Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc.-politického, p. posl. Neumeisterovi.

Zpravodaj posl. Neumeister: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona je proti dnešnímu stavu pokrokem. Zákonem č. 142 z 20. února 1920 byla stanovena 10 letá lhůta k podání žádosti o přezkoumání zdravotního stavu, zhorší-li se zdravotní stav invalidy. Poněvadž první prohlídky byly konány v letech 1919 až 1923, lhůta uplynula. Dnešní osnova zákona tudíž lhůtu prodlužuje, otevírá a umožňuje invalidům hlásiti se o prohlídku. V žádném případě žádného invalidu neomezuje (Výkřiky komunistických poslanců.), každý uznaný válečný invalida může podle této osnovy zákona podati přihlášku o vyšší důchod na základě zhoršení zdravotního stavu. Zemský úřad pro péči o válečné poškozence musí přihlášku přijmouti, invalidu prohlédnouti, jeho zdravotní stav prozkoumati a není-li invalida s výměrem, který dostane, spokojen, má právo se odvolati k zemské odvolací komisi. Omezuje se tu výhradně možnost dosažení vyššího důchodu. Vyšší důchod může dostati ten, u něhož zhoršení dosáhne 50% výdělečné neschopnosti. To je ono určité omezení. (Výkřiky komunistických poslanců.) Další omezení je pouze v tom, že o tomto důchodu - nikoli o přihlášce - rozhodne ministerstvo soc. péče v dohodě s ministerstvem financí. Věc je tedy jasná. Lhůta se prodlužuje - nebylo tu správně tvrzeno, že se neprodlužuje - ovšem s určitým omezením.

Konstatoval jsem již ve své původní zprávě, že soc.-politický výbor nebyl s touto osnovou spokojen. Konstatovali to bez rozdílu zástupci všech stran, žádali bezpodmínečně zlepšení. Původní osnova žádala, aby důchod se zvyšoval až do 75% neschopnosti. Dosáhlo se po delším jednání zlepšení tím, že bylo stanoveno, aby již od 50% výdělečné neschopnosti bylo možno zvýšiti důchod. Další okolnost, pokud se týká zlepšení po této stránce, je ta, že původní osnova žádala, aby bylo nesporně prokázáno, že vada vznikla v důsledcích výkonu vojenské služby. Zlepšení je v tom, že má býti pouze prokázáno, že vada vznikla výkonem vojenské služby.

Soc.-politický výbor - a to říkám s naprostou otevřeností - nebyl však v tomto směru spokojen a proto žádá ve svých resolucích, aby ministerstvo soc. péče podalo soc.-politickému výboru zprávu o stavu péče o válečné poškozence v naší republice. Za tím účelem má býti zjištěno, kde je potřeba nejvíce pomoci, a kde a za jakých předpokladů bude možno pomoci pro válečné poškozence dosáhnouti. Resoluce dále přímo ukládá, aby posl. sněmovně a soc.-politickému výboru byla podána zpráva po roční zkušenosti, získané praktickým prováděním tohoto zákona, aby se zjistilo, jaké jsou tu výsledky z provádění tohoto zákona. Je tu snaha, aby i dané omezení v zákoně bylo napraveno a aby toto omezení bylo revokováno.

Soc.-politický výbor také ve své resoluci jasně řekl, že se mu nelíbí ono spolurozhodování ministerstva soc. péče s ministerstvem financí a že je to zbytečné zatěžování. Po tomto vysvětlení je naprosto pochopitelným, že to není žádná demagogie, jak řekl kol. Vodička, neboť se tím nijakým způsobem nezakrývá pravý stav. Ne, neměli jsme nejmenšího úmyslu zakrývati pravý stav, řekli jsme vše s naprostou otevřeností a upřímností. Nemáme nejmenší příčiny dělat nějaké licitace. V tomto případě jde o nejchudší oběti světové války a proto jsme s naprostou jasností ukázali pravý stav.

Bylo tu dokazováno, že při zemských odvolacích komisích je možno snížiti procento výdělečné neschopnosti. Vyvracím to, neodpovídá to pravdě. Zemská odvolací komise nemůže snížiti procento výdělečné neschopnosti proto, že má právo odvolací jen invalida, a již tato skutečnost pochopitelně vysvětluje, že zemská odvolací komise nemůže snížiti procento, nýbrž že může je jediné a výhradně zvyšovati. Něco jiného je, provádí-li se revisní prohlídka. Při revisní prohlídce zkoumají se ovšem také vojenské superarbitrační spisy a tu se lehce stane, že ve vojenských superarbitračních spisech je poznámka, že vada nevznikla výkonem vojenské služby, nýbrž že se výkonem vojenské služby pouze zhoršila, a v důsledku toho při revisní prohlídce může dojíti také ke snížení procenta výdělečné neschopnosti.

O případu, o kterém tu mluvil kol. Vodička v poslední schůzi, který se týká Jana Havránka v Budovci-Suchdole, konstatuji, že jmenovaný narukoval 16. srpna 1915 a byl z vojenské služby propuštěn 16. prosince 1915, tedy za 4 měsíce konání vojenské služby, a že sám konstatoval, že již pociťoval určitou chorobu, když na vojnu nastupoval. Proto došlo, ale ne u zemské odvolací komise, nýbrž u revisní prohlídky ke snížení procenta výdělečné neschopnosti.

Bylo tu také řečeno, že jedněm vezmeme a druhým dáme. Bylo tu rovněž mylně řečeno, že to není žádný nový náklad. Bylo mi špatně rozuměno, když jsem jasně vysvětloval, že ministerstvo soc. péče uhradí náklad na tento zákon z normálního úbytku důchodců. Věc je přece jasná. Máme-li pro r. 1936 20.000 důchodců, příkladně sirotků a během roku 5000 důchodců-sirotků dovrší 18. roku svého věku, ztrácí podle zákona nárok na důchod, tedy během toho roku je důchodců o 5000 méně. Jako příklad bychom mohli uváděti i trafikanty. Na př. 200 až 300 trafikantů během roku ztratí ve smyslu §u 4 důchod, tedy také je zde úbytek až tohoto úbytku důchodců uhradí se náklady této osnovy. (Výkřiky.) Konstatuji, že se nesnižuje nic. Toto odůvodnění jest takto formulováno proto, že jinak by potřeboval zákon podle §u 41 úst. listiny návrh na novou úhradu, a proto je to formulováno tímto směrem a také v tomto směru a v tomto rozsahu bude náklad na tuto osnovu uhrazen.

Byly vysloveny dále obavy, že tato osnova zákona je útokem na renty invalidů. To je omyl, poukázal jsem již, že jde naopak o zlepšení. Loyálně konstatuji, že tu byly snahy v letech 1932, 1933, 1934 snižovati důchody invalidů, ba v r. 1934 se dalo do rozpočtu o 25 mil. Kč méně, než bylo potřebí na výplaty rent. Konstatuji však, že si váleční poškozenci své renty udrželi. Budete se jistě pamatovati, že bylo třeba povoliti nový dodatečný úvěr na renty válečných poškozenců, takže po této stránce neztratili naprosto nic. Byly tu sice snahy, aby docházelo k odbourání, ale dovedli jsme tyto snahy odraziti. Okolnost, že důchody jsou nízké, svědčily právě proto a touto okolností jsme odůvodňovali a znemožnili jakékoliv odbourávání rent vůbec. R. 1930 dne 17. září byl přijat zákon, jímž se zvýšily renty invalidů od 85% nahoru, a to ze 300 Kč měsíčně na 600 Kč měsíčně, slepcům ze 400 až 450 Kč měsíčně na 750 Kč měsíčně, vdovám, jež dovršily 55 let svého věku, ze 75 nebo 112 Kč na 142 Kč měsíčně. Vyřešena byla také tímto zákonem č. 133 z r. 1930 otázka přeplatková. Více než 1500 sirotků, kteří opožděně podali přihlášky, dostalo tímto zákonem důchod, poněvadž lhůta byla otevřena. Prohlásil jsem tehdy, že považujeme tuto osnovu zákona za první etapu, bohužel poměry hospodářské a v důsledku toho i finanční poměry od r. 1930 tak se zhoršily, že nedošlo k dalšímu vylepšování.

Dále byl vyslovován podiv, že prý z přihlášených 900.000 válečných poškozenců jest nyní důchodců pouze 246.000. Konstatuji, že přihlášeno bylo 1,054.000 válečných poškozenců, tedy daleko více, a vyslovuje-li se podiv nad tím, že dnes jest 246.000 důchodců, pak je třeba tuto otázku vysvětliti. V tomto počtu přihlášených důchodců v letech 1919 a 1920 bylo především také 350.000 sirotků. Dnes se vyplácí sirotčí důchod pouze 18.000 až 20.000 sirotkům do 18 let, to znamená, že 340.000 sirotků odpadlo z toho velikého počtu. Byli také vyloučeni, říkám to upřímně, invalidé, kteří prokázali 20% výdělečné neschopnosti, poněvadž nárok se zakládá od 20% výdělečné neschopnosti. Řekli jsme také jasně, že několik tisíc invalidů a válečných poškozenců bylo vyloučeno z nároků na důchod proto, že jejich příjem překročil hranici příjmovou vylučující z nároku na důchod. Tato hranice příjmová postihla nejtížeji trafikanty, poté lidi samostatně výdělečně činné, malé zemědělce, živnostníky a veřejné zaměstnance. Hlavně u trafikantů není ani zdaleka dosaženo existenčního minima tyto okolnosti jsem uvedl již ve svém referátu s naprostou upřímností.

K námitce, že náklady na péči o válečné poškozence klesají, že r. 1925 bylo vydáno na tuto péči 566 mil. Kč a že r. 1936 preliminuje se částka 306 mil. Kč, přiznávám, že je pravdivá. Ale je to pochopitelné, neboť ubývá-li, jak jsem naznačil, počet válečných poškozenců, ubývá také pochopitelně nákladu na péči o válečné poškozence.

Plně se ztotožňuji s názorem, aby z těchto úbytků, které tu jsou, byly každoročně vylepšovány požitky válečných poškozenců všech kategorií.

Bylo voláno všeobecně po otevření lhůty k přihláškám. Konstatuji upřímně, že se toho jeví nezbytná potřeba, připomínám však, že v dobách popřevratových bylo vykonáno, hlavně organisací, všechno, aby se váleční poškozenci přihlásili. Byly konány schůze. Byla stanovena tehdy lhůta téměř tříletá, podmíněně zákonem č. 146 z r. 1923 stanovena lhůta na další dvě léta. Byla tedy lhůta 5 letá. Ovšem byly případy, kdy invalidé nevěděli, že se jim jejich invalidita do té míry projeví jako dnes. Jsou případy, že z osobního justamentu, a to hlavně na Slovensku, nebyli poučeni notářskými úřady váleční poškozenci, vdovy apod., že se mají přihlásiti. Mám jeden případ, kdy nebyla vdova poučena a nebyla podána přihláška proto, že nepřinesla úplatek. Máme to zjištěno úřady. Proto pro takové případy a i jiné případy je nesporně potřebí, aby lhůta k přihláškám byla otevřena.

Prozatím - a to je ona dobrá vůle, kterou dlužno kvitovati - ministerstvo soc. péče se snaží, aby těmto největším chudákům pomáhalo v tom směru, že z fondu, který byl zřízen r. 1931, vyplácejí se ročně jednorázové podpory. Je potřebí, abych také loyálně konstatoval tuto snahu. Souhlasím s názorem, že se jeví potřeba, aby lhůta k přihláškám byla nějakým způsobem znovu otevřena.

Při poslední schůzi byla tu velmi ostře kritisována všeobecně naše péče o válečné poškozence. Já jsem nepokrytě přiznal nedostatky. Musím však připomenouti, že máme mnohé úseky naší státní péče o válečné poškozence, které jsou opravdu velmi dobré. Máme naprosto dokonalé léčení válečných invalidů. Máme také v republice sanatoria, nejsou jenom jinde. Naši invalidé, potřebující léčení své invalidity, dostanou léčení pravidelně v sanatoriích, v lázních, v nemocnicích, podle toho, jak lékař stanoví a určuje. Mohu říci, že naši invalidé dostávají léčení, pokud ho potřebují, také i ve speciálních ústavech, jako je Jáchymov, Karlovy Vary. Zásadou při této péči o válečné poškozence tu bylo a jest, aby invalida byl řádně léčen a aby byl také řádně vyléčen.

Naši tuberkulosní invalidé mají mimo ústavní léčení ambulantní léčení doma, které dostávají bezplatně, dostávají podpory na zlepšení výživy.

Naše péče o amputované invalidy, pokud se týká protéz, je naprosto dokonalá, po této stránce nemáme naprosto žádných stesků. Že naše péče po této stránce je dokonalá a že výrobky orthopedické jsou na výši doby, svědčí fakt, že když byla mezispojenecká výstava v Belgii r. 1923, prokázali jsme, že máme nejdokonalejší pomůcky orthopedické. Připomínám, že tyto orthopedické pomůcky vyrábějí sami invalidé opětně invalidům.

Řekl jsem tedy, že máme sanatoria a léčení našich invalidů. Připomínám, že máme také pro opuštěné invalidy domovy válečných invalidů, které jsou v Pohořelicích, Kovárcích, v Bojkové a Kochanovcích. V této době je tam 485 invalidů, kteří jsou bez zaopatření a kteří nemají nikoho, kdo by se o ně staral. V těchto domovech jest o ně náležitým způsobem postaráno.

Máme také i sirotčinec pro naše děti, pro válečné sirotky, v Načeradci.

Po této stránce mohl bych loyálně konstatovat, že naše péče je dokonalá. Přejeme si také, aby po stránce požitkové byla dokonalejší. (Výkřiky komunistických poslanců: Proto si invalidé tolik stěžují!)

Slavná sněmovno! Jsme generací, která prožila hrůzy války světové, prožívá válku hospodářskou a trpíme všemi jejími důsledky. Nikdo nechtěl věřit, zvláště v dobách poválečných, že by mohlo dojíti ještě k dalším válkám, ale dnes vidíme, že Italie válčí v Habeši a že Německo zneklidňuje stále svět. Hrozí tu vážné nebezpečí válečné. Proto my, váleční poškozenci, kteří jsme mimo hranice Hitlerova Německa, kde nesmí nikdo projeviti svůj názor, upozorňujeme svět a lidstvo na nebezpečí válečné, stavíme lidstvu oběti války před oči, proto, aby zadrželo a nedopustilo, aby znovu tekla krev na bojištích potoky a aby lidstvo prožívalo opětně všechny hrůzy války.

My českoslovenští váleční poškozenci jsme toho názoru, že jedině v demokracii můžeme dosíci splnění všech oprávněných požadavků a že jediné v demokracii můžeme zabrániti válkám, a proto bez rozdílu usilujeme a snažíme se, aby naše demokracie byla posílena, a jsme také jejími propagátory.

V debatě bylo zdůrazněno, že je nám třeba míru. Ano, my váleční poškozenci celého světa stojíme tu lidstvu před očima jako výstražné znamení, žádáme, aby byl zachován mír. My českoslovenští váleční poškozenci po tomto míru toužíme, stojíme neochvějně za naší zahraniční politikou, která usiluje o zachování míru a zabránění válce. Přitom však naprosto upřímně mluvíme také o obraně republiky a občanů této republiky. Náš poměr k armádě je kladný, chceme, aby byla vždy demokratickou, aby sloužila jen zájmům republiky a obraně obyvatelstva. Víme, co naše svoboda stála obětí; oběti pro ni přinášeli také ti, o nichž tu dnes jednáme. Chceme mír u nás, chceme mír ve světě, ale prohlašujeme také, byť i zmrzačeni, že budeme naši republiku jak jsme to dokázali na Slovensku v r. 1919 - hájiti proti všem nepřátelům a do všech důsledků. Stojíme na půdě této republiky, pro niž jsme přinášeli oběti. Víme, že jsme na nebezpečném místě, a právě proto upozorňujeme, že je třeba, aby naše péče o válečné poškozence byla vylepšena, poněvadž to je nejlepší zárukou naší brannosti.

K projednávané osnově upozorňuji znovu, že je to pokrok proti dnešnímu stavu, dále, že slavná sněmovna bude míti možnost posouditi za rok výsledky tohoto zákona, bude míti možnost odstraniti omezení, které v dnešní osnově zákona je dáváno, a to hranici výdělečné neschopnosti i spolurozhodování a zbytečné zatěžování státní administrativy.

Navrhuji proto slavné sněmovně, aby osnova zákona byla přijata podle zprávy výborové tisk 357 se změnou navrženou pozměňovacími návrhy posl. Bečko, Dubického, Stejskala, Bezděka, Luky, Tauba a Kunze. (Souhlas.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno! V provedené rozpravě o předložené osnově zákona, jímž se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona o požitcích válečných poškozenců, bylo se strany řečníků, kteří se obírali věcně touto osnovou, předneseno velmi mnoho stížností na to, čeho předložená osnova neobsahuje.

Již ve své úvodní řeči jsem prohlásil, že rozpočtový výbor, jehož jménem kladu si za čest zde mluvit, uvážil všechny tyto věci, které zde byly přednášeny, a je si dobře vědom, že předložená novela zákona neobsahuje všecko, co by znamenalo splnění oprávněných přání a požadavků válečných invalidů. Zdůraznil jsem také, že se to stalo jenom proto, že dnes není možno všechna oprávněná přání splnit, a vyslovil jsem očekávání, že po zkušenostech, které budou získány prováděním tohoto zákona, bude předložen nový zákon, kterým se všecky dosavadní křivdy budou léčiti a odstraňovat.

Při tom musím prohlásiti, že rozhodně odmítám tvrzení pánů komunistických řečníků, jako by těmito opatřeními, jimiž se zlepšuje péče o válečné poškozence, měla se činiti nějaká psychologická nebo mravní příprava k nové válce. Takových prostředků v našem státě, v demokratickém státě, užívat nemusíme a nebudeme.

Rozhodně odmítám tvrzení, že je to snaha přesvědčiti brance, že mají svoje kosti klásti na oltář kapitalismu. Takového oltáře v naší republice nemáme. Je-li tu nějaký oltář, pak je to jenom oltář vlasti (Potlesk) tak, jak ho mají současně v Rusku, a nebudeme diskutovat, zda a za jakou cenu ti, kterým leží na srdci osud tohoto státu, položí své životy a všecko, co mají, na tento oltář vlasti. Jistě ne za cenu slibovaných invalidních rent. Jsem pevně přesvědčen, že obrovská většina obyvatelstva tohoto státu lne ke svému státu, lne k demokratické formě státní a že kdyby tato byla ohrožena, bude ji brániti, bez slibování invalidních rent. Odmítám proto takové tvrzení co nejrozhodněji.

Jménem výboru rozpočtového doporučuji znovu slavné sněmovně, aby předloženou osnovu zákona přijala v tom znění, jak jej přijaly výbory soc.-politický a rozpočtový, se změnou navrženou pozměňovacími návrhy posl. Bečko, Dubického, Stejskala, Bezděka, Luky, Tauba a Kunze. (Souhlas.)