Čtvrtek 12. prosince 1935

Pan kolega Mayr-Harting mimo jiné pravil: Nestavíme se proti zbrojení, nýbrž proti nehospodárnému způsobu, jakým hospodaří a vládne vojenská správa s prostředky, které má k disposici. - Pan kol. dr. Mayr-Harting neoznačil blíže, o jakou nehospodárnost tady jde, býval bych mu byl velmi vděčen za to, kdyby se byl blíže o této věci vyjádřil. Poněvadž neoznačil blíže, o jakou nehospodárnost jde, co má na mysli, nemohu také v tomto směru dokazovati, má-li, nebo nemá-li pan kolega pravdu. - Pan kolega hovořil též o školských poměrech a pravil, že školy jsou poslední kapitolou, kde se má šetřiti. Souhlasím, že na kultuře nemáme spořiti. Domnívám se však, že s tát i po této stránce koná svou povinnost tou měrou, že to je skoro nad jeho síly. Náklady na školství v republice, máme-li na mysli toliko náklad státu, činí okrouhle 2 miliardy Kč. To je jedna miliarda rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty a druhou miliardu Kč dáváme na školství ve formě záloh na učitelské platy za dosavadní vydržovatele škol národních, za země, které tuto povinnost nejsou s to plniti. Nepřihlížím k nákladu, který na školství věnují země a ostatní naše nižší samosprávné svazky. Domnívám se proto, že po té to stránce koná stát a republika na poli kulturním plně své povinnosti.

Pan kolega dr. Mayr-Harting stěžoval si, že Němcům bylo zavřeno více nežli 100 tříd, naproti tomu prý bylo otevřeno 278 nových tříd českých. Kdyby toto poslouchal někdo, kdo poměry u nás nezná, bude míti o nás dojem, že jsme barbary a že se vůči menšině toho nebo onoho národa chováme macešsky. Jsem toho mínění, že výtky v tomto směru přednesené, nejsou oprávněny a že naše republika chová se k menšinovým školám a menšinám takovým způsobem, že po mém soudu může jíti před jakékoliv forum světové a její menšinová politika jistě obstojí.

Odkazuji pana dr. Mayr-Hartinga a pány Esterházyho, Szentiványiho a některé jiné, kteří mluvili stejným způsobem. na exposé pana ministra školství a nár. osvěty, které bylo pánům doručeno vytištěné, odkazuji je zejména na stránky 7, 8 a 9. pokud jde o národní školy, pokud jde o školství ostatní na ostatní části, a zejména doporučuji, aby si prohlédli tabulky na konci tohoto sešitku, ze kterých uvidí, že republika v ohledu školství se chová spravedlivě a stejně ke všem národům v tomto státě žijícím. Nemáme žádné příčiny komukoliv křivditi, poněvadž nechceme dělat politiku, na kterou zašlo bývalé Rakousko. (Výkřiky posl. Dubického).

Na důkaz, že pan kolega a ti ostatní nemají pravdu, stačí citovat z exposé pana ministra školství na str. 8 tento odstavec (čte): "Rovněž jako v Čechách zůstává při revisi nedotčena řada škol vícetřídních, kde by mohl býti počet tříd redukován, na př. německá dvoutřídní škola v Šumici u Mikulova se 45 žáky, trojtřídní škola v Sobotíně s 83 žáky a řada škol jednotřídních o méně než 20 žácích." (Slyšte!)

To je jen nepatrný poukaz na jeden detail, z něhož je viděti, že žaloba na nějaké nespravedlivé měření národním minoritám v našem státě není odůvodněná. V demokracii není možno menšiny rdousit a znásilňovat. Přiznal to i p. posl. Jaross docela otevřeně, když řekl (čte): "Demokracie je elixírem života menšin. Jen v demokratické státní formě je zaručena možnost života menšin." Myslím. že tato slova jsou nejlepším dokladem, do jaké míry jsou stížnosti některých pánů v tomto směru oprávněné.

P. kol. Teplanský ve své řeči, odpovídaje p. kol. Esterházymu, právem řekl, že maďarské školství je vybaveno daleko lépe než školství slovenské. A vytýkají-li někteří pánové, že bylo otevřeno tolik a tolik českých tříd nebo tolik a tolik českých škol, může se to týkat především Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde poměry školské a kulturní. nikoliv naší vinou, jsou takového druhu, že budeme míti ještě dlouhá léta co napravovati, abychom tam dohnali, co jiní zanedbali.

Vážení pánově a dámy! Poměry u nás po stránce národnostní jistě nejsou takové, že by příslušníci druhých národů měli právo si stěžovati. Příslušník německé strany p. kol. R. Böhm otevřeně doznal, že u nás zachováváme ke všem příslušníkům jinonárodním naprostou toleranci a že se také chováme ke svým jinonárodním sousedům takovým způsobem, že to nezavdává nejmenší příčinu k nějakým oprávněným stížnostem, a právem varoval před tím, aby se věřilo těm, kdož jsou u nás příživníky národnostního rozkolu. Tento pan kolega měl také odvahu odmítnouti útoky z českých stran, které jsou v rozporu s vývody předsedy vlády a ministra zahraničních věcí. Pravil o nich, že jsou nespravedlivé a zbytečné. Myslím, že nepotřebuji k tomu nic dodávati. Němečtí příslušníci i příslušníci jiných národností mají u nás stejná práva ústavní na všech polích našeho života, jako příslušníci národa československého. (Německé hlasy: Na papíře!) Nikoliv, nemáme pro vás, pánové, žádného jiného měřítka než toho, kterého užíváme pro sebe. Vy máte stejně tak právo podíleti se na správě veřejné moci, ať ve státě, ať v zemích a obcích jako my. Nijakým způsobem vás v tomto ohledu nezkracujeme, zejména je-li váš poměr ke státu poměrem kladným.

Kol. Smetánka ve své řeči pravil, že v demokratickém státě všechna moc pochází z lidu, ale u nás prv pochází z politických stran. Já se ptám, kdo u nás tvoří politické strany, z koho se skládají? Což to nejsou lidé, kteří tvoří jednotlivé politické celky? To jsou také lidé, jejich jediným hříchem je, že jsou podle světových názorů zformováni v politické strany nebo že je jim základem určitá stavovská idea a stavovský základ. To není žádný hřích, jde o to, aby této formy nebylo používáno k tomu, zneužívati jakýmkoliv způsobem zařízení, která zde mají sloužit spravedlivému ukojení potřeb všech příslušníků tohoto státu. A o to se zase musí právě starat kontrola, kontrola demokracie, to je náš tisk, náš parlament, to jsou všecky veřejné sbory, ve kterých máme právo a dáváme každému právo vysloviti mínění podle toho, jak to cítí a potřebuje. Ve Francii a Anglii, kde jsou staré demokracie, není ten poměr jiný, vždyť tam také politiku nedělají toliko rozptýlení jednotlivci, nýbrž dělají ji celky, které tvoří strany,v Anglii proti nám s tím rozdílem, že si tam nedovolují luxus 12 - 13 nebo ještě více stran, jak je tomu u nás, nýbrž tam to dělají se třemi politickými stranami.

Pan posl. Kundt vytýkal, že výdaje na kapitolu 1 - 9 proti roku 1928 stouply. Ano, to jsou věci, které se nepopírají číslice se nedají nijakým způsobem šidit. Příčiny nejsou ve státní správě, nejsou v nehospodárnosti, příčiny nespočívají v ničem jiném než v poměrech mezinárodních, a my jsme tyto poměry nezavinili. Jestliže mezinárodní situace je takového druhu, že nás nutí k výdajům, které bychom za jiných okolností nedělali, nemůžeme za to my býti činěni odpovědnými. Pan poslanec si stěžoval, nebyl sám, na pomalou správu a tvrdí. že ona způsobila tu celou lavinu intervencí poslaneckých. ku kterým jsou členové Národního shromáždění nuceni. V tomto směru jeho výtku podpisuji a myslím, že nepotřebuji zde zdůrazňovat, že jak plénum sněmovny, tak také výbor zabývaly se otázkou reformy správy a to nikoli tentokráte po prvé, nýbrž že tuto otázku pokládáme za jednu z nejnaléhavějších státních nutností, která musí býti v dohledné době vyřízena, abychom administrativu v jejím chodu zrychlili. Řekl to již také pan předseda vlády ve svém proslovu.

Pan kol. posl. dr. Domin vytýkal ve své řeči, že státní nakladatelství zaplatilo autorovi učebnice dějepisu, plně vyhovující a ministerstvem schválené, odškodnění zato, že ji nevydalo a místo ní vydalo učebnici jinou, kterou pak musilo vzíti z oběhu na zakročení ministerstva nár. obrany. Říká, že by zde měli býti voláni k odpovědnosti především recensenti a býti použito zákona na ochranu republiky. Chci poznamenati. pokud jde o první část výtky pana posl. dr. Domina, že jde o případ 11 roků starý, týkající se případu býv. škol. inspektora a ředitele měšťanské školy Storcha, Němce, který měl naprosto kladný poměr k republice a který napsal učebnici Geschichte für Bürgerschulen díl I. - III. Státní knihosklad s ním udělal úmluvu, podle které byl povinen celkový náklad, okrouhle asi 45.000 Kč, nésti ze svého a vydat tuto učebnici. Záhy poté, kdy se stalo ujednání mezi panem Storchem a státním knihoskladem, změnil se poměr autora k německým učitelům, zejména jejich poměr k němu, oni mu zejména vytýkali jeho kladný poměr ke státu a důsledek toho byl, že státní knihosklad, aby se situace neocitla tam, kde ji nechceme mít, vyřídil tu věc tím způsobem, že Storchovi dal za hotovou práci, kterou nevydal, r. 1927, 2 roky poté, když s ním ujednal příslušnou smlouvu, částku 10.000 Kč. Státní nakladatelství pak vydalo (Výkřiky posl. inž. Schwarze.) říkám, že jde o věc 11 roků starou - r. 1933 svým nákladem pomocnou knihu "Aus vergangenen Zeiten" pro 6. až 8. ročník obecných škol německých. Kniha byla schválena ministerstvem školství a nár. osvěty na podkladě odborných posudků českých posuzovatelů. Na upozornění denních listů a na upozornění ministerstva nár. obrany, že jsou v této knize určité závady, byla kniha stažena, opravena a právě v této době opětně zase odevzdána k prodeji. Tak tedy má se věc, o které zde hovořil pan kol. dr. Domin.

Pan kol. dr. Domin ve své řeči mimo jiné také uvedl, že návrhy architekta Plečnika na úpravu Hradu a jeho okolí pokládá jako neodborník za velmi nešťastné. Proti těmto návrhům postavila prý se velká část našich odborníků a všechny památkové kruhy. Tomuto odporu nelze prý se divit; když na třetím hradním nádvoří měl býti postaven monolit, naši odborníci pozdvihli svůj varovný hlas, aby hrubou rukou nebylo zasahováno do prostoru zladěného patinou a staletími. Takto posuzuje pan kol. dr. Domin návrhy prof. Plečnika na úpravu pražského hradu. Pan kol. dr. Domin mi laskavě promine, jestliže mu řeknu, že mám dojem, že neslouží dobré věci, mluví-li o práci Plečnikově takovýmto způsobem. Byl jsem od převratu až do nedávné doby zpravodajem o kapitole presidenta republiky v rozpočtovém výboru, znám z vlastní zkušenosti práci prof. Plečnika, znám jeho ušlechtilé snahy a jeho šlechetnost, s jakou se k naší republice choval. Jsem toho mínění, že valná část nespokojenosti, která se ozývá v novinách a na protestních schůzích, pohází od odborné konkurence, která těžce nese, že pan prof. Plečnik všechny tyto práce konal na pražském hradě po 15 let bez jediného haléře odměny. (Potlesk.)

V rozpočtovém výboru podal nám zpravodaj pan kol. Křemen zprávu o zamýšlené regulaci o které zde mluvil pan kol. dr. Domin. Podle ní vypracovala státní regulační komise návrh na úpravu nejbližšího okolí hradu a kancelář presidenta republiky podala proti tomuto návrhu své námitky. Podala vlastní svůj návrh vypracovaný prof. Plečnikem a žádala, aby státní regulační komise přijala tento její návrh za svůj a učinila ho předmětem regulačního řízení. Odmítá-li pan kol. dr. Domin projekt Plečnikův, směl bych snad souditi, že souhlasí s oficielním návrhem státní regulační komise, ale pan kol. dr. Domin se o tomto návrhu naprosto nezmiňuje. Nezaujatý pozorovatel věnoval by stejnou pozornost oficiálnímu návrhu, srovnával by oba plány a vyvozoval by z nich příslušné závěry. Plán Plečnikův, který se v hlavní myšlence ztotožňuje s návrhem státní regulační komise, má nespornou přednost v tom, že řeší příchod k hradu od Dejvic přímými ulicemi a ne dvěma až 35 m dlouhými tunely a vzestupnými serpentinami, jako je tomu u oficiálního návrhu. Profesor Plečnik respektoval ve svém návrhu nynější regulaci Střešovic, Dejvic a Letné a přihlížel, jak při tom umožnit v hradě samém příslušnou cirkulaci. Kdyby to, co představuje náš hrad a Hradčany vůbec, měla cizina, dovede tomu udělat nesmírnou reklamu Byl by to prostředek pro získání cizineckého ruchu. U nás pro to nemáme takového slova. Spíše pomluvíme a svou dobrou věc znehodnotíme způsobem, který je nám snad jako národu vlastní. (Posl. dr. Domin: Pane kolego, líbí se vám ten monolit?) O monolitu nemluvme, ten tam také neměl původně stát. Víte, kde měl stát původně. Mluvím o celkové úpravě hradu. Monolit není to nejhlavnější. Vy tu mluvíte zejména o Jelením příkopu, a tu vám chci říci, že tam se naprosto nic nezmění k horšímu, naopak k lepšímu. Lidé budou mít možnost dostati se do Jeleního příkopu, aniž by byly jakkoliv ničeny stromy nebo rozšiřována cesta. Zde provedením návrhu Plečnikova dělá se služba naší veřejnosti a myslím, že nezaslouží, aby se o ní mluvilo jako o něčem, co se nesrovnává s lidským rozumem. (Výkřiky.)

Pan kolega prof. dr. Domin navrhoval také mezi jiným, aby správa hradu byla vyňata z pravomoci úřadů stavebních. Chci k tomu poznamenat: ať by správa tato byla v jakýchkoli rukou, nebylo by nikdy možno vyřaditi kancelář presidentovu, aby nevykonávala určitý vliv a neměla možnosti poraditi se o příslušných projektech. A pak, nakonec se ptám: Kdyby měl být někdo jiný správcem hradu, než kancelář presidenta republiky, kdo by byl architektem hradu a kolik by nás to ročně stálo proti tomu, co platíme za to dnes? Mám tedy dojem, že valná část útoků, které jsou zde podnikány, pramení v konkurenčních kruzích, kterým jde nikoliv o krásu pražského hradu, nýbrž o to, aby na něm vydělávaly. (Výborně! - Potlesk. - Posl. dr. Domin: To je svrchovaně nedůstojné objektivního zpravodaje!) Račte odpustit, vy jste zde o té věci hovořil. Mám nejen právo, nýbrž i povinnost odpovídat. (Posl. inž. Schwarz: Ale slušně!) Sleduji tyto věci dlouhou dobu v novinách. Vím, jak se to dělá, a právě proto se odvažuji s tohoto místa odmítnouti tento způsob posudku o této věci.

Rozpočtová debata je nesporně pestrým obrazem života, jak jej představují jednotlivé složky obyvatelstva se svým názorem na otázky politické, hospodářské a kulturní. Tak jako ve výboru, i v plenu sněmovním vycházela debata z těžkých poměrů hospodářských a dotýkala se rozmanitých otázek našeho denního života i složitých problémů státních i mezinárodních. Největší počet řečníků zastavoval se u otázek daňových, u berní praxe, daňového zatížení, u reformy správy a řady dalších bolestivých míst našeho života a státní administrace. Velmi mnoho bylo mluveno o daňových nedoplatcích a jejich likvidaci, o důchodkovém řízení atd.

Myslím, že mohu nazvati pokrokem, jestliže dnes státní finanční správa nám zde bezpečně prohlašuje, že má v úmyslu provésti likvidaci daňových nedoplatků, abychom se zbavili tohoto balastu jak se stolu finančních úřadů, tak také s beder širokých vrstev poplatnických. Jsem přesvědčen, že když bude rozumně a účelně provedena daňová likvidace nedoplatků daňových, že to ulehčí finanční správě a zejména našemu hospodářskému životu.

Pokud jde o důchodkové řízení, chci kolegu Ostrého, který zde o té věci hovořil, ubezpečiti, že touto otázkou se zabýval několikrát velmi pečlivě a podrobně výbor parlamentní úsporné a kontrolní komise a že také v tomto směru jednání je na dobré cestě a v dohledné době budeme se moci podílet na jednání o úpravě tohoto řízení.

Je nesporno, že otázka daňových komisí je také jednou z těch, které bychom potřebovali řešit v zájmu věci, státu i poplatnictva.

Kol. dr. Branžovský mluvil zde dnes dopoledne o otázce velmi bolestivé. Je to unikání příjmů z důchodů kapitálových. Je to jistě otázka, která nás musí zajímat; přiznávám, že mne tato otázka zajímá. Zabývám se jí několik roků a někteří mojí kolegové rovněž. Pan kol. dr. Branžovský navrhoval zde způsob, jakým by bylo možno zachytiti, co zde uniká. Náš klub podal v této věci již před několika lety návrh, který tuto věc řeší, a to tím způsobem, jako to dělá Anglie osvědčeně již dlouhá desetiletí; tento důchod, který jinak uniká zdanění, zachycuje se totiž přímo u pramene srážkou. To znamená, že by peněžní ústavy, které vyplácejí úrok z kuponů, ať podniky, které jsou oprávněny takovéto úroky vypláceti, ať peněžní ústavy, které vyplácejí nebo připisují úroky z knížek, srazily při vyúčtování prostě příslušnou částku daňovou a odvedly ji státní pokladně bez velkých obtíží.

Přiznávám kol. Branžovskému, že zde utíkají velké prameny. Odhaduji tuto částku na 200 až 300 mil. Kč ročně, o kterou je tady stát připravován. Jsem si vědom také určitých nedostatků této soustavy inkasní, vím velmi dobře, že by to znamenalo určité obtíže administrativní, poněvadž by se toto opatření dotklo častokráte poplatníků, kteří nejsou daní důchodovou povinni. Ale to nejsou tak veliké obtíže, které by nebylo možno překonati. Poplatník, který by byl povinen daní důchodovou, vykázal by se při fasi prostě potvrzením peněžního ústavu, že tolik a tolik na dani důchodové zaplatil srážkou dotčenému ústavu, a berní správa by mu to odkontovala, takže by tato soustava inkasní po mém soudu byla docela dobře možna. Jsem přesvědčen, tak jako každá dobrá věc potřebuje mnoho času, nežli se probojuje, že na konec také tady zjednáme pravdě průchod a že i tuto otázku, která po mém soudu vyžaduje řešení, přivedem konečně k rozluštění v zájmu státu, poněvadž není spravedlivo, aby právě tyto bezpracné důchody utíkaly zdanění, zatím co na druhé straně zdaňujeme důchody, které jsou získávány velmi těžko pracujícími vrstvami.

Vážené dámy a pánové, jsem si vědom - řekl jsem to ve svém úvodním slovu, řekl jsem to také ve výboru rozpočtovém - že situace státních financí není nejrůžovější. To si nemusíme zapírati, nemáme příčiny, abychom to zapírali, poněvadž je to záležitostí nás všech, všichni za to odpovídáme. Proto si také musíme uvědomiti plný dosah těchto starostí a musíme dělati všechno, abychom schodky ze státního hospodářství nepresentovali státu jako latentní na dlouho řadu let, poněvadž by to nesporně stát nevydržel.

Pan kolega dr. Novák docela správně pravil, že se musíme starati, abychom měli ve světě co nejvíce přátel, že je to důležité jak pro zabezpečení státu, tak z důvodů hospodářských.

Souhlasím s kol. dr. Novákem bez výhrady. Jsme exportním státem. Musíme si uvědomiti, že jsme po bývalém Rakousku převzali v některých odvětvích průmyslu 60%, jinde 70%, jinde 85% a někde dokonce 100% veškerého průmyslu bývalého Rakouska. Je to zejména ve sklářství a textilu. Nestačíme zkonsumovat to, co bychom dovedli vyrobiti. Jsme tedy eminentně státem exportním. To si musíme uvědomiti. Náš export ještě r. 1929 dělal okrouhle 22 miliard Kč. R. 1933 poklesl asi na 5.700 mil. Kč. Devalvací byl zvýšen asi na 7.300 mil. Kč. Snad se také tentokráte o něco zlepší, ale stále nám ještě chybí okrouhle 14 miliard, a odpočítáme-li okrouhle 4 miliardy na pokles cen zboží, máme tu stále ještě nedostatek deset miliard Kč.

Pan kol. posl. Hrubý pravil, že export je hudbou minulosti. Kdyby tomu tak bylo, bylo by to s naším státem a s jeho hospodářstvím velmi zlé pro budoucnost. Jsem přesvědčen, že sice nezískáme všechno, co jsme měli, s ohledem na autarkii, na kterou se státy zařídily, ale na konec přece jen věřím: Svět je tady, lidé jsou v něm, mají své potřeby, a ty potřeby na konec musí býti ukojeny. Věřím v urovnání politických i hospodářských poměrů ve světě tou měrou, že opětně národové odstraní mezi sebou čínské zdi, které proti sobě nastavěli, aby jeden k druhému nemohl přelézti, že zase nastane výměna zboží a práce a že se naše zboží dostane opětně ke své cti.

Pan kol. Hrubý řekl, že nikdo od nás nechce kupovati. Ale ano, kupoval by, velice rád by kupoval, kdyby nežily státy a jejich národové v takových poměrech, v jakých žijeme právě my. Některé severské státy zásluhou své vlastní politiky obchodní, peněžní a úvěrové dostaly se z této krise ven. Doufám, že i u nás na konec dospějeme k názoru, že musíme vykonati všecko, abychom se probojovali k takové hospodářské situaci, která zabezpečí nejnutnější míru prostředků pro život našeho obyvatelstva a státu.

Pan kol. dr. Patejdl uvedl, že rozpočet je sice v rovnováze, ale není v rovnováze naše státní hospodářství, v rovnováze bude teprve tehdy, až bude v rovnováze také účetní závěrka. Říká docela správně: Dopustili bychom se chyby, kdybychom přehlíželi rostoucí možnosti deficitu. Musíme si býti vědomi, že stále se opakující deficity znamenají rostoucí nebezpečí pro stát, neboť trvalé deficity končí všude úpadkem. Souhlasím a jsem přesvědčen, že vláda a odpovědní lidé v tomto státě si uvědomí také svou povinnost. Hospodářská i finanční situace obyvatelstva a státu je jistě takového druhu, že jen neodpovědný politik mohl by ji nedbati a nestarati se o její vývoj.

Poměry doma i za hranicemi nemluví pro žádné extratury, naopak nutí k nejpřísnější odpovědnosti všech, kdož za vývoj situace v tomto státě i za jeho osud odpovídají. Kdybychom si tuto skutečnost neuvědomili právě v tomto okamžiku, nevím, zda bychom jako národ, který neumí spravovati a vésti svůj stát, obstáli před soudem budoucnosti.

V tomto znamení doporučuji slavné sněmovně, aby předložený rozpočet přijala tak, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový, a zároveň vyslovuji se proti všem pozměňovacím návrhům. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP