Místopředseda Markovič (zvoní):
Ďalším prihláseným rečníkom
je pán posl. Zápotocký. Dávam
mu slovo.
Posl. Zápotocký: Vážená
sněmovno! Rozpočtová debata spěje
ke svému závěru. Byly zde proneseny mnohé
kritiky, mnohé nespokojenosti, příval lítostivých
slov nad existenčními poměry a bídou
pracujícího lidu, mnoho poklon do řad pracujícího
dělnictva i nezaměstnaných za to, že
při vší bídě a ničení
existencí zachovali stále ještě klid
a pořádek, a mnoho stížností
a výtek do řad majetných a bohatých.
Za projednávání rozpočtu se mnoho
událo. Vládní koalice se otřásá
ve svých základech a Hodžova vláda
podává demisi. Jediné, co zůstává
stále neotřesené, je protilidová kapitalistická
linie Hodžovského rozpočtu, který
má býti přes všecky výtky a odpor,
který se proti rozpočtu dával najevo, odhlasován
a jeho protilidová kapitalistická linie zachována.
Je třeba se při této příležitosti
zabývati otázkou Hodžovy vlády
a její politiky. My komunisté hned při změnách,
které ve vládě byly provedeny, a při
nastoupení pana předsedy vlády Hodži
jsme označili nastoupení Hodžovo v čelo
vlády za úsilí o posílení reakčních,
kapitalistických, lidu nepřátelských
směrů v Československé republice.
Události, které následovaly krátce
po nastoupení pana předsedy vlády, daly nám
za pravdu. Ukázalo se, že skutečně Hodža
usiluje o soustředění všech reakčních
sil, o to, aby reakční křídla i v
koaliční vládě byla posílena.
My jsme do řad socialistů v koaliční
vládě adresovali mnohá varování
a prokazovali jsme, jaké následky bude míti
jejich souhlas se všemi reakčními počiny
Hodžovy vlády a jejich mlčení,
se kterým sledují soustřeďování
fašistických sil.
Teď přišel projev předsedy vlády
u příležitosti rozpočtu. Po něm
se ozval v socialistickém koaličním táboře
veliký jásot. Říkalo se, že projev
pana předsedy vlády dr. Hodži rozptýlil
všecky obavy, které byly vyslovovány. Pan dr.
Meissner, když mluvil v rozpočtové debatě
o projevu předsedy vlády, řekl (čte):
"Výklad pana předsedy vlády roztrhal
mlhy, které se kupily kolem jeho osoby, a rozptýlil
naděje, které se, jistě proti jeho vůli,
pojily k jeho jménu. Označován byl za muže
pravice, počalo se mluviti o potřebném soustředění
pravice, utvoření pravicové vlády,
o ochranných opatřeních proti levici, jejímu
vlivu a mocenské posici a proti kdoví jakým
tajemným plánům levice." Tedy pan dr.
Meissner prohlašuje, že všecky tyto obavy,
které se kupily kolem osoby pana předsedy vlády,
byly jeho projevem rozplašeny, ukazuje se, že z pana
dr. Hodži nehrozí žádné
pravicové nebezpečí, socialisté a
dělnictvo mohou být úplně klidní.
Hodža a agrárníci nemají nejmenšího
nepřátelského úmyslu proti demokracii,
proti dělnictvu a proti socialismu.
Stejně tak říká p. posl. Stivín:
"Můžeme pokládat za značné
plus včerejšího projevu předsedy vlády,
že udělal jasno okolo své osoby a posvítil
do šera, které kolem něho vytvořil oposiční
tisk komunistický." Tedy pan Stivín
věří, že projev pana předsedy
vlády udělal jasno, to prý jen komunistický
tisk chtěl panem Hodžou strašit. A zatím,
podívejte se, ti agrárníci, to jsou učinění
dobráci, oni nemají žádných záludných
úmyslů, které jim chtěli podkládat
komunisté.
Stivín říká v "Právu
lidu", že slova předsedy vlády zavazují
celou vládu a především předsedu
vlády samého. K čemu ho zavazují?
K čemu zavazují vládu a k čemu zavazují
pana předsedu vlády? To Stivín ve
svém článku neřekl. Jaké jsou
ty závazky, jak se dívá na ně pan
dr. Hodža? Jak se na ně dívá
agrární strana, ale zvláště její
reakční křídlo, to se ukázalo
včera. Vyvrcholilo to až v demisi vlády. Ukazuje
se, že reakční křídlo agrární
strany nechce zachovávat žádné závazky.
(Posl. Rechcígl: On si dělá vtipy!) Jestli
to jsou vtipy, tak jsou to krvavé vtipy. Buďte tak
laskavi a řekněte nám, proč došlo
tedy k těm včerejším událostem,
proč dochází na demisi vlády? To je
také jen vtip? To je také jen pro legraci králíkům,
aby se národ měl čím bavit? Proto
dochází k té demisi?
Je třeba o tom otevřeně mluvit. Podívejte
se, u nás se říká, že dr. Hodža
odmítl jasně reakční fašistické
živly a vyslovil se pro nutnost spolupráce se socialisty.
Proto byla ta radost v socialistickém tisku, proto ty nadšené
články Stivínův a Meissnerův.
Je zajímavo, že takovou radost pocítily ty
nejpravicovější živly v soc. demokracii.
Jinde se ta radost neobjevila, jen tam, na tom nejkrajnějším
pravém křídle soc. demokracie. A přece
co řekl Hodža na adresu kapitalistické
reakce v Československu? Postavil se nějak proti
kapitalistické reakci ve svém projevu? Nikoli. Hodža
varoval kapitalistickou reakci před poraženectvím
a pesimismem, utěšoval tyto kapitalistické
reakcionářské kruhy, že doba reakcionářské
kapitalistické konjunktury může znovu přijít
a že není potřebí upadat do pesimismu
a poraženecké nálady. (Posl. Rechcígl:
V projevu předsedy vlády dr. Hodži tohle není,
tam jsme nic neslyšeli o kapitalismu! - Místopředseda
dr. Markovič zvoní.)
To je v projevu. Hodža mluvil na adresu dělnictva
a říkal, že mezi dělnictvem se pesimistická
nálada neobjevuje, ale že se objevuje na druhé
straně, v reakčním křídle kapitalistickém.
Říká: "Jakmile vývoj politických
nebo hospodářských věcí neodpovídá
přesně jejich představám, ihned reagují
na události přemrštěným pesimismem."
Do kterého tábora to bylo adresováno? Stivín
chtěl vykonstruovat v tom úvodním článku
"Práva lidu", že prý to Hodža
adresoval do komunistických lavic. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Je u nás pesimismus? Mu neupadáme v žádný
pesimismus, nás události, které se odehrály,
nikterak nepřekvapují. My jsme je očekávali,
protože jsme nevěřili té demokratičnosti
a protifašistickosti pana předsedy vlády Hodži
ani agrární strany, tím méně
jejího pravého křídla. To jsou toho
důsledky. (Hlasy: To slyšíme po prvé,
že máme také křídla!)
Co na druhé straně řekl Hodža
na adresu té slovenské, hlinkovské reakce?
Hodža v tom prohlášení zřejmě
připravoval půdu ke sblížení
se slovenskou reakcí, připravoval cesty jejího
vstupu do vlády.
A konečně třetí otázka: Hodža
prý briskně odmítl Henleinovu fašistickou
německou stranu. Jaké odmítnutí Henleina
bylo v tom prohlášení pana předsedy
vlády Hodži? Hodža řekl
(čte): "Mluvčí sudetskoněmecké
strany promluvil k nám mluvou totalitní. Této
mluvě československá demokracie nerozumí.
Ať k nám promluví demokraticky, ať jednají
demokraticky, pak bychom jim mohli rozumět." Je to
nějaké odmítnutí? Pan předseda
vlády tu naznačil: vždyť my se s vámi,
pánové, můžeme dorozumět, ale
musíte to dělat jinak, než jste to dělali,
musíte jíti jinou cestou, musíte jíti
cestou demokracie, agrárnické demokracie. Vždyť
taková agrárnická demokracie vám nikterak
nemůže škodit. Nebojte se takové demokracie.
(Hlasy: Za to komunistická by nám škodila!)
Vám samozřejmě! (Hlasy: Jim!) A
jim také, Henleinovcům, to je pochopitelné!
Na toto prohlášení odpověděl
pan Henlein za dva dny, a zajel si na to do Londýna. Odpovídá
panu předsedovi vlády Hodžovi, že
jsou ochotni přijmout jeho podmínky a že jsou
ochotni na tu agrárnickou demokracii vejíti a dohodnouti
se. (Posl. Rechcígl: Vy znáte dvojí demokracií?)
Jak vypadá agrárnická demokracie a jak jest
jí nutno rozuměti, o tom dává pan
Vraný již 3 neděle písemné
lekce koaličním socialistickým stranám
ve "Venkově", a názorné vyučování
o agrární demokracii, o agrárnickém
pojetí demokracie dává pan Hodža
při jednání o otázce volby nového
presidenta. (Posl. Rechcígl: Vy o tom chcete rozhodovat?)
Máme při nejmenším takové
právo rozhodovat, jako vy. (Výkřiky.)
Ale, ale, podívejte se na tu demokracii. Vy jste demokrati,
kteří se rozčilují, že by někdo
mohl vedle vás rozhodovat. Takhle se objevila ta agrárnická
demokracie při vážné otázce volby
nového presidenta. Pan Stoupal řekl: My nedovolíme,
aby president Masaryk resignoval. Tak jste to postavili...
(Posl. Rechcígl: Vy jste ho chtěli nutit?) My
ho nenutíme, ale vy jste chtěli provádět
diktát, řekli jste: My nedopustíme, aby se
volba presidenta v této době konala, poněvadž
nám to ze stranických důvodů nekonvenuje,
nejsme na to připraveni, potřebujeme jinou dobu,
proto se to musí oddálit, proto se to nesmí
dnes konat. Tak jste se na to "demokraticky" dívali.
A v době, kdy se agrárnická demokracie ukázala
v takovém jasném světle, kdy agrárnická
pravice a reakcionářské křídlo
soustřeďují všechny pravicové živly
k útokům na levici, i proti soc. demokracii, přichází
pan dr. Meissner jako socialista na tribunu a říká
agrárníkům, že chce dále proti
levici v socialistických stranách bojovati. Meissner
tu prohlásil (čte): "Socialistické
strany měly odvahu se postaviti proti diktátorským
snahám zleva, a to s největší rozhodností,
a nemají dnes vřelejšího přání,
než aby občanské strany, s nimiž míní
upřímně spolupracovat, stejně důsledně
vytrvaly na principu demokracie a měly stejnou odvahu postaviti
se proti všem protidemokratickým snahám, i
když vycházejí z jejich vlastních řad."
Tedy pan dr. Meissner v této chvíli uznává
za nejnutnější slibovat agrárníkům,
že stále bude bojovat proti levici v socialistických
stranách a doufá a věří, že
agrárníci budou bojovat proti pravicovým
a reakčním proudům v občanských
stranách. Tedy Hodža má býti
u Meissnera tím bojovníkem proti agrárnické
pravici.
Jak vypadá skutečnost, jak bylo provedeno při
jednání o těchto důležitých
otázkách, které se v těchto dnech
projednávaly v agrární straně, rozdělení
úloh, o tom přece vás musí přesvědčovat
samo jednání a jeho výsledky. Kdo chce dnes
považovat Hodžu za bojovníka proti pravicovým
proudům v agrární straně? Podívejte
se! Hodža ve svém vládním prohlášení
pronesl jednu zajímavou větu a výstrahu.
Řekl: "Nebezpečí, je-li jaké,
není mimo nás, nýbrž v nás."
To je pravda. To nebezpečí je v Hodžovi
a socialisté si to neuvědomili. (Veselost.) To
nebezpečí nepadá nikde s nebe, neletí
nikde ve vzduchu, to je tady, to je nebezpečí pro
demokracii, pro zájmy lidu, pro existenci českého
národa a pracujícího lidu, a to je v těch
reakčních proudech agrární strany.
Tam je základ toho nebezpečí a před
tím nebezpečím je třeba se mít
na pozoru a varovat se. A proti tomuto nebezpečí,
které tu hrozí se strany agrární pravice,
je potřebí bojovat. Ten, kdo v socialistickém
táboře v této chvíli nechápe
důležitost boje proti agrárnické pravici,
ten také nechápe nutnost soustřeďování
levicových dělnických a lidových sil
proti tomu nebezpečí reakce. Kdo v této chvíli
pokládá za nejdůležitější
vystupovat na tribunu, nebo v časopisech veřejně
hlásati nutnost boje proti levici v socialistických
stranách, ten neslouží socialismu, ten neslouží
dělnickým a pracujícím vrstvám,
ten slouží buržoasii a reakci.
Když jsem se zabýval politickým významem
prohlášení předsedy vlády, chci
teď přejíti k prohlášení,
kde on mluví o hospodářských a sociálně-politických
otázkách. Myslím, že právě
na těchto prohlášeních, tam, kde se
Hodža zabýval hospodářskými
a politickými otázkami, je vidět dvojakost
a dvojsmyslnost jeho projevů a podle prohlášení
o hospodářských a sociálně-politických
otázkách je potřeba posuzovat také
dvojsmyslnost jeho politických prohlášení,
Hodža má plno slov uznání pro
dělníky a pracující lid. Hodža
se nebojí i kritisovat kapitalisty. Když vezmete jeho
řeč, najdete tam slova uznání pro
dělníky, pro dělnickou třídu,
pro těžkost dělnického postavení
a na druhé straně určitou kritiku do řad
kapitalismu. Hodža říká (čte):
"Každého pozorovatele musí překvapit,
že u vrstev hmotně nejvíce postižených
těžkými následky krise, jako na př.
u dělnictva zaměstnaného nebo částečně
zaměstnaného, dále u drobného zemědělského
lidu není tolik neklidu jako spíše u jiných
vrstev, které sice nebyly postiženy tak silně
hmotnými následky krise, jež však reagují
přes to mnohem citlivěji."
Nyní, když tedy složil takovouhle poklonu a uznání
dělníkům, když kárá kapitalistické
a bohaté vrstvy, které krisí nebyly poškozeny,
očekávalo by se, jaké z toho Hodža
vyvodí důsledky. O tom, jaké se vyvozují
důsledky, podává důkaz předložený
rozpočet. Všechna břemena se uvrhují
na bedra pracujících chudých lidí,
na bedra těch, kteří byli krisí, jak
sám Hodža doznává, strašlivě
a citelně poškozeni. A co se dělá proti
těm, kteří na krisi vydělávali
a kteří krisí ani hmotně a existenčně
nebyli poškozeni? Proti těm se netáhne, ti
zase jsou v rozpočtu chráněni, těm
je v rozpočtu zřejmě nadržováno.
Pan předseda vlády Hodža vychází
patrně z toho přesvědčení,
že ti, kteří jsou hmotně postiženi,
protože zachovávají klid, mohou býti
dále zatěžováni, a ti, kteří
krisí poškozeni nejsou, jsou příliš
citliví, říká pan Hodža,
když se jim sahá na jejich kapitalistické výdělky,
zisky a pod. Proto musí býti chráněni
a šetřeni, poněvadž jejich kapitalistická
citlivost by se mohla vzbouřiti.
Vezmeme-li tento projev, tedy můžeme jíti potom
od kapitoly ke kapitole. Pan předseda vlády se zabývá
otázkou nezaměstnanosti, uznává její
škodlivý vliv na dělníky, že dělníci
jsou nezaměstnaností zatíženi a říká
(čte): "Jako sílu řetězu
lze zvýšiti nejlépe zesílením
jeho nejslabších článků, tak
i odolnost dnešní společnosti a jejího
řádu lze zvýšiti hlavně podepřením
těch vrstev, na něž nejsilněji, nejdéle
a bezprostředně působil drtivý účinek
dnešní krise".
Tedy všimněte si: Je potřebí posílit
ty, na které nejdrtivěji působil účinek
dnešní krise, to je nezaměstnané.
Teď po tomto úvodu čekáte vývody
pana předsedy vlády, co chce udělati proti
nezaměstnanosti, pro posílení nezaměstnaných.
Pan předseda vlády říká (čte):
"Podle vzorů a úspěšných
snah o zdokonalení statistiky nezaměstnaných
v cizině bude ovšem i u nás potřeba
spolehlivější a přesvědčivější
celkové statistiky." To je všecko, co se slibuje
nezaměstnaným. Nová statistika! To je posílení
toho nejslabšího článku řetězu,
a podle toho vypadají návrhy rozpočtu. Pro
ulevení bídy nezaměstnaných rozpočet
nic nepřináší. Proto, když ilustrujeme
sociální a hospodářskou stránku
rozpočtu a sociální a hospodářskou
stránku prohlášení pana předsedy
vlády, nemůžeme býti s ním spokojeni.
Lidu je potřebí pomoci, nestačí zde
hezká slova. Je třeba změniti dosavadní
politiku protilidovou, hodžovskou kapitalistickou linii toho
rozpočtu, zlepšiti existenční úroveň
pracujících i nezaměstnaných. Jíti
při sdělávání rozpočtu,
při rozvrhování břemen podle hesla,
které bylo vytyčeno námi, ať platí
bohatí (Potlesk komunistických poslanců.),
ať platí ti, kteří ještě
dnes platiti mohou.
Podali jsme v tomhle směru k rozpočtu velkou řadu
opravných návrhů a řadu resolucí,
i řadu doplňovacích návrhů
k finančnímu zákonu. Všecky naše
návrhy byly v rozpočtovém výboru zamítnuty.
V rozpočtovém výboru se řeklo, doba
je vážná, na projednání rozpočtu
je krátká doba, není možno rozpočet
dneska přepracovávat, to by zabralo příliš
mnoho času, každá změna v řádném
rozpočtu by znamenala nemožnost jeho projednání
do nového roku, a proto není možno opravné
návrhy v řádném rozpočtu prováděti.
Uznáváme, že doba je skutečně
vážná. Není-li možno rozpočet
přepracovat, bylo by potřebí klásti
otázky, kde spočívá vina, kdo je vinen
tím, že rozpočet byl v poslední chvíli
předložen a že se takovým překotným
způsobem projednává a promrskává
a že tedy na základě tohoto rychlého
promrskávání se odmítají všecky
zlepšovací návrhy. Ale dobře! Stavíme
se tedy na stanovisko, že rozpočet není možno
přepracovávat, že ho není možno
měniti, pokud jde o požadavky řádného
rozpočtu. V důsledku toho nechceme sněmovní
jednání zatěžovati opravnými
návrhy, které jsme podali v rozpočtovém
výboru k řádnému rozpočtu a
které byly vesměs zamítnuty. Víme,
že by zase s výmluvou na nedostatek času byly
zamítnuty všecky tady ve sněmovně. Proto
se soustřeďujeme a omezujeme pouze na návrhy,
jejichž přijetí nijak netanguje otázku
řádného rozpočtu. Otázku řádného
rozpočtu necháváme úplně stranou
i s jeho nepopulárními číslicemi,
které jsou v něm obsaženy, a soustřeďujeme
se na finanční zákon. Finančním
zákonem se dává vládě zmocnění
k řadě mimorozpočtových vydání
a také k opatření řady mimorozpočtových
příjmů. Doplňuje-li se nějak
finanční zákon, netanguje to nijak řádný
rozpočet. Řádný rozpočet zůstává
vedle toho. A proto navrhujeme a omezujeme se při tom na
pět nejdůležitějších návrhů,
ve kterých, domníváme se, spočívá
problém všech dnešních otázek,
jejichž přijetí a uskutečnění,
i když abstrahujeme od nepřijatelného rozpočtu
řádného, by vtisklo protilidovému
rozpočtu novou směrnici lidovou, protikapitalistickou.
Čeho se týkají naše návrhy? Je
to předně otázka opatření prostředků
pro nutné investiční práce, za druhé
otázka zlepšení podpor v nezaměstnání,
za třetí otázka oddlužení malorolníků
a maloživnostníků, za čtvrté
otázka zvýšení platů státních
zaměstnanců a zřízenců a za
páté otázka odbourání drahoty.
Chci teď přejíti k jednotlivým naším
návrhům a k jejich odůvodnění.
Tedy především otázka opatření
investičních prací.
Já už v rozpočtovém výboru poukazoval,
že všecko mluvení o velkém programu investičních
prací, které se tu provádějí
v souvislosti s rozpočtem, je vědomé klamání
širokých mas pracujícího lidu. Já
jsem dokazoval, že tento rozpočet nedává
na investiční práce o nic víc, než
dávaly minulé rozpočty krisových let,
že na základě tohoto rozpočtu nebudou
žádné zvláštní investiční
práce prováděny, a přiznal to také
pan ministr inž. Nečas ve svém exposé.
Říkal (čte): Aby mohly býti
prováděny investiční práce
v širším rozsahu, pak by bylo potřebí
vypracovat napřed řádný investiční
program a opatřiti pro to prostředky. (Hlasy:
Kde?) Kde? Já o tom budu mluviti.
Podáváme-li svůj návrh, vycházíme
z přesvědčení, že je zde
velká nezaměstnanost, že je zde velká
krise a že provádění všech investičních
prací nejen státních, nýbrž i
samosprávních a soukromých bylo podlomeno
a že v této mimořádné době,
kdybychom skutečně chtěli aspoň částečně
bojovati proti nezaměstnanosti, bylo by potřebí
učiniti mimořádná opatření
kromě těch opatření, která
jsou obsažena v řádném rozpočtu.
Investiční práce řádného
rozpočtu nedostihují investičních
prací, které se dělaly každý
jiný rok. A proto, když se má bojovati proti
nezaměstnanosti, je potřebí mimořádných
investičních prací. Pánové
říkají: Jakým způsobem opatřiti
peníze na provádění těch investičních
prací? My navrhujeme vypsati nucenou půjčku
investiční a zatížiti tou půjčkou
ty, kteří dnes ještě mají peníze.
(Posl. Srba: Nemusí to býti ani nucená
půjčka, jen když bude řádně
vypsána!) Vy říkáte, že nemusí
býti nucená? My však říkáme,
proč nedonutit ty, kteří peníze mají,
aby peníze vyklopili, aby se práce opatřila?
Pan zpravodaj Remeš proti tomu našemu návrhu
v rozpočtovém výboru prohlašoval, že,
kdyby prý se měla vypsati nucená půjčka,
než by se provedla, tedy prý by nezaměstnaní
umřeli hlady, protože by napřed musel býti
proveden soupis majetku, musely by se přijmouti celé
tisíce nových úředníků,
a to by trvalo celé měsíce, než by se
získaly základy pro vypsání
půjčky. A proto se přimlouval za zamítnutí
našeho návrhu.
My se domníváme, že důvody, které
pan zpravodaj uváděl, nejsou pravdivé a nejsou
podstatné. Domníváme se, že kdyby se
zde chtěla nucená půjčka vypsati na
ty, kteří mají, nebylo by potřebí
velikých soupisů. V každém místě
a v každém městě by vám obyvatelé
označili ty lidi, u kterých je možno co si
vzíti, kteří by mohli dnes ještě
na tuto nucenou půjčku něco upsati.
Druhý náš návrh týká se
otázky zlepšení podpor v nezaměstnání.
U nás nezaměstnanost se hrozí obrátiti
v katastrofu. Pan předseda vlády Hodža
ve svém prohlášení říkal
sice, že náš pracovní trh se pomalu jako
celek mírně uzdravuje, ale řekl to v době,
kdy statistika hlásila nových 78.000 nezaměstnaných.
Tedy pracovní trh se podle pana předsedy vlády
mírně uzdravuje, a nezaměstnanost při
tom rapidně stoupá a dělnické děti
rychleji umírají. Taková je skutečnost.
Teď vezměte otázku péče o nezaměstnané
a podpory v nezaměstnání. Je tu především
otázka stravovací akce. Pan ministr Nečas
říká ve svém exposé, že
ze stravovací akce má každý nezaměstnaný,
který je živitelem rodiny, právo na 2 stravovací
lístky týdně, to jest na 20 Kč týdně.
Zeptejte se, kolik nezaměstnaných, živitelů
rodin, tyto dva stravovací lístky týdně
dostává? Jsou celá sta a tisíce obcí,
kde nezaměstnaní nedostanou ani jeden stravovací
lístek týdně, ačkoliv jsou živiteli
rodiny. Jsou celá sta a tisíce obcí, kde
nezaměstnaní jsou vůbec z jakékoliv
stravovací akce vyloučeni. Doklady o tom by mohli
přinášeti dělníci a nezaměstnaní
ze sudetského území, ze Šumavy, z Orlických
hor, ze Slovenska i ze Zakarpatska. Všude, kamkoliv byste
se obrátili v Československé republice, najdete
sta a tisíce obcí, najdete desetitisíce nezaměstnaných,
kterým se přiznaného nároku, o kterém
pan ministr Nečas mluví, nedostává.