Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kopecký. Dávám mu slovo. (Potlesk komunistických poslanců.)

Posl. Kopecký: Vrátili jsme se spolu se soudr. Gottwaldem na místa, na něž jsme byli vysláni volbou pracujícího lidu, avšak kam jíti bylo nám bráněno bezpříkladnými persekučními opatřeními. Ačkoliv jsme byli poslanci, byl na nás den po vydání posl. sněmovnou vydán zatykač a byli jsme stíháni jako nejsprostší vrahové. Amnestování našeho případu nebylo naprosto žádnou milostí, nýbrž potvrdilo jen, jak právně bezpodstatné a politicky tendenční bylo celé trestní stíhání proti nám vedené. Zatím co ve skutečnosti to byly fašistické živly, které ve spojení s ostatní reakcí připravovaly svůj násilnický nástup k moci, jak ukázaly okolnosti presidentské volby, byl za pomoci vládně socialistických stran uměle zkonstruován proti komunistické straně náš případ t. zv. velezrádných pučistických úkladů. Bylo zájmem vládnoucích kruhů tento politicky nemožný a neudržitelný případ zlikvidovat.

Tím křiklavějším však zůstal akt rozsudku a věznění posl. soudr. Štětky a zrušení jeho mandátu. Dělnictvo již na nesčetných projevech protestovalo proti tomuto aktu [] vůči soudr. Štětkovi, jemuž byl volebním soudem [] odňat mandát, poněvadž soudr. Štětka byl plně amnestován a příslušel mu a přísluší mu tudíž také beze všech pochyb mandát. Protestujeme proti postupu volebního soudu s největší rozhodností i zde a žádáme, aby se posl. sněmovna zasadila o uznání faktického a právního stavu v případě soudr. Štětky, aby se zasadila o odvolání rozhodnutí volebního soudu a uznání mandátu soudr. Štětky.

Tímto protestem není ovšem naše stanovisko k otázce amnestie vyčerpáno. Nejde jen o nás stíhané poslance. Jde o řadu dalších psanců, kteří jsou nuceni žíti ve vyhnanství, jako jsou soudr. Hruška, Major, Harus, Stern, Fučík, a jde o nejkřiklavější případ soudr. Lokoty. Všem těmto proletářským bojovníkům musí býti dána svoboda. A jde o sta, tisíce dělnických funkcionářů, kteří jsou stíháni a vězněni pro politické delikty a na něž se amnestie nevztahovala, poněvadž byla vyloučena i pro takové delikty, jako je § 15, odst. 3 zákona na ochranu republiky. Žádáme pro všechny tyto proletářské politické delikventy plné amnestování. Je nám známo, že původní amnestiční dekret zamýšlel daleko širší amnestování, avšak pranýřujeme, že soc.-demokratičtí a nár.-socialističtí zástupci se nerozpakovali dáti ve vládě souhlas k takovému omezení amnestie, že amnestie v onom rozsahu, v jakém byla odstupujícím presidentem vyhlášena, stala se pouze dokumentem toho, jak pochybna jest demokratičnost vládnoucích činitelů v Československu a jak málo studu pociťují nad tím, že amnestie vyhlášená v demokratické Československé republice byla užší a daleko horší než amnestie, kterou daly fašistické režimy v Polsku, Rakousku, Řecku a pod.

Dělnictvu chceme při této příležitosti říci tolik: Jestliže dělníci, jestliže pracující masy, jestliže antifašisté a obránci demokratických práv nerozvinuli v době presidentských voleb dostatek účinných bojů za amnestii, vyzýváme je, aby nyní masovými projevy vyvinuli takový tlak, který by si vynutil na vládě a novém presidentovi plné amnestování všech proletářských politických delikventů a plnou svobodu a legalitu dělnických organisací a celého dělnického hnutí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Pokud jde o nás, o naše osoby, chceme ještě prohlásiti, že možnosti, které nám byly dány navrácením legality, použijeme k ještě oddanější práci pro velkou věc dělnické třídy, jíž jsme zasvětili svoje životy. Pobyt v Sovětském svazu, to, že jsme mohli patřiti na velké triumfy socialismu v SSSR, že jsme mohli viděti, jaké štěstí a blaho, jaký radostný život přináší pracujícím masám a národům Sovětského svazu socialismus, sovětská demokracie, to, že jsme mohli viděti veliké dílo, veliké ovoce činnosti slavné VKP, slavné strany bolševiků, vedené geniálním soudr. Stalinem (Potlesk komunistických poslanců.), to mohlo jen utvrditi naši odevzdanost praporu Leninovu, Stalinovu, naši oddanost praporu komunistické internacionály, vedené hrdinným soudr. Dimitrovem. (Potlesk komunistických poslanců.) A jestliže různé politické okolnosti v poslední době vedly naše odpůrce k tomu, že si dělali naděje, že se komunistická strana odchyluje od bolševické revoluční linie, bude naší snahou přispěti k důkazu, že na dějinném, revolučním poslání komunistické strany se nic nezměnilo a nemění. Komunistická strana Československa jest a za každé politiky své zůstane bolševickou, revoluční stranou proletariátu. (Potlesk komunistických poslanců.) Toto jasno podle mého názoru není na překážku a je naopak nutné a prospěšné v zájmu spolupráce a společného postupu s těmi, s nimiž my si přejeme a kteří s námi si přejí jednotně postupovati v boji proti hladu, v boji proti reakci a fašismu, v boji na obranu demokratických práv a svobod, v boji na obranu míru. Usilujíce naprosto poctivě a čestně o společný postup se socialistickými stranami v boji za tyto životní zájmy pracujících mas zůstáváme a zůstaneme věrni do písmene našemu zásadnímu programu, jímž jest osvobození proletariátu z pout třídní nadvlády, zvrácení kapitalistického řádu a vybudování socialistického společenského řádu. Od tohoto programu nás nebyla schopna odstrašiti persekuce a nejsou a přemlouvání, k nimž sahají v různých situacích ti, kdož se snaží myšlenku jednotné fronty a lidové fronty vykládati ve smyslu škodlivém zájmům pracujícího lidu, ve smyslu podpory bankrotující politiky koalice s buržoasií.

Prapor Lenina a Stalina, prapor komunistické internacionály, prapor hrdinného Jiřího Dimitrova je revolučním praporem. Pod tímto revolučním praporem chceme neochvějně bojovati a pod tímto praporem chceme vítěziti. Jsme si vědomi, že v tuto dobu dějinný vývoj novým zrychleným tempem přibližuje v mezinárodním měřítku chvíli konečného vítězství proletariátu. Nebo kdo by dnes již pochyboval, že se rozptylují mraky reakce, že vývoj jde nezadržitelně do leva a že se proletářská revoluce dává na další pochod s nadějnými vyhlídkami?

Dnes stojíme pod dojmem významných událostí ve Francii a ve Španělsku a zdviháme zde svůj hlas, abychom s nadšením pozdravili nový, mohutný nástup lidové fronty ve Francii (Potlesk komunistických poslanců), v Paříži, kde v minulých dnech statisíce Francouzů, dělníků, komunistů, socialistů, demokratů, republikánů, frontovních bojovníků atd., nastoupily do ulic, aby v odpověď na teroristický čin ukázaly mohutnými bojovnými demonstracemi, že před jednotnou silou lidu musí fašism, tento nejzavilejší nepřítel svobod lidu, tento krvavý biřic kapitálu, zalézati a že jednotná síla lidových mas je schopna si vynutiti zjevením se na ulicích zákroky proti fašistickým bandám a spiklencům, trestání fašistických teroristů a ochranu práv a svobod pracujícího lidu.

S tím větším nadšením pozdravujeme imposantní volební vítězství levice, lidové fronty ve Španělsku (Potlesk komunistických poslanců.), které jest zdrcujícím soudem nad fašistickým režimem španělské reakce, která se dostala k moci přes potoky krve, prolité v říjnu 1934. Hrdinný španělský proletariát, který se v říjnu 1934 chopil tak statečně zbraní, aby hájil svá práva, a který nezlomen přestál krvavá muka fašistického řádění Gil Roblesů a Lerrouxů, povstává k účtování se španělskými reakčními katany. Výsledek voleb španělských, který ukázal, jakou mocnu převahu mají v masách španělského lidu sjednocení odpůrci fašismu a reakce, stal se signálem k mocnému, drtivému, převratnému rozmachu bojovné síly lidové fronty ve Španělsku. Demonstrace a boje dělnictva na ulicích španělských měst, stávkové hnutí v Madridě, otvírání fašisty zavřených dělnických domů, hromadné propouštění všech proletářských politických delikventů, vztyčování rudých vlajek na znovu dobyté posice dělnictva, revoluční vření v Katalánii a hromadný útěk španělských fašistických a černých reakcionářů, bojících se hněvu a trestu lidu, tyto události dokazují, že vedle Francie získává ve Španělsku mezinárodní boj proti fašismu novou mocnou posilu a vzpruhu. Francouzští a španělští antifašisté dávají příklad, jak nutno bojovati s reakcí, jak nutno úspěšně brániti demokratická práva a svobody lidu, jak nutno účtovati s fašistickými pochopy kapitálu.

Ano, události ve Francii a ve Španělsku jsou nejpádnějším důkazem k jakým velkým úspěchům v boji proti fašismu a za svobodu vede akční jednota proletariátu a lidová fronta. Myšlenka jednotné proletářské fronty, lidové fronty, kterou komunisté přinesli a za jejíž uskutečnění se všude bijí, přináší již úspěchy v tolika zemích. Není jasno, jak těžkým hříchem jest, jsou-li snahy o jednotnou proletářskou frontu a lidovou frontu stále ještě sabotovány v Československu vůdci socialistických stran a vůdci stran, jež si říkají demokratické? Není na místě, voláme-li: Socialisté v Československu, pohleďte, jak si počínají vaši kamarádi ve Francii a ve Španělsku, kde socialisté ruku v ruce s komunisty zasazují společným bojem rány reakci a fašismu, kde socialisté spolu s komunisty odhánějí od moci reakcionáře a nepřátele svobod lidu a kde socialisté a komunisté jednotným postupem dobývají velkých vítězství, strhujíce do proudu jednotného boje i nejširší masy ostatního pracujícího lidu? Není na místě, ukážeme-li na ten velký rozdíl, že ve Španělsku a ve Francii se dnes reakcionáři a fašisté klepou strachy a že ze Španělska dnes reakcionáři a fašisté utíkají za hranice, zatím co se u nás mohou roztahovat? A proč? Poněvadž u nás socialistické strany zabránily, aby se výsledek parlamentních voleb v květnu 1935 a průběh presidentských voleb v prosinci 1935 - kteréžto oboje volby přinesly fašistům a reakci zklamání jejich nadějí nestaly signálem k rozhodnému zúčtování s fašisty a reakcionáři; poněvadž u nás socialistické strany, udržující spolek s buržoasií a sabotující jednotnou frontu, dělají takovou politiku, že stále pomáhají na nohy bité reakci, že připouštějí k moci Hodži, že v tuto dobu připouštějí jednání o přibrání dalších klerikálních stran do vlády a že kryjí režim, který se miliskuje s reakcí, odbourává práva lidu, ohrožuje základní občanské svobody a který se snaží všechna občanská práva a svobody odníti celému milionu občanů, hladových, nezaměstnaných občanů v této republice, jak dokazuje zákaz sjezdu nezaměstnaných a bezohledné, surové pronásledování jejich hnutí.

Myslím, že nové události ve Francii a ve Španělsku vybízejí nejnaléhavěji všechny příslušníky socialistických stran v Československu, aby již se vší rozhodností postavili otázku uskutečnění akční jednoty proletariátu a lidové fronty také v Československu, aby již učinili konec každé sabotáži a aby si vynutili, že fašisté a všichni reakcionáři v Československu budou jednotnou frontou proletariátu a mohutnou lidovou frontou stejně rázně hnáni, jako je tomu dnes ve Francii a ve Španělsku. Je to zájmem a příkazem i s hlediska boje na obranu míru, neboť režim, který u nás panuje a který je založen na kompromisech s reakční buržoasií, provozuje i v otázce míru a války obojakou roli. A tím se chceme zabývati.

Z předložené účetní uzávěrky nás zajímá jedna věc: zahraniční ministerstvo. Jeho nynější činnosti chceme se dotknouti. Používáme této příležitosti, abychom obrátili pozornost pracujících mas k různým tendencím, jež se v poslední době objevují v československé zahraniční politice. Od chvíle, kdy v čelo vlády přišel dr. Hodža, jemuž bylo svěřeno i vedení ministerstva zahraničních věcí, poukazovali jsme my komunisté na nebezpečí, které vyplývá z této změny. Poukazovali jsme na to, že v osobě Hodžově dostává se k řízení československé zahraniční politiky muž takových zásad, koncepcí a plánů, že se za jeho režimu budou zvýšenou měrou uplatňovati vlivy, snažící se změniti kurs československé zahraniční politiky, pokud jde hlavně na jedné straně o stanovisko k Německu a na druhé straně o stanovisko k Sovětskému svazu. Varovali jsme před tím, aby se věřilo ujišťování, že se bude i za Hodži pokračovati nezměněně v dosavadní zahraniční politice. Burcovali jsme k ostražitosti vůči Hodžovi, politiku typu Lavalova, politiku takového typu, jaký buržoasie povolává k veslu tehdy, když je třeba lavírovati mezi pravicovými a levicovými proudy a když je třeba oproti nárazům z leva vylavírovati, vymanévrovati interesy reakce a když nelze přivésti k uskutečnění reakční plány cestou přímou, nýbrž cestou kompromisu.

Zkušenosti těch několika měsíců, po které Hodža vládne, potvrzují dostatečně oprávněnost našich výstrah. Hodža ujal se řízení čsl. zahraniční politiky v éře, kdy se na poli mezinárodní politiky děje značně živý pohyb, kdy se vedou velká diplomatická jednání a kdy se i na středoevropském úseku dějí významné změny. Bylo možno již jasně poznati, jakou orientaci sleduje Hodža. Hodža vedl krátce po svém nastoupení jednání se Schuschniggem. Již při té příležitosti naznačil své koncepce a plány. Hodža mluvil ještě jasněji o svém programu zahraniční politiky na agrárním sjezdu. Hodža podnikl cestu do Paříže a v souvislosti s tamními mezinárodními politickými jednáními jednal o středoevropském problému, při čemž v nesčetných rozmluvách s novináři vykládal své názory o všeobecné politice a zároveň smysl svých plánů o střední Evropě, o čemž chce jednati ještě na dalších cestách v Bělehradě, v Bukurešti a znovu ve Vídni. Nechceme se tu široce zabývati koncepcemi Hodžovými, plány, které rozvinoval, a jednáními, jež vedl. Bude k tomu ještě příležitost. Avšak pokládáme za nutné poukázati na několik momentů, jež charakterisují nebezpečné tendence Hodžovy zahraniční politiky.

Dnes je na příklad známo, že za jednání Hodžova se Schuschniggem v Praze hrála velkou roli otázka restaurace Habsburků. Co však veřejnosti nebylo sděleno, jest to, jak Hodža na otázku restaurace Habsburků, kladenou Schuchniggem, odpověděl. "Právo lidu" v těchto dnech ve zprávě z Paříže, týkající se Hodžovy pařížské návštěvy, uvedlo, že politické a diplomatické kruhy, zúčastnivší se pařížských jednání, jsou přesvědčeny, že Československo projevilo v poslední době ústupnost v otázce restaurace Habsburků, což prý vedlo k velikému znepokojení i v druhých státech Malé dohody. "Právo lidu" se tázalo, na podkladě čeho mohlo takové mínění vzniknouti. Soc.-demokratický ústřední list se tu nevědomým jen tvářil. Pánům soc.-demokratickým ministrům jest velmi dobře známo to, co jest třeba, aby věděl všechen pracující lid Československa, totiž, že Hodža za jednání se Schuschniggem v Praze zásadně neodmítl myšlenku restaurace Habsburků v Rakousku. Máme přesně zjištěno, že Hodža připustil možnost jednati o restauraci Habsburků v Rakousku na té platformě, jak ji navrhl Schuschnigg, totiž, že by v případě znovunastolení Habsburků bylo zaručeno, že restaurace Habsburků se omezí na Rakousko, že nebude znamenati snahy o obnovení staré monarchické říše, že znovunastolený Habsburk přijme jen titul vévody, že titul krále, císaře nebude křísen a pod. Je to platforma, na které jednal, jak známo, o restauraci Habsburků také Starhemberg. Předseda vlády Hodža neodmítnuv zásadně myšlenku restaurace Habsburků, vyslovil pouze námitky, že habsburský rod nemá politicky zkušeného representanta, že Otto Habsburk není povolaným kandidátem. To máme zjištěno. Můžeme však dále bezpečně tvrditi, že o stanovisku Hodžově v otázce Habsburků byli z jistých československých kruhů informováni státní činitelé v Rumunsku a Jugoslavii. Za jednání rumunského krále Karola a jugoslávského prince regenta Pavla v Londýně a Paříži s anglickými a francouzskými činiteli byla otázka restaurace Habsburků projednávána právě v souvislosti s kolísavým, ústupným stanoviskem Československa, resp. Hodži. Stanovisko Československa bylo posuzováno jako ohrožování jednotné politiky Malé dohody. Mimořádná politická a diplomatická agilnost, kterou projevil za pařížských jednání rumunský ministr zahraničí Titulescu, byla v pravdě věnována tomu, aby oproti kolísavému a ústupnému stanovisku Československa byl velmocemi Francií a Anglií respektován důsledný odpor druhých států Malé dohody proti snahám o znovunastolení Habsburků v Rakousku, při čemž tím, že Rumunskem byla ohlášena vůle uzavříti se Sovětským svazem pakt o vzájemné pomoci a že Sovětský svaz byl vyzýván k záruce neodvislosti Rakouska, bylo současně demonstrováno, že v Sovětském svazu mají středoevropské státy činitele, který může i ve střední Evropě zajistiti jiný vývoj, než jaký chce pan Hodža, který připouští v souvislosti s řešením podunajského problému i myšlenku restaurace Habsburků. Faktem je, že v otázce restaurace Habsburků šel a jednal po jiné linii Titulescu, a po jiné linii pan předseda vlády Hodža, který když do Paříže přijel, musil zapírati, jak se Schuschniggem jednal v otázce restaurace Habsburků, ačkoliv o pravdě mluvila přes to výmluvně ta okolnost, že k osobnosti dr. Hodži v Paříži projevovaly nejintimnější a nejživější sympatie právě pravicové reakční žurnály pařížské, které ve Francii slouží propagandě rakouských a maďarských agentů habsburské dynastie. A je stejně faktem, že s odvoláváním se na ústupné stanovisko Hodžovy vlády v otázce restaurace Habsburků rozvíjí dnes monarchistické hnutí v Rakousku velikou agitaci a připravuje na to, že znovunastolení Habsburka ve Vídni bude v nejbližší době uskutečněno. Zároveň se v souvislosti s tím hýbají legitimisté v Maďarsku. Je nesporné, že Hodžovo stanovisko v otázce Habsburků bude hráti velikou roli i při jednáních za jeho návštěvy v Bělehradě a Bukurešti.

Odhalujeme zde tyto Hodžovy sklony k tajným piklům v otázce restaurace Habsburků a pranýřujeme přede vším pracujícím lidem Československa, že v čele vlády stojí muž, který připouští možnost návratu Habsburků na trůn, možnost návratu odvěkých utlačovatelů podunajských národů, absolutistických a militaristických tyranů, viníků krvavých válek.

Říkáme vám, pánové ze socialistického a demokratického tábora, kdybyste se vůbec cítili skutečnými zastánci demokratického republikanismu, nemohli byste ani minutu strpět v čele vlády československé demokratické republiky, v čele čsl. zahraniční politiky člověka, který kompromisuje v otázce restaurace Habsburků. Musili byste žádati nejen jeho okamžité zodpovídání se a nejen jeho odstoupení, nýbrž i jeho obžalování jako nepřítele republiky. Proč to neučiníte, proč jenom v zákulisí kritisujete Hodžovy kroky v zahraniční politice? Proč o stanovisku Hodžově v otázce Habsburků činíte v tisku jen narážky? Proč nevystoupíte otevřeně? Poněvadž pro kompromisy a pakty s Hodžou v různých otázkách vnitropolitických, ve věci dělení moci po presidentských volbách kryjete i Hodžovy nebezpečné kroky v zahraniční politice a kryjete i jeho tajné pikle v otázce Habsburků. Nebude však mlčeti pracující lid Československa. A především dělnictvo bude proti vašemu kompromisnictví demonstrovati, že nepřipustí žádné pikle a žádné kompromisy v otázce restaurace Habsburků.

Stavíce se za snahy o mírové spojení středoevropských států, budeme všemi silami potírati každého, kdo by chtěl sbližování Rakouska a Československa zakládati na podpoře snah agentů habsburské dynastie, na podpoře snah Schuschniggů a Starhembergů, kteří chtějí svůj bankrotující fašistický režim v Rakousku zachraňovati povoláním Habsburků. Pracující lid Československa bude demonstrovati, že jeho sympatie a jeho plná solidarita platí revolučnímu proletariátu Rakouska, hrdinným únorovým bojovníkům a všem protifašistům v Rakousku, kteří usilují o svržení diktatury Schuschniggů a Starhembergů a kteří chtějí v Rakousku vybojovati protifašistický režim, který by na straně Rakouska zaručil, že sbližování středoevropských států bude sledovati skutečně mírové cíle a že nebude spojováno s reakčními a kontrarevolučními plány, jaké sledují při svých jednáních Schuschniggové a Hodžové.

My se tážeme: Není charakteristické, že právě v tuto dobu, kdy se vedou jednání mezi Československem a Rakouskem a kdy rakouští páni se navenek ohánějí slovy o mírové spolupráci a o své důvěře ve Společnost Národů, že právě v tuto dobu byl rakouskou vládou zastaven vídeňský časopis "Europa-Echo", vydávaný snachou bývalého rakouského presidenta Hainische a věnovaný propagaci zásad a poslání Svazu Národů? Není příznačným mlčení tohoto časopisu, k jehož přispívatelům patřil i nynější president republiky dr. Beneš, časopisu, který zprostředkoval spolupráci rakouských a československých pacifistů? Jestliže rakouská vláda sáhla k tomuto provokativnímu zákroku proti rakouským pacifistům, spolupracujícím s československými pacifisty, aniž se obávala, že to vyvolá nelibost dr. Hodži, dáváme my zde výraz protestu proti persekuci rakouských pacifistů na doklad solidarity se všemi, kdož upřímně usilují o mírové spojení a o mírové soužití podunajských států a podunajských národů.

Stejně prohlašujeme, že proletariát Československa jest rozhořčen nad postupem maďarské Gömbösovy vlády, která zatažena plně do žoldu hitlerovského Berlína a pokoušejíc se mařiti snahy o mírový blok středoevropských států, rozpoutává nyní zběsilé pomlouvačné štvanice proti Sovětskému svazu a inscenuje za použití nejzlotřilejších prostředků provokace nové procesy proti maďarským komunistům, proti maďarským antifašistům a odpůrcům války, aby mohla provokačními výmysly o činnosti komunistů, o činnosti komunistické internacionály intrikovati proti snahám o uplatnění mírových zásad Sovětského svazu ve střední Evropě a aby tak mohla do střední Evropy vnášeti atmosféru, kterou potřebuje Berlín a Řím.