Podobně to u nás vypadá i s tiskovou svobodou. Tisková svoboda je jistě prvním, hlavním a velmi důležitým prvkem demokratického zřízení. U nás však byla tisková svoboda omezována, celá místa v novinách vybílena. Výsledek toho byl, že národnímu sjednocení bylo znemožněno informovat správně veřejnost, jak by toho poměry byly vyžadovaly. Konfiskují se dokonce citáty, které v dobách naší nesvobody, v dobách persekuce a útisku byly beze všeho tolerovány. Na příklad o tiskové svobodě Havlíček pravil, že nejlepším měřítkem pravých úmyslů vlády je svoboda tisku. Každému je patrno, že vláda upřímně a poctivě smýšlející s národem nemá žádných příčin strachovati se veřejného mínění, vysloveného svobodným tiskem. Co by bylo platné brojiti proti dobré vládě, kdyby národ jen dobré skutky její na sobě zakoušel a s jejím zřízením spokojen byl! Ve všeobecné opovržení přijíti by musili u národa časopisy i mužové, kteří by dobrou vládu zlehčovali a tupili, zrovna tak, jako ve všeobecném opovržení jsou vždycky ti, kteří špatnou vládu vychvalují. Poněvadž tedy podle mínění Havlíčkova dobré vládě nikdy nemůže škoditi svoboda tisku, je patrno, že vláda, která potlačuje svobodu tisku, nemůže býti dobrou vládou.

Vážení, tolik, pokud se týče otázky svobody tisku a jejího omezování. To není zjev a počin demokratický. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zrovna tak je to i v jiném směru, ohledně vázaných kandidátních listin. Řádná demokracie se neopírá o vázanost kandidátních listin, naopak dává možnost občanstvu, aby samostatně rozhodovalo, koho pošle do zákonodárných sborů, kdo je tam bude zastupovat, jeho zájmy hájit a za ně se bít. My však systémem vázaných kandidátních listin jsme si vytvořili zvláštní politickou kastu, která se na voličstvo dívá jako na dav, který jenom v rozhodujícím okamžiku, ve volbách, na tu krátkou dobu, kdy má hlasovací lístek v rukou, uplatňuje svou moc. Lid je bagatelisován, a výsledek toho je, že vázanými kandidátními listinami vyrostlo nám zde skutečně velké zlo, které národní sjednocení potírá a bude potírat.

My jsme také proti závazným reversům poslaneckým. Jsme jedinou politickou stranou, která za touto věcí důsledně jde. U nás, v naší straně, není případu, že by poslanec nebo senátor byl podepsal poslanecký revers, jako je to u druhých politických stran, které zavazují každého jednotlivce k bezpodmínečné kázni, jako na vojně. (Posl. inž. Schwarz: A k porušováni ústavy, která zakazuje přijímání příkazů!)

Zároveň jsme pro to, aby našemu obyvatelstvu byla dána větší svoboda, než tomu je dosud, i pokud se týče volby hlavy státu. My jsme toho názoru, že v této věci má rozhodovati lid. Chceme, aby byla provedena plebiscitní volba presidentova a ne, jak se to děje dosud, zákonodárnými sbory. Zároveň jsme pro to, aby do všech stavovských korporací, kde dosud nebyly provedeny řádné volby, ať jsou to nemocenské pojišťovny, různé sociální útvary a ústavy, byly v krátké době vypsány nové, řádné volby.

Mluvil jsem o tom, jak škodlivý, nezdravý optimismus nás poškodil ve vnitřní politice. A tento optimismus upřílišněný, nepočítající správně s poměry, se také projevil v politice zahraniční. Po převratě každý z nás se domníval, že k novým válkám hned tak nedojde. My jsme však velmi brzo byli přesvědčeni o opaku. R. 1919 náš mladý stát, sotva se zrodivší, byl napaden Maďary. Tato lekce mohla každému pacifistovi být výstrahou do budoucna. Čeho jsme však byli svědky? Místo aby se byl náš národ vojensky připravil na doby těžké a zlé, které jistě přijdou, poněvadž je kolem nás spousta nepřátel, kteří touží, aby se ve vhodném okamžiku vrhli na náš stát, kdy bylo třeba pamatovati na tyto doby v tom smyslu, aby celý národ byl řádně vojensky připraven jak materiálně, výcvikově, organisačně, tak také po stránce ideové a mravní, místo toho, bohužel, bylo u nás příliš mnoho optimistů, kteří spoléhali více na fiktivní Společnost národů, než na vlastní brannou moc. Výsledek toho byl, že jsme v těchto otázkách brannosti velmi mnoho zanedbali. Vývoj události dává nám za pravdu. Hájili jsme vždy stanovisko, že je k zabezpečení našeho státu potřebí řádné vojenské přípravy a pohotovosti nejen těch, kteří byli povoláni k branné povinnosti, k aktivní službě, nýbrž také veškerého obyvatelstva, poněvadž v případě válečného konfliktu nebude rozhodovat jenom armáda bojová, nýbrž také armáda práce v zápolí. Aby nikdo neselhal v prvých liniích, ani vzadu, je potřebí, aby všechny složky národa byly spojeny jednotnou velkou ideou brannosti. Této idei však bránila různá hesla, zejména mezi naší mládeží a dorostem hlásaná. Dospěli jsme tak daleko, že jsme se za ostatními národy po stránce branné pohotovosti ocitli velmi pozadu. Nyní chceme tyto nedostatky dohánět. Mluví se v poslední době o nutnosti zavedení předvojenské výchovy. V branném výboru jsme měli možnost a příležitost touto otázkou podrobněji se zabývat. Přes to nebude ke škodě, když v zásadách pouze zdůrazním, že bylo nutností u nás zavésti brannou předvýchovu hned po převratě, a to proto, poněvadž náš osvobozený národ žil v dobách poroby za docela jiných poměrů než národové ostatní, kteří se mohli opírat o armády slavné, staleté tradice. My v dobách poroby a útisku jsme byli vychováváni v nenávisti k armádě, která nebyla naší. A právem po převratě, když jsme svého státu dobyli, bylo naší povinností působit k tomu, aby národ z antimilitarismu přešel rychle ke kladnému, vřelému poměru k naší vlastní armádě. K tomu bylo ovšem potřebí řádné, systematické výchovy už od mládí; a proto, kdyby v žádném jiném národě branná výchova se nebyla realisovala, my jsme této výchovy měli nejvýše potřebí. Již Tyrš razil heslo: "Co Čech - to Sokol, co Sokol - to obránce vlasti!" Jest jisto, že kdybychom se byli bývali řídili tímto odkazem, byli bychom dnes po stránce ideové a mravní na tom daleko lépe.