Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno! Zahraniční výbor pojednal ve schůzi dne 23. ledna 1936 o vládním návrhu tisk 261 a připojil se k usnesení výboru živn.-obchodního ze dne 22. ledna 1936.

Jménem výboru zahraničního doporučuji posl. sněmovně přijmouti návrh schvalovacího usnesení tak, jak je obsažen v řečeném vládním návrhu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme proto ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati podle zprávy výborové. (Nebylo námitek.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Uhlíř, za výbor rozpočtový p. posl. dr. Macek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor kulturní, p. posl. Uhlířovi.

Zpravodaj posl. Uhlíř: Slavná sněmovno! Kulturní výbor předkládá plenu sněmovny osnovu zákona, jednající o zproštění dětí od povinnosti choditi do veřejné školy obecné nebo měšťanské. Uvedená osnova novelisuje § 23 zákona čís. 62 z r. 1869 ř. z. ve znění zákona čís. 53 z r. 1883 ř. z., dále § § 2, 3, 6 a 7 zák. článku XXXVIII z r. 1868 a § 23, odst. 1 zákona čís. 233 z r. 1935 Sb. z. a n. Kulturní výbor a jeho subkomitét, pojednávaje o iniciativním návrhu tisk 49, dospěl k tomuto zdůvodnění návrhu a předložené zákonné osnovy:

Rakouský školský zákon z r. 1869 a uherský z r. 1868 jsou zejména v oněch svých statích, v nichž se poskytuje dětem školou povinným zproštění od docházky školní, zastaralé a nevyhovují změněným všeobecným poměrům, ani novým poměrům ve školství. Jest nesporno, že zákonodárce z r. 1868 a 1869, sdělávající zákon za jiných politických, sociálních a kulturních podmínek, než v jakých žijeme dnes, chtěl zejména umožniti tehdejší aristokratické společnosti, aby nemusila své děti svěřovati kolektivnímu vyučování společně s dětmi nižších sociálních tříd. Zejména zastaralá a pro dnešní poměry naprosto se nehodící jest ona část zákonů, jež jedná o domácím vyučování a jeho povolení. Tato část zákona nevyhovuje již ze zásadního, demokratického hlediska, neboť demokratické normy československého státu vylučují jakákoliv privilegia ať rodu, stavu, třídy či národnosti. Chloubou československého školství jest právě jeho nejširší demokratičnost, universálnost a nestrannost. Tyto zásady vyvěrají přímo z tradice československé, jsou vtěleny v ústavní zákon republiky a tvoří náplň celého našeho osvobozeneckého úsilí i práce do budoucna. Než zákony rakouský a uherský nevyhovují a v uvedených statích jsou zastaralé i s jiných hledisek.

Jsou to důvody především pedagogicko didaktické, které volají po nápravě. Snahou československého školství bylo vždy i zůstane, aby důstojně navazovalo na naši osvětovou tradici a aby národ dvou největších učitelů nové doby, Komenského a Masaryka, založil výchovu a vzdělávání svých dětí na nejpevnějších, nejmodernějších a nejdokonalejších pedagogicko-didaktických zásadách. Naše národní školství státem spravované jest krásným dokladem těchto snah. Nejnovější pedagogické směry, hledání nejbezpečnějších výchovných cest, nalézá u naší školské správy plného porozumění, a naše školy jsou proto pravým ohniskem vzdělanosti a tvoření pevných charakterů. V národní škole, ovládané tímto duchem, může dítě kterékoliv národnosti vyrůsti na platného člena svého národa a společnosti lidské. Československý stát jako strážce občanských ctností i duchovní úrovně národů, jeho území obývajících, stará se mimořádně dobře o tyto úkoly. Proto každý občan v tomto státě, mající zájem na mravním i duchovním růstu svých dětí, může naprosto bezpečně svěřiti je výchově ve školách státem spravovaných. Domácí vyučování, jež nedisponuje ani řádně aprobovanými učitelskými silami, nemá ani náležitých vyučovacích prostředků, jako školních pomůcek, kabinetů, pokusných cvičení, cvičení kolektivní družnosti a kázně, nabádavých příkladů k řádné výchově potřebných, nemůže nikdy splniti výchovných a vzdělávacích cílů, jež splněny býti mají. Vychovatel amatér, bez vlastní průpravy a bez uvedených předpokladů k výchově nutných, nemůže v žádném směru dosáhnouti cílů, jež moderní pedagogika a didaktika sleduje. Již s tohoto hlediska jest třeba se dívati na domácí vyučování jako na velikou újmu, jež se dítěti při výchově a vzdělání děje, když je zbavováno možnosti použíti výhod, jež mu řádná škola poskytuje. Rakouský zákon velmi skromně žádá, aby se domácím vyučováním dostalo dítěti vyučování, předepsaného obecné škole, měrou dostatečnou. Již tehdejší zákonodárce chápal, že více není možno dosáhnouti při této nedokonalé učební formě. A to bylo v době, kdy všeobecné vzdělání a výchova byly v počátcích, kdy hlavní důraz se kladl pouze na trivium. Oč vážnější úkoly čekají dnes odpovědného pedagoga, když má vědomosti dítěte nejen rozšířiti požadavky trivia, ale má mu také dáti nejdůležitější vědomosti vlastivědné, státoobčanské a má v něm vypěstiti zdatnost fysickou i mravní. Že výsledky domácího vyučování jsou hluboko pod obecný průměr dosažených vědomostí dětí ze škol národních, svědčí výsledky zkoušek, jimž se podrobily děti doma vyučované. Děti doma vyučované nejen že nedosáhly vědomostí předepsaných jejich školnímu stupni, nýbrž byly většinou nedostatečné ve vědomostech, jež jsou běžné dětem o celý stupeň níž. My si musíme býti vědomi, že budoucnost národa leží ve vysoké úrovni jeho občanů. To, co nám chybí na kvantitě, musíme nahraditi kvalitou! Proto dorost národa musí do škol řádně státem spravovaných. Domácí soukromé vyučování sráží úroveň národa.

Pro novelisaci rakouských a uherských zákonů mluví však i jiné vážné důvody. Jde tu zejména o zajištění pořádku ve školské administrativě a o autoritu školských orgánů. Za dosavadní prakse jsme byli svědky, že rodiče nechápající podstatného rozdílu mezi školou a domácím vyučováním, brali své děti ze škol proto, aby sami z toho měli určité výhody. Dítě se vyučovalo doma jednu až dvě hodiny denně, pak mělo prázdno, resp. rodiče je používali k různým domácím pracím a výdělečným službám. Kontrola těchto dětí se stran školských úřadů byla těžká a proto minimální. Dítě doma vyučované mělo až o celý měsíc dříve prázdniny než dítě navštěvující řádnou školu. Tyto příklady působily namnoze zhoubně, kazily dobré mravy, sváděly k následování i ty rodiče, kteří své děti posílali do školy. Tak jsme byli svědky, že v některých obcích se nám přímo zhroutila školská výchova a školské orgány byly proti této anarchii téměř bezmocny. Tak na př. v Dolním Benešově nechodilo do školy 55 dětí, v Bohuslavicích 34, v Hlučíně 74, v Koutech 76, v Ludgeřovicích 37, v Píšti 47, v Bolaticích dokonce 134 atd. Při tom třeba podotknouti, že ve všech těchto obcích jsou řádně vybavené školy. Vzhledem k tomu, že většinou jde o obce malé, působil tento odliv dětí ze škol přímo katastrofálně na školy a jejich udržení v řádném chodu. Pokud mám zjištěno, chaos, který v důsledku dosavadní prakse zavládl, měl také za následek, že 283 dětí nebylo ještě počátkem prosince vyučováno vůbec, ani ne v domácím vyučování ani ve školách, ačkoliv vesměs tyto děti byly z obcí, v nichž školy jsou. Z domácího individuálního vyučování se stávalo většinou domácí vyučování kolektivní. V soukromých bytech vznikaly pokoutní školy, jež vedli lidé, kteří často ani po stránce mravní, ani státoobčanské - o pedagogické způsobilosti ani nemluvě - nehodili se za učitele dětí v Československé republice. Poněvadž dosavadní zákonná opatření byla nedokonalá, zápasila školská správa s těmito hromadnými zjevy, ztrácela často na své autoritě a v široké veřejnosti vznikalo oprávněné pobouření. Ti občané, kteří posílali řádně své děti do škol, vytýkali školské správě slabost, že dopouští takové přehmaty, a ti, kteří tento stav způsobovali, opírajíce se o zastaralý zákon, bouřili se proti zásahům školské správy, která chtěla zjednati nápravu.

Tak se stávala tato eminentně školská záležitost otázkou politickou a v poslední době nabyla povahy přímo státně-politické. Bylo totiž prokazatelně zjištěno, že zájem na zneklidňování a rozleptávání naší státní autority mají přímo zahraniční živly a že agitace pro domácí vyučování a financování jeho v některých krajích se rovněž děje ze zahraničí z důvodů více než průhledných. Tak v poslední době byli zatčeni František Ptok z Petřkovic, Max Heiduk ze Vřesiny, jenž sám byl domácím učitelem, dále Dřevjany, Kies, Sauer, Wilkus a Heiduk pro styky, které měli s cizí mocí. Ptok na př. obstarával ze zahraničí pro domácí pokoutní vyučování peníze, tyto rozděloval, sám také uzavíral smlouvy s učiteli a učitelkami, podnikal inspekční cesty auty a platil jak učitele domácího vyučování, tak i jeho příznivce, ačkoli sám měl jen nepatrné příjmy. V poslední době se odhaduje částka ročního zahraničního příspěvku na domácí vyučování na 400.000 Kč.

Nutnost nové úpravy této důležité otázky vyvolal i ten fakt, že se domácího vyučování zneužívalo k odnárodňování dětí. I z důvodů národně-politických bylo nutno zasáhnouti. Jen v oblasti mého volebního kraje bylo každoročně odnárodňováno několik set dětí a počet tento rok od roku stoupá. Různé živly pracující proti zájmům veřejné školské správy využívaly i hospodářské závislosti rodičů a jejich slabého sociálního postavení k získání jejich dětí pro soukromé vyučování. Tak mám zjištěno, že na př. 123 rodičů pracujících v zahraničí jako sezonní dělníci nebo jiní zaměstnanci v důsledku této hospodářské závislosti na cizí moci vzali své děti ze státních škol a dali je doma vyučovati. Kromě toho 132 rodičů nezaměstnaných učinilo totéž, ačkoliv nemají prostředků k zaplacení nákladu na domácího učitele. Je zde prokazatelně zjištěn i tento hospodářský tlak, který byl na rodiče vykonáván. Tak se celý tento problém dostal i na pole politiky hospodářsko-sociální.

Pro novelisaci zákonů rakouského a uherského, jakož i zákona č. 233/1935, pokud jednají o zproštění dětí od docházky do národní školy, mluví tudíž tyto důvody: 1. zabezpečení demokratisace školní docházky jako výraz demokratisace celého našeho života; zrušení starých privilegií; 2. pedagogicko-didaktické zájmy; 3. pořádek ve školské administrativě; 4. zabezpečení zájmů státně a národně politických; 5. zamezení cizího tlaku na hospodářsky závislé a sociálně slabé občany. Nová osnova zákona, předložená posl. sněmovně ke schválení, řeší naprosto správně všecky tyto otázky.

Demokratisaci školní docházky zabezpečuje tím, že řádně precisuje výjimky, jež od školní docházky mohou dítě osvoboditi. V §u 1 nového zákona se praví, že od povinnosti choditi do školy obecné nebo měšťanské jsou zproštěny děti, které navštěvují školy střední, ústavy pro děti úchylné, soukromé školy řádně zřízené, a děti osvobozené od školní docházky pro těžkou duševní nebo tělesnou vadu či chorobu.

Pokud se pak týká dětí, které chtějí býti vyučovány doma, praví o tom § 2, že se to může státi jen ve výjimečných případech za zvláštních okolností, o nichž rozhodne okresní školní úřad. Tím jest pevně zdůrazněna základní linie demokratické československé školy. Starý zákon nedefinoval domácí vyučování jako výjimku, ale dělal z něho pravidlo a tudíž pro určitou skupinu výsadu. To se novým zákonem upravuje.

Pedagogicko-didaktické zájmy jsou rovněž dobře zabezpečeny novým zákonem. Domácím vyučováním musí býti zaručeno dosažení učebného cíle předepsaného veřejné škole národní. O dosažení tohoto cíle bude pečovati okresní školní úřad tím, že se kdykoliv bude přesvědčovati o výsledcích domácího vyučování a že se děti musí každoročně podrobiti zkouškám na veřejných školách národních. Při tom zákon pamatuje i na opatření pro případ, že by se neplnily podmínky v něm uvedené nebo pominuly příčiny, jež vedly k povolení domácího vyučování.

Do školské administrativy se vnáší pořádek, neboť o zproštění od školní docházky budou rozhodovati jedině pravoplatně školské úřady.

Zájmy pedagogické i státně-politické jsou v novém zákoně zabezpečeny tím, že jest postaráno vedle stránky naukové i o výchovu mravní a státoobčanskou, a zájmy národně-politické jsou zabezpečeny tím, že se musí vyučovati v jazyku národnosti dítěte. Zdůrazňuji, že každý občan v tomto státě, kterékoliv národnosti, mající na mysli zdárnou výchovu svých dětí a loyálně se stavějící k Československé republice, musí nový zákon uvítati, neboť jest v každém směru a ke všem stejně spravedlivý.

Tímto zákonem dostává se také náležité ochrany i těm, kdož z hospodářské závislosti podléhali tlaku agitace s různých stran. Dnes nejen nad jejich dětmi, ale nad nimi samými bude držeti ochrannou ruku úřad, opírající se o jasné zákonné směrnice.

Opíraje se o tyto naprosto věcné důvody a u vědomí, že jde o osnovu zákona, jehož vydání je velmi aktuální potřebou, navrhuji, aby poslanecká sněmovna schválila osnovu zákona v tom znění, jak jí byla kulturním výborem předložena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. dr. Mackovi.

Zpravodaj posl. dr. Macek: Slavná sněmovno! Úkolem rozpočtového výboru bylo posouditi navrhovanou osnovu zákona jen s hlediska státních financí. Výbor zjistil, že navrhovaná osnova zákona neukládá státním orgánům takových úkolů, které by vyžadovaly zvláštního řešení rozpočtového. Proto ji bez debaty doporučil k přijetí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Esterházy, inž. Karmasin, Appelt, Zajiček, Jaross; na straně "pro" p. posl. Jaša.

Dávám slovo prvnímu řečníku, zapsanému "proti", p. posl. Esterházymu. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Markovič.)

Posl. Esterházy (maďarsky): Ctená snemovňa!

Predložený návrh zákona je opätným dôkazom váhavej nemohúcnosti vlády. Dnes, kde vlnobitie krízy ohrožuje hospodársky život pohltením, a vážne, ba povážlive ohlodáva základy existencie štátu, kde celé legie nezamestnaných iba s najväčšou samokázňou a dôverujúc vo fatamorgánu sľubov, snášajú svoj ťažký osud, kde ešte v živej pamäti máme nástupné slová pána ministerského predsedu, z ktorých vyznieva spádnejšie tempo k sanácii tých veľa hospodárskych mizerií, galíb a trpkostí, dnes, kde strážcovia zmietajúceho sa hospodárskeho života zazvonili na poplach vo zpráve hlavného zpravodajcu záverečného účtu štátnej domácnosti, kde zákonodárstvo pre nehnuteľnosť vládnej koalície vo svojom složení tak heterogennej musí sa zabývať s návrhom, ktorý zdôrazňuje síce zásadu modernosti, ale v podstate má slúžiť k tomu, aby radikálne zaútočil na dušu národností v republike inkorporovaných, a tým aby ešte viac rozdmýchal rozhorčenie.

A preca v dnešných dobách, zaťažkaných zlovestnými mračnami nemožno nedbať toho, aby ľudové vrstvy menšinové, ktoré tvoria jednu tretinu obyvateľstva republiky, boly uspokojené a aby ich trpezlivosť nebola nadmieru prepínaná, zvlášte nie vtedy, keď pán predseda vlády - pociťujúc snáď ťažkú odpovednosť dnešnej doby - svojími zahraničnými cestami vyhľadáva možnosti spolupráce s materskými štáty menšín. Opatrenia však, podobné tomuto návrhu, nehodia sa k tomu, aby túto cestu urovnávali. (Posl. Kosik [maďarsky]: Snáď by sa vám ľúbil fašizmus?) A vám Moskva.

Návrh totiž chce nabudúce takmer úplne znemožniť súkromné vyučovanie na poli vyučovania škôl ľudových a meštianskych, rešp. chce toto vyučovanie vtesnať v medze, za ktorých nabudúce sotva kto bude môcť dostať povolenie k súkromnému vyučovaniu svojho dieťaťa.

Kto je len trochu oboznámený s pomery verejného vyučovania v republike, ten vie veľmi dobre, že sem spadajúce ustanovenia dosavádnych zákonov z valnej časti užívali menšinové národné sporády, bydliace roztrúsene vo smiešaných územiach. Sám pán kol. poslanec, ktorý tento návrh predkladá, dozaista veľmi dobre vie, čo znamenalo osvedčené ustanovenie dosavádneho zákona pre jeho národ v dávnych dobách. Vo veľa prípadoch snáď práve tieto ustanovenia zachovaly národné sebavedomie jeho rasy. Teda nemaly tie ustanovenia sociálnu tendenciu, ktorú dôvodová zpráva tohoto návrhu pokládá za vhodné násilne zkresliť. Je to návrh zpiatočnícky, ktorý v škraboške demokratizmu a s byrokratizmom pripomínajúcim éru bachovskú chce zbaviť národného rázu vyučovanie národných menšín na školách ľudových a mešťianskych.