Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.

206 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, inž. Nečas.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 15 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. inž. Schreiberovi; na dnešní a zítřejší den posl. Schluschemu, dr Luschkovi, Bayerovi, Rázusovi, dr inž. Lokschovi, Kopaszovi; na týden posl. dr inž. Tumlířové.

nemocí posl. Drobný, Dembovský, Hirte, Stangl, Hollube, inž. Lischka.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 18. března 1936, č. j. 1959/909 S-36 m. r., že pan president republiky vyhověl rozhodnutím ze dne 17. března t. r. žádosti ministra financí dr Trapla za zproštění úřadu ministra financí a pověřil ministra školství a nár. osvěty dr Frankeho prozatímním řízením ministerstva financí.

Do výboru soc.-politického vyslal: klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Kleina za posl. Neumeistra; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Schenka za posl. Vodičku.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Stivína za posl. Jurnečkovou-Vorlovou.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. inž. Richtera za posl. inž. Schreibera.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Klímu za posl. Appelta.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 18. března 1936, č. j. 6343/36 m. r., vládní nařízení ze dne 28. února 1936, č. 43 Sb. z. a n., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení ze dne 12. března 1934, č. 51 Sb. z. a n., o některých opatřeních týkajících se výroby a prodeje umělých tuků jedlých, ve znění vládního nařízení ze dne 14. prosince 1934, č. 253 Sb. z. a n. - přikázáno výborům živn.obchodnímu a zemědělskému.

posl. Čuříka ministru pro věci zahraniční ve věci náhrady M. Gajovi za válečné škody (č. D 104-IV).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 348, 349, 359 až 361, 363 až 365.

Interpelace tisk 352 (I až XI).

Těsnopisecká zpráva o 29. schůzi posl. sněmovny.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu trest.v Praze ze dne 14. března 1936, č. Nt XVII 7/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Petra pro přečin podle §u 97 patentního zákona (č. J 132-IV),

kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 17. března 1936, č. Tl 5/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Maye pro přečin proti bezpečnosti cti podle zákona o ochraně cti (č. J 133-IV).

Následkem amnestie presidenta republiky ze dne 14. prosince 1935 odvolány byly žádosti za souhlas s trest. stíháním:

posl. Čavojského č. J 87-IV, pres. sděl. 13. schůze,

posl. Esterházyho č. J 50-IV, pres. sděl. 8. schůze.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 32. schůzi sněmovny dne 17. března t. r. projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Gottwalda.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 338) zákona, kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 357).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Neumeister, za výbor rozpočtový p. posl. Vičánek.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 32. schůzi sněmovny dne 17. března t. r.

Lhůta řečnická jest 30 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. Schenk; na straně "pro" pp. posl. Zischka, Šmejcová, Knebort.

Uděluji slovo p. posl. Schenkovi.

Posl. Schenk (německy): Slavná sněmovno!

Jsou-li dnes oprávněné požadavky válečných poškozenců z r. 1914 na pořadu schůze, jsme si vědomi vážné situace, v níž se i dnes národy a národnosti zase ocítají. R. 1914 vehnali velkostatkáři a kapitalisté pracující lid všech národů do války. Heslem bylo: "Za Boha, císaře a vlast!" Banda šlechticů, zbrojařských magnátů a lichvářů vydělávala podle libosti. Zůstávali v zázemí a kázali ostatním o vytrvalosti. Miliony kvetoucích lidských životů vykrvácely, miliony byly střelbou zmrzačeny, lid hladověl, byly obětovány miliardy. Tento systém se však zapomněl o oběti postarati, zastati se jich, to zapomíná každý kapitalistický systém, jenž svoje národy vychovává v duchu zákopů. V poslední světové válce byly stvořeny též zároveň základy a úrodná půda pro příští války. Jen v jedné zemi se pracujícímu lidu podařilo zlomiti otroctví vykořisťovatelů a dosáhnouti svobody a blahobytu. Je to země Sovětského svazu, kde pod vedením Leninovým a Stalinovým se lid zmocnil moci, a dnes je tato zeme největším ručitelem míru a největší baštou pracujícího lidu v boji proti rušitelům míru.

I dnes hrozí světu znovu nová válka, a od paličů říšského sněmu jest se nadíti i požáru v tomto směru. Smlouvy byly roztrhány, oddíly jsou vrhány na hranice, mluví se o míru a je míněna válka. Těm, kdo trhají smlouvy, se nevěří, i tehdy nikoliv, nabízejí-li jako druhou záruku 25letý mír. Neboť víme z praxe, že můžeme skoro každý týden zatknouti blíže hranic na české půdě hlídku říšské obrany. Soudr. Gottwald zaujal k těmto otázkám v úterý obšírně stanovisko. Hitlerovo válečné heslo zní: "Do Moskvy!", avšak zatím se bude pochodovat proti Francii a Belgii. Proč to Hitler dělá? Pakt, jejž uzavřela Francie se Sovětským svazem, byl těžkou porážkou pro německý fašismus, pro Hitlera. V zahraniční politice je Hitler isolován, ve vnitřní politice jest bankrotově hospodářství, tři roky krvavé bilance. Pracující lid chce žíti, volá po splnění slibů, jež mu byly učiněny, je syt toho, hladověti pro Kruppy, Borsigy a Thysseny a úpěti pod krvavými důtkami fašismu. Hýbá se, lomcuje krvavými a zneuctívajícími řetězy, jež dnes tento lid svírají. I německý lid by chtěl tisíckrát raději jíti cestou, na kterou vstoupili pracující ve Francii a Španělsku.

V takových chvílích sázejí hazardní hráči vše na jednu kartu. Buď-anebo, to je jejich heslo. Zbraně, jedovaté plyny, letadla jsou připravena, proto ven do zákopů s pracujícím lidem, s lidem, který volá po chlebě a práci. Vrahové diktují kulturu děly. Kapitalismus chce žíti. Proto má být obětován lid, volající po chlebě a práci. Soudruh Stalin ocenil několik dní před slavným 7. březnem velmi správně úlohu Hitlerovu, když řekl, že se mohou hranice také půjčovati. A Stalin řekl s úplným oprávněním: Dokud bude vládnouti Hitler, dokud bude existovati takový režim, dotud bude ohroženo lidstvo milující mír, dotud bude v Evropě ohrožen mír. Německý lid přec nechce válku, právě tak jako nechceme válku my. Můžeme však a máme býti do takové války strženi.

Bruno Köhler prohlásil před několika dny na projevu v "Lucerně" a na několika schůzích v sudetskoněmeckém území, že osud německého lidu je vložen do špatných rukou a že pracující lid musí vzíti svůj osud do vlastních rukou. Učiníme ovšem vše, abychom zabránili hromadnému zabíjení, a dojde-li skutečně k válce, bude naší úlohou, abychom konečně súčtovali se všemi nepřáteli lidu. Jsme pro takový boj připraveni snésti všechny oběti a splniti svou povinnost.

V parlamentě je vládní návrh tisk 338, který má přinésti doplnění §u 29 zákona č. 142 z r. 1920. Má být udělen důchod těm válečným poškozencům, jejichž výdělečná neschopnost činí nejméně 75%, i těm, jejichž stav se zhoršil a dosahuje 75% hranice. Ve výborech bylo již navrhováno i snížení výměrové hranice ze 75 na 50%.

Co máme k této osnově říci? Není to nic všeobecného. Ministr soc. péče může to povoliti jen se souhlasem ministra financí, ale nepotřebuje ho. Nejsme též vázáni na určitou výši důchodu, nýbrž máme toto, dnes již často prodiskutované určení "může" v tomto obratu. To znamená, že se mnoho mluví, že se však z toho získá velmi málo praktických výsledků. Neboť kdo z válečných poškozenců může navrhnouti toto "musí" nebo toto "může"? To je vloženo jen do rukou úřadů, které budou jednati podle prohlídek, posudků a podle těchto výměrů. Při tom má celá věc veliké zaostření proti všem váleč. poškozencům, a to: váleč. poškozenci se musí hlásiti k prohlídce a lékaři budou konstatovati v mnoha případech místo zvýšení snad snížení hranice. Může se státi, že váleč. poškozenec, jenž má nyní 50% důchod, obdrží podle posudku prohlížející komise důchod snížený na 30%. Zemský úřad pro váleč. poškozence má vždy možnost vyzvati válečné poškozence ke kontrole, to znamená k jejich odvodu. Proto musí býti též dána každému váleč. poškozenci možnost, aby se domáhal vždy a každou hodinu, jakmile se jeho stav zhorší, zvýšení svého důchodu. Péče o válečné poškozence jest u nás řízena podobně jako péče almužnická, neboť pozorujeme-li, že máme přes 400.000 váleč. poškozenců a že váleční poškozenci s 20% dostávají jen 45 Kč za měsíc, mluví takový odhad za svazky. Mimo to jsou důchody podrobeny exekuci a váleč. poškozenci není zajištěno ani existenční minimum.

Zvláště smutnou kapitolou jest péče o naše trafikanty a jejich důchody. Máme případy, že se jim vnutili podílníci. Chudý invalida se musí starati o vydržování druhé nebo třetí osoby, při tom však nyní obrat vlivem hospodářské krise nesmírně klesl. Proto potřebuje invalida ve své tabákové budce zase svůj dřívější, zvýšený důchod, a dá-li se cestou, aby tohoto důchodu dosáhl, trvá to týdny, měsíce, snad léta, než svůj důchod dostane. Je to smutná kapitola, mluví-li se o této otázce, protože jsou při tom lidé, kteří musí své pahýly vláčeti špínou ulice, jdou-li ke svým pracovním místům, protože mnozí nemají ani vozík, ve kterém by se mohli se svou zbylou částí těla na své pracovní místo dovléci. Odkazuji na válečného poškozence Bartla ve Vejprtech, který má ustřeleny obě nohy a který již před týdny a měsíci požadoval zvýšený důchod, a až dodnes zůstal tento spis nevyřízen. Druhým případem je v Chomutově válečný poškozenec Holley, který má též ustřelenu nohu a který právě tak jako Bartl hladoví ve svém obydlí se čtyřmi nebo pěti dětmi, protože nevydělá tolik, kolik potřebuje pro svůj holý život. Mimo to je pro hospodářskou krisi racionalisačním procesem vzata váleč. poškozencům každá možnost práce, neboť který podnikatel zaměstná dnes zmrzačeného dělníka? Vždyť jsou k disposici sta silných mladých lidí. Proto se váleční poškozenci vyhazují a za druhé, je-li jednou někdo venku, nebude míti již nikdy tak lehce příležitost nalézti novou práci. Včera zde citoval i poslanec sudetskoněmecké strany Knorre tuto věc, o níž jsem dopoledne mluvil v rozpočtovém výboru, a bylo vůbec zajímavé pozorovati, jak "Zeit" ocenila jeho řeč. Musili jsme míti dojem, že se po nádherné řeči p. Knorreho cítila vláda ponuknuta ještě jednou návrh zákona vzíti zpět. Proč neodstraní pánové svými argumenty hladovou politiku v sudetskoněmeckém území?

Mnoho válečných obětí se musí starati ze svých skrovných důchodů ještě o dospělé rodinné příslušníky. Stát neutrpí na těchto obětech škody. To je také smutná kapitola, že se říká: "Tvůj otec má důchod a je povinen starati se o své dospělé děti."

Od r. 1924 do 1928 ušetřil stát 439,336.219 Kč; domnívám se, že souhlasí čísla, jež přicházejí od Svazu váleč. poškozenců. V letech následujících byla vydání snížena o 33%. Mimo to má smrt v řadách váleč. poškozenců bohatou a krutou žeň. Mělo by býti tedy učiněno vše, aby byla těmto obětem poslední světové války opatřena aspoň taková pracovní možnost, aby nemusily žíti na rozích ulic a v pouliční špíně jako žebráci a příjemci almužen, oni, někdejší obránci vlasti.

Až dosud bylo váleč. poškozencům učiněno již mnoho slibů, ale sliby nenasytí válečné oběti. Musíme konečně přejíti k tomu, abychom přeměnili sliby v čin. Odmítáme však též stanovení lhůty k opětnému přijetí zraněných válečných poškozenců až do r. 1946, jak toho Svaz válečných poškozenců na vládě žádá. Váleční poškozenci musí vždy míti právo, žádati při zhoršení svého stavu o zvýšení důchodu. Odmítáme však i ideologické odůvodnění Svazu váleč. poškozenců pro tyto požadavky. Pan dr Hodina vyzýval v rozpočtovém výboru vládu, aby učinila příští vedení války dorostu co možná příjemným, to znamená, aby vláda jim zajistila jejich důchody, jestliže jsou odhodláni obětovati své kosti na oltář kapitalismu. Chtěl bych příslušnou větu z přípisu Svazu válečných poškozenců doslovně citovati (čte): "Jeden z nejzákladnějších předpokladů brannosti je duch, který vojáky nadchne. Voják, který ví, že se vlast ukáže vděčnou za krvavou oběť, kterou jest odhodlán přinésti, prokáže jiného ducha a jiný cit pro povinnost než voják, který s tím nesmí počítati."To znamená: Jsme odhodláni dáti všanc kosti pracujícího lidu kapitalistickému systému. Takovou ideologii zásadně odmítáme. Pracující lid bude odhodlán vydati poslední kapku krve, jestliže povedeme boj proti nepřátelům lidu, za naše továrny, za naše huti a za naši zemi. Odmítáme však propagovati takovou ideologii, takového Henleinova ducha zákopů. Jestliže to ještě v hlavách válečných obětí venku straší, znamená to velké nebezpečí pro budoucnost. Situace je nesmírně vážná. Příští hromadné vraždění bude asi spojeno s ještě většími obětmi, než hromadné vraždění poslední. Proto máme již dnes za úkol tento vražedný plán potírat.

Mluvím nyní k našim požadavkům. Pokládáme vládou navržená opatření za nedostatečná a v jejich praktických následcích docela za nebezpečná pro válečné oběti. Navrhujeme: 1. Nepodmíněné a časově neomezené právo všech válečných poškozenců, žádati zvýšení důchodu na základě zhoršení jejich válečných zranění a zákaz snižovati důchod v souvislosti s takovou žádostí. 2. Nedotčení příjmu až do 400 Kč měsíčně při exekucích k vymáhání prémií za životní pojištění. 3. Nárok na přiznání důchodu při přihlášce válečného poškozence v každé době. 4. Zvýšení příjmové hranice u všech válečných poškozenců na 12.000 Kč u svobodných a na 14.000 Kč u ženatých. 5. Zvýšení důchodů válečných poškozenců, kteří vykazují neschopnost k výdělku až 85%ní.

Požadavky číslo jedna a dvě postavili jsme jako pozměňovací návrhy, čís. tři až pět jako návrhy resoluční. Tyto požadavky budeme hájiti se vší důsledností.

Nyní několik jiných požadavků: V rozpočtovém výboru mluvili pánové z vládní koalice také o tom, že v příští době bude provedena všeobecná úprava důchodů pro válečné oběti. Slyšeli jsme tato slova již často. Stěží tomu dnes ještě věříme, ale žádáme, aby se ihned také přešlo k tomu, aby takový všeobecný požadavek pro válečné poškozence se stal zákonem. Navrhujeme do té doby, aby obětem války, vdovám a sirotkům v případě, že jejich důchod jest nižší 200 Kč, byla přiznána státní vyživovací akce. Za druhé, aby válečným poškozencům a jejich příslušníkům, jejichž nároky nejsou ještě upraveny, byly povoleny drahotní přídavky nebo uděleny zálohy. Jinak se může stát, že válečný poškozenec zemře dříve, než dosáhne vyřízení svého důchodu. Za třetí: jestliže se důchodce pokusí založiti samostatnou existenci, mají mu býti povoleny zálohy nebo kapitalisace důchodu. Až dosud to šlo teprve od hranice 40%. Žádáme, aby to bylo povoleno všem válečným poškozencům. Na konec žádáme, aby v úřadech byla učiněna taková opatření, aby nároky válečných poškozenců nečekaly celé týdny na vyřízení, nýbrž aby byly vyřizovány ihned.