O přemostění řek není na českém
jihu naprosto postaráno. Kolik máme řádných
mostů přes Vltavu od Prahy až k Čes.
Budějovicům? Důležitý most v
Podolí na Písecku je v tak chatrném stavu,
že těžké povozy nemohou po něm
přejíždět. I přes jiné
řeky je potřeba mostů velice nutná,
jmenovitě most u Zlaté Koruny, v Jindř. Hradci,
Písku, Čes. Krumlově a jinde a jinde. Těmito
stavbami našlo by se mnoho práce pro nezaměstnané,
pro četné nezaměstnané, zvelebil by
se kraj jihočeský a přispělo by se
z nemalé části k podpoře turistického
ruchu i k obraně státu.
Stejně důležitá je otázka staveb
škol veřejných a menšinových; o
výstavbu volají na př. školy menšinové
v Kaplici a Ježdíkově. A je zde také
nutno, aby bylo přistoupeno ke stavbám úředních
budov, které neodpovídají nijak representaci
ani zdravotním podmínkám umístění
státních úřadů. Okresní
úřad v Kaplici, Čes. Krumlově, Týně
nad Vltavou, jsou v budovách naprosto nevhodných.
Finanční úřady jsou z největší
části v nájmech, naprosto nevhodně
umístěny, ačkoliv chovají a mají
majetky milionové. Zeměměřičský
ústav v Prachaticích je v takových místnostech,
které jsou naprosto nezpůsobilé.
Nedá se čekat, že poměry v jihočeském
kraji se vyřeší v budoucnosti tak, aby přebyteční
nezaměstnaní bez jakéhokoliv zásahu
našli obživu ve svých bydlištích.
Nedá se ovšem čekat, že by pouze průmysl
mohl pomoci a přece je nutné, a velmi nutné,
starati se, aby tomuto lidu byla aspoň dána příležitost
k najití obživy. Pozemkovou reformou přešla
v jihočeském kraji značná část
půdy do majetku státu. Nechci kritisovat hospodářství
úřednictva na státních statcích,
ale nevím, je-li státu prospěšné,
když každou chvíli nacházíme tolik
stesků u veliké části místního
obyvatelstva. Jsem toho názoru, že kdyby správa
státních statků odvedla desateronásobný
výtěžek do státní pokladny, že
nikdy nenahradí ztracenou důvěru místního
obyvatelstva ve stát svým nepořádným
úřadováním. Ta spousta tichých
stesků i veřejných výkřiků
na jednání úřednictva státních
statků v Třeboni nemůže a také
neprospěje státnímu celku. Majetek státu
nesmí býti prostředkem žádné
strany ani osoby k upevnění nebo rozšiřování
jejich posic. Úředníku státnímu
se nesmí ani zdát, že by politická legitimace
nebo osobní přátelství dávalo
přednost při rozhodování. Také
on musí se starat, aby podporován byl člověk
strádající a aby tím upevněna
byla víra ve spravedlnost a důvěra ve stát.
Na českém jihu našlo by se mnoho půdy,
která by byla s to uživiti velikou část
lidí. Parcelací státních statků,
zlepšováním půdy rozsáhlých
rašelinišť, okrajů rybníků
a lesů, přeměnou jich na pole a luka mohlo
by se učiniti mnoho rodin šťastných a
mnoho rodin by se mohlo zbaviti bídy. Rozparcelování
špatně obhospodařovaných zbytkových
statků počet zajištěných by se
zvýšil a důvěra ve stát by jistě
stoupla. Na značných plochách nezužitkované
půdy daly by se zřizovati pastviny, které
by povznesly chov dobytka, jediného to příjmu
chudého pošumavského zemědělce.
Rovněž zalesňováním těchto
ploch by se zvýšil výnos. Kultivací
nezužitkované půdy našla by opět
řada rodin výživu, ale k těmto pracím
je potřebí plánu a podpory se strany státu,
když chudý šumavský člověk
na to sám nemá. Je velmi potřebné
pracovat na regulaci řeky Lužnice, která stejně
tak působí škody jako Otava nebo Vltava.
Jihočeská župa je kraj národnostně
smíšený. Samozřejmě, že
v těchto místech, kde se stýkají obě
národnosti, jsou poměry hodně odlišné
od poměrů v krajích jednojazyčných.
Zájmy hospodářské, sociální
ano i kulturní jsou často podřizovány
zájmům národnostním a snad právě
proto je potřebí všímati si těchto
krajů a poměrů a hledati řešení,
které by nedráždilo ani nesnižovalo té
které národnosti. Jsou-li v našem pohraničí
dnes patrny snahy na podkladě ideí k nám
ze zahraničí importovaných, je potřebí
hledat veškeré prostředky, aby zamezeno bylo
umělé rozeštvávání obyvatelstva
a zejména je potřebí tvrdě postupovati
tam a proti těm, kdo by měli v úmyslu podkopávat
půdu státní celistvosti. I na českém
jihu jsou podobné případy jako na severu.
I na českém jihu jsou lidé, kteří
si nepřejí klidného soužití a
rozvoje kraje a státu. Pan kolega, tuším, Karmasin,
zde uváděl spoustu stesků. Také zavadil
o některé věci z jihočeské
župy. Radil bych mu, aby dříve než tyto
stesky přijímá a pronáší,
se přesvědčil o pravdivosti. Nechtěl
bych zde uvádět řadu obrázků,
které mluví pravý opak a které by
nedávaly příklad ke klidnému soužití
na českém jihu. Víme, že v území
smíšeném vždy se najde závodění
obou národností, ať již na poli hospodářském,
kulturním nebo sociálním, ale toto závodění
obou musí býti řízeno zákony
pravdy, spravedlnosti a také poctivosti; veškeré
toto jednání a závodění musí
se nésti ku prospěchu všeho obyvatelstva místního
a ku prospěchu státu. V prostředí
smíšeném musí míti státní
správa zvláště kvalifikované
a také hmotně zabezpečené úřednictvo.
Musíme si však bohužel stěžovati,
že v těchto krajích vybavení státních
úřadů naprosto neodpovídá.
Nepočítá se s tím, že ve smíšených
územích musí se úřadovati oboujazyčně,
a to znamená více práce a také více
odpovědnosti. Proto není divu, že při
každé příležitosti úřednictvo
ze smíšeného území utíká.
Důvodem toho není jen to, že je tam více
práce, ale jsou to i podmínky bytové, drahotní,
školské a konečně i poměry společenské.
V pohraničních místech musí se stát
postarat o řádné byty pro své zaměstnance
a zcela po zásluze patřilo by jim i určité
nadlehčení ve službě. Hmotné
zajištění státních zaměstnanců
a uznání jejich práce ve smíšeném
území jest jen spravedlivým požadavkem,
a to zvláště dnes, kdy v těchto místech
třeba zvláštní ostražitosti a svědomitosti
k boji proti snahám k nám dováženým.
Víme, že nejlepším prostředkem
proti rozvratným živlům v těchto místech
je zlepšení životní úrovně
obyvatelstva a hospodářská spokojenost. Právě
totéž potřebuje český jih. Jihočeský
člověk nesmí se cítit tak opomíjen,
jako se cítil dříve. Jižní Čechy
nesmějí býti neznámou pevninou jako
dříve. Jihočeský kraj dal českému
národu lidi, kteří svými myšlenkami
živili národ celá staletí. Tyto myšlenky
přispěly nemalou měrou k osamostatnění
našeho státu. A živil-li český
jih svůj národ duševně, je náš
stát povinen přispět mu aspoň tam,
kde jde o uživení obyvatelstva českého
jihu po stránce hmotné. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Markovič (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán
posl. E. Köhler. Udeľujem mu slovo.
Posl. E. Köhler [německy]: Slavná
sněmovno! Dámy a pánové!
Vyjmeme-li na konci rozpočtové debaty obzvláště
ještě kapitolu zemědělství a
zaujmeme-li k ní stanovisko, je to proto, že víme,
že jest rozhodně nutné zaujmouti právě
v tomto oboru úplně vážné stanovisko,
abychom vytvořili stav, který nemá vynikající
význam jen pro zemědělství, nýbrž
také pro stát. Ačkoliv se opětovně
tvrdí, že náš stát je státem
agrárním, musí se konstatovati, že zemědělství
jest v nanejvýš tísnivých poměrech,
takže se pokoušíme poskytnouti mu nějakou
pomoc různými nouzovými opatřeními,
nouzovými nařízeními, také
v rámci zmocňovacího zákona. Připadá
mi to tak, jako v rodině, kde není dítě
úplně zdravé, a pokoušíme se
zachovati jeho zdraví různými obaly. Čím
více se léčí stav, jako zvláště
zemědělství, nařízeními,
tím více jest zúžen a ve svém
volném vývoji ztěžován, tím
nebezpečnější je pro stát, když
právě jeho hlavní zdroj příjmů
doufá se zachovati jen v rámci nařízení.
Dostali jsme k ochraně zemědělství
tak zvanou exekuční ochranu, která naprosto
nestačí, aby nám dala možnost kráčeti
ve vývoji vpřed. Také nucené moratorium
je stav, který představuje sice okamžitou pomoc,
který však v žádném případě
nemůže znamenati takový krok, že by se
zemědělství mohlo s jeho pomocí osvoboditi
ze svých pout. Moratoriem se dostáváme také
do stavu úvěrové nehodnosti, úvěrové
bezmocnosti, který nás právě v poslední
době nutí, abychom přikročili ke krátkodobým
úvěrům, které zatěžují
zemědělství nejcitlivějším
způsobem, až k úrokové míře
9%. Právě na výši úroků
jsme jako sedláci, bez rozdílu ke které národnosti
náležíme, nejcitlivěji postiženi.
Mluví-li se nyní velmi mnoho o tom, že zemědělství
má uzdraviti oddlužovací akce, nemůžeme
právě nynější, v ministerstvu
zemědělství vypracovaný způsob
oddlužení v této formě schváliti.
Každé oddlužení má přece
dáti zemědělství možnost, aby
se pro všechny případy osvobodilo z pout, která
je nyní svírají. Omezím-li však
nyní oddlužení splátkovými lhůtami
7 neb 8 let, mimo to předepíši úrokovou
míru, která by byla přes snížení
úroků stále ještě nesnesitelná,
a nedám-li zemědělství možnost
opatřiti si odbytem jistý příjem,
neznamená tato forma oddlužení nikterak postačující
způsob pomoci zemědělství. Zemědělství
pomohu jen tehdy, když dám na základě
delší lhůty možnost splatiti dluhy, a
tuto možnost vidíme my ze sudetskoněmecké
strany v rámci doby aspoň 30 let. Zemědělství,
které nebylo v 7 letech zadluženo, nemůže
býti také v této krátké době
opět oddluženo. Tím spíše, když
se směřuje k tomu, aby se dosáhlo zlepšení
zavedením t. zv. plánovitého hospodářství,
o kterém máme rovněž krajní pochybnosti.
Pomysleme jen na to, čeho se dosáhlo plánovitým
hospodářstvím v Rusku, právě
ve státě, který byl zde ve sněmovně
několikrát uváděn jako stát,
jenž prý přináší nejlepší
hospodářská opatření, protože
zavedl plánovité hospodářství.
Četli-li jsme předevčírem v časopise
"Rote Fahne", že má nyní opět
v Rusku každý sedlák krávu, jest to
hodně podivné. My zde si nemůžeme vůbec
představiti hospodářství bez dobytka.
Jak hrozné musily býti v Rusku následky plánovitého
hospodářství, jestliže se nyní
uvádí jako zvláštní vymoženost,
že má opět každý sedlák
krávu. Při tom přece víme, jak jsou
takovéto zprávy zabarveny, a jestliže je tu
řeč o jedné krávě, může
se míti za to, že to bude sotva půl. Právě
donucení, které bylo uloženo zemědělství,
aby pracovalo v rámci pevného plánu, a nikoliv
naposled vyvlastnění zemědělské
půdy, způsobilo tato otřásající
hospodářská čísla. Právě
v Rusku, tak píše legační rada anglického
vyslanectví, zašlo jistě 10% selského
obyvatelstva hladem. Ve vysloveně agrárním
státě musí tedy sedlák vyhladověti
zavedením donucovacích opatření, jak
je předvídá tak zvané plánovité
hospodářství. Mluví-li se u nás
o plánovitém hospodářství,
nesmíme si tím nikterak ztotožňovati
určení přesného plánu pro osevné
poměry našeho zemědělství, nýbrž
musíme vypracovati plán, jak by mohly býti
naše výrobky na trhu výhodně prodány,
tedy ve formě záměrného hospodářství
provésti úpravu tržního hospodářství.
Plánovité hospodářství a záměrné
hospodářství je něco úplně
rozdílného. Co se chce dělati na jedné
straně ve formě byrokratických zařízení,
zákonů a nařízení, musí
se hleděti na druhé straně uvésti
v soulad s potřebami obyvatelstva ve formě řízené,
spořádané produkce.
Dostali jsme u nás jako domnělé pojištění
zemědělství v obilním monopolu ustanovení
nejvyšších cen obilí. Nemohou přece
nikterak krýti naše výrobní náklady
v zemědělství. Dokud je zemědělství
nuceno žíti z podstaty, dotud je samozřejmé,
že na zbavení dluhů v zemědělství
není vůbec pomyšlení. Musejí
býti stanoveny pevné ceny obilí, které
odpovídají tomu, co sedlák na síle
a penězích investuje do svého hospodářství.
Teprve potom se může s určitostí mluviti,
že takováto pomocná opatření,
jako jest obilní monopol, mají pro zemědělství
jistou cenu. Bohužel se zapomnělo při zavedení
obilního monopolu dáti také konsumentovi
do ruky prostředky, aby mohl zaplatiti státně
zaručené pevné ceny, aby si opatřil
nutné prostředky, kterých potřebuje
pro výživu a vydržování své
rodiny. Příčinou stoupání zásob
jest u nás většinou tento nedostatek a také
to, že jsme podle nynějších přátelských
svazků s jihoevropskými státy nuceni umístiti
u nás jejich přebytečné obilní
zásoby, z Jugoslavie ročně 10.000 vagonů
pšenice, z Rumunska 5.000 vagonů kukuřice;
to zatěžuje citelně naše hospodářství.
Bude nutno neroztahovati přátelství tak dalece,
aby se tím rdousilo vlastní hospodářství,
nýbrž v zájmu zachování vlastního
hospodářství uzavříti spojenectví
s jinými státy, která zachovají ve
vzájemné výměně výroby
pevný základ pro stav a stát.
Zažili jsme v poslední době - příznačné
pro pomoc zemědělství, která se dělá
v Praze u zeleného stolu - že se předvídá
omezení osevné plochy pšenice o 8%. Kdyby bylo
národnostně úplně rovně provedeno,
u německého sedláka jako u sedláka
českého a slovenského, dali bychom si namluviti,
že jest to nutné v zájmu státu. Mohli
jsme bohužel zjistiti, že právě v slovenské
oblasti se stalo zvětšení osevné plochy
pšenice v posle dní době příliš
velkým. Kontingentní opatření pro
řepu a chmel neobsahují také v žádném
případě zlepšení trhových
poměrů našeho zemědělství,
nýbrž citelné omezení zemědělské
výroby. Nebyla nám bohužel při tomto
omezení osevné plochy jak u řepy, tak i u
chmele a pšenice dosud ukázána žádná
schůdná cesta, jak bychom mohli osíti tyto
zbylé plochy jinými plodinami. Nemáme možnosti,
síti na těchto plochách jiné plodiny,
které bychom mohli rovněž u nás odbýti.
Musí se dáti při omezování
osevních ploch zároveň také státu
možnost, změnou výrobního plánu,
tedy záměrným hospodářstvím,
dáti sedlákovi možnost udržeti své
hospodářství. Považujeme však za
rozhodnou potřebu spojiti s ochranou zemědělství
především odpovídající
ochranu půdy. Dokud nepojistíme a nezajistíme
sedlákovi jeho půdu jako základnu výživy,
jako základnu udržení rodiny, dotud budou opatření
pro zemědělství vždy jen pomíjející
a snad zpomalující povahy. Návrh zákona
o oddlužení ministerstvem zemědělství,
které předvídá převedení
našeho polního majetku na pozemkovou banku, která
má býti zřízena, a ponechává
sedláka jako pachtýře, není nikterak
základem k zajištění výroby a
k povzbuzení příslušného majitele,
aby v zájmu zemědělství a svého
majetku plně uplatnil svou práci. Musí se
nevyhnutelně žádati především,
aby byl sedlákovi ponechán jeho majetek v každé
formě, aby ochrana půdy pro sedláka byla
stoprocentní a rozhodně jista. Bylo by právě
v tomto případě nutno poukázati opět
na Rusko, jak odnětí půdy sedlákovi
způsobilo tak mizivou číslici výroby
při pěstování obilí.
Mluvíme u nás opět o nutnosti dělati
zajištěnou cenovou politiku. Naše ceny, které
nejsou přizpůsobeny našim výrobním
nákladům, které však také nejsou
v žádném poměru ke všem těm
kruhům, jež musejí kupovati naši výrobu
a naše výrobky, musejí býti zajištěny
ve formě, která skýtá všechny
možnosti, abychom našli také na základě
těchto cen patřičnou výživu.
Děláme-li zdravou zemědělskou politiku
a připojíme-li k ní zdravou politiku cenovou,
můžeme býti ujištěni, že se
dělá na těchto dvou cestách rozhodně
zdravá státní politika. Čím
více se směřuje k tomu, aby se zajistilo
zemědělství, tím více se směřuje
právě u nás k tomu, aby se napjaly všechny
síly, aby se rozhodně podporovalo uzdravení
našeho státu. Dokud se věří,
že se vyjde s tím, že se zemědělství
pomáhá samými pomocnými opatřeními,
exekuční ochranou, moratoriem atd., dotud jest úplně
nepostačující, hraditi takto ze zemědělství
státní požadavky ve formě daní,
jak se to nyní děje. Právě v zemědělských
okresích jsou stížnosti na velké zatížení,
že jsou daně příliš velké
a tísnivé. Naše poměrně nízké
ceny nejsou ještě dávno uvedeny v soulad se
sazbami, které se od nás žádají
ve formě daní jako povinnost ke státu a které
ještě nikterak nebyly srovnány s tím,
zda náš skutečný výdělek
je postačující, aby v této formě
byl vzat k úhradě státních nákladů.
Nalézáme také pramalou ochotu u různých
úřadů právě v požadavcích
zemědělství. Nenalézáme zhusta
u našich berních úřadů porozumění,
které jest nutné, abychom mohli venku přiměřeně
zastupovati ochranu zemědělství.
V poslední době se jako nové opatření
pro zemědělství uvádí zřízení
nucených družstev a nucených organisací.
Jsme přesvědčeni, že právě
naše družstevnictví v zemědělství
je na mimořádně vysokém stupni, že
se dostavila docela řídká péče
o zemědělství, která je úplně
postačující, aby odpovídala všem
požadavkům zemědělství. Jest
to proto přízrak, který se nám maluje
a není nutné spatřovati ve formě nucené
organisace pomoc pro zemědělství. Snažíme-li
se vybudovati ve službě zemědělství
nynější organisace, stačí, kdybychom
plně dosadili naše nynější organisace,
abychom zde patřičně přivedli k platnosti
jejich vliv. A právě v obilním monopolu nalézáme,
že právě našim družstvům není
určeno místo, které jim přísluší.
Bylo by proto nutno nasaditi a uskutečniti vliv družstev
obzvláštní tam, kde můžeme zakročiti
pro své požadavky.
Doufáme, že záměrná spolupráce,
která se vyvíjí s naší strany
pro důležité požadavky našeho sudetskoněmeckého
lidu a pro odstranění největších
tvrdostí, které nám povstaly těmito
nešťastnými poměry, do kterých
jsme se v posledních letech dostali, přispěje
k tomu, aby se konečně v jedné formě
dospělo ke zmírnění, ze kterého
mají všechny stavy našeho lidu patřičný
zisk. Bude nevyhnutelně nutno, aby nejvážnější
a cílevědomé nasazení právě
jednotlivých národů jen v zájmu a
službě jejich zachování a ve službě
státu skýtalo možnost, která odůvodňuje
zajištění rozhodného zachování
životního standartu jednotlivých národů
a tak přispívá k tomu, aby se vytvořily
lepší časy a lepší poměry.
(Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)
Místopředseda dr. Markovič (zvoní):
Ďaľším rečníkom je pán
posl. Benda. Udeľujem mu slovo.
Posl. Benda: Slávna snemovňa! U príležitosti
pojednávania rozpočtu pre budúci rok pokladám
za nutné poukázať na niektoré veci,
o ktorých rozpočet sice pojednáva, ale ktoré
sa neuplatňujú a neprevádzajú dľa
potreby a dľa nutnosti. Máme zákon o vodohospodárskom
fonde, rešp. o vodných dopravných cestách.
Medzi tieto okrem iného patria rieky Morava, Váh
a Tisa a práve v tomto ohľade neprevádza sa
všetko v takej rychlosti rešp. v takom smere, aby to
zodpovedalo potrebám štátu, rešp. jednotlivých
jeho území. Chcem pri tejto príležitosti
poukázať na pomalý beh prác pri úprave
rieky Váhu. Ja nechcem videt veci tak ružove a viem,
že je nemožné pomýšľať
na úpravu splavnenia rieky Váhu od Žiliny tak,
ako toto vodohospodársky zákon hovorí, ale
predsa držím za nutné poukázať
na to, že v týchto veciach musí sa prevádzať
viac, ako tomu bolo doteraz.
Vidíme, že Váh robí veľké
národohospodárske škody a niekedy i škody
finančné. Tým, že ku pr. nebol upravený
tok medzi Velkou Bytčou a Povážskou Bystricou,
dostali sme sa k tomu, že nový most, ktorý
ponese meno nášho veľkého národného
a štátneho hrdinu Milana Rastislava Štefánika,
musel byť v posledných dňoch stavby svojej
predĺžený ešte o 1 oblúk, a síce
len preto, poneváč voda v poslednom mesiaci našla
si nové koryto, a tým to, čo sme mali vydať
na úpravu brehu Váhu, muselo byť vydané
na to, aby sa rozšírila hlava mostu na strane orlovskej,
lebo rešpektive na tú pätinu časti stavby
mostu museli sme vydať nové miliony.
Nebola to chyba technická, to musím priznať,
technikovia za to nemôžu, ale bola to viac chyba ministerstva
financií, ktoré nepoznajúc pomery, nevenovalo
dostatočnú pozornosť úprave toku Váhu,
a týmto dostali sme sa k nepotrebným výdavkom.
Mimo toho na mnohých úsekoch rieka Váh pritieka
až k železnici a v niektorých úsekoch
je tiež hlavná trať Bratislava-Žilina ohrožovaná.
V tejto veci nesmie byť ministerstvo financií take
úzkoprsé. To, čo je potrebné, musí
byť dané.
Podľa zákona má na úpravu riek rešp.
na úpravu rieky Váhu byť poskytované
každoročne 10 milionov Kč. Priznám sa,
že sme az doteraz venovali zo štátnej pokladnice
väčšie čiastky na výstavbu hydrocentrály
pri Púchove, ktorá tiež súvisí
hodne s úpravou rieky Váhu. Ale poneváč
toto veľké dielo, ktoré bude mať pre hospodárstvo
Slovenska veľký význam, je takmer skončené,
bude treba, aby sa úprave brehu Váhu venovala väčšia
pozornosť už i najmä preto, poneváč
sa hovorí veľmi mnoho o stavbe nových mostov,
a to mostu u Ilavy, Trenč. Teplej atď. To všetko
je spojené vlastne s úpravou regulácie, poneváč
kým nie je Váh regulovaný, nemôžu
byť stavane tiež mosty, poneváč by to
bolo vyhadzovanie štátnych peňazí na
veci, ktoré by v tomto štadiu boly nepotrebné.
Pomimo toho nehovorme, že Váh môže byť
splavnený od Serede až po jeho vústenie u Komárna,
dokiaľ sa tam s prácami nezapočalo, rešp.
dokiaľ aj odborníci nepovedeli mienku, že sa
to môže stať za tých a tých pomerov
a obetí. Možná, že behom času bude
možné hovoriť o splavnosti celého Váhu,
ale zatiaľ povedzme ľudu pravdu, čo je možné
previesť, a prevádzajme, čo je životaschopné
a potrebné.
Veľmi rád tiež kvitujem snahu štátnej
správy a ministerstva ver. prác, že úsek
Dunaja medzi Bratislavou a Komárnom u Bősu sa bagruje.
Tam je Dunaj veľmi široký, a následkom
toho nemá voda takú nosnosť, a tiež lodi,
ktoré prichádzajú smerom od Komárna
k Bratislave, nemôžu brať toľko prívesných
lodí, ako máme ku príkladu medzi Budapešťou
a Komárnom, a týmto sa tiež doprava veľmi
zdražuje. Na druhej strane lodi, ktoré chodia z Bratislavy
smerom na Komárno, nemôžu tiež následkom
širokosti Dunaja vliecť taký náklad, ktorý
by bol rentabilný, aby tiež obchod a plavba na Dunaji
mohla sa rozšíriť a prinášať
kýžený a žiadaný úžitok.
Som povďačný tomu, že ministerstvo obchodu
venovalo Dunajskej paroplavebnej spoločnosti väčšiu
pozornosť, že tam previedlo isté zmeny a prinieslo
trochu poriadku, takže dunajská plavba dostane sa
snáď do iných smerníc a bude výnosným
podnikom pre československý štát, a
bude tým, čím ho československý
štát mať potrebuje.
Na druhej strane chcel by som prehovoriť o stavbe rôznych
magistrál. Stavá sa ich veľmi mnoho, ale musím
priznať, že sa to nerobí zámerne, že
tie stavby, pokiaľ sa prevádzajú a pokiaľ
sú na ne groše, neprevádzajú sa rozdelene.
Priznám oprávnenosť sťažnosti zástupcov
Podkarpatskej Rusi - a mne sa zdá, že to bol tiež
jeden kolega z východného Slovenska - keď
poukazovali na to, že cesty sa tam nestavajú v žiadanom
pomere a rozmeroch. Prosím, to musí vziať ministerstvo
ver. prác do ohľadu a musí stavby jednotlivých
magistrál a spojovacích ciest rozdeliť tak,
aby sa pracovalo v rôznych úsekoch.
Pri tejto príležitosti treba tiež pripomenúť,
že nie je možné, aby tieto práce, ktoré
sú istým vzkriesením pre naše národohospodárstvo,
rešp. dobrou nádejou a pomocou pre nezamestnaných
robotníkov, boly odmeňované tak mizernými
mzdami, ako sa to na niektorých miestach stáva.
Ja by som z tej peknej kytice chvalospevov na notársky
stav, ktoré tuná boly prednesené pánom
poslancom agrárnej strany Lichnerom, jeden uvädlý
lístok chcel odtrhnúť. Stal sa prípad,
že keď bol pán notár opýtaný
na mzdu v mieste obvyklú, potvrdil mzdu 1.60 Kč
na hodinu. Myslím, že štátna správa
ani verejnosť si nepraje, aby verejné práce
boly prevádzané za takýchto pomerov, aby
pri verejných a štátnych prácach bolo
robotníctvo odmeňované takýmito mizernými
a smiešnymi mzdami. Ja sa priznám, že vtedy,
keď sa prevádza núdzová práca,
snáď v záujme obcí, ktoré nemajú
finančných prostriedkov, sa tam na všetkom
šetrí, ale to sa nesmie uplatňovať pri
prácach, ktoré sú štátne, a nesmie
sa to uplatňovať pri takých prácach,
ktoré sa prevádzajú po rôznych kopcoch,
po rôznych horách a kopaniciach, kde zamestnaní
robotníci nemajú riadne ubytovanie a stravovanie.
Tieto magistrály, čo je správné, majú
sa vyhýbať prechodom cez železníce, aby
sa nemusely budovať nadjezdy, prípadne podjezdy. Je
to hospodárnosť, a na druhej strane tieto silnice
bývajú tiež rychlými spojovacími
prostriedkami. Ale je tiež treba, aby i toto bolo robené
plánovite, aby i toto bolo prevádzané tak,
aby to bolo účelné.
Pri tejto príležitosti treba ešte poukázať,
že na Slovensku nie je vyriešená otázka
penzionovania cestárov, ktorí boli krajinskými,
rešp. župnými cestármi. Stojím
na stanovisku, hoci nepatrím do tej mladej generácie,
aby mladí ľudia prichádzali do popredia. Ale
ako môžete prijmúť mladších
cestárov, keď starí ešte nemajú
upravené penzie a do penzie poslaní byť nemôžu?
Pravda, táto vec sa dlho prejednáva medzi ministerstvom
vnútra a ministerstvom financií, ale je doteraz
ešte otázkou otvorenou, a máme-li umožniť
zamestnanie niekoľkým sto cestárom, musí
byť tiež upravená otázka penzionovania
cestárov, ktorí boli predtým cestármi
krajinskými, rešp. župnými. Tejto otázky
v historických zemiach nemáte, a keďže
o nej hovorím, je to len preto, aby sme skutočne
umožnili mladším ľuďom a pracovníkom
ich zamestnanie.
Je tiež treba, aby otázka malej silničnej novely
bola už prevedená. My na Slovensku nemáme žiadnych
okresných ciest, a následkom toho všetky tieto
ťarchy pripadajú buďto na krajinu, alebo na jednotlivé
obce. A to viete, ten nemá groša ani onen a následkom
toho zostáva táto otázka otvorená.
Je treba, aby bolo vypovedané, ktoré cesty patria
okresu, ktoré zemi a ktoré štátu. Chceme-li
prikročiť k účelnosti a tiež, hovorme,
k istej plánovitosti, i táto otázka musí
byť rozriešená, poneváč inakšie
zabijeme životaschopnosť a platbyschopnosť slovenskej
zeme a na druhej strane neumožníme, aby sa okresy
vžily do svojich povinností.
Ku koncu považujem za nutné zdôrazniť,
aby čo skoro bol vydaný nový zadávací
poriadok, poneváč v tomto ohľade panuje u nás
veľká anarchia a medzi podnikateľmi a robotníkmi
panujú nesrovnalosti, ktoré neprospievajú
nášmu usmerneniu ani plánovitému hospodáreniu.
Kedže čsl. strana soc. demokratická hlasuje
za tento rozpočet, dáva možnosť štátu,
aby vykonal voči jeho obyvateľstvu svoju povinnosť.
I keď snáď v politickom živote vane istý
vietor, i napriek tomu stojí soc. demokracia na stanovisku,
dať tomuto štátu k zabezpečeniu jeho existencie
všetko, čoho potrebuje. (Potlesk.)