Předseda (zvoní): Dále je přihlášen
pan posl. Révay. Dávám mu slovo.
Posl. Révay (malorusky): Slavná sněmovno!
Ujímám-li se nyní slova v rozpočtové
rozpravě, chci především vysloviti své
velké sympatie těm tisícům stávkujících
bojovníků na Podkarpatí, kteří
bojují nejen o zlepšení svého sociálního
postavení, nýbrž i o zlepšení sociálního
postavení všech pracujících na Podkarpatí,
aby tak získali lepší kousek chleba, aby svému
příštímu pokolení poskytli lepší
život. Vyslovuji jim své sympatie a přání,
aby jejich boj byl ve prospěch celého národa
a skončil úspěšně.
Nyní bych chtěl říci několik
slov k rozpočtu, pokud se týká Podkarpatí.
Bohužel je rozpočet sestaven tak, že my, Podkarpaťané,
nemáme úplného přehledu, kolik se
věnuje na hospodářské a sociální
povznesení Podkarpatí. Ale z celého sestavení
rozpočtu a z nynějšího postupu odpovědných
činitelů můžeme doufati, že se
i příště bude věnovati potřebám
Podkarpatí nejen dosavadní, nýbrž i
zvýšená pozornost, aby obyvatelstvo Podkarpatí
a hlavně nezaměstnaná jeho část
našla v Československé republice své
příslušné místo, aby byli klidni.
Nemohu se nezmíniti o tom, co se stalo, když německá
sudetská strana poslala všem poslancům naší
sněmovny po malém bochánku chleba. I já
na Podkarpatí jsem dostal takový chléb, rozkrojil
jsem jej a ochutnal. Sudetskoněmecká strana tím
chtěla protestovati proti nouzi německých
pracujících, chtěla dokázati, jakým
chlebem je krmí československá vláda.
Jsem přesvědčen, že kdyby naše
verchovinské obyvatelstvo mělo takový chléb,
jaký jsme dostali, tisíce našich lidí
bylo by šťastno a spokojeno.
Dovolím si říci několik slov o nezaměstnanosti
na Podkarpatí. Noviny oznámily, že počet
nezaměstnaných na Podkarpatí činí
pouze 7% počtu nezaměstnaných v celé
republice. To není stoprocentní pravda. Toto číslo
bylo získáno prostřednictvím úřadů
a v něm nejsou započteny tisíce nezaměstnaných
ve vesnicích, tisíce bezzemků a sezónních
dělníků, kteří pracují
v lesích. Když se má mluviti o nezaměstnanosti
na Podkarpatí, musíme konstatovati, že počet
nezaměstnaných jest u nás značný.
Když bylo uvedeno, že tento počet dosahuje 5000,
jest to tak minimální, že je to až směšné.
Dovolím si konstatovati, že na Podkarpatí jsou
desítky tisíc nezaměstnaných, kteří
nevědí, z čeho přežijí
strašnou zimu.
Ministerstvo soc. péče usiluje všemi možnými
způsoby, kukuřičnou akcí, vyživovací
akcí a produktivní péčí zmenšiti
nouzi obyvatelstva a poskytnouti mu možnost výdělku.
Když pan předseda vlády prohlásil, že
vláda nechce dávati lidem výpomoci, nýbrž
práci, prosím, aby tato produktivní práce
byla provedena především na Podkarpatí.
Tam je ohromné pole pro práci, pro provádění
programových investicí a produktivní práce,
aby náš nezaměstnaný, Ukrajinec, Němec
nebo Maďar mohl dostati práci a tak si vydělati
kousek chleba. Kdyby u nás bylo méně nezaměstnaných,
nedocházelo by k takových tragediím, že
žena, matka 4 dětí byla zastřelena,
když přenášela z Rumunska 4 kg kukuřice.
Takové případy si musíme vysvětliti
ohromnou sociální bídou podkarpatského
obyvatelstva. Proto s tohoto místa prosím, aby pohraniční
styk byl upraven tak, aby chudým lidem bylo umožněno
přenésti těch několik kg kukuřice
k výživě rodiny.
Velmi mnoho je stížností na hospodaření
s kukuřicí, které vede dovozní syndikát.
V této věci protestoval posl. Bródy,
poněvadž se toho zneužívalo. Bylo by velice
účelné, aby ministerstvo soc. péče
provedlo revisi v tomto syndikátě a tuto věc
vysvětlilo, jak tento syndikát je šizen, tím
spíše, že padá podezření
na státní úřady na Podkarpatí,
že nekonají svých povinností. Musím
se zmíniti ještě i o tom, když pan předseda
vlády prohlásil, že je nutno zavésti
přesné registrování nezaměstnaných,
že zvláště u nás úřady
nejméně vědí, kolik máme nezaměstnaných.
Úřady tvrdí, že je u nás 4950
nezaměstnaných, někteří tvrdí,
že jich je 16.000, ale je možné, že jich
máme čtyřikrát nebo pětkrát
tolik. Zde je zapotřebí dohody, celá věc
se musí odevzdati jednomu úřadu, který
by provedl registraci a určil stálé normy,
jak se má nezaměstnaným pomáhati.
Pan senátor Klofáč kdysi prohlásil,
že "domácímu lidu Podkarpatské
Rusi musíme ukázat, že ho máme rádi
a že jeho zájmům poctivě rozumíme."
Je-li to pravda, očekáváme, že sociální
potřeby našeho obyvatelstva budou splněny aspoň
v hlavních bodech.
Nebudu mluviti o osmihodinném pracovním dnu, jehož
u nás naprosto neznají a jehož nedodržují
ani státní úřady, nebudu mluviti o
otázce státních zaměstnanců,
nebudu mluviti o tom, že jsou podnikatelé, kteří
10 let mají zaměstnance a nepřihlásí
ho, až když se zaměstnanec octne v krajní
bídě, jdou k nemocenské pojišťovně,
aby mu pomohla. Tuto věc nutno vyšetřiti a
zavésti pořádek.
Stručně se zmíním o otázce
pozemkové. Tato otázka jest neobyčejně
ožehavá a dokazuje, že nynější
stav věcí je vůbec nebezpečný.
Když 112.000 drobných hospodářů
má u nás necelých 420.000 ha půdy
a 28.000 hospodářů má dvakrát
tolik půdy, když na jednoho ruského nebo ukrajinského
rolníka připadá jeden nebo půl ha
země, když je Rusínů nyní půl
milionu a za 40 let jich bude celý milion, stává
se tato otázka neobyčejně důležitou,
a proto není možné kolonisovati Podkarpatí
českým průmyslovým dělnictvem,
neboť to rozhořčuje domácí podkarpatské
obyvatelstvo. Tuto nouzi o půdu dlužno odstraniti
vnitřní kolonisací Podkarpatí, musí
se provésti meliorace, úprava všech řek,
vysušení Černého močálu
a zúrodniti 30.000 kat. jiter půdy dosud neplodné.
Musím se ještě zmíniti, že dřevařská
výroba, která kdysi poskytovala obyvatelstvu stálý
výdělek, klesla dnes na 60% a zmizela největší
možnost výdělku našeho lidu a obyvatelstvo
Podkarpatí nikoliv vlastní vinou se octlo v nynější
ohromné krisi. A když pan dr. Kossey prohlásil,
že bude žádati, aby tyto pozemkové nedostatky
byly napraveny, rád bych řekl, že zemský
úřad je v rukou agrární strany (Výkřiky
posl. dr. Kosseye.), takže za těch 12 let mohla
uspokojiti požadavky obyvatelstva. Doufáme, že
dosavadní nepravidelný postup přestane a
že poučení z posledních voleb bude tak
silné, že agrární strana vyvodí
z toho nejkrajnější důsledky.
V daňových věcech musím poznamenati,
že daňová břemena obyvatelstva na Podkarpatí
nejsou úměrná jeho příjmům.
Po této stránce nás zneklidňuje prohlášení
vlády, že prý bude nutno daňovou základnu
na Podkarpatí rozšířiti. To by znamenalo,
že k dosavadním břemenům přistoupí
nová, která znemožní veškeren život.
Nebudu se zmiňovati o exekucích, které béřou
chudému sedlákovi poslední kozu a béřou
nemilosrdně přístřeší
staré chalupy. Tak je těžko vychovávati
lidi ve státním duchu. Když se zde říká,
že procentní sazba na Podkarpatí nebude taková
jako zde v Čechách, my Podkarpaťané
se musíme rozhodně proti tomu postaviti a žádati,
aby se při snížení procentní
sazby přihlíželo především
k Podkarpatí. Kdyby u nás měla býti
vyšší než v západních částech
republiky, naše obyvatelstvo bylo by trestáno dvojím
způsobem.
Stručně se chci zmíniti o nedostatcích
investičních prací, hlavně na železnicích.
Naše republika uzavřela přátelskou dohodu
se Sovětským svazem. Tato dohoda vzbudila u nás
velké naděje na polepšení hospodářských
poměrů Podkarpatí. Očekáváme,
že budou provedeny železniční investice
a že především bude vystavena železnice
z Užhorodu do Chustu, z Terešvy do Trebušan.
Očekáváme dále, že zásilky
z Československa do Sovětského svazu se nebudou
posílati přes Bohumín a Krakov, nýbrž
přes Podkarpatí a Rumunsko. To je v zájmu
hospodářského povznesení naší
země a naší republiky. (Předsednictví
převzal místopředseda Langr.)
Ještě několik slov k zahraničnímu
referátu. Polsko-československý konflikt
budí u nás na Podkarpatí dojem, že sousední
polský stát dělá výpočty
na naší kůži a že tento konflikt
byl vyvolán, aby byly utvořeny společné
hranice mezi Polskem a Maďarskem. Nikdy nedovolíme,
aby se dělala taková politika na náš
účet, a v tomto směru podporujeme naši
zahraniční politiku a vybízíme její
vůdce, aby mezi americkými Rusíny, kteří
se r. 1918 s velkým nadšením vyslovili pro
připojení Podkarpatí k Československé
republice, nepřipustili revisionistickou propagandu, nýbrž
aby Rusíny přijímali také do služeb
zahraničních a užili jich ve službách
republiky tam, kde je jich nejvíc zapotřebí,
t. j. v Americe.
Potěšující je pro mne stanovisko posl.
Bródyho, který zde protestoval, že sovětští
novináři nebyli vpuštěni na Podkarpatí.
V tomto směru projevil posl. Bródy jisté
přátelství k sovětům, a skutečně
musíme říci, že to byla taktická
chyba, když se již na Podkarpatí udělaly
přípravy ku přijetí sovětských
novinářů, a oni se tam neukázali.
Těší mne i to, že posl. Bródy
zde vystoupil proti fašismu, prozatím censorskému.
Při tom musím zdůrazniti, že Hlinka,
s nímž Bródy spolupracuje, řekl
o sobě, že je největším fašistou
na Slovensku. Očekávám, že posl. Bródy
vyvodí z toho důsledky a nebude podporovati Hlinkovu
stranu.
O autonomii Podkarpatí, o které se zde mluvilo,
chci říci jen to, že když autonomie nebyla
dosud zavedena, zavinily to některé strany a mezi
nimi především Autonomní zemědělský
svaz, který svým nejasným stanoviskem do
jisté míry znemožňoval provedení
autonomie na Podkarpatí. (Posl. Bródy [rusky]:
To není pravda! Naše stanovisko bylo vždy jasné!)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Révay (pokračuje): V tomto směru
mne velice těší, že se zde pan Bródy,
prohlásil pro státní zájmy a že
chce provésti autonomii proto, aby státní
zájmy byly chráněny. My soc. demokraté
souhlasíme s tímto míněním,
jak je to zřejmo z toho, že ústavněprávní
výbor přijal v tomto směru resoluci, která
je nejlepším důkazem, že koaliční
strany chtějí věc autonomie Podkarpatí
uvésti do pořádku a uspokojiti jeho touhy.
Zneklidňují nás jednání některých
zástupců úřadů na Podkarpatí.
Dnes mi bylo oznámeno, že přednosta školního
referátu v Užhorodě spolu se zemským
školním inspektorem přišel do ústavu
pro zmrzačelé děti v Mukačevě
a prohlásil jeho řediteli: "Na vás je
stížnost, že v ústavu nutíte děti,
aby mluvily rusky, že jste pověsil na stěnách
nápisy "Mluv rusky" a že nedovolujete ruským
dětem mluviti česky." Toto jednání
zástupce školního úřadu nás
velice zneklidňuje a plně nás pobuřuje.
To je netaktní jednání a úřady
na Podkarpatí si nesmí dovolovati takové
pokusy.
Končím, neboť čas ubíhá.
Zdůrazňuji, že postavení Podkarpatí
jak po stránce kulturní, tak i hospodářské
a správní je vážné a že
nelze odkládati s jeho nápravou. Prohlášení
tří ministrů na Podkarpatí, pana ministra
dr. Beneše, dr. Černého a dr.
Dérera a předsedy dr. Hodži musí
býti provedena, nechce-li vláda, aby lid na Podkarpatí
úplně ztratil důvěru a stal se netečným
ke všem slibům. Musí se provésti autonomie,
musí se dokázati našemu lidu, že se vláda
k němu skutečně vážně
chová, že úřad chce zástupce
našeho lidu vzíti ke spolupráci a tak mu poskytnouti
možnost, aby dokázal svou schopnost v oboru státně-politickém,
aby dokázal, že je ochoten bojovati za Československou
republiku, která se chová blahosklonně k
jeho zájmům.
Musejí se odstraniti všechny překážky,
které nás dělí. Musí povstati
důvěra mezi domácím obyvatelstvem
a československými zástupci. Bez této
společné důvěry nemůžeme
na Podkarpatí dosáhnouti velkého zaujetí
pro státní myšlenku. Máme zájem,
aby státní myšlenka na Podkarpatí byla
zesílena, aby se stala mohutnou, aby se Podkarpatí
stalo skutečně mostem porozumění mezi
republikou a východem, jak se o tom vyslovili ve svých
výkladech pan ministr pro věci zahraničí
dr. Beneš a pan předseda vlády dr. Hodža.
(Potlesk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dalším
řečníkem "pro" je pan posl.
Hladký. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Hladký: Vážená sněmovno!
Jako poslední řečník v debatě
ke státnímu rozpočtu bych se chtěl
zmíniti alespoň o dvou otázkách našeho
hospodářského života, o kterých
ještě nebylo ve sněmovně při
této debatě mluveno. Je to především
naše chmelařství a za druhé naše
hornictví.
Naše chmelařství, které se objevuje
v pěti oblastech, a to na Žatecku, Ústecku,
Roudnicku, Dubsku a Tršicku, prodělalo těžkou
dobu krise. Naše chmelařství není posledním
ve světě. Jsme ve výrobě na druhém
místě a ve vývozu dokonce na prvním
místě. R. 1931 se zaměstnávalo chmelařstvím
17.579 pěstitelů, kteří vypěstili
245.027 lehkých centů chmele. Nejlepší
chmel se rodí na Žatecku a v Podlesí, kteréžto
kraje dávají z celé produkce 184.000 lehkých
centů chmele. Drobní a střední chmelaři
byli v letech 1929 až 1931 vlivem špatné ceny
chmele nuceni rušiti chmelnice, a tak plocha obhospodařovaná
chmelnicemi v roce 1929 byla 16.726 ha a klesla r. 1934 na 11.851
ha. Působil zde blahodárně na ceny chmele
zákon z r. 1934. Máme přání
k panu ministru zemědělství: poněvadž
zákon zakázal anebo vymezil výsad chmelnic,
přáli bychom si, aby drobným a středním
chmelařům, kteří právě
vypěstovali nejlepší chmel, byl prozkoumán
a povolen výsad v úměrné výši,
neboť ceny chmele zpevnily. Jeden lehký cent z r.
1934 dnes stojí 2.054 Kč. Právě drobní
a střední chmelaři přinesli k ozdravění
chmelařství největší oběti,
poněvadž v době nízké ceny byli
nuceni chmelnice zrušiti, a tak bylo umožněno
jenom velkým chmelařům, aby chmelnice vydrželi,
a dnes mají z toho velký prospěch. Velcí
chmelaři nepřinesli ozdravění chmelařství
žádných obětí.
V zákoně je také pamatováno, že
má býti provedena nová organisace spolků
chmelařských. Přáli bychom si, aby
tato organisace měla demokratické volební
řády, aby bylo pamatováno, že drobní
a střední chmelaři mají míti
stejná práva, jako chmelaři velcí,
aby tito nemohli majorisovati počtem svých hlasů
drobné a střední chmelaře.
Před volbami a ve volbách 2 státně-hospodářské
otázky zaměstnávaly naši veřejnost.
Bylo to postátnění dolů a otázka
rekultivace půdy. Patrně působila na to katastrofa
v Oseku. Upozorňuji, že i naše hornictví
prodělává těžkou krisi. R. 1929
těžilo se 16 mil. 750.674 tun kamenného uhlí
a 22,555.212 tun hnědého uhlí, r. 1934 poklesla
těžba kamenného uhlí na 10,775.197 a
hnědého uhlí na 15,258.398 tun. Chtěl
bych upozorniti na dva hlavní revíry, které
byly a jsou neobyčejně těžce postiženy.
Je to především náš revír
severočeský, který r. 1933 zaměstnával
ještě 16.234 dělníků a vytěžil
celkem 11 mil. tun uhlí. Severočeští
horníci žijí v neobyčejně těžké
hospodářské době. Tam již řadu
let pracují horníci pouze dvě až tři
směny, a domnívám se, že nemusím
líčiti bídu v hornických rodinách,
když již po řadu let přinášejí
domů tak nepatrný výdělek. Když
si ještě k tomu přimyslíme, že
v tomto kraji žije velká armáda již řadu
let nezaměstnaných sklářů a
dále, že v pohraničí je mnohem větší
drahota potravin, než v našich středních
Čechách, vidíme, jaké je těžké
jejich postavení.
Druhý revír, na který bych chtěl poukázati,
je revír kladensko-slánský. Celá československá
veřejnost si musí uvědomiti význam
tohoto revíru, zejména po stránce brannosti.
Je to jediný vydatný revír, který
leží uprostřed středních Čech.
Kladenský revír ztratil za války odbytiště,
kladenský revír je důležitý v
případě válečného konfliktu
pro zásobování Prahy, a je také důležitý
pro těžký železářský
průmysl. který se v tomto kraji nalézá.
Kladenský revír je postižen krisí, protože
má těžké těžební
poměry a nepříznivé odbytové
podmínky. Prahu ztratil kladenský revír za
světové války, poněvadž byla
tenkráte všechna těžba černého
kamenného uhlí kladenského dirigována
na Terst a do jižních zemí bývalého
Rakouska.
Odbyt kladenského uhlí činil r. 1933 ještě
14 mil. q, klesl však již r. 1934 na 10 mil. q. Vyslovujeme
přání, aby vláda u vědomí
důležitosti kladenského revíru přistoupila
k řešení této otázky, a žádáme,
aby jednak snížena byla daň uhelná z
10 na 7%, jak se to již stalo i v jiných revírech,
jednak aby byly upraveny tarify na transport kladenského
uhlí. Není to revír nedůležitý,
neboť zaměstnává 6.255 horníků.
Každé oddalování řešení
této otázky znamená nejen ohrožení
existencí horníků, nýbrž i podvázání
těžebních podmínek kladenského
revíru.
Chtěli bychom upozorniti, že je třeba v hornické
těžbě plánovitosti. Mám na mysli
otázku t. zv. malodolů. Domníváme
se, že je třeba, aby všechny malodoly, které
nedodržují hornopolicejní předpisy,
které hospodárně netěží
a které přímo drancují dělnické
mzdy, byly zakázány a nebylo jim dovoleno těžiti,
což by bylo jen ku prospěchu našeho hornictva.
Pan předseda vlády dr. Hodža oznámil,
že hodlá v nejbližší době
předložiti zákonnou předlohu o rekultivaci
půdy. Vítáme tento čin, poněvadž
jsme přesvědčeni, že by řešení
rekultivace půdy v severních Čechách
znamenalo pomoc nejen nezaměstnaným horníkům,
nýbrž i nezaměstnaným dělníkům
v tamějším kraji.
Veřejnost hornická a hutnická byla v poslední
době dotčena otázkou, že se má
řešiti hornické pojištění.
Horníci a hutníci sami dobrovolně nabízejí
velké oběti pro hornické pojištění,
i když jsou si vědomi, že bída hornického
pojištění jimi zaviněna nebyla. Veřejnost
a všichni, kdož budou o hornickém pojištění
rozhodovati, měli by si uvědomiti, že horníci
a hutníci přinesli oběť, aby zachránili
důchody hornických pensistů, vdov a sirotků,
a že vedle toho hornictví přináší
ještě národu velkou daň z krve. Tak
na př. r. 1934 vykazovalo hornictví podle státní
statistiky 233 případů smrtelných
úrazů a vedle toho 5.126 úrazů těžkých.
Nebude to tedy žádný dar hornictví,
nýbrž jen splacení dluhu veřejnosti
hornickému stavu.
Mám čest býti v této sněmovně
poslancem za volební kraj lounský, který
je neobyčejně postižen nezaměstnaností.
V našem kraji máme okresy, které vykazují
až přes 12.000 nezaměstnaných. Páni
kolegové z Henleinovy strany přinesli do této
sněmovny mapu nezaměstnanosti v severních
Čechách. Chtěl bych říci, že
tato mapa nebyla úplná, a to proto, že měla
přesvědčiti, že velká a snad
i úmyslně způsobovaná nezaměstnanost
je jen v okresech smíšených. Podle státní
statistiky stejně velká nebo stejně úměrná
nezaměstnanost je i v ryze českých průmyslových
okresech, anebo opačně, že stejně malá
nezaměstnanost je v ryze českých zemědělských
i ve smíšených nebo německých
zemědělských okresech. Okres Dubá
a jiné další okresy německé ukazují,
že poměr nezaměstnanosti v krajích zemědělských
je stejný jako v okresech českých. Ve smíšeném
území je českému dělnictvu
ještě mnohem hůře žíti,
protože dělnictvo je tam převážně
nemajetné, a vedle toho vystupuje proti němu teror
německých zaměstnavatelů a bohužel
i teror českých zaměstnavatelů, kteří
za cenu zaměstnání žádají,
aby český dělník prodával i
své dělnické přesvědčení.
Na náš kraj, který má přes 1
1/2 mil. obyvatelů, bohužel se velice zapomíná
ve státních investicích. Chtěl bych
jen upozorniti, že je řada projektů, které
jsou připraveny k provedení. Jsou to regulace řek
Labe, Vltavy, Ohře, Bělé a potoků
Dřetovického, Svatojiřského, Chomutovského.
Dále je to problém kladensko-slánského
vodovodu, opatření užitkové vody pro
kladenský kraj, který má nejmenší
počet srážkových vod, ale také
nepatrný počet vod spodních. Chtěl
bych zdůrazniti potřebu plánovitosti, neboť
je nemožné, aby obce se schválením úřadů
na jedné straně vydávaly ohromné peníze
pro jednotlivé vodovody a nedovedly se sdružiti k
vybudování velkého skupinového vodovodu.
V severních Čechách je to stavba českých
menšinových škol. Není to luxus, stavět
české menšinové školy v severních
Čechách, to je jenom splácení dluhu
českým dělníkům a českým
dětem za utrpení, které jim bylo snášeti
pro české školství za Rakouska. S tohoto
místa považuji za potřebné říci,
že děkujeme panu ministru soc. péče
za všechna opatření, která umožnila,
aby v našem kraji byla prováděna řada
investičních prací pomocí produktivní
péče a to jak od měst, tak i od okresů.
Na konec bych chtěl zdůrazniti: Pan ministr veř.
prací zdůraznil, že žijeme v mimořádných
dobách a že je tudíž nutno prováděti
investice v měřítku co největším.
Souhlasíme také s panem předsedou vlády,
že lidem je třeba práce a že zvýšení
exportu a rozšíření investiční
činnosti tvoří právě základní
pilíře. Je ovšem na to vše potřeba
peněz a tu bych chtěl říci, že
budeme podporovat každého, kdo se bude snažit
tyto peníze na investice opatřit. Nelze jich opatřit
z běžných státních příjmů,
nýbrž jediné úvěrem, a aby se
úvěr pro soukromé a veřejné
podnikání našel, a to za sazby přiměřené
dnešním potřebám, nutno nastoupiti tu
politiku, která se osvědčila v anglosaských
a skandinávských zemích. Tato politika záleží
v zásobení trhu penězi podle potřeb
hospodářského života, bez jakýchkoliv
účinků inflačních. Je věcí
organisace soukromého i veřejného hospodářství,
tyto rozmnožené peníze uvésti do styku
s užitečnými pracemi. Domníváme
se, že tato cesta bude znamenat splnění toho
hesla, které vyslovil pan president při upisování
půjčky práce: Chtějí-li lidé
pracovat, nesmějí peníze zahálet.
(Potlesk.)