Předseda (zvoní): Pane řečníku,
volám vás k pořádku pro urážlivé
výroky.
Posl. Gottwald (pokračuje): Dávati
[ ] zbraně a moc znamená plésti si bič
na sebe a na všechen pracující lid.
Je úžasné, že i nyní po Hitlerově
válečné provokaci činí vláda
na Sokol nátlak, aby vyslal mužstvo na berlínskou
Olympiadu. Je smutné, že vedení Sokola proti
vůli svých členských mas tomuto nátlaku
povoluje. (Výkřiky posl. Bábka.)
Navrhujeme socialistickým stranám, abychom všude
společně bojovali za uskutečnění
hesla, že z Československa na fašistickou Olympiadu
v Berlíně nepůjde ani noha. (Posl.
Dubický: Jste největším štváčem
proti Sokolu!) Proti reakcionářům a fašistům
vždycky beru Sokol v ochranu. (Potlesk poslanců
strany komunistické.)
Je přímo skandálem, že v době,
kdy Hitler provokuje celý svět, jsou v Československu
zavíráni němečtí protifašističtí
emigranti, nejúhlavnější protivníci
Hitlerovi.
Navrhujeme socialistickým stranám, abychom společně
bojovali za okamžité propuštění
všech německých antifašistů z Československých
kriminálů, abychom se společně zasazovali
za úplnou svobodu jejich protihitlerovské činnosti,
abychom společně žádali jejich hmotnou
podporu z fondů, které jsou určeny pro ruské
bělogvardějce. (Potlesk poslanců strany
komunistické.)
Je neslýchané, když se dává volnost
slova a ulice pomocníkům Hitlera, přímým
i nepřímým, že se současně
zakazují mírové projevy, jako se stalo minulý
pátek v Praze a jako se to děje v celé republice.
Navrhujeme socialistickým stranám, abychom se společně
proti této nemožné, nepřátele
míru, přátele fašismu podporující
praksi postavili, abychom společně bojovali za rozšíření
demokratických práv, pro volnost slova, pro přátele
míru a antifašisty. Ano, taková by musila býti
odpověď Hitlerovi a jeho československým
agentům a pomocníkům. Nevíme, jestli
vedení vládně socialistických stran
na naši nabídku přistoupí. (Hlasy:
Asi ne!) Proto máte z toho takovou velkou radost,
ale také vám jednou přejde. My si nic toužebněji
nepřejeme, než aby se tak stalo. Není-li pro
vedení vládních socialistických stran
obrana míru a republiky před domácím
a zahraničním fašismem prázdným
slovem, pak musí tak učiniti, pak se musí
chopiti podávané ruky, a to tím více,
že to odpovídá přání a
tužbě převážné většiny
jejich vlastních členů a organisací.
Socialističtí dělníci a mnohé
socialistické organisace volají po společném
vystoupení s komunisty pro záchranu míru
a na obranu republiky proti domácím i zahraničním
fašistům. Nuže, v nynější
tak vážné chvíli třeba slovo
a přání přeměniti v čin.
Apelujeme na socialistické dělníky a organisace,
aby bez ohledu na pokřik reakčních protivníků
jednotné fronty jednali po vzoru pracujícího
lidu Francie a Španělska, semkli se ve všech
závodech a místech s komunisty a všemi antifašisty
a společně vystoupili na obranu míru a republiky
před Hitlerem a jeho československými pomocníky
a agenty. Všichni stoupenci míru, všichni antifašisté,
všichni, kdož nechtějí se sejíti
na bojištích anebo v koncentračních
lágrech, všichni sejděte se tedy, spojte se
a společně vystupte.
Pryč s [ ] paliči války, pryč s jejich
československými agenty a pomocníky, srazit
ruce všem, kdož Československo chtějí
skuplovati s fašistickým Berlínem! Za nejtěsnější
spojenectví se Sovětským svazem (Potlesk.),
s touto baštou míru a jediným skutečným
přítelem všech národů Československa!
Ať žije akční jednota dělnické
třídy a bojová lidová fronta všech
antifašistů ! (Výborně! - Potlesk
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Zajiček.
Dávám mu slovo.
Posl. Zajiček [německy]: Pánové!
Pro velmi pozdě podaný návrh zákona,
který máme před sebou, neplatí slovo:
"Přicházíte pozdě, avšak
přicházíte přece!" Toto básnické
slovo platí nejvýše pro zlomek nejstarších
pensistů na zabavených velkostatcích. Na
počátku pozemkové reformy spadalo snad 15.000
důchodců pod ustanovení, která máme
před sebou. 1. ledna 1925 bylo jich již jen 6.000
a 31. prosince 1932, tedy před třemi roky a dvěma
měsíci, jen ještě 1.069 důchodců
a 3.228 vdov. Z těchto 1.069 důchodců bylo
787 přes 70, mezi nimi 301 přes 80 let starých.
Z 3.228 vdov bylo 31. prosince 1932 2.145 žen starších
65 a 390 žen starších 80 let. Dle dnešního
stavu měli bychom mít snad 800 důchodců
a 1.600 vdov.
Jak byli dosud placeni tyto vdovy a sirotci ? Dostali zákonem,
který vyšel brzy po převratu, přes desetinásobné
zdražení jen snad dvojnásobek mírového
platu. Nestávalo se jednotlivě, že ředitel
panství, který byl dán 1921 do pense, dostal
několik roků později méně pense,
než na př. jeho bývalý kočí.
Celý požadavek činí dnes pro všech
těchto asi 4.000 osob 4.4 milionu korun. Novou úpravou
bude tento peníz zvýšen o 2.2 milionu. Litujeme,
že se soc.-politickému výboru nepodařilo
eliminovati ustanovení "může", které
jest v návrhu zákona obsaženo. Zpravodaj, p.
posl. Křemen, poukázal dnes na to, že
ministerstvo zemědělství bude jistě
blahovolně vyřizovati příslušné
žádosti. I když jest toto prohlášení
zpravodaje tak krásné, nenahrazuje nám přece
jasné ustanovení v zákoně samém,
jak jsme je žádali.
O jakou kategorii lidí jde zde při tomto zákonném
návrhu? O lidi, kteří se v době míru
opravdu plahočili, kteří nikdy neznali osmihodinový
pracovní den, kteří nikdy neměli nárok
na určitou dobu prázdnin, o lidi, kteří
prodělali válku, o lidi, kteří byli
po převratu pozemkovou reformou vyhozeni na dlažbu,
kteří při tom ztratili přístřeší
a kteří byli tehdy často podlým způsobem
také duševně otřeseni. Ptáme
se, proč se provádí úprava této
pense teprve dnes. Mohlo by se snad říci, že
stát neměl pro tyto účely žádných
peněz. Na to jest odpověděti, že stát
na tyto nejstarší pensisty nedoplácí
ani haléře. Tito nejstarší pensisti
dostávají svou pensi z náhradového
fondu pozemkového úřadu. Tento náhradový
fond měl koncem 1930 obrat 28 miliard Kč, a z kolonisačního
fondu, který měl tehdy obrat 4 miliard Kč.
Vlastní plátci jsou však velkostatkáři,
kteří museli platiti celé roky tak zvané
hektarové příspěvky; tyto činily
před několika lety již přes 200 milionů.
K tomu jest se zmíniti, že nejeden statkář
nemohl hleděti na nouzi svých bývalých
zaměstnanců a dal jim dobrovolně přídavky.
Poživatelé pozemkové reformy dluží
pozemkovému úřadu miliardu Kč za nezaplacené
kupní částky, z toho jest však ovšem
odečísti 800 milionů, které stát
za převzaté lesy dosud nezaplatil. Na druhé
straně dal pozemkový úřad úvěr
přes miliardu Kč. Připočtete-li k
tomu ještě daňové výhody poživatelů
pozemkové reformy, subvence, osevní a krmivové
akce, které byly prováděny po celá
léta, uvidíte, že se jednalo s poživateli
pozemkové reformy neobyčejně blahovolně,
zatím co se jednalo na druhé straně s muži,
kteří se starali po celá léta o to,
aby majetek byl v opravdu dobrém stavu, opravdu více
než macešsky.
Návrh zákona, který máme před
sebou, jest hotová křížová cesta.
Náš klub intervenoval po celá léta opětovně
u různých vládních míst. 25.
října minulého roku byl návrh zákona
již v ministerské radě, musel však tehdy
býti, na námitku ministra financí, vzat zpět.
Návrhem zákona, který máme před
sebou, byla uzavřena smutná kapitola našeho
sociálního zákonodárství. Bohužel
vyčkávají ještě podobné
kapitoly svého závěru. Připomínám
pensisty, kteří byli zařazeni do t. zv. čtvrté
etapy. Jde asi o 50.000 lidí, kterým se rok co rok
slibuje vládními místy, že t. zv. zrovnoprávnění
bude určitě v nejbližší době
provedeno. Poslední termín, který byl těmto
lidem slíben, je 1. červenec t. r.; avšak již
jest slyšeti hlasy, že ani tento rozhodný den
nebude pro zrovnoprávnění staropensistů
směrodatný. Poukazuje se na to, že zrovnoprávnění
IV. etapy pensistů by stálo asi 37 milionů
Kč. Máme-li za to, že obnos by byl správný,
naproti tomu však stavíme opětovné sliby
ministrů a myslím, že by měly býti
ministerské sliby ceněny výše než
obtíže finanční úhrady.
Od několika let se pracuje na sanaci t. zv. bratrských
pokladen. Návrh zákona prý je hotov a doufáme,
že bude co možná nejdříve předložen
parlamentu. Při této příležitosti
upozorňuji na to, že také tento zákon
nepomůže všem lidem, kteří mají
na to nárok. Připomínám především
horníky a jejich vdovy v jáchymovské oblasti.
Otřásající příklad:
Malá vesnice bez mužů, ale se 122 vdovami po
takovýchto hornících! Tu bude věru
nutno, aby pro tyto horníky a jejich vdovy byla vydána
zvláštní ustanovení.
Žádáme konečně novelování
zákona o soc. pojištění a sice v tom
smyslu, aby čekatelský věk pro pojištěné
ženy byl snížen z dosavadních 65 let na
60 let. Uvážíme-li, že vdova po dělníkovi
může dostati již v 60 letech důchod, zatím
co žena, která sama pracuje, musí býti
65 let stará, vidíme již z toho ustanovení,
že náš požadavek jest jistě oprávněný.
Vybízíme vládu, aby uskutečnila tyto
požadavky, které jsou spravedlivé a proveditelné.
Jejich provedení se nemá státi jen ze sociálních
důvodů. Zákony, které slouží
sociální spravedlnosti, jsou důležitější
než stát. základní zákony a důležitější
než pevnosti.
Budeme pro osnovu zákona, kterou máme před
sebou, hlasovati. (Potlesk něm. křesť.
sociálních poslanců.)
Předseda (zvoní): Dále je k
slovu přihlášen p. posl. Szentiványi.
Dávám mu slovo.
Posl. Szentiványi [maďarsky]: Veľavážené
dámy a páni!
Predložený návrh je jeden z tých návrhov
zákonov, ktoré smerujú k likvidácii
starých chýb. Ľudia, ktorí boli zamestnancami
veľkostatkov, sú bez výnimky členami
spoločenskej triedy, ktorá svoje povinnosti vždy
verne plnila; a týchto ľudí treba počítať
medzi tie obeti pozemkovej reformy, ktorým sa dostalo osudu
najsmutnejšieho. Je tedy bezpodmienečne a za každých
okolností spravodlivé, aby zákonodárstvo
našlo dokonalé a definitívne riešenie
čo do ich budúcej existen ie a penzie.
Tento návrh zákona však tak nečiní,
lebo svojím všeobecným ustanovením a
akousi povrchnou textáciou stanoví 50%né
zvýšenie penzií, ale nenapravuje nespravodlivosti,
ktoré vznikly za prevádzania pozemkovej reformy.
Tak na pr. veľkostatky maly úradníkov a zamestnancov,
ktorých nový majiteľ prevzal, ale prevzal ich
len z donútenosti a pri prvej príležitosti
snažil sa ich zbaviť, a i keď títo mali
40 ročnú slúžobnú dobu, bola
im započítaná len krátka poisťovacia
doba vo všeobecnom penzijnom ústave a tak tie ostatné
roky stratili. Druhá časť týchto starých
zemedelských zamestnancov zostala za prevádzania
pozemkovej reformy bez miesta, celý ich život bol
stratený, stratili svoje nadobudnuté práva
a výsledky svojej práce, lebo ich väčšina
platila si na penzijný fond zriadený buďto
na veľkostatku alebo vo spojitosti s ním a tento fond
bol samozrejme zničený.
Je známo, že pozemkový úrad vybral na
hektarových príspevkoch 200 mil. Kč, je známo,
že kolonizačný fond mal obrat 4 miliardy Kč,
a je známo, že obnosy vybrané na penzie uzavierajú
sa v účtoch pozemkového úradu s prebytkom
28 mil. Kč. Všetko to umožňuje, aby došlo
k dokonalému a úplnému usporiadaniu, a to
nie na úkor štátnej pokladne, čo by
dozaista vytýkal pán minister financií, lež
na účet týchto fondov, ktoré zrejmo
slúžily k tomuto účelu a môžu
byť k nemu použité.
Shľadávam vo svrchovanej miere za potrebné,
aby nespravodlivosti, ku ktorým došlo na tomto poli,
boly úplne zažehnané. Pokladám za potrebné,
aby títo ľudia, ktorí neprávom padli
za obeť, boli v dôsledku ľudskej spravodlivosti
a sociálneho citu dokonale podporovaní a aby ich
právné nároky boly úplne uznané.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr Markovič.)
Môj klub tento návrh zákona odhlasuje, avšak
ani zďaleka neuspokojí sa s týmto spôsobom
riešenia, ale požaduje ďalšie a definitívne
vyriešenie.
Místopředseda dr Markovič (zvoní):
Ku slovu neni už nikto přihlásený,
rozprava je skončená.
Páni zpravodajcovia posl. Tayerle a Křemen
vzdávajú sa záverečného slova.
Hlasovanie o tomto odstavci odložím na dobu neskoršiu
a pristúpime k prejednavaniu odstavca ďalšieho.
(Námitky nebyly.)
Námitok niet.
Budeme tedy prejednávať ďalší odstavec
poriadku, ktorým je:
3. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 338) zákona, kterým se mění
nebo doplňují některá ustanovení
zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb.
z. a n., o požitcích válečných
poškozenců, ve znění zákona ze
dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 357).
Zpravodaji sú: za výbor soc..politický p.
posl. Neumeister, za výbor rozpočtový
p. posl. Vičánek.
Dávam slovo prvému zpravodajcovi, p. posl. Neumeisterovi.
Zpravodaj posl. Neumeister: Slavná sněmovno!
Téměř po dobu 5 roků domáhají
se váleční invalidé prodloužení
§u 29, odst. 3 zákona č. 142/20. V cit. ustanovení
zákona bylo omezeno právo válečných
invalidů na dobu 10 let, zhorší-li se jich
invalidita, aby mohli žádat o prohlídku, resp.
o přiznání zvýšeného důchodu.
Sociálně lékařské prohlídky
konány byly v letech 1920 až 1923, zákonem
daná lhůta tedy již uplynula. Proč do
původního zákona bylo dáno uvedené
omezení, nelze vystihnouti. Nebylo pro to ani tehdy žádného
opodstatnění, a to proto, že v §u 26 téhož
zákona dalo se státní správě
právo, aby kdykoliv zavolala invalidu k prohlídce
za účelem snížení procent neschopnosti
a tedy také důchodu. Bylo tu bezdůvodně
omezeno právo občana invalidy. Že toto omezení
nebylo opodstatněno, svědčí fakt,
který byl zjištěn také při projednávání
vládního návrhu tisk 338, ve kterém
je výslovně uvedeno, že posudky obou pražských
fakult vyzněly souhlasně v tom smyslu, že každá
invalidita může se i po 10 letech zhoršiti.
Souhlasně v tomto smyslu vyjádřili se odborní
lékaři, znalci, kteří po 10letí
léčí a prohlížejí invalidy
práce. V praksi projevilo se v řadě případů
zhoršení stavu válečných invalidů
a to nejen u defektů vnitřních, nýbrž
také chirurgických, které projevily se v
mnoha případech i amputací končetin.
Musím upozorniti, že v péči ministerstva
soc. péče mimo válečné invalidy
je také přes 9000 invalidů-legionářů,
kteří z péče ministerstva nár.
obrany byli propuštěni, ale je tam také na
14.000 invalidů poválečných, a to
těch, kteří onemocněli anebo přišli
k úrazu v činné presenční službě
vojenské.
Jsou tedy povinnosti ministerstva soc. péče stále
a stále zvyšovány, přes to však
náklady na péči o válečné
i poválečné poškozence klesají.
Činily na př. r. 1925 566,239.000 Kč, na
r. 1936 preliminuje se vydání na péči
o válečné poškozence v částce
306,988.000 Kč.
Jak válka velmi rušivě zasáhla naše
občany v republice, svědčí fakt, že
v popřevratových dobách přihlásilo
se celkem 1,054.000 osob, které byly postiženy na
svém zdraví nebo ztrátou živitelů
ve světové válce. Do tohoto počtu
byli pojati také váleční sirotci,
jichž bylo přes 300.000. Z tohoto počtu přihlášených
i se sirotky byly přiznány důchody asi 730.000
válečným poškozencům. Nutno upozorniti,
že sta, ba tisíce občanů, poškozených
válkou na zdraví nebo ztrátou svých
živitelů, se z vlasteneckých či jiných
důvodů nepřihlásilo, mnohdy také
proto, že nebyli nikým poučeni, že mají
se včas přihlásiti, ba máme zjištěnu
řadu případů, že z důvodů
osobní zaujatosti nebyli váleční poškozenci
na nutnost přihlášky upozorněni. V tomto
případě hlavně nutno upozorniti na
Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde sta těžkých
invalidů nebo pozůstalých po padlých
nebo zemřelých vojínech nedostávají
nic proto, že se s přihláškou zpozdili.
Počet důchodců-válečných
poškozenců postupně klesá a to jednak
úmrtím, zabezpečováním, když
na př. některý získá trafiku
nebo jinou existenci a když pro dosažený příjem
je podle platných zákonů z nároku
na důchod vyloučen. U sirotků je to pak dovršováním
hranice věkové 18 let, při které ztrácejí
důchod. Počet důchodců-válečných
poškozenců, to je invalidů, vdov, pozůstalých
a sirotků k 31. prosinci 1934 je 246.533.
Uvedl jsem, že počet přihlášených
je daleko větší, a nutno upozorniti, že
sotva polovina válečných poškozenců
dostává v naší republice důchod.
Důvody, proč byli vyloučeni z nároku
na důchod, jsem uvedl. Mimo to je velmi vážný
důvod, že byl-li válečný poškozenec,
zemědělec či živnostník zdaněn
berní správou částkou 5000 Kč
plus renta, která by mu patřila, a 10% ze základního
důchodu na nezaopatřené dítko, ztrácí
nárok. Ještě citelněji postiženi
jsou hranicí příjmovou trafikanti, kteří
ztrácejí důchod již tehdy, dosáhnou-li
vyšší hranice než 100 % požitků,
které by jim jinak příslušely. Prakticky
to znamená, že 20 % ní invalida ztratil důchod
již při ročním příjmu
1000 Kč, válečná vdova při
ročním příjmu z trafiky 1800 Kč,
po případě 2700 Kč.