Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Onderčo, dr. Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, dr. inž. Fulík.

234 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr. Dérer.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda Langr zahájil schůzi v 9 hod. 57 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na tento týden posl. dr. Jos. Dolanskému.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 18. prosince 1935, č. j. 9328/909/35/S m. r., že pan president republiky přijal demisi vlády, dnes mu podanou a jmenoval rozhodnutím ze dne 18. prosince 1935 dr. Hodžu předsedou vlády, pověřiv jej zároveň řízením ministerstva zahraničních věcí. Dále jmenoval pan president posl. dr. Černého ministrem vnitra, guvernéra poštovní spořitelny dr. Trapla ministrem financí, univ. profesora dr. Krčmáře ministrem školství a nár. osvěty, posl. dr. Dérera ministrem spravedlnosti, posl. Najmana ministrem průmyslu, obchodu a živností, posl. Bechyně ministrem železnic, posl. inž. Dostálka ministrem veř. prací, posl. dr. Zadinu ministrem zemědělství, posl. Machníka ministrem nár. obrany, posl. inž. Nečase ministrem soc. péče, posl. dr. Czecha ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, posl. dr. Frankeho ministrem pošt a telegrafů, posl. dr. Šrámka ministrem pro sjednocení zákonů a organisace správy a posl. dr. Spinu ministrem.

Ústavně-právní výbor zvolil ve schůzi dne 13. prosince 1935 zapisovateli posl. dr. Hulu a Köglera.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 18. prosince 1935 posl. Jenšovského za posl. dr. Neumana.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" dne 13. prosince 1935 posl. dr. Rosche, inž. Karmasina, Budiga za posl. dr. Eichholze, dr. Hodinu a inž. Peschku, dne 16. prosince 1935 posl. inž. Peschku za posl. inž. Karmasina; klub poslanců komunistické strany Československa dne 17. prosince 1935 posl. Schenka za posl. Beuera; klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské dne 17. prosince 1935 posl. Ostrého za posl. Slavíčka.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" dne 13. prosince 1935 posl. Illinga za posl. dr. Zippeliuse; klub poslanců čsl. strany lidové dne 12. prosince 1935 posl. dr. Hulu za posl. dr. Mičuru; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 18. prosince 1935 posl. F. Richtra za posl. dr. Kozáka.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 18. prosince 1935 posl. Fr. Langra za posl. Lance.

posl. Bezděka ministru školství a nár. osvěty o přeměně státní reálky v Jevíčku na reálné gymnasium (č. D 54-IV).

počátkem schůze: zprávy tisky 236, 237, 239, 241 až 244.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 22. schůzi sněmovny dne 12. prosince 1935 projev ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Zápotockého.

Místopředseda Langr (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této osnově sloučeno bylo s jednáním o osnovách, které jsou na pořadu pod těmito čísly odstavců:

Jako důvod pro sloučení uvádím, že jde vesměs o osnovy úhradové.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto 6 odstavců? (Námitek nebylo.)

Není jich.

Projednávání bude tedy sloučeno.

Zpravodajem k 1. odstavci pořadu za výbor rozpočtový je p. posl. dr. Novák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Novák: Slavná sněmovno! Námi schválený rozpočet na r. 1936 mezi jiným také předpokládá zavedení nové daně z kyseliny octové, která do pokladny státní má přinésti zisk nebo přínos celkem 8 mil. Kč. Jak hned již z titulu je patrno, jde tu o novou daň spotřební, a proto je třeba si jasně uvědomiti, zda tato nově zaváděná spotřební daň nevnáší do hospodářského života nějakou poruchu, jak by bylo nasnadě za nynější tísnivé hospodářské situace v našem státě.

Proberme si nejprve obsah této daně. Daň se týká kyseliny octové, vyráběné ze dřeva suchou destilací. Mimo některé nepatrné speciální octy vyrábí se převážná část octa dvojím způsobem, a to jednak okysličováním lihu, při čemž státní lihová společnost uvolňuje octárnám za pevně stanovenou cenu příslušné kvóty lihu. To je ocet kvalitnější. Druhý druh octa se vyrábí přímo z kyseliny octové, získávané při suché destilaci dříví. Tato výroba má svůj značný význam ve východních krajinách našeho státu, kde jsou nevyužitá veliká kvanta dříví, pro něž není za nynější doby dostatečného racionálního odbytu. Poněvadž to dalo počet, byly zbudovány suché destilace dříví, které vyrábějí jednak t. zv. dřevěné uhlí, jednak líh methylnatý - to je ten jedovatý líh, o němž bylo nedávno psáno v souvislosti s otravami na několika místech - dále různé acetony a v míře ne poslední kyselinu octovou, která se váže vápnem na octan vápenatý a opět získává zpět slučováním s ostřejší kyselinou sírovou. Tato kyselina octová, řekl bych - není to ovšem správný výraz rázu technicko-chemického - je k výrobě octa konsumního užívána asi v jedné třetině výroby. Je to ocet trochu lacinější.

Náklad, který vzniká při výrobě těch jednotlivých zplodin při destilaci dříví jest přepočítáno na kyselinu octovou - tak nízký, že přinášel neúměrné zisky několika málo výrobnám. Je to v celku v republice 5 továren na suchou destilaci dříví k výrobě kyseliny octové. Proto finanční správa již dobrovolnou úmluvou v minulých letech dosáhla, že tyto výrobny kyseliny octové z destilace dříví platily smluvní poplatek ve výši 3 Kč při jednom kilogramu bezvodé kyseliny octové. Nyní, když si státní správa potřebuje opatřiti další prostředky, podrobila znovu přezkoumání výrobní kalkulaci a zjistila, že zde je možno získati pro státní pokladnu v celku 4 miliony Kč z výroby kyseliny octové ze dříví, a to tak, že tím nebude způsobeno zdražení octa v drobném konsumu. Ukázalo se totiž, že výrobní cena 100% kyseliny octové, ovšem na místě, když nepočítáme obal, dopravu a pod., je 5 až 6 Kč, kdežto prodejní cena je 23.40 Kč, čili je tu pro výrobny veliký zisk, nehledě ani k ziskům z výroby ostatní, řekl bych odpadové, výroby dřevěného uhlí a dále ostatních octanů. Proto provedla finanční správa novou kalkulaci a přichází s kodifikací této zatím dobrovolné dávky a s vtělením jí do zákona sazbou 6 Kč, tedy částkou dvojnásobnou. Zároveň s tím se upravují ceny lihu užívaného pro výrobu octa, a to z dosavadních 1.000 Kč při jednom hektolitru na 1.200 Kč, tedy se zvyšují o 200 Kč při jednom hektolitru.

Slavná sněmovno! Finanční správa soudí - a také to tak projednala s příslušnými výrobnami octa - že zbude ještě dostatečné rozpětí mezi cenami výrobními a odbytovými, aby ocet v drobném nemusil býti zdražován. Finanční správa podává ve své důvodové zprávě kalkulaci, kde uvádí, že se prodává jeden kilogram 100% kyseliny octové za 23 až 24 Kč, ale v drobném že je kyselina octová zpeněžena na 56 až 59 Kč. Proto finanční správa postihuje toto rozpětí onou částkou 6 Kč a je pevně přesvědčena, že nedojde ke zdražení. Má ostatně v osnově zákona, která je předložena a kterou schválil rozpočtový výbor, doplňující zmocnění, že má právo, kdyby se projevily tendence zdražiti ocet v drobném, stanoviti ceny octa cestou nařizovací. To jest první ráz této předlohy.

Druhý ráz předlohy má smysl organisační. Je třeba při výrobě octa úměrně stanoviti podíl na líh octový, na ocet z lihu vyráběný a na ocet vyráběný ze suché destilace dřevní. Tato otázka byla řešena už před tím dobrovolnou dohodou obou výrobních skupin, a to tak, že v celku je kryto 69.5 % výrobou octa z nezdaněného lihu a 30.5 % výrobou octa z chemické kyseliny octové. Tato dobrovolná dohoda mezi oběma odvětvími se nyní fixuje cestou zákonnou, a to dohodou obou skupin a ke spokojenosti obou skupin. Výrobci octa, kyseliny octové ze dřeva přišli se žádostí, aby bylo v zákoně o spotřební dani z kyseliny octové stanoveno, že nemá býti počet výroben, kterých je nyní 5, zvyšován, aby tato výroba mohla býti rentabilní. Rozpočtový výbor vzal v úvahu tuto žádost, ale vyslovil mínění, třebaže se vyslovuje sympaticky k myšlence regulace zde v tomto odvětví výroby, že není dobře možno stanoviti numerus clausus v zákoně, který stanoví daň z kyseliny octové, a že tuto otázku je možno řešiti zvláštním nařízením, jehož iniciativa připadá ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti.

V důvodové zprávě rozpočtového výboru jest o této okolnosti učiněna zmínka. Poněvadž rozpočtový výbor nabyl přesvědčení, že zavedením této daně budou pouze zachyceny neúměrné zisky výrobců a že to nepřinese zdražení octa v drobném, schválil osnovu zákona a doporučuje ji poslanecké sněmovně ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Langr (zvoní): Zpravodajem k druhému odstavci pořadu, za výbor rozpočtový, je p. posl. dr. inž. Brdlík. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. dr. Brdlík: Vážená sněmovno!

Poslanecká sněmovna usnesla se r. 1932 na osnově zákona čís. 123/32, podle kterého byla stanovena spotřební dávka na droždí ve výši 5 Kč na jeden kg. V tehdejším zákoně zmocnila také posl. sněmovna vládu, aby obdobnou daň zavedla také na náhražky. Ve smyslu tohoto zákona bylo by však možno použíti daně jenom ve výši 5 Kč. Těchto 5 Kč na jeden kg náhražek by však znamenalo zatížení jen ve výši 20 % z jejich ceny. Tím by ovšem vznikla nerovnoměrnost mezi zatížením droždí a zatížením těchto náhražek. To bylo by nepřijatelné s hlediska konsumentského a také z toho důvodu, poněvadž droždí je vlastně prostředkem lidovým, kdežto náhražky jsou používány jen ke zvláštnímu zušlechtění těsta. Z toho důvodu vláda nemohla dobře užíti tohoto tehdejšího zmocnění, aby zařídila věc vládním nařízením, nýbrž předkládá nový návrh zákona, při kterém dobře uvážila jednak všechny důsledky na spotřebitelské vrstvy, za druhé výnos s hlediska fiskálního a konečně únosnost příslušné výroby a založila tuto daň, o které budu mluviti, na této kalkulační základně: Prodejní cena balíčku náhražky známé pod jménem "prášky do pečiva" ve velkém činí asi 45 haléřů, v drobném dosahuje pak obvykle výše 60 až 70 hal. Osnova navrhuje spotřební daň z normálních 15 g balíčku tohoto přípravku 30 hal., což činí pouze 66 % ceny ve velkém, ač droždí, jak již výše bylo zdůrazněno, jest zdaněno plnými 100 % ceny ve velkém. Výdělek výrobců pohybuje se v takové výši, že budou moci nésti část této daně ze svého, takže v důsledku zavedení této daně nebude třeba zvýšiti cenu balíčku prášku do pečiva o plnou daň.

Pro kyselý uhličitan amonný - to je druhá skupina náhražek - předkládá vláda tuto kalkulaci: Osnova navrhuje daňovou sazbu 20 Kč za jeden kg. Únosnost tato je patrna z kalkulace, že se zvýší cena 1 q perníku sotva o 1 % ceny ve velkém. Ještě únosnější je navrhovaná daňová sazba u sušenek; u těch se cena zvýší o pouhé 0.53 %, tedy okrouhle o 1/2 %.

Vzhledem k tomu, že tato daň je kalkulována ve státním rozpočtu, a to tak, že vynese u prve skupiny těchto prášků 7 mil. Kč, u skupiny druhé, uhličitanu amonného, 1 mil. Kč, dohromady tedy 8 mil Kč. a že rovnováha státního rozpočtu nemůže postrádati těchto položek, usnesl se rozpočtový výbor navrhnouti vážené sněmovně, aby tuto osnovu zákona přijala beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda Langr (zvoní): Zpravodajem o odst. 3 pořadu je za výbor rozpočtový p. posl. R. Chalupa. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Předloha o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem ocitá se na stolech sněmovny po čtvrté. Bylo to r. 1931, kdy zákonem č. 177 byla zavedena po prvé. Ovšem tato přirážka byla nedostatečná a musela býti r. 1932 zvýšena zákonem č. 120. Posledně byly tyto přirážky k dani důchodové a k dani z tantiem prodlouženy r. 1933 do konce r. 1935 a nyní stojíme před otázkou, má-li se tato přirážka k dani důchodové a k dani z tantiem prodloužiti dále.

Můžeme konstatovati, že zákon o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem je věrným průvodcem hospodářské krise a jistě také z toho vzešlé krise státních financí. Finanční správa nemůže se vzdáti této přechodné přirážky, která se odhaduje výnosem 300 mil. Kč, ani nyní, ač jsme si velmi dobře vědomi, že pokračující krise neustále snižuje základ pro vyměření daně důchodové.

Stát v této věci šel sám "šlechetným" příkladem napřed, když snížil platy státním zaměstnancům, a toto snížení platů státních zaměstnanců projevilo se r. 1933 úbytkem na dani důchodové v částce 50.9 mil. Kč.

Nezdá se nám tedy účelným, že se toto prodloužení děje pouze na rok, poněvadž jsme si velmi dobře vědomi, že se za rok poměry nikterak k lepšímu nezmění. Výnos daně příjmové podle uzávěrky státních účtů neustále klesá. R. 1926 se starou přirážkou k dani důchodové činil 1.644,400.000 Kč, r. 1934 podle uzávěrky státních účtů činil již jen 1.109.4 mil. Kč, ač jsme si vědomi, že zde nejsou příděly, které jsou ve zvláštním oddílu III. Pokles výnosu o více než 500 mil. Kč, a to již při zvýšené přirážce r. 1934 proti r. 1926, je také dalším a velmi naléhavým důvodem pro další vybírání přirážky, a to tím spíše, že z výnosu této přirážky k dani důchodové a k dani z tantiem jsou určeny jisté příděly na podporu nezaměstnaných a košicko-bohumínské dráze.

Jsme si ovšem vědomi, že předloha má určité stíny, na které bylo již r. 1932 poukazováno. Tím, že tato přirážka ustrnula při důchodu 500.000 Kč na 100 %, jsou do značné míry chráněny důchody vyšší, ovšem nesmíme si zastírati, že progrese, kterou se měří daň důchodová, do značné míry v tomto směru odpomáhá. Při 500.000 Kč je postižen důchod 36 %, ale důchod desateronásobný, tedy 5 mil. Kč, je postižen již 46.36 %. Daň důchodová při 500.000 Kč je postižena částkou 132.000 Kč, při 5 mil. Kč částkou 2,318.000 Kč, to znamená, že to není desetkrát, nýbrž více než 17.6krát.

Z uvedených důvodů dovoluje si rozpočtový výbor doporučovati posl. sněmovně prodloužení přechodné přirážky k dani důchodové a k dani z tantiem k ústavnímu schválení. (Souhlas.)