Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr. Markovič, Langr, Onderčo, Mlčoch, Taub

Zapisovatelé: B. Böhm, de Witte.

235 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr. Hodža; ministři Bechyně, dr. Czech, dr. Černý, dr. Dérer, inž. Dostálek, dr. Franke, dr. Krčmář, Machník, Najman, inž. Nečas, dr. Spina, dr. Šrámek, dr. Trapl, dr. Zadina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr. Záděra.

Místopředseda dr. Markovič zahájil schůzi v 9 hod. 43 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Beuera za posl. Dvořáka.

posl. Koška ministru financí o postupu berní správy vůči faráři Václavu Slavíkovi v Klapém (č. D 53-IV).

ve schůzi, konané dne 12. prosince 1935, přikázány k řádnému projednání návrhy:

Výborům soc. politickému a rozpočtovému tisk 209.

Výborům soc. politickému a živn.-obchodnímu tisk 230.

Výborům ústavně právnímu a rozpočtovému tisk 225.

Výborům zemědělskému a rozpočtovému tisk 231.

Výborům zemědělskému a živn.-obchodnímu tisk 232.

přikázána žádost okr. soudu v Mor. Ostravě ze dne 6. prosince 1935, č. Nt XI 84/1935, za souhlas s trest. stíháním posl. Gajdy pro přestupek podle §§ 1, 2. a §u 14, č. 5 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. J 103-IV).

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je:

Zpravodajcom je p. posl. Remeš.

Budeme pokračovať v podrobnej rozprave o štátnom rozpočte na rok 1936, a to o tretej časti, t. j. o časti hospodárskej, dopravnej a finančnej, započatej v 20. schôdzi snemovne dňa 10. decembra t. r.

Prihlásení sú ešte rečníci: na strane "proti" pp. posl. dr. Branžovský, E. Köhler, Zápotocký; na strane "pre" pp. posl. Dlouhý, Benda, Csomor, Němec, Révay.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi, zapísanému na strane "proti", pánu posl. dr. Branžovskému.

Posl. dr. Branžovský: Slavná sněmovno! Prvé, nač bych chtěl poukázati, je to, co dnes všem leží na. srdci a co mne, jako záložního důstojníka, musí tím více zajímat. Je to rozpočet ministerstva nár. obrany, a to po stránce věcné i personální. Chystá se zřizování armádních sborů, a to předpokládá jistě značně zvýšené personální vydání. A v tomto směru jsem nemohl nalézti v rozpočtu položku, která by tyto úmysly, to, co je vlastně již faktem, vyjadřovala. Cifry nejsou úměrně zvýšené a jsem přesvědčen, že, nedostane-li se armádě v tomto směru, což jejího jest, bude tím trpět bezpečnost celého státu. Špatně oblečený, polohladový voják, který neví, kudy by vylezl z dluhů, není rozhodně plnohodnotným bojovníkem. Na tolik bych chtěl upozorniti. Bylo by snad vůbec vhodné provésti ve spojitosti s těmito armádními reformami resystemisaci, ona by byla snad na místě i jinde, ale v armádě je tato otázka zvlášť palčivou a naléhavou.

Co se týče věcných položek rozpočtu ministerstva nár. obrany, stačí podle mého mínění na normální život armády, mírový život, na prosté udržování rot a pluků, bez všeho dalšího doplňování výzbroje a výstroje. Bylo ovšem pamatováno loni zákonem č. 127 na fond pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany, ale ta dotace, tuším 315 mil. Kč ročně, stačí snad na udržování parku aeroplánů, aut, dané výzbroje, ale z čeho má býti na př. provedena změna toho jediného praporu obranné vozby na celé pluky, to je mně nejasné při těch 300 milionech a při délce našich hranic, při spoustě fortifikačních prací; nevím, jak se to dá všechno provésti za pouhých 315 mil. Kč. Tolik k národní obraně.

Nyní bych se chtěl zmíniti o jedné věci, která se netýče tohoto rozpočtu, nýbrž vůbec celé státní finanční soustavy. Jsou to kapitoly státních příjmů, daně. Musíme si předem uvědomiti, že daň je nutná, že zlem není, ale zlem se může státi, není-li postavena na zdravý základ. Ale u nás bohužel vidíme příliš mnoho případů předaňování. Vždyť i sám pan premier vlastně, když poukazoval na určité závady správní, mínil tím zajisté i tyto finanční případy. Proč zde nastává předaňování? Inu, poněvadž úředníci musejí tolik a tolik pro státní pokladnu z poplatníků vymačkat. Člověk s pevným platem nemůže utéci, sedlákovi se to změří na čtver. metr a obchodník při dnešní kontrole také neunikne. A kdo uniká, je ten, kdo má doma schovánu vkladní knížku, kdo má akcie, kdo má státní dluhopisy, zástavní listy a pod. Ten si dojde s knížkou do záložny, dá si připsat úrok a je kryt bankovním tajemstvím. Kdo má akcie, ustříhá kupony, vymění za peníze a opět o tom nikdo neví.

Tyto položky unikají důchodovému zdanění. O jak velké sumy jde, o tom, myslím, málokdo si dovede učiniti obraz. Je ovšem těžko dostati se k přesným cifrám, ale za rok 1930 jsou ve Státním statistickém úřadě uzavřeny, a tu vidíme pozoruhodný fakt, že vyměřovací základna, to jest ty sumy, které byly přiznány a usvědčeny jako příjem poplatníků na celém státním území u všeho občanstva, utváří se takto: Vyměřovací základna pro domovní důchody 550 mil. Kč. Nyní nastává vzestup. Jinaký nemovitý majetek 2600 mil. Kč, samostatné podnikání 6 miliard, námezdné důchody 22 miliard. A nyní, vážení, nikdo by neuhádl, kolik činila vyměřovací základna z kapitálového důchodu, to jest z vkladních knížek, akcií a podobně. 1117 mil. Kč. Kolik tady musí býti zatajeno! Chtěl jsem si to zjistiti, ale zde bohužel Státní statistický úřad není s to poskytnouti cifry. Jenom po kouskách jsem si jich několik vytáhl. Je to na příklad úrokový servis státního dluhu, který činil za r. 1930 2 miliardy Kč. Banky, záložny, spořitelny, raiffeisenky, kampeličky, zkrátka všechny ty peněžní ústavy na úrocích z vkladních knížek prohonorovaly za r. 1930 přes 3 miliardy Kč. Tedy už máme přes 5 miliard, skoro 6 miliard zjištěno. Prosím, vyměřovací základna činila 1117 mil. Kč. Kde však potom jsou akcie bank, jakož i dividendy, superdividendy, tantiemy, ředitelské odměny atd.? Kde jsou průmyslové akcie s těmi náležitostmi, kde jsou zástavní listy zemských a hypotečních bank atd.? To vše uniká zdanění.

Pochopitelně je to obohacení silnější vrstvy na účet slabší, ovšem na účet, který je velmi těžce placen. Vezmete-li dělníkovi, vezmete-li drobnému důchodci korunu, on ten úbytek skutečně cítí a cítí to i obrat. Děti dostanou o 5 housek méně, krejčí, obuvník dostane o tu korunu na tržbě méně, čili oběh je také omezen. Vezmete-li silnému jedinci korunu, daleko mu ještě zbude nad existenční potřeby. Proto je zde nutno to zlepšiti.

Finanční správa je si toho také vědoma, a proto vidíme v posledních letech, abych tak řekl, rozšiřování techniky důchodové daně. Když na to totiž nemohu důchodovou daní, půjdu na to rentovou daní, půjdu na to kuponovou daní. Tyto daně však v té formě, jak jsou dělány, musí býti nesprávné a škodlivé. Proč? Poněvadž nejsou progresivní, nýbrž lineární. Stejnou sazbou je stižen maličký důchodce jako milionář. To je naprosto nesprávné, mravně nespravedlivé a hospodářsky škodlivé.

Je nutno nalézti nějaký způsob. Ovšem, daňoví technikové se opírají o to, že prý by bylo nutno narušovati bankovní tajemství. To není pravda. Bankovní tajemství je nesporně velmi důležitou složkou hospodářského života a jeho zrušení by znamenalo skutečně vzrušující otřes. Podle mého mínění bylo by jinak na tu věc jíti, totiž jakousi generální prevencí. Ne nutiti poplatníka, aby to přiznal. Vidíme, že donucovací prostředky jsou velmi problematické, že jsou přímo na újmu morální prestiže státu a finanční správa, ministerstvo financí ve svém 3 odboru uchyluje se k denunciantskému systému, k odměnám denunciantovi, což je něco, co stát by nesměl a neměl dělati. Oni to však musí dělati, poněvadž nemohli nalézti jinou cestu, jak by se ke kapse zatajujícího poplatníka dostali. Dá se to však udělati nepřímým donucením, upraviti to tak, aby jakékoliv zatajování jednoduše bylo znemožněno. A proto jsem přesvědčen, že jediným léčením této veliké závady bylo by doplnění jak daňových, tak i jiných finančních předpisů v tom smyslu, že cenný papír má nárok na výplatu svých plodů jenom tehdy, je-li doložen potvrzením berního úřadu, že byl na běžný rok přiznán.

Naskytla by se námitka: vy immobilisujete akcie a cenné papíry, bursa vám umře. To není pravda. Vždyť, když poplatník musí býti povinen sepsati fassi, pak musí býti s to ji vypsati, a když berní úředník bude viděti, že je to berní fasse, ve které je vypsáno vše, připojí na každý balík, resp. na každý paket akcií dvoudílnou juxtu, dvojdílný lísteček: Berní úřad tam a tam potvrzuje, že byl přiznán balíček Škodovek, serie ta a ta, číslo to a to. A ten pán, když bude chtíti prodati akcie s kupony, vezme akcie a přišpendlí na ně juxtu, odevzdá bance a když bude chtíti prodati kupony, odstřihne juxtu a kupon předloží. Prosím, přiznáš, dostaneš to. Nepřiznáš, já tě nenutím, ale nedostaneš úroky.

Toto opatření by dále podle mého přesvědčení přivodilo ještě jednu důležitou změnu. (Posl. Bezděk: To by si nikdo žádný papír nekoupil!) Snad by to ani nebylo ke škodě státu, ať si kupuje státní papír. Dnes už, bohužel, korporační kapitál přestal býti kapitálem spoluvlastnickým, stal se kapitálem nevlastnickým, hospodaří tam kozlové, kteří se stali zahradníky, chcete-li to věděti.

Další výhodou, kterou by tato úprava přinesla, je, že bychom zlepšili obraz výdělkové daně. Je to známý fakt a možná, že koho pálí, ten hasí. Jsou podnikatelé, kteří svůj podnik mají ve své nemovitosti, ve svém domě. A co udělá takový podnikatel? Velmi starý a známý vtip. Dojde si ke známému řediteli záložny nebo spořitelny, vezme si formálně 100.000 Kč, 200.000 Kč úvěru, ale hned tomu úvěru dá protiváhu ve vkladní knížce. Je to mezi nimi smluveno a za nějakou minimální úrokovou diferenci mu peněžní ústav pomáhá k tomu, aby si opatřil srážkové položky do fasse pro výdělkovou daň. Tady je stát spoluprací takového nepoctivého daňového subjektu a peněžníka okrádán. Pánové, jsem přesvědčen, že jsou to stamiliony, o které je stát, promiňte mi to slovo, okrádán. Jakmile by si však tito podvodníci uvědomili, že budou sice museti platiti ty debetní úroky peněžnímu ústavu, že však záložna nebo banka jim nebude směti připsati ty kreditní úroky, rozmyslí si to, ten podvod stornují, zruší, a budou přiznávati řádně a také budou řádně zdaněni. Je to nesmírně důležité, poněvadž každá koruna, kterou stát na víc dostane z lidí, kteří platiti mohou, desateronásobně a stonásobně nadlehčuje malému subjektu, a dnes při poklesu příjmovém je kardinální otázkou pro nás, aby se obrat zvýšil, abychom nebrali těm drobným, nýbrž abychom skutečně zatížili ty, kdož to mohou a mají unésti.

Setrváme-li dále na tom směru, který dosud držíme, pánové, domnívám se, že skutečně pravdou budou slova jednoho z řečníků, který řekl, že obchodník, který jde rok od roku z deficitu do deficitu, musí končiti v konkursu. Pánové, všichni o věci přemýšlejte. Ministerstvo financí má zajisté dosti odborníků a má k ruce i statistický materiál, kde se naleznou doklady pro má tvrzení. Dokud neozdravíte základnu státních příjmů, nemůžeme dostati hospodářství do pořádku. (Potlesk fašistických poslanců.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Dlouhý. (Hlasy: Není přítomen!)

Neni prítomný, stráca slovo.

Ďalším rečníkom je pán posl. E. Köhler. (Hlasy: Není přítomen!)

Neni prítomný, stráca slovo.

Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Csomor. (Hlasy: Není přítomen!)

Neni prítomný, stráca slovo.

Ďalším rečníkom je pán posl. Zápotocký. (Hlasy: Není přítomen!)

Pán posl. Zápotocký neni prítomný, stráca slovo.

Ďalším rečníkom je pán posl. Benda. (Hlasy: Není přítomen!)

Neni prítomný, stráca slovo.

Znova sa ku slovu prihlásil pán posl. Dlouhý. Udeľujem mu slovo.

Posl. Dlouhý: Slavná sněmovno! Třebaže víme, že letošní rozpočet byl sděláván za dosti značných obtíží, přece jenom musím na tomto místě projeviti určité obavy a starosti, že kraj, který ne po desítky let, nýbrž po celá staletí byl záměrně a úmyslně opomíjen, kde byla bída záměrně a úmyslně šířena, kde zapustila hluboko své kořeny, opět vyjde z letošního rozpočtu s tak hubenými zisky jako v letech minulých. Je to kraj jihočeský, kraj jižních Čech.

Víme, že pod celkovými tíživými poměry je nedostatek všude, ale víme také, že je nutno pomáhati, kde se dá. Přece však při tom musíme činiti určité rozdíly. Jsou kraje, které v době průmyslové prosperity a hospodářské konjunktury vůbec přece jen poznaly lepší časy a mohly v těchto dobách aspoň vykonati to nejnutnější pro svůj lid a pro potřeby svého kraje. Těch časů však nikdy nezažil náš jihočeský kraj. Jihočeský člověk z velké části nemohl se nikdy spoléhati, že jeho rodný kraj dá mu aspoň tolik chleba, kolik by ho potřeboval. Chudé jižní Čechy nikdy nepatřily úplně tomu lidu, který se v nich zrodil a který chtěl svou prací nalézti tam své obživy. Pro člověka z jižních Čech z větší části byl všude svět, jenom ne doma. Tisíce světáků z Podlesí, ať z Vimperska, Prachaticka, Volyňska, Kaplicka, Trhovo-Svineska a Krumlovska muselo každým rokem, již dávno před válkou, odcházeti do světa, aby našli chléb pro svoje rodiny a pro sebe. Byli to dělníci, zedníci, kameníci, hudebníci a cirkusáci, kteří po jaru rozlétali se do všech končin světa evropského i zámořského. A proto není divu, že tyto hospodářské tíživé poměry měly ohromný vliv na vylidnění jihočeského kraje. Srovnáme-li sčítání lidu r. 1880 a z r. 1930, tedy za 50 let, slyšíme veliké výkřiky hospodářské bídy v jižních Čechách. Ztratil-li soudní okres prachatický za 5 let 2.979 lidí, soudní okres netolický 2.984, kaplický 2.671, novohradský 3.600, bystřický 4.470, jindřichohradecký 3.338 lidí, nemůže nás nijak uspokojiti i vzrůst na okrese českobudějovickém, kam přibylo téměř 26.000 lidí, protože v tomto kraji budoval se první jihočeský průmysl a uchylovali se tam četní a četní lidé, aby našli práci.

Pozemkovou reformou v době popřevratové bylo pomoženo jen částečně. Část světáků sice našla obživu na půdě, ale v míře naprosto nedostatečné, a tak i dnes velká část pracujícího lidu jihočeského je odkázána na práci jinde. Ale nedostatek práce a nízké mzdy zvyšují bídu a také nespokojenost jinak příslovečně trpělivého jihočeského člověka. R. 1932 bylo registrováno na jihočeské župě 16.000 nezaměstnaných, ale v září r. 1935 již daleko přes 20.000. Počet tento však neodpovídá skutečnosti, poněvadž není započítáno značné množství dělníků lesních, kteří sníženou konjunkturou dřevních podniků nenacházejí práci, nebo mají práci jen v míře velmi nedostatečné, ani značná část dělníků zemědělských, kteří se rovněž nacházejí v téže posici, jako dělnictvo lesní.

Přes to, že řada nezaměstnaných na našich okresích je dosti značná, nedostává se jihočeskému kraji pro jeho nezaměstnané se strany státu takové podpory, jaké by zasluhoval. Je nutno, aby podpory byly zvýšeny a aby se jich dostalo všem, kdož jich potřebují. Na jihočeské župě není zvláštností denní mzda 5 až 6 Kč. I na pracích okresních, státem podporovaných, platí se 1.50 Kč za hodinu. A proto je nejvýše třeba, aby okresní výbory při zadávání staveb státem subvencovaných učinily krajové kolektivní smlouvy součástí zadávacích podmínek.

Mladý a slabý průmysl jihočeské župy je dnes téměř v troskách. Stojí továrny v Čes. Budějovicích, stojí starší továrny v Chlumu a Suchdolu a stojí nebo omezují svou výrobu větší továrny v Hluboké nad Vltavou, Písku, Vimperku a jinde. O menších podnicích se ani nezmiňuji. Je pravda, neprosperují-li podniky, které mají potřebné suroviny v místě, nemohou čekati na prosperitu ani podniky, které musejí suroviny dovážet zdaleka, a proto je nejvýše třeba, aby se jihočeskému podnikání pomohlo alespoň tím, že by byly sníženy dopravní poplatky za suroviny k výrobě potřebné, zejména dopravní poplatky za uhlí.

Již dávno před válkou hovořilo se o jihočeské otázce. Nebyl to jen zájem hospodářský a sociální, byl tu vždy i význam národnostní. Ale před válkou nebylo zájmu, aby se řešily hospodářské otázky, protože závislost zejména českého živlu na pánech půdy, většinou Němcích, a na podpoře úřadů byla dobrou půdou a podmínkou prací germanisačních. Převratem státním se sice zastavil postup vyumělkovaného němectví do vnitřních Čech, ale hospodářské povznesení českého člověka v jižních Čechách se nezlepšilo. A kolik práce volá v jižních Čechách po uskutečnění! Jak dlouhou dobu byly jižní Čechy opomíjeny! Stačí se projet po silnicích, které nemají význam jenom místní dopravy, ale které mají také velký význam při obraně státu a při povznesení turistického ruchu. Ale musíme dnes přiznat, že není horších silnic jako na jihočeské župě. Důležitá spojka hranic se zázemím Vodňany-Prachatice-Volary je na svém úseku Prachatice-Vodňany v takovém stavu, že se jí veškerá doprava vyhýbá. Rovněž dálková spoj Tábor-Týn-Netolice-Chvalšiny je v podobném stavu. Totéž bych mohl říci o spojce z Kaplice na hranice a o spojce Třeboň-Nové Hrady a o řadě spojů velmi nutných.