Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku pro urážlivé výroky.

Posl. Gottwald (pokračuje): Dávati [ ] zbraně a moc znamená plésti si bič na sebe a na všechen pracující lid.

Je úžasné, že i nyní po Hitlerově válečné provokaci činí vláda na Sokol nátlak, aby vyslal mužstvo na berlínskou Olympiadu. Je smutné, že vedení Sokola proti vůli svých členských mas tomuto nátlaku povoluje. (Výkřiky posl. Bábka.)

Navrhujeme socialistickým stranám, abychom všude společně bojovali za uskutečnění hesla, že z Československa na fašistickou Olympiadu v Berlíně nepůjde ani noha. (Posl. Dubický: Jste největším štváčem proti Sokolu!) Proti reakcionářům a fašistům vždycky beru Sokol v ochranu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Je přímo skandálem, že v době, kdy Hitler provokuje celý svět, jsou v Československu zavíráni němečtí protifašističtí emigranti, nejúhlavnější protivníci Hitlerovi.

Navrhujeme socialistickým stranám, abychom společně bojovali za okamžité propuštění všech německých antifašistů z Československých kriminálů, abychom se společně zasazovali za úplnou svobodu jejich protihitlerovské činnosti, abychom společně žádali jejich hmotnou podporu z fondů, které jsou určeny pro ruské bělogvardějce. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Je neslýchané, když se dává volnost slova a ulice pomocníkům Hitlera, přímým i nepřímým, že se současně zakazují mírové projevy, jako se stalo minulý pátek v Praze a jako se to děje v celé republice.

Navrhujeme socialistickým stranám, abychom se společně proti této nemožné, nepřátele míru, přátele fašismu podporující praksi postavili, abychom společně bojovali za rozšíření demokratických práv, pro volnost slova, pro přátele míru a antifašisty. Ano, taková by musila býti odpověď Hitlerovi a jeho československým agentům a pomocníkům. Nevíme, jestli vedení vládně socialistických stran na naši nabídku přistoupí. (Hlasy: Asi ne!) Proto máte z toho takovou velkou radost, ale také vám jednou přejde. My si nic toužebněji nepřejeme, než aby se tak stalo. Není-li pro vedení vládních socialistických stran obrana míru a republiky před domácím a zahraničním fašismem prázdným slovem, pak musí tak učiniti, pak se musí chopiti podávané ruky, a to tím více, že to odpovídá přání a tužbě převážné většiny jejich vlastních členů a organisací. Socialističtí dělníci a mnohé socialistické organisace volají po společném vystoupení s komunisty pro záchranu míru a na obranu republiky proti domácím i zahraničním fašistům. Nuže, v nynější tak vážné chvíli třeba slovo a přání přeměniti v čin. Apelujeme na socialistické dělníky a organisace, aby bez ohledu na pokřik reakčních protivníků jednotné fronty jednali po vzoru pracujícího lidu Francie a Španělska, semkli se ve všech závodech a místech s komunisty a všemi antifašisty a společně vystoupili na obranu míru a republiky před Hitlerem a jeho československými pomocníky a agenty. Všichni stoupenci míru, všichni antifašisté, všichni, kdož nechtějí se sejíti na bojištích anebo v koncentračních lágrech, všichni sejděte se tedy, spojte se a společně vystupte.

Pryč s [ ] paliči války, pryč s jejich československými agenty a pomocníky, srazit ruce všem, kdož Československo chtějí skuplovati s fašistickým Berlínem! Za nejtěsnější spojenectví se Sovětským svazem (Potlesk.), s touto baštou míru a jediným skutečným přítelem všech národů Československa! Ať žije akční jednota dělnické třídy a bojová lidová fronta všech antifašistů ! (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Zajiček. Dávám mu slovo.

Posl. Zajiček [německy]: Pánové!

Pro velmi pozdě podaný návrh zákona, který máme před sebou, neplatí slovo: "Přicházíte pozdě, avšak přicházíte přece!" Toto básnické slovo platí nejvýše pro zlomek nejstarších pensistů na zabavených velkostatcích. Na počátku pozemkové reformy spadalo snad 15.000 důchodců pod ustanovení, která máme před sebou. 1. ledna 1925 bylo jich již jen 6.000 a 31. prosince 1932, tedy před třemi roky a dvěma měsíci, jen ještě 1.069 důchodců a 3.228 vdov. Z těchto 1.069 důchodců bylo 787 přes 70, mezi nimi 301 přes 80 let starých. Z 3.228 vdov bylo 31. prosince 1932 2.145 žen starších 65 a 390 žen starších 80 let. Dle dnešního stavu měli bychom mít snad 800 důchodců a 1.600 vdov.

Jak byli dosud placeni tyto vdovy a sirotci ? Dostali zákonem, který vyšel brzy po převratu, přes desetinásobné zdražení jen snad dvojnásobek mírového platu. Nestávalo se jednotlivě, že ředitel panství, který byl dán 1921 do pense, dostal několik roků později méně pense, než na př. jeho bývalý kočí. Celý požadavek činí dnes pro všech těchto asi 4.000 osob 4.4 milionu korun. Novou úpravou bude tento peníz zvýšen o 2.2 milionu. Litujeme, že se soc.-politickému výboru nepodařilo eliminovati ustanovení "může", které jest v návrhu zákona obsaženo. Zpravodaj, p. posl. Křemen, poukázal dnes na to, že ministerstvo zemědělství bude jistě blahovolně vyřizovati příslušné žádosti. I když jest toto prohlášení zpravodaje tak krásné, nenahrazuje nám přece jasné ustanovení v zákoně samém, jak jsme je žádali.

O jakou kategorii lidí jde zde při tomto zákonném návrhu? O lidi, kteří se v době míru opravdu plahočili, kteří nikdy neznali osmihodinový pracovní den, kteří nikdy neměli nárok na určitou dobu prázdnin, o lidi, kteří prodělali válku, o lidi, kteří byli po převratu pozemkovou reformou vyhozeni na dlažbu, kteří při tom ztratili přístřeší a kteří byli tehdy často podlým způsobem také duševně otřeseni. Ptáme se, proč se provádí úprava této pense teprve dnes. Mohlo by se snad říci, že stát neměl pro tyto účely žádných peněz. Na to jest odpověděti, že stát na tyto nejstarší pensisty nedoplácí ani haléře. Tito nejstarší pensisti dostávají svou pensi z náhradového fondu pozemkového úřadu. Tento náhradový fond měl koncem 1930 obrat 28 miliard Kč, a z kolonisačního fondu, který měl tehdy obrat 4 miliard Kč. Vlastní plátci jsou však velkostatkáři, kteří museli platiti celé roky tak zvané hektarové příspěvky; tyto činily před několika lety již přes 200 milionů.

K tomu jest se zmíniti, že nejeden statkář nemohl hleděti na nouzi svých bývalých zaměstnanců a dal jim dobrovolně přídavky. Poživatelé pozemkové reformy dluží pozemkovému úřadu miliardu Kč za nezaplacené kupní částky, z toho jest však ovšem odečísti 800 milionů, které stát za převzaté lesy dosud nezaplatil. Na druhé straně dal pozemkový úřad úvěr přes miliardu Kč. Připočtete-li k tomu ještě daňové výhody poživatelů pozemkové reformy, subvence, osevní a krmivové akce, které byly prováděny po celá léta, uvidíte, že se jednalo s poživateli pozemkové reformy neobyčejně blahovolně, zatím co se jednalo na druhé straně s muži, kteří se starali po celá léta o to, aby majetek byl v opravdu dobrém stavu, opravdu více než macešsky.

Návrh zákona, který máme před sebou, jest hotová křížová cesta. Náš klub intervenoval po celá léta opětovně u různých vládních míst. 25. října minulého roku byl návrh zákona již v ministerské radě, musel však tehdy býti, na námitku ministra financí, vzat zpět. Návrhem zákona, který máme před sebou, byla uzavřena smutná kapitola našeho sociálního zákonodárství. Bohužel vyčkávají ještě podobné kapitoly svého závěru. Připomínám pensisty, kteří byli zařazeni do t. zv. čtvrté etapy. Jde asi o 50.000 lidí, kterým se rok co rok slibuje vládními místy, že t. zv. zrovnoprávnění bude určitě v nejbližší době provedeno. Poslední termín, který byl těmto lidem slíben, je 1. červenec t. r.; avšak již jest slyšeti hlasy, že ani tento rozhodný den nebude pro zrovnoprávnění staropensistů směrodatný. Poukazuje se na to, že zrovnoprávnění IV. etapy pensistů by stálo asi 37 milionů Kč. Máme-li za to, že obnos by byl správný, naproti tomu však stavíme opětovné sliby ministrů a myslím, že by měly býti ministerské sliby ceněny výše než obtíže finanční úhrady.

Od několika let se pracuje na sanaci t. zv. bratrských pokladen. Návrh zákona prý je hotov a doufáme, že bude co možná nejdříve předložen parlamentu. Při této příležitosti upozorňuji na to, že také tento zákon nepomůže všem lidem, kteří mají na to nárok. Připomínám především horníky a jejich vdovy v jáchymovské oblasti. Otřásající příklad:

Malá vesnice bez mužů, ale se 122 vdovami po takovýchto hornících! Tu bude věru nutno, aby pro tyto horníky a jejich vdovy byla vydána zvláštní ustanovení.

Žádáme konečně novelování zákona o soc. pojištění a sice v tom smyslu, aby čekatelský věk pro pojištěné ženy byl snížen z dosavadních 65 let na 60 let. Uvážíme-li, že vdova po dělníkovi může dostati již v 60 letech důchod, zatím co žena, která sama pracuje, musí býti 65 let stará, vidíme již z toho ustanovení, že náš požadavek jest jistě oprávněný.

Vybízíme vládu, aby uskutečnila tyto požadavky, které jsou spravedlivé a proveditelné. Jejich provedení se nemá státi jen ze sociálních důvodů. Zákony, které slouží sociální spravedlnosti, jsou důležitější než stát. základní zákony a důležitější než pevnosti.

Budeme pro osnovu zákona, kterou máme před sebou, hlasovati. (Potlesk něm. křesť. sociálních poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Szentiványi. Dávám mu slovo.

Posl. Szentiványi [maďarsky]: Veľavážené dámy a páni!

Predložený návrh je jeden z tých návrhov zákonov, ktoré smerujú k likvidácii starých chýb. Ľudia, ktorí boli zamestnancami veľkostatkov, sú bez výnimky členami spoločenskej triedy, ktorá svoje povinnosti vždy verne plnila; a týchto ľudí treba počítať medzi tie obeti pozemkovej reformy, ktorým sa dostalo osudu najsmutnejšieho. Je tedy bezpodmienečne a za každých okolností spravodlivé, aby zákonodárstvo našlo dokonalé a definitívne riešenie čo do ich budúcej existen ie a penzie.

Tento návrh zákona však tak nečiní, lebo svojím všeobecným ustanovením a akousi povrchnou textáciou stanoví 50%né zvýšenie penzií, ale nenapravuje nespravodlivosti, ktoré vznikly za prevádzania pozemkovej reformy. Tak na pr. veľkostatky maly úradníkov a zamestnancov, ktorých nový majiteľ prevzal, ale prevzal ich len z donútenosti a pri prvej príležitosti snažil sa ich zbaviť, a i keď títo mali 40 ročnú slúžobnú dobu, bola im započítaná len krátka poisťovacia doba vo všeobecnom penzijnom ústave a tak tie ostatné roky stratili. Druhá časť týchto starých zemedelských zamestnancov zostala za prevádzania pozemkovej reformy bez miesta, celý ich život bol stratený, stratili svoje nadobudnuté práva a výsledky svojej práce, lebo ich väčšina platila si na penzijný fond zriadený buďto na veľkostatku alebo vo spojitosti s ním a tento fond bol samozrejme zničený.

Je známo, že pozemkový úrad vybral na hektarových príspevkoch 200 mil. Kč, je známo, že kolonizačný fond mal obrat 4 miliardy Kč, a je známo, že obnosy vybrané na penzie uzavierajú sa v účtoch pozemkového úradu s prebytkom 28 mil. Kč. Všetko to umožňuje, aby došlo k dokonalému a úplnému usporiadaniu, a to nie na úkor štátnej pokladne, čo by dozaista vytýkal pán minister financií, lež na účet týchto fondov, ktoré zrejmo slúžily k tomuto účelu a môžu byť k nemu použité.

Shľadávam vo svrchovanej miere za potrebné, aby nespravodlivosti, ku ktorým došlo na tomto poli, boly úplne zažehnané. Pokladám za potrebné, aby títo ľudia, ktorí neprávom padli za obeť, boli v dôsledku ľudskej spravodlivosti a sociálneho citu dokonale podporovaní a aby ich právné nároky boly úplne uznané. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

Môj klub tento návrh zákona odhlasuje, avšak ani zďaleka neuspokojí sa s týmto spôsobom riešenia, ale požaduje ďalšie a definitívne vyriešenie.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ku slovu neni už nikto přihlásený, rozprava je skončená.

Páni zpravodajcovia posl. Tayerle a Křemen vzdávajú sa záverečného slova.

Hlasovanie o tomto odstavci odložím na dobu neskoršiu a pristúpime k prejednavaniu odstavca ďalšieho. (Námitky nebyly.)

Námitok niet.

Budeme tedy prejednávať ďalší odstavec poriadku, ktorým je:

3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 338) zákona, kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 357).

Zpravodaji sú: za výbor soc..politický p. posl. Neumeister, za výbor rozpočtový p. posl. Vičánek.

Dávam slovo prvému zpravodajcovi, p. posl. Neumeisterovi.

Zpravodaj posl. Neumeister: Slavná sněmovno!

Téměř po dobu 5 roků domáhají se váleční invalidé prodloužení §u 29, odst. 3 zákona č. 142/20. V cit. ustanovení zákona bylo omezeno právo válečných invalidů na dobu 10 let, zhorší-li se jich invalidita, aby mohli žádat o prohlídku, resp. o přiznání zvýšeného důchodu. Sociálně lékařské prohlídky konány byly v letech 1920 až 1923, zákonem daná lhůta tedy již uplynula. Proč do původního zákona bylo dáno uvedené omezení, nelze vystihnouti. Nebylo pro to ani tehdy žádného opodstatnění, a to proto, že v §u 26 téhož zákona dalo se státní správě právo, aby kdykoliv zavolala invalidu k prohlídce za účelem snížení procent neschopnosti a tedy také důchodu. Bylo tu bezdůvodně omezeno právo občana invalidy. Že toto omezení nebylo opodstatněno, svědčí fakt, který byl zjištěn také při projednávání vládního návrhu tisk 338, ve kterém je výslovně uvedeno, že posudky obou pražských fakult vyzněly souhlasně v tom smyslu, že každá invalidita může se i po 10 letech zhoršiti.

Souhlasně v tomto smyslu vyjádřili se odborní lékaři, znalci, kteří po 10letí léčí a prohlížejí invalidy práce. V praksi projevilo se v řadě případů zhoršení stavu válečných invalidů a to nejen u defektů vnitřních, nýbrž také chirurgických, které projevily se v mnoha případech i amputací končetin.

Musím upozorniti, že v péči ministerstva soc. péče mimo válečné invalidy je také přes 9000 invalidů-legionářů, kteří z péče ministerstva nár. obrany byli propuštěni, ale je tam také na 14.000 invalidů poválečných, a to těch, kteří onemocněli anebo přišli k úrazu v činné presenční službě vojenské.

Jsou tedy povinnosti ministerstva soc. péče stále a stále zvyšovány, přes to však náklady na péči o válečné i poválečné poškozence klesají. Činily na př. r. 1925 566,239.000 Kč, na r. 1936 preliminuje se vydání na péči o válečné poškozence v částce 306,988.000 Kč.

Jak válka velmi rušivě zasáhla naše občany v republice, svědčí fakt, že v popřevratových dobách přihlásilo se celkem 1,054.000 osob, které byly postiženy na svém zdraví nebo ztrátou živitelů ve světové válce. Do tohoto počtu byli pojati také váleční sirotci, jichž bylo přes 300.000. Z tohoto počtu přihlášených i se sirotky byly přiznány důchody asi 730.000 válečným poškozencům. Nutno upozorniti, že sta, ba tisíce občanů, poškozených válkou na zdraví nebo ztrátou svých živitelů, se z vlasteneckých či jiných důvodů nepřihlásilo, mnohdy také proto, že nebyli nikým poučeni, že mají se včas přihlásiti, ba máme zjištěnu řadu případů, že z důvodů osobní zaujatosti nebyli váleční poškozenci na nutnost přihlášky upozorněni. V tomto případě hlavně nutno upozorniti na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde sta těžkých invalidů nebo pozůstalých po padlých nebo zemřelých vojínech nedostávají nic proto, že se s přihláškou zpozdili.

Počet důchodců-válečných poškozenců postupně klesá a to jednak úmrtím, zabezpečováním, když na př. některý získá trafiku nebo jinou existenci a když pro dosažený příjem je podle platných zákonů z nároku na důchod vyloučen. U sirotků je to pak dovršováním hranice věkové 18 let, při které ztrácejí důchod. Počet důchodců-válečných poškozenců, to je invalidů, vdov, pozůstalých a sirotků k 31. prosinci 1934 je 246.533.

Uvedl jsem, že počet přihlášených je daleko větší, a nutno upozorniti, že sotva polovina válečných poškozenců dostává v naší republice důchod. Důvody, proč byli vyloučeni z nároku na důchod, jsem uvedl. Mimo to je velmi vážný důvod, že byl-li válečný poškozenec, zemědělec či živnostník zdaněn berní správou částkou 5000 Kč plus renta, která by mu patřila, a 10% ze základního důchodu na nezaopatřené dítko, ztrácí nárok. Ještě citelněji postiženi jsou hranicí příjmovou trafikanti, kteří ztrácejí důchod již tehdy, dosáhnou-li vyšší hranice než 100 % požitků, které by jim jinak příslušely. Prakticky to znamená, že 20 % ní invalida ztratil důchod již při ročním příjmu 1000 Kč, válečná vdova při ročním příjmu z trafiky 1800 Kč, po případě 2700 Kč.