V Německu existuje úrazové pojištění v zemědělství v celém rozsahu již na 40 let, v Rakousku od r. 1929, v Polsku bylo zavedeno v posledních letech, a dokonce v Jugoslavii jest již vyhlášen zákon o úrazovém pojištění zemědělského dělnictva. U nás však stále jsou vyloučeni z pojištění dělníci, kteří náhodou nepracují se stroj, poháněnými zvířecí nebo motorickou silou.

Dovolím si upozorniti, že rozšíření tohoto pojištění jest odůvodněno zejména doklady, které nám podává podrobná statistika pojištění úrazového, již vedou v Německu. Tam na úrazy v dopravě, při skládání a nakládání, připadlo 20 % všech úrazů, na úrazy vzniklé pádem osob připadá dokonce 35 % a na úrazy, způsobené dobytkem, připadá 15 % všech úrazů, tedy číslice jistě velmi značné. A i když, pravda, musíme bráti zřetel na to, že zejména pokud jde o dopravu a pád osob, nejde tu jenom o dělníky zemědělské, tedy přece jenom se zřetelem k všeobecnému úrazovému pojištění německému je tu jistě značný díl osob v zemědělství zaměstnaných. Pokud pak jde o úrazy způsobené dobytkem, jichž je 9.028, t. j. 15.38% všech úrazů, je zřejmo, že tu může jíti převážně jen o zemědělské dělnictvo.

Při tom upozorňuji slavnou sněmovnu na zajímavou okolnost, která souvisí i s naším strašně pomalým sjednocováním zákonodárství, neboť pokud jde o úrazové pojištění, na Hlucínsku platí zákon německý, na Slovensku a Podkarpatsku platí opět jiná ustanovení bývalých předpisů uherských a v důsledku toho dokonce čeleď je tu pojištěna proti úrazu. V Čechách a na Moravě pak máme opět náš starý zákon úrazový z r. 1888.

Slavná sněmovno, nejeví se tu ve velmi podivném světle naše snahy o státní jednotu, když na tomto poli jsme za 18 let nedovedli docíliti jednotného zákona? Zde jsou liché všechny omluvy. Jednotné zákonodárství znamená jednotný stát! Jakékoliv prodlužování tohoto stavu na tomto poli, ale nejen na tomto poli, nýbrž i v jiných oborech veřejné naší správy, jest otálením, které zjevným i tajným odpůrcům tohoto státu jenom přichází k duhu.

Nechci se odchýliti od úkolu referenta, avšak dovolte, abych v závěru poznamenal: Osnova, kterou soc.-politický výbor doporučuje ke schválení, je jedním z malých krůčků, kterými stavíme budovu našich sociálních a hospodářských zařízení, neboť obsahuje poměrně malý okruh osob. Je třeba, abychom se odvážili také k důležitějším krokům, větším a naléhavějším, kterých vyžaduje nezbytně hospodářský stav a jeho nezbytný vzestup, abychom zejména v dohodě dovedli řešiti problémy, na které naléhá nynější hospodářská krise, abychom dovedli rozmnožiti a účelně rozděliti pracovní příležitost.

Nezapomínejme, že dnešní hospodářská krise je vlastně velkou krisí mravní, kterou svět prodělává. Stále zřetelněji nám to potvrzují i různé světové události. Z této krise mravní vyrostli diktátoři, kteří se neštítí brutálně lámat i závazky, jež dobrovolně na se převzali jejich předchůdci, a tím vnášejí nový zmatek, novou nejistotu mezi národy. Tyto metody musí býti odmítnuty celým světem. Proti těmto metodám musíme postaviti nejen dobrou, ale zejména pevnou vůli. Musíme státi jednotně, nesmíme však přehlížeti, že naše politická síla, kterou nezbytně potřebujeme, může a musí se opírati jen o sílu hospodářskou, o velikou sílu sociální a mravní, která spočívá také v dobrém zařízení naší republiky. Proto musíme se snažit demokratickými cestami, t. j. nejen demokratickou mluvou, nýbrž i demokratickými činy překonávat potíže, které nám v cestu staví těžké hospodářské problémy této doby, na jichž zdravém a shodném řešení závisí nejen hospodářský rozvoj republiky, nýbrž také její politická síla a váha.

Spoléhaje, že řízení našich věcí v tomto duchu bude také pokračovati, doporučuji, aby posl. sněmovna schválila osnovu zákona obsaženou ve zprávě výborové tisk 355. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. Křemenovi.

Zpravodaj posl. Křemen: Slavná sněmovno! Zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., doplněným zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 215 Sb. z. a n., upraveny byly požitky zaměstnanců, kteří buď již požívali zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém majetku pozemkovém, nebo nabyli nároku na vyplácení pense nebo provise dříve, než zákon začal působiti. Nároku nabyli ti, kteří po určité době služební před 6. květnem 1921 vstoupili do neaktivního stavu. To se stalo v době před prováděním pozemkové reformy.

Po provedení pozemkové reformy měly velkostatky povinnost platiti tyto požitky svým bývalým zaměstnancům podle zákona a v mnohých případech byly tyto požitky dobrovolně zvýšeny. Avšak v těch případech, kde provedla se pozemková reforma až do zákonné výměry, zůstalo pouze při proplácení těchto minimálních příspěvků podle zákona, které nestačily na nejskrovnější zaopatření starých pensistů. Požitky ty zůstaly neupraveny od r. 1921 přes to, že v průběhu prvních 10 let od vydání zákona k úpravě a zvýšení požitků u jiných skupin zaměstnaneckých docházelo. Kategorie zaměstnanců, na kterou se nynější osnova zákona vztahuje, nebyla tedy ani v dobách hospodářsky příznivých účastna nějakého zlepšení svých požitků.

Je tedy spravedlivo, že dochází k této úpravě, ač pozdě, ale přec, a nutno konstatovat, že je možno ji vyřešiti bez zatížení státní pokladny.

Staropensistům podle citovaného zákona nevzniká právní nárok na tento příspěvek, ale jsme přesvědčeni, že bude možno vyhověti všem podaným žádostem zálohou z fondu pro zaopatření zaměstnanců, zřízeného podle §u 73 zák. č. 329/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 220/1922 a vládního nařízení ze dne 8. února 1923, neboť nahrazeny budou tomuto fondu z fondu náhradového, případně fondu kolonisačního, jenž se nyní nazývá státním kolonisačním fondem podle vyhlášky ministra zemědělství ze dne 25. června 1935, č. 145 Sb. z. a n.

Těchto staropensistů podle poslední statistiky, kteří budou účastni těchto příspěvků, počítá se na 1069 a 3228 vdov s úhrnným ročním důchodem 4,474.172 Kč. 50 % ní příspěvek podle osnovy zákona, kterou projednáváme, bude činiti ročně kvotu asi 2,237.086 Kč. Úhrnem asi 12,246.808 Kč. Avšak tato čísla založena jsou na statistice, která byla vykonána již před 3 lety, a od té doby počítají naše státní úřady, že úbytek staropensistů činí ročně určitě 5 %, tedy za 3 roky je to už 15 % ní úbytek těchto staropensistů, kteří již nemohou býti účastni tohoto zlepšení.

O žádostech podávaných rozhodovati bude ministerstvo zemědělství a podle návrhu této osnovy zákona mají býti osvobozeny tyto žádosti od kolků a poplatků. Počítáme-li, že žádostí bude podáno maximálně 4.000, není to tak veliká ztráta, která ujde finanční správě, ale která jde k dobru starým osobám, jistě potřebným.

Jak je těchto příspěvků potřebí, plyne z dosavadní výše zaopatřovacích požitků, které činí v 1. skupině úhrnem 1500 Kč ročně a dosahují nejvyšší výše ve skupině 11, kde činí úhrnem 14.000 Kč ročně. Tabulka těchto zaopatřovacích požitků činí přílohu k zákonu č. 130/1922 Sb. z. a n.

Příspěvky tímto zákonem určené jsou 50 % ní s limitem v nejnižších kategoriích 1.800 Kč ročně. Teprve od kategorie 6 činí příspěvek plných 50% u mužů, u vdov polovinu této částky.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona č. 355 o příspěvcích pro bývalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém v dnešní schůzi dopoledne a doporučuje posl. sněmovně, aby přijala tuto osnovu zákona tisk 355 podle vládního návrhu se změnami, které byly usneseny soc.-politickým výborem.

(Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Gottwald; na straně "pro" pp. posl. Zajiček a Szentiványi.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", p. posl. Gottwaldovi. (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. Gottwald: Náš klub navrhuje, aby plenární schůze čsl. parlamentu zaujala stanovisko k věci, která dnes hýbe celým světem, o níž se mluví i v nejzapadlejších koutech Československa - totiž k nejnovějšímu Hitlerovu atentátu na mír. Je mírně řečeno ostudou, jestliže v takové situaci má čsl. parlament k této věci mlčet a jestliže se na něm žádá, aby se zatím bavil o pozemcích v Kostelci. My tuto pštrosí politiku dělat nechceme a nebudeme.

A nyní k věci. Poslední Hitlerův atentát na mír, obsazení Porýní a roztržení locarnské smlouvy dotýká se Československa obzvlášť citelně. Je to otevřená hrozba válkou ...

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby se držel předmětu, který je na pořadu. (Výkřiky.)

Prosím o klid.

Posl. Gottwald (pokračuje) " Nebude-li Hitler zkrocen, velmi lehce může následovat válečný útok, při čemž Československo je na první ráně. A jestliže Hitler trhaje jednou rukou smlouvu a posílaje do Porýní armádu, druhou rukou nabízí nové mírové smlouvy, pak to není nic jiného než pustá demagogie.

A jestliže tento demagogický ráz Hitlerových mírových nabídek západním státům je na prvý pohled zřejmý, pak je to tím zřejmější a patrnější při nabídce, týkající se Československa. Vejíti na podobnou nabídku neznamenalo by nic jiného, než uvázati se ve vasalské područí fašistického Berlína, svázat osud národů Československa [ ], vzdáti se pomoci a podpory jediného skutečného přítele malých národů a států, t. j. Sovětského svazu, nastoupiti cestu, která by znamenala začátek konce samostatnosti československého národa a která by vedla k fašistickému porobení všech národů Československa. Jestliže národy celého světa, jestliže mírumilovné obyvatelstvo všech zemí má svrchovaný zájem na tom, aby na Hitlerovu brutální válečnou hrozbu bylo odpověděno nejprudším odporem, pak se to obzvláště týká obyvatelstva, všech národů Československa. Proto je tím úžasnější fakt, jak na Hitlerovu provokaci reagovaly reakční kruhy české a slovenské buržoasie. Kahánek, tento odchovanec Stříbrného a sluha reakční kliky v agrární straně, má odvahu napsat, že Hitlerův krok, který pobouřil celý svět, znamená uklidnění a zvyšuje důvěru k fašistickému Německu. Národně sjednocení Stříbrní a Kramářové volají v okamžiku, kdy Hitler trhá smlouvy, po jednání, dorozumění a po dohodě Československa s fašistickým Německem. Nastávající partner vládních socialistů reakcionář Hlinka radí, aby Československo šlo cestou Polska, t. j. rovnou do náručí Hitlerova. Všichni tito patentovaní vlastenci dohromady zahajují pustou štvanici proti Sovětskému svazu, ačkoliv každý vidí, že Sovětský svaz je hlavní baštou míru, nejvážnější překážkou Hitlerovy válečné avantury, jedinou skutečnou oporou malých národů a států proti Hitlerově expansi a jediným skutečným přítelem všech národů Československa, hlavní zárukou národní samostatnosti a nezávislosti Čechů.

Stanovisko české a slovenské reakce k Hitlerově válečné provokaci nelze proto nazvat jinak než zradou na mírových zájmech všech národů Československa a zejména pak zradou na národních zájmech českého a slovenského národa. (Potlesk komunistických poslanců.)

Bylo-li třeba dalšího důkazu, že boj proti hitlerovskému nebezpečí, že obrana republiky proti Hitlerovi je především a hlavně otázkou třídního boje proti vlastní buržoasii, pak tento důkaz podává čsl. reakce sama svým neslýchaným stanoviskem k Hitlerovu atentátu na mír.

Že Henlein je agentem Hitlerovým, bylo známo již dávno. Nyní však je prokázáno, že pomocníky Hitlerovými jsou také Kahánkové a Vraní, Stříbrní a Kramářové, Hlinkové a Sidorové, celá česká a slovenská fašistická klika.

Tím více je nutno, aby se semkli a společně vystoupili všichni stoupenci míru, všichni antifašisté a všichni, jimž záleží na tom, aby se národy československé nedostaly pod patu Hitlerovu. Vládní socialistické strany by si měly uvědomiti vážnost chvíle, přijmouti ruku, kterou jim podáváme, a vytvořiti s komunistickou stranou souručenství, jednotnou frontu, která by se stala základnou široké lidové fronty všech pracujících na obranu míru a republiky proti domácím i zahraničním fašistům.

Budou-li nadále dávati přednost souručenství s pomocníky Hitlerovými před souručenstvím s komunisty, budou-li nadále udržovat rozkol dělnické třídy v zájmu spolupráce s Kahánky a Vranými, s Hlinky a Sidory, se Stříbrnými a Kramáři, pak se to jednoho dne strašně vymstí na nich samých. Nestačila-li jim zkušenost z prosince minulého roku, pak se velmi brzy dožijí nového prosince, ale ještě s vážnějšími následky.

Vždyť Hlinkové a Vraní již teď s nimi mluví tonem, jakého používá poklasný vůči podruhovi. Prý už toho mají dost, soptí Kahánkové a Vraní. Nuže byl by svrchovaný čas, aby socialistické strany odpověděly: Ano, pracující lid toho už má také dost, a kdyby z toho vyvodily patřičné důsledky a přijaly komunistickou nabídku na společné vystoupení na obranu míru.

To by bylo nejlepší odpovědí na drzost Kahánků a Vraných, Stříbrných a Kramářů, Hlinků a Sidorů, a to by bylo také nejlepší odpovědí na Hitlerovy válečné provokace.

Je neslýchané a pobuřující, že v okamžiku, kdy Hitler podniká atentát na mír, [ ] v Československu rozpoutává štvanice proti Sovětskému svazu, proti této jediné, hlavní záštitě míru. Navrhujeme socialistickým stranám, abychom ve všech větších místech v republice uspořádali společné mírové manifestace na obranu míru proti Hitlerovým válečným hrozbám a za utužení spojenectví Československa se Sovětským svazem. Je hanebností, že ve chvíli, kdy Hitler hrozí Československu ozbrojenou pěstí, československá reakce podlízavě nadbíhá Hitlerovi, volá po dohodě s ním, což neznamená nic jiného, než vydati Československo Hitlerovi na milost a nemilost.

Navrhujeme socialistickým stranám, abychom v celé zemi rozpoutali společnou kampaň nejen proti Henleinovým agentům Hitlera, nýbrž i proti českým a slovenským pomocníkům Hitlerovým, proti Kahánkům a Vraným, Stříbrným a Kramářům, Hlinkům a Sidorům, aby tato [ ].

Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník neužíval urážlivých slov.

Posl. Gottwald (pokračuje): Je sebevražedná ona politika, která nacionálním útlakem a zvyšovaným sociálním vykořisťováním vhání statisíce příslušníků nečeských národů, především však statisíce příslušníků německého národa do náruče Henleina, tohoto Hitlerova agenta. Navrhujeme socialistickým stranám, abychom společně žádali a společně bojovali za to, aby na účet německých a českých kapitalistů bylo do německých oblastí dáno více podpor a více práce a aby se německým rolníkům a živnostníkům dostalo skutečného oddlužení, aby pro německé děti byl dostatek německých škol, aby němečtí dělníci, zřízenci a úředníci byli přijímáni do státních a veřejných služeb podle národnostního klíče, aby byl zrušen Machníkův výnos, aby bylo zrušeno jazykové nařízení a německému občanu umožněno, aby se u úřadů dorozuměl svou mateřskou řečí, zkrátka, aby se německému obyvatelstvu a nejen německému, nýbrž i slovenskému, maďarskému, ukrajinskému a polskému dostalo plné národní rovnoprávnosti. Tím bude vzat všem agentům Hitlerovým, Horthyho a Pilsudčíků, hlavní vítr z plachet, tím bude položen pevný základ k bratrskému svazu všech národů v Československu, tím bude podpořena národní nezávislost českého národa, tím bude také učiněn veliký kus práce pro obranu republiky před Hitlerem.

Je nesnesitelné a krajně nebezpečné, když v době, kdy Hitler tak drze hrozí, jsou státní aparát a armáda prolezlí stoupenci československých pomocníků Hitlera, fašisty a reakcionáři. (Posl. Dubický: To je provokace nejvyššího stupně!) Navrhujeme socialistickým stranám, abychom v celé zemi společně rozpoutali velké lidové hnutí, které by se domáhalo a domohlo vyčištění státního aparátu a sezazení a vyřazení fašistických a reakčních živlů, [ ], které by bojovalo za plná občanská práva vojáků a prostých členů četnického a policejního sboru ........ (Posl. Dubický: Proč jste chodil zpět do naší republiky?) Abych mohl bojovat proti vám, proto jsem se vrátil.

Varujeme socialistické strany, aby dávaly souhlas k militarisaci policie a zvýšenému zbrojení, militarisaci závodů a celého veřejného života všeho obyvatelstva, s čímž se nyní přichází pod názvem obrany státu. Dávaly by tím zbraně a moc československým pomocníkům Hitlera, těmto zrádcům, kteří chtějí Československo skuplovat s Hitlerem a kteří jen čekají na okamžik, aby uvrhli národy Československa do fašistické poroby.