Není ovšem tajemstvím, konstatujeme-li, že
sice stavební náklady klesly, nikoliv však
o 33 %. Následek nových zákonných
ustanovení tedy bude, že soukromníci se nebudou
moci odhodlati stavěti, ježto nebudou moci se svými
novými domy soutěžiti s domy vystavěnými
podle dřívějších zákonů.
Nový zákon klade hlavní důraz na bytovou
péči pro chudé a částečně
také na osídlení nezaměstnaných
a polozaměstnaných. Musíme konstatovati,
že tím byly zmařeny všechny možnosti
spolupůsobení soukromých stavebníků.
Bylo dokonce znemožněno, aby obecně prospěšné
stavební spolky postavily takové byty pro chudé.
Úhrnem můžeme tedy jako odpověď
na druhou otázku říci, že předložená
osnova zákona nikterak nevyužila všech možností,
které by mohly přivoditi oživení stavebního
ruchu a tím i ulehčení pracovnímu
trhu.
Ke třetí otázce, zda by předložená
osnova mohla poskytnouti sociálně a hygienicky bezvadnou
bytovou péči, která také vyhovuje
technickým požadavkům, můžeme zaujmouti
toto stanovisko. Pátá hlava má především
na mysli stavbu velikých činžovních
domů, které jsou charakterisovány tím,
že mají byty jen o jedné místnosti,
tedy činžovní kasárny, které
mají proti dříve obvyklým činžákům
další podstatnou nevýhodu v kasernování.
Lidé budou bydliti v činžácích
stlačeni bez ohledu na početnost rodiny, bez ohledu
na stáří a pohlaví, a nad to ještě
nebude možno za budoucích lepších poměrů
tyt byty nějak rozšířiti. Jako vzor
pro tyto činžáky pro chudé přicházejí
v úvahu jen byty ve vagonových koloniích.
Jelikož zákonné předpisy mimo to stanoví,
že každý byt musí býti oddělen,
není možno, aby později bylo několik
bytů sloučeno, aniž by podstatná část
stavebních nákladů nepřišla na
zmar.
Mimo to přicházejí jako nositelé této
stavební činnosti a této bytové péče
v úvahu jen obce a tím dostává tato
podpora stavebního ruchu zase jen ráz čistě
charitativní péče. Nájemníci
těchto ubohých bytů neponesou spoluodpovědnosti
na stavbě. Nebudou také spolupracovati při
výstavbě těchto bytů. Budou v těchto
bytech žíti jako beznadějní proletáři,
kteří poznali, že své postavení
nemohou nikdy zlepšiti.
Musíme tudíž tento způsob stavebního
podnikání, který nedovoluje, aby se jednotlivý
nájemník stal někdy vlastníkem, aby
mu byla poskytnuta možnost spolupráce na výstavbě
těchto bytů, který nájemníkům
nikdy neukládá spoluodpovědnost, musíme
tedy tento systém podpory stavebního ruchu a bytové
péče odmítnouti a domníváme
se, že proti velikým činžovním
domům je jediné soustava osidlování
jako vedlejšího zaměstnání na
obvodech měst způsobilá zaručiti trvalé
ukojení bytových potřeb chudiny a nezaměstnaných.
Každou snahu, jejímž cílem je podpora
osidlování obvodů měst nezaměstnanými
a polozaměstnanými a v osadách vytvořených
prací mimo zaměstnání, musíme
podporovati. Kasernování však znamená
jak v ohledu sociálním a zdravotním, tak
i mravním úpadek kulturní úrovně
obyvatelstva.
Úhrnem můžeme ke třetí otázce
říci, že podpora stavby velkých činžovních
domů znamená na léta stabilisaci nejubožejších
bytových poměrů. Znamená podporu zdravotního,
mravního a sociálního úpadku a nedělá
z nájemníků odpovědné spolubydlící
a budoucí majitele, nýbrž beznadějné
proletáře. Jenom osidlování vytvořené
prací budoucího vlastníka mimo jeho zaměstnání
v kolektivní formě, které je možno libovolně
rozšířiti, poskytuje záruku trvalého
ukojení a trvalého řešení otázky
bytové péče. Jen v tom spatřujeme
skutečně sociální a s většího
zorného úhlu řešenou bytovou péči,
která poskytuje lidem bez přístřeší
a nezaměstnaným vyhlídku na vytvoření
nové existence.
Jako úhrnné stanovisko k celé osnově
zákona o podpoře stavebního ruchu můžeme
prohlásiti: 1. Na otázku, zda je vůbec dána
možnost provésti zákon v zamýšleném
rozsahu, musí se odpověděti záporně.
2. Lze říci, že nebylo využito všech
možností, které jsou dány pro oživení
stavebnictví a tím pro ulehčení pracovního
trhu. 3. Nemůžeme v bytové péči
pro chudinu, jakou zamýšlí tento zákon,
spatřovati způsob bytové péče,
která se zřetelem k sociálním, zdravotním
a mravním požadavkům odpovídá
našim přáním. (Potlesk poslanců
sudetskoněmecké strany.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Oliva. Dávám mu slovo.
Posl. Oliva: Vážená sněmovno!
Kdo pozoruje poměry v našem stavebnictví, potvrdí,
že pokud se stavělo, nebylo nezaměstnanosti
v našem státě, nebo nebylo jí v takových
rozměrech, jako se jeví poslední dobou, poněvadž
na stavbách a u stavebních živnostníků
bylo zaměstnáno nejen stavební dělnictvo,
nýbrž i stavební živnostníci sami.
Platilo a platí posud, že pokud se staví, má
dělnictvo a živnostnictvo si vydělá,
potud se nakupuje a náš hospodářský
život nerušeně plyne. Proto nyní, když
se nestaví, pozorujeme velmi citelné nedostatky
v našem hospodářském životě.
A právě proto, že stavebnictví a stavební
živnosti a jejich hospodářské poslání
mají značný význam pro naše státní
hospodářství, musí býti záležitostem
stavebních kruhů věnován zvýšený
zájem státních činitelů, hlavně
po stránce potřebné ochrany, jak toho tyto
živnosti a jejich poslání v našem hospodářském
životě vyžadují. Tato ochrana je nutná
nejen proto, aby se státu zachovali poplatníci,
nýbrž proto, aby se pro veřejný zájem
hospodářský zachovaly živnosti, které
by mohly a jistě by přispěly k oživení
stavebního ruchu a tedy podnikání vůbec,
když se jim příležitost k tomu naskytne.
Vážení, podle dat Státního statistického
úřadu, získaných z 90 měst
našeho státu, poklesl stavební ruch za posledních
9 měsíců r. 1935 oproti stejné době
r. 1934 celkem o 26.8 % při povolení novostaveb
a o 7.4 % při povolení přestaveb a adaptací.
To znamená, že nezaměstnanost u stavebních
živností se celkem zhoršila o 32 % oproti r.
1934 a je to téměř 70 % zhoršení
oproti r. 1930.
Přesto, že situace ve stavebních živnostech
je velmi neutěšená a jejich ochrana vyžadovala
by největšího zájmu se strany státních
činitelů, stalo se pro jejich záchranu dosud
velmi málo, naopak zjevy poslední doby ukazují,
že se právě vyskytují snahy, kterými
by ten, kdo v našem státě podniká, měl
býti ještě za to trestán různými
výnosy berních správ a úřadů,
které v poslední době zdaňují
naše podnikatele na základě toho, že zaměstnávají
určitý počet zaměstnanců a
že jim poskytují práci, bez ohledu na to, dostal-li
stavební živnostník za vykonanou práci
zaplaceno čili nic. Berní správy vycházejí
při
zdaňování našich stavebních živnostníků
prostě z předpokladu, že každý
stavební zaměstnavatel má určitý
příjem, určitý zisk z každého
svého jednotlivého zaměstnance, a podle jejich
počtu a podle klíče zdaňují
pak naše stavební živnostníky bez ohledu
na to, zda stavbu, kterou provedli, dostali zaplacenu čili
nic, tedy zdaňují naše stavební živnostníky
dříve, než dostanou za svou vykonanou práci
zaplaceno.
Dříve, vážení pánové,
stavěli naši stavební živnostníci,
zedničtí mistři a stavitelé v době,
kdy stavební ruch poklesl, ve své režii nouzové
stavby, aby na nich zaměstnali své stálé
dělníky a stavební živnostníky
a poskytli jim tak možnost práce a výdělku
třeba sebe skrovnějšího. Po provedených
pracích podařilo se obvykle takovou stavbu prodati
a zedničtí mistři a stavitelé pustili
se do stavby další a takovým způsobem
umožňovali svým zaměstnancům
příjem, třeba sebe menší, ale
přece příjem, umožňovali jim
zaměstnání i v době, kdy stavební
ruch nebyl v chodu.
Vážení pánové, v poslední
době jsme odhlasovali ve sněmovně zákon,
kterým se mělo stavebnímu ruchu pomoci tím,
že by se zatajených zisků použilo ve prospěch
stavebního ruchu. Vážená sněmovna
přijímá všechny návrhy, které
by směřovaly ke zlepšení hospodářského
podnikání našich stavebních kruhů,
avšak, jak docházejí zprávy z různých
míst naší republiky, zdá se, že
naše finanční úřady, berní
správy a berní úřady nesledují
tendenci, kterou sledoval zákonodárce, když
vydával zákon o netrestnosti zatajených zisků,
kterých by bylo použito do určité doby
ve prospěch stavebního ruchu. Je tomu právě
naopak. Úřady stíhají ty, kteří
by chtěli svých zatajených zisků podle
tohoto zákona použíti ve prospěch stavebního
ruchu. Takovýmto způsobem se stavební ruch
nepodporuje, nezaměstnanost se neodstraní, jak se
v zákoně z 20. prosince 1935 uvádělo
a jak měl zákonodárce na mysli.
Vážení pánové, a přece
jen, kdo má možnost jíti se podívat
na náš venkov a do našich měst a sledovati
tam otázku stavební, vidí, že se na
našem venkově přece jen staví. Při
tom ovšem přichází k poznání,
že se na venkově staví velmi často v
hodinách mimopracovních, že se provádějí,
hlavně na venkově a na předměstích
našich měst, stavby po pracovní době,
po páté hodině, a nejsou ojedinělé
případy, že se na takových stavbách
pracuje i ve dny sváteční a v neděli.
Je to smutný zjev, že v našem demokratickém
státě při sociálním zákonodárství,
které zde máme, se trpí, aby na účet
stavebních živností, na účet
státu, na účet naší samosprávy
se provádělo takové množství
staveb a novostaveb na našem venkově neoprávněnými
stavebními živnostníky, kteří
nemají možnost, aby své příjmy
na těchto prováděných stavbách
si uhájili normálním způsobem. A při
tom vidíme, že dnes všechna opatření,
která směřovala k získání
nápravy, přicházejí buď pozdě,
nebo nejsou realisována tak, jak zájem na odstranění
těchto škodlivých zjevů v našem
stavebnictví by vyžadoval. Nesolidní firmy
podnikatelské propůjčují svá
živnostenská oprávnění dělníkům,
kteří tímto způsobem bez ohledu na
dodržování zákonných předpisů
o hodinové době pracovní, bez ohledu na to,
že tím unikají státu i samosprávě
velmi značné částky, provádějí
tyto stavby a provádějí je způsobem
velmi nedokonalým.
Vážení pánové, zjistilo se častokráte,
že tyto novostavby po stránce architektonické
a zdravotní nevyhovují platným předpisům,
ale všechno volání v tomto směru dosud
vyznívá marně a nadarmo. Zjistilo se, vážení,
že téměř polovina veškerých
staveb na našem venkově prováděna jest
v poslední době tímto způsobem. Fušerství
řádí na našem venkově i v našich
venkovských městech takovou měrou, že
částky, které representují tyto prováděné
stavby, jdou do milionů. Jsou to statisícové
škody, které utrpí zde. státní
pokladna, které ztratí samospráva na přirážkách,
jsou to statisícové částky, o které
přicházejí naše sociální
ústavy, nehledě k tomu, vážení
pánové, že tyto stavby jsou velmi nedokonalé
a po stránce zdravotní závadné. Všechno
volání po nápravě v tomto směru
doposud vyznělo nadarmo.
Proto při osnově zákona o stavebním
ruchu bych se dožadoval intensivnější
činnosti našich dozorčích úřadů,
zejména při plnění §u 25 osnovy
zákona o stavebním ruchu. Je nutno, aby těmto
otázkám, které se týkají právě
venkovských staveb a staveb prováděných
na předměstích našich měst, byla
věnována největší pozornost a
aby byl vzbuzen u našich dozorčích úřadů,
zejména u okresních úřadů,
největší zájem, aby tak všechny
závady, které v tomto směru úřady
budou zjištěny, byly také náležitě
odstraněny a potrestány. Je potřebí
trestati nejenom ty, kteří stavby provádějí,
nýbrž také ty, kterým jsou stavby prováděny.
Velmi důležitou otázkou, ke které osnova
zákona o stavebním ruchu rovněž směřuje,
je i ta, aby při provádění dozoru
na těchto stavbách na venkově a ve městech
se přihlíželo, aby tento dozor vykonávali
živnostníci, kteří mají podle
živn. řádu k tomu oprávnění
a kteří podle zákona o stavebním řádu
jsou jediné povoláni, aby prováděli
dozor nad prováděnými stavbami na venkově
a ne, aby se to dálo, jako se to děje doposud, že
dozor a revise těchto staveb provádějí
neodborníci, členové obecních komisí,
laici. Proto také, vážení pánové,
otázka výstavby našeho venkova po stránce
architektonické, regulační atd. vypadá
tak neutěšeně, poněvadž těmto
otázkám stavebním na našem venkově
nevěnovala se dosud žádná pozornost.
Také je nutno, aby kromě těchto zjevů,
které se strany živnostníků a dělníků
stavebních poškozují náš stavební
ruch, bylo znemožněno i zatěžování
stavebních živnostníků různými
zákonnými opatřeními, která
v dnešní době zvyšují režii
našeho stavebního podnikání. Měl
bych na mysli především režii stavebního
podnikatele, že dnes dostává zvýšené
předpisy od úrazové pojišťovny
dělnické, která započítává
stavebním živnostníkům poplatek za učně
ve stejné výši, jako započítávala
r. 1920 a později, bez ohledu na to, že poměry
pracovní v těchto místech u učňů
i stavebního dělnictva se podstatně změnily
a že již i zákon č. 207 z r. 1919 a jeho
novela č. 300 z r. 1921 a prováděcí
nařízení č. 390 z r. 1921 přiznávaly,
že je možno odstupňovati sazbu placenou za učně
ve všech živnostech od 2.250 až 4.000 Kč
ročního pojištěneckého příjmu.
Úrazová pojišťovna dělnická,
jak dosud vidíme, nedbá tohoto rozdílu, zdaňuje
stavební živnostníky stejně jako řadu
ostatního živnostenského podnikání
a předpisuje za učně stejnou sazbu jako za
dělníka plně placeného. Tato otázka
je velmi důležitá a je jednou z příčin,
které zatěžují režii našich
stavebních živností.
Také je třeba, aby se věnovalo mnoho času
a pozornosti ještě jiným otázkám,
které souvisí těsně se snahami o oživení
stavebního ruchu a oživení podnikání
v našem státě. V našem zadávacím
řádu, jak dosud platí od r. 1920, kdy zákonem
č. 667 byl upraven, ukázaly se dnes ve velké
míře škodlivé zjevy, které naše
podnikání poškozují, místo aby
se postupem podle zadávacího řádu
prospělo právě snahám o povznesení
a povzbuzení činnosti stavební. Náš
platný zadávací řád tak jako
dotčený zákon dosud umožňuje
zadávání prací vždy těm
nejlacinějším. Také praxe v tom směru,
požadovaná zejména našim ministerstvem
financí, které vždy uplatňovalo snahu,
aby práce a dodávky byly zadávány
nejlacinějším, přinesla spíše
poškození našemu hospodářskému
životu, než aby přinesla zlepšení.
Nejen stavební kruhy, nýbrž dodavatelé
vůbec se dožadují, aby zadávací
řád byl změněn a upraven tak, aby
odpovídal hospodářským poměrům
činitelů, pro které zadávací
rád jest upraven. Jistě by hospodářství
našemu a jmenovitě podnikání stavebnímu
prospělo, kdyby zadávací řád
byl upraven tak, aby vyhovoval v širším měřítku
všem dnešním požadavkům těchto
stavebních kruhů. Zadávati vždy nejlacinějšímu
není nejvhodnější formou, která
by měla podnítiti k větší činnosti
stavební podnikání, není nejvhodnější
formou, které užívá zadávající
ať stát nebo samospráva, poněvadž
jsme v běžném životě svědky,
že zadávání nejlacinějším
bývá ve skutečnosti zadávání
nejdražším. Zkušenosti v tomto směru
nabyté jsou velmi vážné pro hospodářské
otázky, které právě při zákonu
o stavebním ruchu mají býti řešeny.
Bylo by jistě potřebné, aby se vážená
sněmovna zabývala otázkou zadávacího
řádu jako součástí, která
by mohla povznésti stavební podnikání
v našem státě, a aby všechny náměty,
které by směřovaly ke zlepšení
stavebního podnikání, cestou zákona
také upravila. K tomu bychom měli hlavně
dva požadavky. Především upravení
zadávacího řádu takovým způsobem,
aby se vymezilo a znemožnilo zadávání
nejlacinějším právě z hospodářských
důvodů, a aby zadávací řád
stanovil jasně a otevřeně, že se práce
a dodávky budou zadávat firmě, která
svoji nabídku nejvíce přizpůsobí
úředně stanoveným kalkulacím
jednotkových cen, čili že by nejlacinější
a nejdražší nabídky z každého
ofertního řízení byly vyloučeny
a zadala by se práce nebo dodávka firmě,
která by svou nabídkou nejvíce se přiblížila
aritmetickému středu, vypočítanému
ze zbylých ofert. Tak bychom se jistě velmi podstatně
přiblížili ke zlepšení všech
zjevů, které provázejí podnikání
a hospodářský život v našem státě.