Vidíme, že nejenom buržoasii, nýbrž i vládně-socialistickým ministrům a poslancům, kteří jako věrní přisluhovači stále slouží dnešnímu vládnímu režimu, jsou vedlejší požadavky a bída nezaměstnaných, že jsou jim vedlejší drahota a snižování mezd na závodech i exekuce malorolníků, domkářů a dělníků - oni věrně slouží buržoasii dále. Ovšem, panstvo potřebuje šafáře a oni jej dělají velmi dobře.

My při projednávání těchto osnov však říkáme, že již je dosti toho zbídačování, že si pracující třída nedá nadále tyto útrapy a ústrky líbiti a nedá se ani zmámiti tím, že se jí říká po celé roky: Bude lépe, je lépe, krise je na přelomu. Podle vydané statistiky o počtu nezaměstnaných vidíme, že to není pravda, že naopak za celou dobu hospodářské krise je letos nezaměstnanost největší. Vezmeme-li si statistiku, která není správná, vidíme, že jen za měsíc prosinec přibylo 118.000 nových nezaměstnaných. Pánové mluví o práci a investicích, ale při tom žádná práce není a o těch jejich miliardách se píše jen v novinách.

Mám zde statistiku investičních prací, na které ukáži, jak se podle rozpočtu státní správy, podniků a fondů jevily investiční práce: R. 1931, kdy byla nejmenší nezaměstnanost, bylo to 2078 mil., r. 1932 2086 mil., r. 1933 1612 mil., r. 1934 1478 mil. a r. 1935 1379 mil. U nás se stále píše a mluví o 5 miliardách, stále se těmito 5 miliardami operuje, ale zde usvědčuji vládu a ty, kteří vědomě lhou, aby odvrátili nezaměstnané od boje, z naprosté nepravdy. Pánové by se měli při tom zamysliti a jíti se podívati, jak to vypadá v rodinách pracujícího lidu i v rodinách nezaměstnaných dělníků. Hlad, nemoci z podvýživy a zoufalství vzmáhají se nejen v rodinách nezaměstnaných dělníků, nýbrž i v rodinách našeho pracujícího lidu. Není to jen chléb, nýbrž i střecha nad hlavou, která chybí našim nezaměstnaným dělníkům, kteří musejí jako zvířata spáti v jeskyních, stozích, kanálech atd. Když se dočítáme každé chvíle v novinách, že vyhořel stoh, jde pak humanita vyhrabovati spálené kosti nezaměstnaných dělníků. Za tento stav není odpovědno jen agrárně sjednocené panstvo, nýbrž celá vláda, i ministři nár. socialističtí a soc. demokratičtí, kteří společně provádějí zbídačování a proto za ně také nesou plnou odpovědnost.

Pánové začali s kampaní zimní výpomoci. Bylo povoleno 54 mil. Kč, ale vidíme, že tam, kde nezaměstnaní nenastupují cestu boje, nic nedostanou. Zimní výpomoc byla podle ministerstva soc. péče stanovena na listopad, prosinec, leden a únor. Bude tu už konec ledna, ale nezaměstnaní ve většině případů ještě nic nedostali. Zatím co dnešní vláda, vláda reakce, [ ] zbídačuje pracující lid, nezaměstnaní dělníci nastupují boj, a tu vidíme, že okamžitě s tímto nástupem začíná byrokratický aparát šikanovati nezaměstnané dělníky, vidíme, že celé obce a okresy jsou vyřazovány z jakékoliv podpory, že sta a tisíce nezaměstnaných dělníků je bezdůvodně ze seznamů škrtáno. Na Slovensku jsou nezaměstnaní dělníci donucováni pracovati za žebračenky, musejí pracovati i v úkolu; ale to není jen na Slovensku, tuto praksi roboty chtějí pánové zaváděti i jinde.

A nejen to, byrokratický aparát, který je placen z krve a mozolů pracujícího lidu, myslí, že prostředky, které dává nezaměstnaným, aby neumřeli, dává ze svého. My však vidíme, že tyto prostředky a peníze jsou sehnány z práce dělníků a z daní vymačkaných z drobných poplatníků.

Letošního roku mají pánové velmi dobře rozděleny úlohy k šikanování dělníků. Na jedné straně jsou to agrární starostové nebo jejich věrní přisluhovači, kteří pod dojmem svého tisku nebo svou nedbalostí nezaměstnané nepřihlásili, nebo jich přihlásili málo, a potom škrtají v seznamech po celých stovkách. U pánů potřebným není ten, kdo má hlad a kdo potřebuje, ale namnoze pojem nezaměstnaných dělníků u nich je v tom, že se pánové dívají na protekci a namnoze na politickou legitimaci. Sociální komise obecní jsou též případem samy pro sebe. Tyto komise jsou jmenovány a zasedají v nich ve většině případů lidé, kteří jsou najedeni a proto nemohou věřiti a také nevěří bídě nezaměstnaných dělníků. Žádáme, aby v těchto komisích byli dělníci a hlavně nezaměstnaní, kteří cítí útlak dnešní hospodářské krise.

Druhou instancí tohoto byrokratického šimlu jsou okresní hejtmani. Těmto pánům je hlad a zoufalství nezaměstnaných španělskou vesnicí. Tito pánové mají dobrý plat a škoda, ze zapomínají, že placeni jsou z práce dělníků, škoda, že zapomínají, že na ně musí pracující třída pracovati. Tito pánové provádějí poslední dobou stále větší a větší škrty v seznamech nezaměstnaných dělníků. Vidíme, jak čisté svědomí mají tito pánové. Okresní úřady podobají se pevnosti, kam se nemůže nikdo dostati. 15 četníků je dole, spousta po chodbách, 4 jsou u p. okresního hejtmana v úřadovně. Takhle vypadá řízení na okresních hejtmanstvích. Jsem toho mínění, že tito pánové by si měli býti vědomi toho, že jsou v úřadech proto, aby dělali prostředníka mezi pracujícími, mezi občanstvem a vládou. Jestli si myslí, že nezaměstnaní dělníci nejsou občany tohoto státu, že nejsou lidé, pak jsou na omylu a nezaměstnaní si s nimi respekt ke svým deputacím vyřídí.

Nejenom že to dělají pánové na okresních úřadech, vidíme, že praxe ve škrtání provádí se i na zemském úřadě. Na zemském úřadě v Praze, v oddělení XVI, sedí skrytý byrokrat, pan dr. Kučera. Tento pán zavděčuje se velice agrárnímu panstvu, poněvadž on je to, který dělá ty hubené kolektivní smlouvy pro zemědělské dělníky. Tento pán ještě přes okresní hejtmany a přes všechny provádí škrty přihlášených v seznamech nezaměstnaných dělníků. Chci právě poukázati, jak tento pán hospodaří právě v župě pana ministra soc. péče Nečase. Jistě toto hospodářství je jinde ještě horší. Mám zde několik cifer: v Ústí n. L. byl snížen příděl pro nezaměstnané tímto pánem o 50.000 Kč, v Mladé Boleslavi o 50.000 Kč -zde jsem právě u toho, k čemu došlo v Lysé; když nezaměstnaní dělníci nedostali poukázky, poněvadž byli škrtnuti, a šli si pro ně, byli zavoláni četníci. Když dělníci chtějí své žebračenky, říká se tomu komunistické hecování. Tento pán dále v Turnově strhuje 30.000 Kč, v Poděbradech 20.000 Kč. Takovéto škrty se provádějí, uvádím z nich jen namátkou škrty v těchto čtyřech okresech, ale jsem přesvědčen, že tento pán dělá škrty i jinde a že provádí škrty stále větší a větší. Nestačí, když škrtají agrární starostové nebo jejich přisluhovači, nestačí, když škrtají četníci a okresní hejtmani, musí ještě přijít škrtat p. dr. Kučera. Na tom je věru krásně vidět, jak pánové v zájmu finančního kapitálu mají dobře rozděleny úlohy. Je vidět, že najedení byrokraté v zájmu bohatých šetří, a to právě na těch nejvíce ubohých, a když dělníci volají po práci, po chlebě pro své rodiny, mají pro ně pendreky, četnické kolby, bodáky, jediné to jídlo, kterého je pro chudé v Československu dosti. A jestli se nám rýsuje v celoříšském měřítku bída a hlad nezaměstnaných dělníků, pak musíme s tohoto místa pranýřovati, že daleko horší je to v německých oblastech, v oblastech potlačovaných národů. Továrny tam stojí, průmysl a závody, to jsou hřbitovy. Vidíme, že více než několik set tisíc nezaměstnaných dělníků umírá zde pozvolna hlady. Investiční práce v těchto oblastech potlačených národů žádné nejsou a na místo přídělu pánové a vláda posílají do těchto ohrožených míst české četníky, české policajty, české exekutory a české finance. Ne chléb a práci, ale na dělání pořádku pendreky, kolby, to pánové tam mají.

My říkáme svým kamarádům, že zde není jenom otázka jejich chleba a jejich práce, nýbrž že je to i otázka jejich svobody, jejich národnostních práv, která jsou stále více a více oklešťována. Obviňujeme s tohoto místa vládu, která svým počínáním žene vodu na mlýn fašistickému, hitlerovskému hnutí. Pracující z potlačených oblastí vidí, že mají jenom jediného spolubojovníka, a to je český proletář, který svým bojem proti vlastní buržoasii a společným bojem s nimi nejen za práci a chléb, nýbrž i za jejich svobodu a jejich národnost vybojuje rovnoprávnost. (Potlesk komunistických poslanců.)

Nezaměstnaní vidí, že bez boje nebude ani práce, nebude ani chleba a proto se organisují. Opřeni o dělníky v závodech, na vesnicích o malorolníky a drobné živnostníky, opřeni o celou pokrokovou veřejnost nastupují v okresních městech, nastupují v obcích a připravují se k velkému bojovnému nástupu, k svému říšskému sjezdu nezaměstnaných. My komunisté vítáme tento boj, vítáme tento boj nezaměstnaných, tak jako vítáme každý boj pracující třídy, a slibujeme, že v čele tohoto boje budeme státi všude tam, kde nás bude potřebí, a nejen že budeme státi v čele tohoto boje, nýbrž že tento boj budeme organisovat a že jej povedeme k vítězství.

Nezaměstnaní si kladou své požadavky a říkají: To jsou požadavky naše a za ně společně s celou dělnickou třídou povedeme boj. Jako první požadavek nezaměstnaných je práce. Práci proto, aby ti povalovači, kteří žijí a tyjí z krve a mozolů pracujícího lidu, nemohli mu vyčítat žebračenky a podpory, které dostávají. Ovšem žádají práci po celý den, žádají práci po celý rok. Ale práci, ne robotu, ne za žebračenky, nýbrž za mzdy podle kolektivních smluv.

Žádají dále, aby byly vytaženy ty slibované miliardy na investiční práce. A my říkáme: Ven s penězi, poněvadž slibů se nikdo nenají! Pro ty pak, kteří práci nedostanou, žádají ne almužnu, nýbrž podporu takovou, aby mohli býti živi oni i jejich rodiny.

Náš názor na gentský systém je znám. Žádáme podpory pro všecky nezaměstnané po celou dobu nezaměstnanosti tak dlouho, dokud nedostanou práci. Ale proto, že bylo schváleno do března provisorium gentského systému, který zde je ohrožen, žádáme ne jeho zrušení, nýbrž zlepšení, a nastoupíme společný boj za podporu všech nezaměstnaných po celou dobu nezaměstnanosti.

Dále žádají nezaměstnaní rozšíření směrnic ministerstva soc. péče o státní stravovací akci. Těmito směrnicemi je vyřazeno tisíce mladých dělníků, třeba se naši páni ohánějí tím, že říkají: Vše pro mladé! - Vidíme, že právě tito mladí dělníci a dělnice jsou vyřazováni stále více a více, jsou to pracující ženy, jsou to zemědělští a sezónní dělníci, kteří jsou vyřazováni ze státní stravovací akce. A proto žádáme, aby toto vyřazování bylo zrušeno a aby bylo zajištěno právně všem nezaměstnaným, kolik musejí dostati, aby o tom nerozhodoval nějaký byrokrat na obci nebo nějaký [ ] byrokrat na okresním nebo zemském úřadu, nýbrž aby se řeklo, nač mají nezaměstnaní právo, a tolik musejí dostati.

A je velice ožehavou otázkou nejenom zajištění práce a chleba, nýbrž i důstojné střechy pro člověka, aby lidé nemuseli spát v kanálech, ve stozích a v děrách. Je třeba zajistiti jim proto právo na jejich boj o chléb, zajistiti jim, že nebudou šikanováni a rozpouštěny jejich schůze, že nebudou rozpouštěny jejich jednotné orgány a důvěrnické sbory.

Dělníci, kteří pracují na závodě, mají právo na stávku, a proto také nezaměstnaní dělníci mají právo na svůj boj o chléb a práci. Ale nejenom na toto, oni mají právo na uznání svých orgánů, svých důvěrníků, aby tito byli uznáváni, když je třeba jednati s činiteli obecními nebo okresními.

Předkládáme dnes sněmovně také návrh na rozšíření zimní výpomoci, poněvadž vidíme, že je velmi slabá. Žádáme nových 54 mil. Kč, a žádáme, aby to neleželo na okresních úřadech nýbrž aby to přišlo do hladovějících rodin nezaměstnaných dělníků. - To jsou základní požadavky nezaměstnaných: práci anebo podporu, právo na svůj boj. Co však vidíme? Vláda odpovídá činem: méně chleba. žádnou práci, ale větší teror, více četníků a policajtů! Pánové budou říkati, že na tyto požadavky a návrhy není dosti peněz. Ale my odpovídáme, že by bylo potřebí podle těch jejich slibů došlápnout na ty bohaté. Vidíme, že daňovou reformou, zákonem o stabilisačních bilancích dostalo se kapitalistům na úkor státu 13 miliard. To nejsou cifry naše, nýbrž cifry pana Vraného-Řehoře, který o tom psal ve "Venkově" v době volební kampaně.

A není jenom toto: Již r. 1921 a 1922 zákonem o stavebních úlevách bylo kapitalistům dáno 2 1/2 miliardy Kč. Mimo to říkáme - když páni nevidí, kde jsou peníze: zdaňte milionáře! Náš návrh na zdanění 4 % až 7 % by vynesl 3 miliardy Kč, a žádný z těch milionářů by nešel žebrat a nešel se postavit pro žebračenku někam k obecnímu úřadu! Vedle toho v Československu je více než 800 kartelů s obrovskými zisky. Jenom cukerní a uhelný kartel má ročně zisků 300 až 400 mil. Kč. Kdyby se zdanily tyto kartely, byla by ihned 1 miliarda Kč, které by se mohlo použíti. Dále jsou tady zbrojařské zisky, které by se mohly zabaviti, jsou zde jednotkové obchody, které jsou málo zdaněny a které zbídačují drobné živnostníky. Dovede-li přijíti exekutor na chudého domkáře nebo malorolníka, je třeba, aby tyto exekuce byly opravdu do důsledků prováděny i u bohatých, čímž by se vybraly 2 miliardy Kč.

Zabavte zisky velkostatkářů z obilního monopolu, zabavte miliardové zisky kapitalistů, a zabavte - o čem jste psali - ty miliardy, které byly vyvezeny za hranice! Tady by bylo dost peněz nejen na práci, nejen na chléb pro nezaměstnané, nýbrž i pro oddlužení malorolníků a tady by bylo dost peněz pro splnění všech požadavků pracujících měst i venkova.

My ovšem říkáme, že jenom bojem pracujících bude vláda donucena došlápnout na bohaté. Ukazujeme, kde peníze jsou a kde je možno je vzíti, a proto je potřebí, aby tyto peníze se vzaly, kde jsou, a daly se tam, kde je jich potřebí.

S tohoto místa žaluji na vládu a této reakční vládě s tohoto místa vypovídáme neúprosný boj. Na lavici obžalovaných je celá žádá i sociálně-demokratičtí a nár. socialističtí ministři, poněvadž oni spolu odpovídají za celý režim, který zbídačuje. A naše obžaloba je opravdu strašná. V Československu 95 % obyvatel je vykořisťováno. V Československu 50 % obyvatel úpí hladem, živoří a hyne. Koncem roku 1935 vykazuje počet nezaměstnaných, zničených existencí a hladovějících toto: Úředně nezaměstnaných je hlášeno přes 700.000. Vidíme, že tato statistika není správná, že je jich ještě daleko více. Ale nejen to. Je zde i 80.000 autodopravců, kteří byli zničeni velkými daněmi, kteří byli zničeni zákonem autodopravním a lihobenzinovým. Dále je to 60.000 obuvníků, které zničil Baťa, kteří dnes marně hledají existenci. Je tu 50.000 drobných živnostníků, které zničily jednak obchodní domy, jednak to, že pracující třída, největší konsument a odběratel, nemá peněz, nemá prostředků. Je to i 160.000 malodomkářských a malorolnických rodin, kterým byly anebo budou prodány jejich usedlosti, jediné živobytí, které měly. Je to dále 250.000 dělníků, pensistů a drobných živnostníků, jejichž příjem je více než ubohý, a je to 1,200.000 dělníků, jejichž denní mzda nepřesahuje 10 Kč. A dále je to 250.000 dělníků, kteří pracují 2 nebo 3 dny v týdnu a jejichž mzda je nanejvýš 100 Kč týdně.

Máme-li tuto bilanci, tuto strašnou obžalobu dnešní vlády před sebou, vidíme, že je to 2,700.000 zničených existencí, a počítáme-li k tomu rodiny, je to 6,800.000 obyvatel měst i venkova, kteří hladovějí.

Zkoumáme-li tuto smutnou bilanci dnešní vlády, která má stále nové daně, která stále více dává bohatým a béře chudým, vidíme, že tímto naše obžaloba není skončena. Vidíme, že jsou to státní zaměstnanci, kterým bylo ubráno na mzdě, vidíme, že je to drahota, která roste a která stoupla posledním rokem o 30 %. Pánové nedělají proti drahotě nic. Pánové si myslí, mají-li v šuplíku soc. politického výboru resoluci, že ji odtamtud nikdo nevyndá. Vidíme, že vláda posílá stále více a více exekutorů ne na bohaté, nýbrž na malé živnostníky, na dělníky, na malorolníky. Vidíme, že zavedla obilní monopol, který zdražuje životní potřeby pracujícímu lidu, ale přináší zisky pouze velkostatkářům. Zatím co obilí hnije, vidíme, že v rodinách nezaměstnaných dělníků není kusu chleba, zatím co agrární prasata žerou cukr za 70 hal. kilo, vidíme, že dělnická máma, máma nezaměstnaného dělníka nemá, čím by osladila cikorkovou vodu pro své děti, a nemá pro ně ani kusu chleba, který je jí odpírán.

To jest strašlivá obžaloba dnešní vlády, a to je jenom část toho zbídačovacího plánu, který ona provádí, a proto také je zde náš neúprosný boj proti této vládě. Naše heslo "vzít bohatým a dát chudým" nabývá stále větších bojovných forem. My komunisté se tomuto boji stavíme v čelo, a nejenom my, nýbrž stále více a více socialistických dělníků touží po sjednocení, stále více a více socialistických dělníků vidí v sjednocení své vítězství, práci a chléb pro nezaměstnané dělníky.

My také vidíme, že socialistické souručenství přes hlavy vůdců, kteří je brzdí, je na postupu. A my v dvanácté hodině voláme k vůdcům socialistickým, že už je dost té zrady, kterou páchali na třídních zájmech pracujícího lidu, že už je dost toho zbídačování a že je potřebí, aby společně dali se do služeb zájmů pracujícího lidu a ne aby sloužili bankrotujícímu kapitalistickému systému.

Pracující třída vidí a nastupuje svůj boj, nastupuje boj za záchranu, nastupuje boj proti drahotě, proti zbídačení; v závodech nastupují dělníci svůj boj za zvýšení mezd, domkáři a malorolníci nastupují boj za své oddlužení. Nezaměstnaní vidí jasně, že po dobrém od dnešní vlády, od buržoasie nic nedostanou, a proto nastupují do boje, ale už ne sami, nýbrž opřeni o celou pracující třídu, nastupují boj za splnění všech svých požadavků. A my komunisté říkáme, že s celou pracující třídou budeme s nimi společně bojovati, že budeme všude tam, kde nás bude potřebí. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.), k mobilisaci, k vedení boje a k boj i všech dělníků v Československu, nejen k boji o kus chleba a o práci, nýbrž k boji za naše cíle, za lepší zítřek, za lepší budoucnost.

My opravdu máme cestu a máme východisko. My komunisté můžeme býti hrdi, [ ]. Vidíme, že právě v tomto období byla nastoupena cesta k socialismu. V Sovětském svazu není nezaměstnaných jako v jiných kapitalistických zemích, a proto také půjdeme touto cestou, cestou našeho velkého Lenina, cestou našeho velkého Stalina, cestou našeho soudruha Gottwalda, a budeme pro tuto cestu získávati pracující třídu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Říkáme dnes otevřeně: Je možno vybojovati kus chleba, je možno vybojovati práci a kus úspěchu. Ale práva, svobodu, mír a spokojený život dá jenom vláda dělníků a rolníků, vláda socialistů, která zbaví pracující lid vykořisťovatelských upírů. Tato vláda dá lidem práci, dá jim chléb, národnostní rovnoprávnost, dá jim mír a svobodu. (Potlesk komunistických poslanců.)